Na to, jak moc horko vám v létě doma bude, nemá vliv jen počasí, ale také uspořádání zahrady a předzahrádky, nebo zeleň na fasádě či na střeše. Platí přitom: čím více rostlin, tím lépe. Každá rostlina, dokonce každý list odpařuje vodu, a chladí tak své okolí. Aby se totiž voda obsažená v listech odpařila, musí rostlina z daného prostoru odebrat teplo, a tím okolí ochlazuje. Živá zelená plocha navíc absorbuje mnohem méně slunečních paprsků než neživé stavební materiály. Zkuste tento fakt využít v okolí vašeho domu.
Zeleň místo štěrku: Vliv na mikroklima
Někteří majitelé domů chtějí mít předzahrádku co nejméně náročnou na údržbu, a tak nechají pozemek před domem zmizet pod vrstvou kamenů, což má vliv na mikroklima. Je totiž rozdíl, jestli v létě vyjdete ze dveří a stojíte ve stínu stromu, nebo vás přímo udeří slunce a odspodu sálá horko z rozpálených kamenů. Poznáte to, i když večer otevřete okno. Plochy vysypané štěrkem zhoršují už tak suché a horké městské klima, což je znát zejména v období veder. Navíc nemají žádnou ekologickou hodnotu: pro včely, motýly a ptáky jsou to prostě jen mrtvá území.
Ozelenění domovních zdí vytváří příjemné mikroklima
Ozelenění fasády zastiňuje zeď domu, takže zdivo se méně zahřívá. Navíc, jak už bylo uvedeno, zeleň odparem vody z listů vytváří příjemné mikroklima. Bez opěrného systému u stěny domu se obejde např. přísavník nebo břečťan, počítejte však s jejich nespoutaným růstem a možným poškozením fasády. Další popínavé rostliny, jako pnoucí růže nebo hortenzie řapíkatá, opěru potřebují. Zpočátku je s nimi tedy víc práce, zato však zůstávají na vymezeném místě.
Teplotu na terase snížíte drobnými vodními prvky
Skutečnost, že odpařovaná voda snižuje teplotu okolí, využívají i prodávané systémy mlžení, které lze instalovat třeba na terase. Z hlediska zahradní tvorby je však lepší umístit blízko sezení malý vodní prvek. Může jím být zděná nádržka, pozinkovaná vana nebo velké dřevěné vědro, postavené nejlépe do polostínu. Už jen pohled na vodu je ve vedru příjemný.
Živé ploty umožní proudění a výměnu vzduchu
K zajištěné soukromí na terase u domu nebo na zahradě se často využívají zděné zídky, různé zábrany, ploty nebo dřevěné paravány. Pevné pohledové clony ale přispívají k zadržování horka v zástavbě. Terasy orientované jižně nebo západně se pak mohou v létě hodně rozpálit. K ochlazení prostoru přitom snadno poslouží bohatá vegetace v podobě živých plotů a dalších dřevin. Ty dokážou zadržet vítr (alespoň částečně), stále však umožňují určité proudění a výměnu vzduchu, což působí chladivě.
Čtěte také: Složení betonu
Osázené střechy izolují stavby v létě i v zimě
Při oslunění se střechy domů zahřívají a v létě na nich může teplota dosáhnout až 70 °C. U ozeleněných střech zůstávají teploty výrazně nižší. Osázené střešní plochy totiž výborně vyrovnávají extrémní teploty - v létě domy ochlazují a v zimě brání tepelným únikům. Dodatečné ozelenění obytného domu je ale nákladné, a nejlépe se proto realizuje, pokud máte stejně v plánu renovaci střechy. Menší vodorovné plochy (do sklonu zhruba 10 °), jako třeba střecha garáže nebo zahradního domku, můžete však ozelenit relativně snadno. Extenzivní střešní výsadby využívají rostliny, které se obejdou prakticky bez péče (na rozdíl od intenzivních výsadeb). Také poměrně málo váží, takže obvykle nenastává problém ani z hlediska statiky.
Štěrková zahrada: Design a funkce
Štěrk není jen praktický stavební materiál při úpravách zahrady, ale pomocí sypkého materiálu můžete také na zahradě upravit atraktivní oblasti a cesty. Štěrková zahrada je zahrada nebo častěji část zahrady, jejíž povrch je naplněn barevným okrasným štěrkem. Mezi kamením rostou různé rostliny, které jsou pro tento účel cíleně vybrány. Existuje mnoho rostlin, kterým se v těchto zdánlivě drsných podmínkách výborně daří. Kameny a rostliny se tak sdružují do dynamického ekosystému. Důležitá výhoda štěrkové zahrady: správně založená štěrková zahrada má dlouhou životnost a je prakticky bezúdržbová. Štěrkovou zahradu si můžete upravit podle vlastního vkusu jako přírodní, moderní nebo také nekonvenční.
Výhody a nevýhody okrasných štěrkových zahrad
Štěrkovou zahradu lze mimo jiné vytvořit jako přírodní, neobvyklou nebo moderní. Štěrkový záhon zase často znamená o něco méně práce než běžný květinový záhon. Štěrk jako mulčovací pokrývka navíc vyrovnává výkyvy teplot, zpomaluje odpařování a zajišťuje tak dostatečnou vláhu půdy. Pokud chcete zahradničit ekologicky, není však štěrková zahrada úplně dobrou volbou. Vzhledem k tomu, že většina štěrkových záhonů je osázena jen řídce, nenajdou zde živočichové dostatek potravy ani vhodný životní prostor. Ve štěrkovém loži se může také hromadit teplo, navíc dochází častěji k vývinu prachu. Pokud budete chtít štěrkovou zahradu důkladně vyčistit, budete případně potřebovat vysokotlaký čistič, což opět stojí více energie. Štěrková zahrada si tudíž za určitých okolností vyžádá více práce, než byste si původně mysleli.
Úpravy zahrady pomocí štěrku
Vyberte si barvu pro štěrkovou zahradu tak, aby se dobře hodila k domu a ostatní úpravě na zahradě nebo v předzahrádce. Štěrk je dostupný v různé zrnitosti a v různých barevných odstínech. Díky této rozmanitosti můžete na své zahradě vytvořit rozmanité styly. Dekorační štěrk lze navíc různě kombinovat. Například načervenalé oblázky ideálně ladí s terasou z terakoty. Štěrk má mnohostranné využití: ve stínu s bohyškami vypadá stejně dobře jako na slunném záhonu s různými krásnými trvalkami. I barokní zahrady lze oživit štěrkem: můžete je prostřednictvím štěrkových cest strukturovat. Chcete-li vytvořit středomořské posezení, je štěrk rovněž atraktivním podkladem. Štěrková plocha se nejlépe uplatní s filigránským zahradním nábytkem. Pokud nábytek potřebuje stabilitu, zatlačte jej pevně do podkladu. Mimochodem lze využít i větší říční oblázky jako atraktivní prvek.
Štěrkový záhon
Ve štěrkové zahradě před domem se velmi dobře vyjímají různé okrasné traviny, jako je třtina nebo kavyl péřovitý. Štěrkový záhon, nenáročný na údržbu, se vytváří trochu jinak. Vrstva oblázků na něm musí být vysoká alespoň na hloubku rýče. Velmi dobře se na takovém stanovišti cítí rostliny, jako je mydlice nebo řebříček. Štěrkový záhon si můžete založit sami. Nejprve nakypřete podklad, jinak hrozí zamokření. Poté smíchejte jednu lopatu kompostu s pěti lopatami štěrku. Před zasazením nových rostlin chvíli pozorujte neosázený záhon. Mezitím důkladně vytrhejte plevel i s kořeny.
Čtěte také: Štěrk a beton: Co potřebujete vědět
Štěrková cesta a příjezdová cesta
Štěrková cesta na zahradě
Místo dlaždic můžete zahradní cesty pohodlně upravit s použitím štěrku. Prvním krokem ke štěrkové cestě je 15 cm hluboký výkop. Cesta vyžaduje okraj na obou stranách. Mohou jej tvořit obrubníky z cihel nebo žuly. Poté nasypte 10 cm silnou vrstvu štěrku. Pečlivě ho zhutněte pomocí vibrační desky. Následuje pevná, ale vodopropustná netkaná textilie proti prorůstání plevelu. Nakonec na ni přijde ještě 3-5 cm silná vrstva štěrku, která je zakončena obrubníky. Jako alternativu k netkané textilii rounu můžete použít zátěžové rohože s voštinovou výplní.
Levná příjezdová cesta ke garáži nebo domu
Levnou příjezdovou cestu ke garáži nebo domu lze vyrobit z kameniva. Příjezdová cesta z kameniva je rychle hotová, dobře se hodí do každého prostředí, dobře zapadá do prostoru zahrady a zvýrazňuje krásu rostlin. Taková příjezdová cesta z kameniva je odolná a nestojí mnoho. Pokud vám rozpočet nestačí na kamennou nebo betonovou dlažbu, doporučujeme vám vybudovat příjezdovou cestu ze štěrku. Štěrkový povrch je univerzální a vypadá stejně dobře v přírodní volné krajině jako ve městech. Dobře funguje v okolí tradičních domů i ultramoderní architektury. Navzdory všeobecnému přesvědčení je levná příjezdová cesta z kameniva trvanlivá, ale pouze pokud je provedena správně. Kromě toho štěrk propouští vodu, takže dešťová voda nepřichází nazmar a neodtéká například do kanalizace, ale zůstává na zahradě.
Jaký druh kameniva použít?
Pro stavbu příjezdové cesty ke garáži je vhodné kamenivo s nepravidelnými a ostrými hranami, které se dobře zhutňuje, takže povrch je odolný. Na příjezdovou cestu můžete použít na podsyp kamenivo frakce 31-63 mm a na další vrstvy drcené kamenivo frakce 2-8, 8-16, 16-22 mm. Na příjezdovou cestu není vhodný říční štěrk, protože má zaoblená zrna, při používání se snadno pohybuje a povrch z něj vyrobený není příliš stabilní. Pro příjezdové cesty se nejčastěji používá žulové, porfyrové, čedičové, ale i syenitové a vápencové kamenivo. Pokud pro příjezdovou cestu ke garáži zvolíte vápencové kamenivo, je třeba věnovat pozornost jeho trvanlivosti, protože ta se může lišit - v závislosti na tom, z jakého ložiska štěrk pochází. Pro příjezdové cesty z kameniva jsou nejvhodnější dolomit a devonský vápenec - jsou odolné vůči povětrnostním vlivům a časem se nezhoršují. Naopak nevhodné jsou mělké mořské vápence a mramorové vápence, časem zarůstají a vytvářejí substrát, který zarůstá rostlinami. Pravidlem pro štěrkovou dlažbu je, že se na dno pokládá vrstva kameniva s největší zrnitostí (tj. balast), a čím blíže k povrchu, tím je frakce jemnější. Kamenivo musí být velmi dobře zhutněno, protože čím lépe jsou oblázky zaklíněny do sebe, tím je dlažba odolnější.
| Frakce kameniva | Použití |
|---|---|
| 31-63 mm | Podsyp příjezdové cesty |
| 2-8 mm, 8-16 mm, 16-22 mm | Další vrstvy příjezdové cesty |
| Jemná drť nebo štěrk 2-8 mm | Finální vrstva štěrkové dlažby |
Jak vybudovat štěrkovou příjezdovou cestu:
- Provedení výkopu: Koryto příjezdové cesty by mělo být hluboké asi 40 cm. Výkop by měl být vytvarován tak, aby vytvořil příčný sklon - přibližně 4 % v každém směru od osy vozovky (povrch by měl mít konvexní profil). Tím se zajistí správné odvodnění příjezdové cesty z kameniva a zabrání se jejímu změkčení a tvorbě kolejí. Jakmile je výkop vyrovnaný, zhutní se jeho dno zhutňovačem.
- Instalace obrubníku a geotextilie: Obrubník může být vyroben z prefabrikovaných betonových bloků nebo kamenů. Stabilizuje se betonem. Geotextilie není nutná, ale vyplatí se ji použít, protože zabraňuje promíchání vrstev štěrkového povrchu s původní zeminou. Textilní fólie se pokládají s přesahem 10-15 cm.
- Rozprostření kameniva: Příjezdová cesta pro automobily musí vydržet velké zatížení, proto by se měla skládat ze tří nebo čtyř vrstev kameniva lišících se frakcí. Na dno se pokládá štěrk a po něm postupně kamenivo se stále menší zrnitostí. Jako finální vrstva štěrkové dlažby se používá jemná drť nebo štěrk frakce 2-8 mm. Lze použít i kamennou drť, která velmi dobře vyplňuje mezery mezi většími prvky. Po položení každé vrstvy kameniva se štěrková dlažba zhutní zhutňovačem.
- Čištění a údržba cesty: Štěrkovou příjezdovou cestu je třeba systematicky udržovat. Veškerý plevel, který se objeví, je třeba pravidelně vytrhávat. Pokud se v místech, kudy projíždělo auto, objevily malé koleje, srovnají se hráběmi nebo se doplní chybějící štěrk a povrch se pevně zhutní dusadlem nebo válcem.
Nádrže na dešťovou vodu: Správná instalace
Při realizaci samonosné dešťové nádrže je třeba myslet na několik důležitých bodů. Různé nádrže mají od výrobce předepsané různé materiály pro obsyp. Nejčastěji to bývá štěrk, písek nebo prosátá zemina. Štěrk je vhodný volit ve frakci s maximální velikostí zrna 16 mm. Tento materiál bez jemné frakce nejlépe eliminuje zemní tlaky. Velkou výhodou štěrkového zásypu je menší míra sedání, například zemina nebo písek sednou po určité době o několik centimetrů. Zásyp pískem je možný u kvalitnějších nádrží vyrobených z dostatečně tuhého a silného polyetylenu. Z našich zkušeností můžeme říct, že jsme viděli už mnoho zborcených svařovaných nádrží. Možné však je, že takto fatální dopad na nádrž mohl být způsoben kombinací s jinými vlivy, například spodní vodou.
Čtěte také: Jaký štěrk použít do betonu?
Důležitý postup při zasypávání
Důležité je zároveň také to, jakým způsobem je nádrž zasypána. Téměř vždy je třeba nádrž usadit na srovnaný podklad, napustit částečně vodou a po vrstvách zasypávat a napouštět dále vodou. Určitě není možné kupříkladu nádrž napustit komplet vodou bez obsypu (nebo naopak obsypat až po strop) bez napouštění vodou. Správný postup je po vrstvách: trochu napustit, trochu zasypat, znovu napustit… Nádrž se tak nedeformuje a zůstane v rovině.
Nepropustné podloží a podzemní voda
Nepropustnost podloží způsobená přítomností velkého množství jílovitých částic je častým problémem. Jíl drží vodu. Když po dešti zůstává voda kolem nádrže a vy ji z nádrže vyčerpáte, může ji okolní voda vytlačit. Při instalaci nádrže je třeba správně zhodnotit schopnost podloží vsakovat vodu a zařídit se podle toho. Schopnost vsakovat je možné zjistit nejlépe nálevovou zkouškou na dně výkopu. Pokud voda ve výkopu vydrží několik dnů, není to dobré znamení. Pokud instalujeme nádrž do takového prostředí klasicky, tedy obsyp štěrkem (pískem) bez dalších technických opatření, je pravděpodobné, že nám nádrž vyplave nebo se zbortí. To se stane v případě, že vyčerpáme vodu v nádrži dříve, než zmizí voda z výkopu. Způsobů, jak se vyvarovat vyplavání nebo zborcení nádrže je více. Jednou z možností je instalovat do výkopu nádrže potrubí svisle, aby sedělo na podsypu nádrže. Potrubí tak slouží jako revizní šachta, ve které můžeme po dešti zkontrolovat hladinu vody v obsypu. Nádrž je po dešti obvykle také naplněná, takže máme čas čekat, zda voda v obsypu klesne, než bude potřeba na zálivku. Pokud neklesá, je možné přes potrubí vodu v obsypu odčerpat. Následně je možno nádrž vyčerpat také. Uvědomujeme si, že uživatelsky je zmíněná instalace náročnější. Proto nabízíme a doporučujeme další možnost - zvolit nádrž vhodnou do takového prostředí. V naší nabídce naleznete nádrže vhodné do míst s výskytem vysoké hladiny podzemní vody. Právě nádrže Iris nebo Li-Lo zmíněné výše jsou vhodné i do prostředí s vysokou hladinou podzemní vody. Při instalaci nádrže je třeba brát v potaz fakt, že hladina podzemní vody během roku obvykle kolísá, takže se může stát, že bude výš, než když nádrž zrovna instalujeme v suchém období. Úroveň podzemní vody je možné zjišťovat například dotazem na nejbližší sousedy, kteří mají kopanou studnu a vědí, jak se jim v ní hladina během roku pohybuje. Nádrže mají různé úrovně výšky, kam výrobce povoluje, aby vystoupala podzemní voda při prázdné nádrži. Podzemní vodu však snášejí jen ty nejkvalitnější a nejrobustnější nádrže na trhu. Nádrže Li-Lo jsou roky zkoušené a prostředí podzemní vody zvládají bez problémů.
Krytí a zatížení nádrže
Každý typ nádrže má předepsané maximální krytí, které staticky zvládne. S tím souvisí i povolené zatížení na povrchu. Většina nádrží na trhu je pouze pro pochozí zatížení nebo pojezd sekačkou. Některé nádrže ovšem zvládají zatížení osobními nebo i nákladními auty. Na hodnotu krytí je třeba myslet již při kopání jámy. Na stavbách často vidíme, že nikdo nečetl návod - potrubí uložili do velkého spádu, kvůli tomu se u nádrže dostanou do hloubky nátoku přes 1 m a nádrž tím pádem uloží hlouběji, než je povoleno. Následně shání prodloužení vstupního otvoru nádrže bez toho, aniž by řešili, zda to daná nádrž zvládne. Problém vysokého krytí se obvykle neprojeví hned, ale až třeba po roce nebo dvou, kdy k nádrži dojdou tlaky z okolí a ta obvykle praskne. Je velmi složité praskliny spravit. Jedním řešením je instalace polystyrenových desek. Síla vrstvy desek nahradí vrstvu zeminy, která je navíc oproti povolenému krytí nádrže. Například nádrž Columbus 6500 l má povolené krytí zeminou 1 metr, avšak potřebné krytí je 1,3 metru - v takovém případě instalujeme 30 centimetrů silnou vrstvu polystyrenu. Půdorys polystyrenových desek však musí výrazně přesahovat půdorys nádrže i obsypu. Pokud vykopeme svislé stěny jámy a desky dáme pouze do půdorysu takového výkopu, nestačí to. Je třeba rozšířit půdorys desek tak, jako bychom kopali výkop se stěnami pod úhlem přibližně 45°. Druhým řešením může být vytvoření železobetonové desky nad nádrží, která podrží tíhu zeminy nad ní. V každém případě doporučujeme si hloubku nátokových potrubí rozmyslet předem a zvolit vhodný typ nádrže, který zvládne potřebné krytí.
Běžné chyby při instalaci nádrží
- Chybí filtrace v podobě filtračního koše nebo šachty, což způsobuje zanášení nádrže a časté potíže s čerpadlem.
- Špatně osazené těsnění v prostupu potrubí, které vede k netěsnostem a únikům vody.
- Chybějící odvětrání a bezpečnostní přepad, protože při silném dešti může systém přetékat.
Štěrkové rohože NIDAGRAVEL® pro stabilní povrchy
Po štěrkových plochách zpevněných rohožemi NIDAGRAVEL® se chodí a jezdí bez zábrany. Vlastně jde o pevně přivařenou geotextilii k polypropylenovým buňkám průměru 49 mm. Rohože zabraňují prorůstání plevelů a propadání štěrku, jsou 100% propustné a na upravených plochách se netvoří louže ani hroudy. Upravená plocha snese zatížení 250 - 400 t/m2 v závislosti na vybrané výšce rohože. Rohože jsou též ceněné pro svou vsakovací schopnost jako jedno z preventivních opatření před povodněmi a přívalovými dešti a pro retenci vody na upraveném pozemku.
Štěrkové rohože NIDAGRAVEL® jsou trvalou alternativou pevného a stabilního povrchu se všemi svými přednostmi. Přitom plně respektují životní prostředí při zachování pěkného vzhledu. Tyto velkoformátové voštinové rohože jsou určené ke stabilizaci štěrkových ploch a současnému zadržení dešťové vody rychlým vsakováním. Použití rohoží výrazně usnadňuje chůzi i na vysokých podpatcích, jízdu s kočárkem, na kole či v autě oproti plochám, na kterých je štěrk pouze vysypán. I pokládka rohoží je jednoduchá. Po jejich instalaci na zarovnanou a zhutněnou plochu podkladu se rohože zasypou štěrkem a je hotovo. Rohože je možné pokládat i do mírného svahu, a to do převýšení 15°. Každá rohož má na spodní straně přivařenou geotextilii (45 g/m2), která zabraňuje propadávání štěrku do podkladu a tedy případnému vytlačení celé rohože nahoru (usnadňuje to údržbu, není třeba dosypávat štěrk), propouští vodu a zabraňuje tvorbě kaluží a také zabraňuje prorůstání plevele.
Rohože Nidagravel® jsou přitom odolné proti stárnutí, mrazuvzdorné, odolávají chemické kontaminaci, mikroorganismům a hlodavcům a jsou zcela recyklovatelné. Rohože jsou lehké a ohebné, rychle se pokládají a snadno tvarují řezem. Jsou určené pro štěrk do frakce 16 mm. Rohože Nidagravel® jsou vyrobené z extrudovaného polypropylenu (70% čistý PP, 30% recyklovaný PP).
Historie francouzské výrobní společnosti Nidaplast
Historie francouzské výrobní společnosti Nidaplast sahá až do 80. let minulého století, kdy se zrodila myšlenka vytvořit voštinovou strukturu z plastu (polypropylenu) a tím získat odolný a zároveň velmi lehký materiál pro další užití například ve stavebnictví, letectví nebo především v oblasti životního prostředí. V oblasti ekologie se stalo hospodaření s vodou centrálním tématem všech aplikací výrobků firmy. Výrobky nabízejí řešení v oblasti regulace a vsakování dešťové vody, nepropustných povrchů země, vyrovnané zásoby podzemních vod, apod. Za více než 30 let své existence firma prodala miliony m2 produktů po celém světě. Samozřejmostí je certifikace výrobků v souladu s mezinárodními standardy: ISO 9001:2000, ISO 14001, OHSAS 1801. Tyto certifikace zaručují, že Nidaplast produkuje výrobky nejvyšší kvality, výrobky s respektem k životnímu prostředí a důrazem na bezpečnost v místě aplikace.
Zimní údržba cest: Štěrk jako posypový materiál
S blížící se zimou je dobré začít myslet na to, jak zajistit schůdnost chodníku a sjízdnost silnice před domem. Schůdnost a sjízdnost totiž kriticky zhoršuje zejména náledí a sníh. Zajištění bezpečnosti na cestách před domem usnadní život všem lidem, kteří v daném domě a jeho okolí žijí. Tato práce je sice povinností vlastníka komunikací a chodníků, což jsou zpravidla obce, ale často si i přesto musíte se sněhem a náledím poradit sami. Zimní údržbu cest se nevyplatí podceňovat už kvůli vlastní bezpečnosti, bezpečnost v bezprostřední blízkosti obydlí by přitom měla být prioritou všech obyvatel nemovitosti.
Existuje řada druhů posypů, kterými zlepšíte schůdnost chodníků a sjízdnost komunikací. Nejčastěji se při posypu chodníků a silnic využívá posypová sůl. Její výhodou je nízká cena, ovšem dobře funguje jen do zhruba -5 °C a poté se začíná její účinnost snižovat. Při teplotách pod -10 °C je již zcela neúčinná. Sůl má i další nevýhody - její používání, zvláště ve velkém měřítku, není ideální z ekologického hlediska, když může ovlivnit spodní vody, přispívá k erozi půdy a radost z ní nemají ani rostliny a zvířata. Sůl také urychluje korozi plechových částí automobilů. Pokud v domě žijí psi a kočky, je lepší se tomuto druhu posypu chodníku pro jejich dobro vyhnout. Na druhou stranu, na údržbu silnic je využívání soli neboli chloridu sodného nutné. Posypovou sůl je možné nahradit solí kuchyňskou. Rozdíl v jejich účinku nepoznáte - liší se pouze hrubostí zrn a rozdílným obsahem přídatných látek. Alternativami k posypové soli, které jsou účinné i při mrazivých teplotách, jsou chlorid vápenatý a chlorid hořečnatý, které fungují až do přibližně -30 °C.
Vedle posypové soli se velmi často k posypu používá štěrk. Drobné kamínky, které se zaboří do sněhu nebo ledu, zlepšují trakci podrážek bot a automobilových pneumatik. Navíc tím, že narušují strukturu sněhu a ledu, přispívají k jejich tání. Bohužel když led a sníh zmizí, štěrk zůstane tam, kam jste ho vysypali, a nespraví to ani déšť. Tedy ne úplně všechen, v podrážkách bot si ho část nanosíte do domu. Štěrk, písek a další mechanické posypy lze využít ve chvíli, kdy nesněží a vypadá to, že brzy nezačne. Pokud totiž sněží, posypový materiál nehledě na jeho hrubost zapadá a přestává plnit svůj úkol. Pro tyto situace jsou tak lepší chemické posypy, někde však mohou být zakázány místními vyhláškami, včetně soli. Močovina v zrnité formě je na tom se svými vlastnostmi při boji s náledím podobně jako posypová sůl, ale je šetrnější k životnímu prostředí.
Při zimní údržbě chodníků a silnic se vám kromě posypového materiálu bude hodit také pár dalších věcí. Základním náčiním k odklízení čerstvě napadaného sněhu je samozřejmě hrablo. Alternativou k hrablu je lopata na sníh, která má oproti hrablu užší a hlubší pracovní část. Lopata na sníh se hodí pro odklízení sněhu z menších ploch nebo při jeho přehazování. Naopak větší plochy rychleji zvládnete uklidit s velkým shrnovačem sněhu. S téměř dokonalým vyčištěním udržované plochy, jako by na chodník či kus silnice před domem sníh skoro ani nenapadal, vám pomůže koště s pevnými štětinami.
tags: #sterk #na #dvur #diskuse #průvodce