Nový román držitelky Magnesie Litery Petry Dvořákové Návrat se odehrává v klášteře 90. let.
Kniha končí slovy o ženách z kláštera, které "hledají cesty k návratu". Řada z nich má pocit, že tenhle návrat k vlastní podstatě lze uskutečnit jen skrze víru v Boha, jiné ale pochybují. Tápou a hledají.
Petra Dvořáková a téma víry
Tematicky jako by se tím autorka vracela ke své prvotině Proměněné sny, za níž v roce 2007 získala Magnesii Literu.
Šlo o několik rozhovorů s lidmi, kteří si prošli krizí ve víře. Sama byla v té době ortodoxní katoličkou a prostřednictvím zmíněných rozhovorů se snažila zmapovat, jak se ti, kterým se v životě přihodilo něco zlého, vyrovnávají se vztahem k Bohu.
Petra Dvořáková si pro svoji novou knihu vybrala prostředí, které sama dobře poznala - do kláštera se rozhodla vstoupit ve čtrnácti letech. Před sedmi lety k tomu v rozhovoru řekla, že zpětně se na tento svůj životní krok dívá jako na velmi absurdní věc. "Za odchodem do kláštera stálo moje citové strádání. Doufala jsem, že najdu lásku a jistotu, která mi v rodině chyběla."
Čtěte také: ROOFTEK: Montážní návod pro asfaltové pásy
Autorka v předmluvě ale zdůrazňuje, že se nejedná o její vlastní příběh ani o příběh některé konkrétní sestry. Nicméně autentická je každodennost života v klášteře, který poznala zblízka, a proto už "nikdy nemůže nahlížet řádové sestry jako výjimečné bytosti".
Příběh Jany: Mezi vírou a zakázanou láskou
Hlavní hrdinkou románu je čerstvě vyučená krejčová Jana, která se začátkem léta 1991 rozhodne vstoupit do kláštera. Mladičká Jana se rozhodne stát služebnicí boží dřív, než najde sebe sama. Dřív než zjistí, že člověk jí je blíž než Bůh a že ji přitahují ženy.
Coby novicka Františka se tu setkává s pragmatickou představenou kláštera Anunciátou, jež se ze všech sil a trochu mechanicky snaží obnovit zchátralou klášterní budovu, s naivní čekatelkou Aničkou, zemitou Helenou, ale taky svéráznou Karin, k níž si postupně vytvoří víc než přátelský vztah. Jejich zakázaná láska způsobí uprostřed asketických klášterních zdí poprask jak v řadách církve, tak i v duších obou dívek.
Ačkoli se Jana snaží v novém klášterním domově najít lásku, něhu a lidskost, většinou se její pocity odrážejí v otázce: "Byl tenhle kus světa krásný, nebo děsivý? Ten večer byl především cizí, cizota se tu plazila všude…" nebo "Zdá se mi, že každý den balancuji mezi tím, kým jsem a kým mám být. Pro většinu sester tu láska splývá s pravidly, zřekly se vůle, každý den ji přetavují do bezbřehé poslušnosti".
Jana je přesvědčená, že její víru nemůže zlomit vůbec nic. Zvlášť když konečně může žít v klášteře. Vstupuje mezi sestry plná nadějí, odhodlání, ale i iluzí. Ty se začínají s každodenním řeholním životem plíživě drolit. Jana musí znovu potěžkat svůj nenaplněný vztah k Viktorovi, ale především si odpovědět na otázky, jež do jejího života vnáší záhadná a nespoutaná Karin. Janina představa o tom, jak vypadá skutečná láska, se dramaticky mění a rozostřuje.
Čtěte také: stavebniny zaměřené na kámen a doplňky
Stejně tak se společenství sester musí denně ptát, jak se dá v proměněném světě navrátit ke svému původnímu poslání.
Autorský styl a témata
Autorka zvládá vykreslit životné charaktery postav (využívá k tomu jazykových prostředků i smyslu pro zachycení jemných hnutí mysli). Neexperimentuje s formou a zkrátka "jen" vypráví - s citem pro detail, povahopis figur, jazyk i prostředí. A umí být i nekompromisní, vyžaduje-li to situace: když například popisuje Janino první setkání s mrtvým člověkem, kterého musí omýt a připravit do rakve. Jindy její civilní jazyk ožívá až básnickými obrazy: "Hřích jsem byla pro všechny kolem. Pokání pak především pro svou matku."
Monotónnost života v klášteře podtrhuje popis pravidelně se střídajících činností - modlitby, mše, příprava jídla, práce na zahradě či snaha učinit zdevastovaný svatostánek alespoň trochu obyvatelným.
Návrat by možná svým motivem "hříšné" lásky za zdmi kláštera mohl evokovat červenou knihovnu, to by ale nesměl ve své podstatě otevírat daleko zásadnější téma, a tím je vztah člověka a víry. Hlavní hrdinka pochybuje, hledá a ptá se. Ne nadarmo se román jmenuje Návrat. Jde v něm totiž o návrat do vlastního nitra, o cestu k sebepoznání, pravdivému životu a pro někoho i k Bohu, protože jak říká Jana v závěru: "Pořád nám tu říkají, že člověk je bez Boha naprosté nic… Jenže já si nakonec myslím, že je to opačně."
Petra Dvořáková si dlouhodobě vybírá kontroverzní, často tabuizovaná témata - ať už šlo o anorexii (v knize Já jsem hlad), incest (v románu Vrány) či pedofilii (v románu Zahrada). Čtivým a přístupným způsobem tak otevírá důležitá témata. Ostatně otázka, co může církev dnes lidem, a zvlášť mladým, nabídnout, zda je může skutečně oslovit, v současné společnosti rezonuje. Může být láska k Bohu silnější než ta lidská?
Čtěte také: Průvodce nákupem stavebnin v Želechovicích
Klíčová témata v díle Petry Dvořákové
- Anorexie (Já jsem hlad)
- Incest (Vrány)
- Pedofilie (Zahrada)
- Víra a sebepoznání (Návrat, Proměněné sny)
Román čtenáři umožňuje nahlédnout do tajemného světa, který je mu běžně nepřístupný a jehož všednost naprosto neodpovídá obecně sdíleným představám. Jakkoliv se takto zachycený obraz života v klášteře může místy jevit jako dost nelichotivý, nikoho nesoudí. Je to především portrét člověka se vším světlým i temným, co jeho bytí přináší. V neposlední řadě je tato kniha fascinujícím milostným příběhem.
tags: #stavebniny #navrat #recenze