Staré cihlové domy, ať už z pálených či nepálených cihel, představují trvalou hodnotu v architektuře. Jejich životnost a potenciál pro moderní bydlení jsou neustále diskutovanými tématy. V posledních letech se klade velký důraz na citlivou rekonstrukci, která zachovává charakter budovy a zároveň ji přizpůsobuje současným požadavkům na komfort a energetickou efektivitu.
Životnost a statika cihlového domu
Když byl dům postaven normálně a "neošulen" a když se dělají třeba co 20 let nějaké rekonstrukce, vydrží takový dům skutečně dokud bude stát a bude se v něm žít, cihly se nebudou rozpadat a nebude narušena statika. Staré cihlové domy a stodoly vydrží 100 let jako nic, 200 většinou taky. Nejdůležitější je, aby nebyly od země vystaveny vlhkosti. Stáří domů, například 3/4 století starých, které prošly rekonstrukcí, a prodávají se za normální cenu, je rozumná investice. Cena poblíž Prahy a velkých měst je často nesmyslná a nelze ji logicky zdůvodnit, protože stejná stavba, byť opravovaná, by někde na Ústecku stála třeba čtvrtinu jen proto, že není u velkého města, kde jsou dobré platy. Pokud to není vlhké - to je pak krásně vidět, jak se cihly drobí a vlhké promrzají - tak to musí stát staletí. Staré stodoly, které jsou klidně z roku 1700, mají maximálně někde opadanou omítku, ale stojí bez problémů, pokud nejsou někde trhliny ve zdi díky nedostatečně založeným základům. Starý opravovaný dům určitě nemá cenu nového, ale na druhou stranu, když je v dobrém technickém stavu, určitě vydrží.
Právě staré stavby vydrží hodně. Ne proto, že by byly dělány nějak extra poctivě, ale hlavně proto, že kdysi se neřešila statika, ekonomika, účty za teplo atd. Stěna se udělala klidně 50-70 cm cihelného zdiva a bylo. Pokud je stavba staticky OK, největší problém je vlhkost, mráz a dlouhodobě nepoužívaná stavba. Rekonstrukce domu starého minimálně 30-40 let je v drtivé většině dražší a časově náročnější než stavba nového na zelené louce, a pořád to je starý dům. Pokud k domu nemám citové vazby, pokud v daném místě prostě nejsou stavební pozemky nebo kdy je dům výjimečně dobrý, bych starý dům nebral. Jedinou výhodou staršího domu může být krásná, rozrostlá zahrada se stromy atd. Na to si u novostavby musí člověk počkat několik hodně let. Starší dům má hlavní výhodu v tom, že je připravený hned, nemusí člověk čekat x let, než se postaví, nebo než ho postaví. Kdo chce starší dům, tak se mu musí "líbit" tak, jak je, vnitřní dispozice a tak. Nesmí mít mokré zdi, pak má smysl do toho jít, udělat maximálně třeba novou koupelnu, vnitřní omítky, elektriku, kdyby nebyla v mědi, a bydlet s tím, že člověk prostě má "nižší" nároky na bydlení a bude mu to vyhovovat. Jinak se v tom utopí hrozně peněz.
U starého domu záleží na tom, "jak žil" v poslední době. Pokud tam bydleli staříci, kteří už tam byli jen chráněni proti vnějším vlivům, ale nemohli už na domě nic udělat, nikdo jim nepomohl, tak může dům pomalu hnít x let, i když se v něm žije. Pak tam člověk přijde a zjistí, že je vlhký a kdoví co. Jinak při náležité péči není problém nějaké to století.
Statické problémy a poruchy cihelného zdiva
Statických problémů u historických objektů, v jejichž konstrukci jsou použity cihly (pálené či nepálené), je celá řada. Každý z konstrukčních prvků stavby, který je proveden z cihelného zdiva, vykazuje z hlediska statiky různé poruchy v závislosti na jeho umístění v nosném systému stavby. Z hlediska materiálu je zásadním parametrem ovlivňujícím možnost vzniku poruchy kvalita cihel. Zde je hlavním kritériem to, zda se jedná o cihly pálené nebo nepálené.
Čtěte také: Návod na natírání starého plotu
Nepálené cihly, používané hojně v lidové architektuře, mají oproti páleným cihlám výrazně nižší pevnost v tlaku (3-5 MPa), která se při vzrůstající vlhkosti zdiva ještě výrazně snižuje. Pálené cihly lze nalézt u významnějších šlechtických a měšťanských staveb, staveb sakrálních a u opěrných stěn. Pevnost pálených cihel zpravidla začíná okolo hodnoty 10 MPa, ostře pálené cihly mají pevnost až 40 MPa.
Nejvýraznějším činitelem způsobujícím poruchy základového zdiva je pronikající vlhkost. Jedná se buď o vzlínající zemní vlhkost, v horším případě o proudící zasakující srážkovou vodu. Dalším zdrojem může být i zasakování odstřikující srážkové vody v úrovni povrchu terénu. Pronikající voda vyplavuje vodorozpustné složky malty i kusového staviva. Malta pak po ztrátě pojiva (zpravidla vápna) ztrácí pevnost a soudržnost a dochází k jejímu postupnému rozpadu na nezpevněné kamenivo (písek), které je z ložných a styčných spár zdiva dál postupně vyplavováno. Vlhké prostředí zpravidla urychluje i průběh chemických reakcí ve stavivu i v maltě.
Protože je cihelné zdivo porézní, umožňuje kapilární vzlínání vody z podzákladí. Vzlínající zemní vlhkost transportuje do základového zdiva vodorozpustné soli, které v nadzákladové části migrují k povrchu zdiva, kde při vysychání krystalizují a vytvářejí výkvěty na omítkách. U neudržovaných objektů často dochází k zakořenění náletových dřevin. U mělkých základů, s úrovní základové spáry nad nezámrznou hloubkou, dochází v zimním období i k promrzání zeminy v podzákladí. V důsledku působení výše uvedených činitelů pak může dojít ke snížení pevnosti zdiva v tlaku a jeho porušení při překročení jeho pevnosti od zatížení nadzákladovými konstrukcemi.
Další typickou konstrukcí historických cihelných staveb jsou ohradní, zárubní a opěrné a fortifikační zdi. Hlavním zdrojem poruch zdiva těchto konstrukcí jsou klimatická zatížení a jejich vzájemné kombinace: srážková voda (déšť, sníh), změny teplot (oslunění, promrzání, teplotní dilatace) a vítr (tlak a sání větru). Z nich nejvýraznějším zdrojem poruch je srážková voda.
Nejvíce namáhanou partií je koruna stěny, kde je zdivo střídavě suché a mokré, je vyluhováno pojivo z malty ve spárách krycí vrstvy koruny, dochází k rozpadu materiálu vlivem promrzání vlhkého zdiva, ke vzniku a rozvoji trhlin v koruně vlivem teplotních změn (výrazné teplotní dilatace). V oblasti pod korunou zdiva dochází k lokální koncentraci vlhkosti v místech odkapu vody z koruny zdi. K poruchám zdiva v úrovni terénu za rubem zdi dochází z důvodu nefunkčního odvodnění terénu za opěrnou zdí, kdy je srážková voda často ke stěně přiváděna spádováním terénu nad opěrnou zdí. Nechráněná či z pohledu izolace narušená rubová strana zdi je namáhána srážkovou vlhkostí zasakující do zdiva i z úrovně pod terénem za rubem zdi.
Čtěte také: Betonový povrch a dlažba
Další oblastí výrazně namáhanou srážkovou vodou je ukloněná lícová plocha. Oblast nad patou zdi je často smáčena odstřikující vodou a kapilárním vzlínáním, v přímé vazbě na nasákavost cihel a malty. Dalším činitelem narušujícím strukturu zdiva jsou teplotní a vlhkostní dilatace. Stěny jsou vzhledem ke své venkovní expozici vystaveny výrazným teplotním rozdílům, u povrchových vrstev to může být až 50 °C. Tyto objemové změny se cyklicky opakují a po vyčerpání pevnosti materiálu dochází ke vzniku a následnému rozvoji trhlin. Obdobně jako u základů může být zdivo narušováno kořenovým systémem náletové zeleně. V případech, kdy byl za rubem osazen drenážní systém odvádějící zasáklou srážkovou vodu, mohlo dojít k jeho zanesení. V případě nedostatečně odvodněné rubové strany může dojít ke zvýšení zemního tlaku a statickému narušení zdiva (posun, vyklonění).
Zateplení starého zdiva a materiály pro rekonstrukce
Určitě jste slyšeli o rosném bodu a možnosti kondenzace vlhkosti v nesprávně zatepleném starém zdivu z plných cihel, škvárobetonu, CDm cihelných bloků nebo kamene. Na staré zdivo, jako je plná cihla, škvárobeton, CDm cihelný blok nebo kámen, je potřeba aplikovat dostatečnou tloušťku tepelné izolace, a to buď paropropustný zateplovací systém s izolantem (např. fasádní vata, difuzně otevřený polystyren, PUR deska NEWTHERM) nebo dostatečnou tloušťku neparopropustného izolantu (např. EPS70F polystyren, grafitový polystyren, fenolická PIR pěna, New Therm), tak aby se přesunula kondenzační zóna ze zdiva do izolantu. Jednoduše řečeno, starý dům postavený z plných cihel, škvárobetonu, CDm cihelných bloků nebo kamene je důležité dodatečně správně zateplit. Je však potřeba varovat: nezateplujte starý dům polystyrenem EPS70F tl. menší než 140 mm.
Starší dům bývá obvykle postaven z cihel. Pro jeho rekonstrukci je proto vhodné použít opět ten samý materiál - tj. pálenou keramiku. Máte pak jistotu optimálního napojení původních konstrukcí na nové stěny a také díky totožným fyzikálním parametrům (tepelná roztažnost, smrštění, prostup vodních par apod.) i minimalizaci nebezpečí následného vzniku trhlin a případných plísní. Pokud realizujete přestavbu v blízkosti centra města, je pravděpodobné, že při použití jiných „novodobých“ materiálů přijdete do konfliktu s památkáři. Cihlářské výrobky mají pro starší domy i další vhodnou vlastnost, a tou je prodyšnost. Umožňuje tak domu „dýchat“, a to je často důležité pro domy se starší, částečně již nefunkční, hydroizolací.
To vše platí zejména pro obvodové stěny při dodatečném zateplení. Zateplovací kontaktní systém bývá neprodyšný pro prostup vodních par. V kombinaci předcházejícího zabránění přirozeného odparu zemní vlhkosti od základů s přirozenou kondenzací vody ve zdivu v zimním období, dochází ke vzniku mokrých map na stěnách často i s plísní. Raději než dodatečně zateplit obvodové zdivo, doporučujeme přezdít z nových tepelně izolačních bloků. V sortimentu je řada výrobků Porotherm, splňujících podmínky programu Nová Zelená úsporám, což umožňuje snížit náklady na přestavbu domu. Sortiment nekončí pouze u zdiva a stropu, obsahuje výrobky pro celou stavbu - překlady klasické, překlady pro rolety, malty, akustické cihly apod.
Příklady moderní interpretace cihlových domů
Vidiecky dom J: Moderní interpretace tradičního domu
Jednoduchý a vyvážený styl, účelná praktičnost. V projektu slovenských architektů se podařilo zachytit to, co činí průměrnou stavbu rodinným domem. Místo nabubřelé a architektonicky rozmáchlé formy tu nabídli „jen“ funkčnost a obyvatelnost. Kontext je zásadní. Bez pochopení toho, kde vlastně má realizace stavby probíhat, totiž nedává projekt vnitřně smysl. Architekti Juraj Mikulaj, Andrea Ambrovičová Mikulajová a Jana Matlovičová se s kontextem projektu Vidiecky dom J dost natrápili. Ta zásadní přitom zněla: „Jak by dnes vlastně v prostředí vesnice měl dům vypadat?“.
Čtěte také: Jak opravit betonový bazén
Není to malé téma, protože se zvyšují požadavky na kvalitu bydlení, nároky obyvatel, a současně dochází k rychlé evoluci stavebních materiálů. Nůžky se rozevírají směrem vícera přístupů a možností řešení. Přitom se snadno zapomene na to, že nejužším místem a nejnižším společným jmenovatelem této rozteče variant pořád zůstává požadavek na bydlení funkční, logické a s příjemnou atmosférou. Něco takového se už ale nedá nastřelit v univerzální podobě, je k tomu třeba pochopit onen kontext. Jen díky tomu je totiž možné vybrat z nových a tradičních řešení to společně nejlepší. Slovenští architekti tohle nepodcenili, a výsledkem je Vidiecky dom J.
Odpovědí na místní situaci bylo v tomto případě řešení pravzorem, moderní interpretací tradičního domu se zápražím. Chcete-li, s gánkom, tedy zastřešenou pochozí terasou, pergolou podél domu. V tomto případě pak umně vpravenou mezi objekt obytného domu a „stodoly“. Ta v řešené rovnici samozřejmě už nemá podobu skladu zemědělského materiálu, ale je slušivou a elegantní dřevostavbou, která slouží jako garáž. Charakteristické rysy venkova totiž mohou zůstat zachovány, jen s trochu jiným vyzutím.
Cihlový dům s dřevostavbou, propojený zápražím, je chytře zasazen do mírně sestupujícího svahu, do okolní krajiny, ve které se mísí rozvolněná zeleň, zahrady a blízký les. Dům se přitom přidržuje optimální orientace ke světovým stranám. Je to kouzlo jednoduchosti, které obyvatelům garantuje dostatek přirozeného světla, optimální zástin, teplo i pasivní provětrávání. Moderní stavba s tradičními obrysy je tak ekologickou stavbou, protože neplýtvá tam, kde je to zbytečné. V její přirozenosti tkví velká síla. Ano, k autentickému provedení domu na jihozápadě Slovenska neoddělitelně patří i sedlová střecha. I tou Vidiecky dom J zapadá, červenohnědé pálené tašky na ní nechybí a koresponduje tak s okolní zástavbou.
Architekti vycházeli z životního stylu svých klientů. Páru, který si libuje v cestování a gastronomii. Děti už mají odrostlé, nežijí s nimi, ale s jejich občasnou návštěvou počítají. I z toho se dá odvodit požadavek na prostornou a propracovanou kuchyni, větší kapacitu společně sdíleného prostoru a také na vyšší počet ložnic. Což vysvětluje i celkovou užitnou plochu 320 metrů čtverečních, která skutečně nepatří k nejskromnějším.
Práce s prostorem je ale uchopena s maximálním citem pro moderní interiér. Jeho základem je až ohromující otevřenost. V obývacím pokoji je totiž objem místnosti posunut až k hranici krovu. Uvolněné atmosféře napomáhá zapracování přírodních materiálů - dubového dřeva. Narazíte na něj v rámech dveří a oken, na schodišti, v masivním nábytku i na podlaze. Strohé linie a geometricky definované linie tu naznačují modernost, kterou doprovází další prvky. Schodiště má prosklené zábradlí (což je praktické, protože tím vizuálně neubírá místa). Kontrastem ke světlému a uvolněnému je tu betonový strop, který je integrovanou součástí klimatizace/chlazení. Chladicím médiem je v tomto případě voda z místní studny, takže z vlastních zdrojů.
Na projektu, který byl architekty řešen po čtyři léta a realizace se dočkal v roce 2019, je vidět velmi hezká práce s širšími prostorovými dimenzemi. Kuchyň a jídelna, včetně obývacího pokoje, vyplňují centrální prostor domu. Jsou ale také - díky otevřenosti - otevřeny dvoru a zahradě. Dům je její součástí. A stejně tak je celý rozlehlý pozemek s domem součástí prostoru, dimenze vesnice. A ta zase okolní krajiny. Stavba, díky své autentičnosti, dává smysl v různých měřítcích. Právě to se o většině dnes budovaných „moderních“ rodinných domů říct nedá. Ty jsou s bídou součástí vlastního dvorku ohrazeného zdmi, do nějakých vyšších dimenzí nezapadají. Vidiecky dom J je v tomhle jiný.
Cihlový dům s výhledy v Doudlebsku
Na začátku obvykle bývá přání postavit si dům, teprve pak se pro jeho realizaci hledá vhodný pozemek. U jedné jihočeské rodiny zafungoval myšlenkový proces opačně. Když se v obci začala prodávat parcela na kopci s neopakovatelnými výhledy, rozhodli se, že si na ní postaví dům. Ač už jeden měli o pár desítek metrů dál. Vysněnými výhledy se dnes kochají díky „zelenému“ cihlovému domu s rozsáhlými prosklenými plochami. Rodina v obci na Doudlebsku bydlela více než dvacet let. Když se naskytla možnost koupit parcelu na kopci, neváhala. „Byla by škoda takovou příležitost nevyužít, pozemek má unikátní výhledy na pohoří Blanského lesa i jeho nejvyšší vrchol Kleť,“ vzpomíná na impulz ke stavbě nového domu investor.
Nakonec se tím vyřešila i otázka, zda starší dům po odchodu dospělých dětí rekonstruovat. Že bude stavba klasicky zděná (broušené cihly HELUZ) a co nejvíce prosklená (okenní systémy Schüco), věděl od začátku. Tradičně hranatého domu se však od architekta nedočkal. „Celá jižní stěna domu je oblouková, největší dynamiky zaoblení dosahuje oblouk v obývacím pokoji. Důvodem byla snaha oddálit obytné prostory od hranice pozemku a zajistit soukromí a ty nejlepší výhledy do okolí. Tradiční kvádr by byl agresivní, místnosti by byly vtlačeny příliš blízko k sousednímu pozemku a chyběl by ten intimní odstup vyplněný zahradou.
Stavební pozemek na kraji obce byl svažitý k západu, s převýšením cca 4,5 m od příjezdové komunikaci na východní straně. Delší stranou je orientovaný na jih, na západní straně otevírá výhledy na pohoří Blanského lesa. Obytné podlaží (přízemí) navazuje na úroveň parcely u příjezdu, na západní straně pak přechází v krytou terasu, která už je sloupy vynesena nad úrovní zahrady a před nepřízní počasí je chráněna skleněnou stěnou. Dvě parkovací stání jsou umístěna pod přesahem střechy, pod kterým obyvatelé dojdou až k hlavním dveřím na severní straně. Za zádveřím je chodba a z ní jsou přístupny všechny místnosti. Denní část s kuchyní, jídelním koutem a proskleným obývacím pokojem směřujícím na jih, i další dva pokoje, toaleta, koupelna a šatna.
Obvodové zdivo přízemí bylo vyzděno z broušených cihel HELUZ FAMILY 25, které se v tloušťce 250 mm používají pro konstrukce s dodatečnou izolací. V tomto případě se jednalo o zateplení minerální rohoží ve dvojitém roštu a zavěšenou fasádu z desek a modřínových latí, které vytvářejí příjemný přírodní design. Zděná stavba v kombinaci s hliníkovými okenními systémy Schüco AWS 90.SI+ s tepelně izolačními trojskly splnila požadavek majitele na pasivní dům, ze kterého v zimě zbytečně neuniká tepelná energie a v létě naopak nepustí sluneční výheň do interiéru. To bylo úspěšně prověřeno v Blower door testu, tedy změřením vzduchotěsnosti obálky a investoři tak získali dotaci z programu Zelená úsporám. Podzemní podlaží je zděné ze šalovacích vybetonovaných tvárnic, strop železobetonový.
Společnost HELUZ cihlářský průmysl v.o.s. patří mezi tři největší výrobce zdících systémů na našem trhu, jako jediná je ryze česká.
Srovnání vlastností pálených a nepálených cihel
| Vlastnost | Nepálené cihly (lidová architektura) | Pálené cihly (významné stavby, opěrné zdi) |
|---|---|---|
| Pevnost v tlaku | 3-5 MPa (výrazně se snižuje s vlhkostí) | 10-40 MPa (ostře pálené) |
| Historické použití | Lidová architektura | Šlechtické a měšťanské stavby, sakrální stavby, opěrné zdi |
| Odolnost vůči vlhkosti | Nízká | Vyšší |
tags: #stary #cihlovy #dum #informace