Pojem „soubor staveb“ se vztahuje na vzájemně související stavby, které jsou součástí jednoho stavebního záměru a realizují se na souvislém území nebo za společným účelem. Hlavní stavbou v rámci takového souboru je ta, která určuje účel výstavby celého souboru.
Nejstarší dřevěné stavby a jejich vývoj
Vývoj dřevěných staveb je s ohledem na přírodní původ materiálu obtížně prokazatelný, nicméně existuje řada pevných orientačních bodů na základě archeologických nálezů. Nejstarší prokazatelné stopy nás vedou do starší a střední doby kamenné. Prvními stavbami s nosnou konstrukcí ze dřeva byly v historii lidstva příbytky lovců a rybářů. S odklonem od kočování a přechodem na usedlý způsob života, generujícím zemědělství a chovatelství, vznikají trvalejší obydlí s delší životností. Tyto stavby jsou uspořádány již do vyšší organizační jednotky - osady či sídliště s ochrannou palisádou a příkopem.
První domy měly nosnou konstrukci ze dřeva, kůly byly zapuštěny do podloží, podlahu tvořil dřevěný rošt podle povahy podloží ukládaný na terén nebo kotvený nad zemí do nosných kůlů stavby. Rozvoj technologické vyspělosti při stavbě obydlí, zejména opracování nosných prvků a jejich spojů, šel ruku v ruce s vývojem nástrojů a klimatickými podmínkami. Stavitelským počinem našich prapředků, na který můžeme být opravdu pyšní, je takzvaný „dlouhý dům“, který se jako typologický druh vyskytoval ve střední Evropě přibližně kolem roku 4000 před Kristem. Konstrukce z dubového dřeva o rozměrech 25 x 7 metrů o výšce 5 metrů měla dřevěnou podlahu zdviženou nad terén, stěny byly z masivní kulatiny, dřevěné krokve nesly vazničky s rákosovou krytinou. Dalším přínosným obdobím pro rozvoj dřevostaveb bylo antické Řecko a Řím. V Číně a Japonsku se dochovaly rozsáhlé mnohapodlažní komplexy zejména sakrálních staveb ze dřeva starých tři tisíce let. Počínaje 7. stoletím se v Evropě rozvíjela znalost těžkých skeletových a hrázděných staveb. V českých zemích bylo převládajícím řešením v období středověku pro obytné domy roubení, němečtí osadníci přicházející do české kotliny v průběhu 13. století obohatili tuzemské znalosti o technologii hrázděné stavby. Mistrovským příkladem komplexního tesařského díla v domácích podmínkách byla stavba čtyřbokého dvoru jako hospodářské usedlosti, která se počíná objevovat ve středoevropském prostoru počínaje 16. stoletím jako důsledek vzniku lesní lánové vsi s většími rozestupy mezi jednotlivými usedlostmi.
Dřevo jako stavební materiál v 18. a 19. století
Novodobé použití dřeva jako stavebního materiálu zaznamenáváme až na sklonku 18. století. Cena stavebního dříví byla v té době závislá na ceně dřeva pro palivo a k využití v dolech. V druhé polovině 18. století se můžeme v českých zemích a na Moravě setkat s projevy energetické krize: neúměrné nároky na kapacity palivového a důlního dříví tehdy vyčerpaly zásoby dřeva. Dřevo i pro svoji vyšší cenu a menší dostupnost (časté kalamity v monokulturách lesního hospodářství) přestává být oblíbeným stavebním materiálem a celodřevěná stavba se vytrácí i z oblasti lidového stavitelství. To postihuje nejen města (zpřísnění požárních předpisů a nové stavební řády, které užití dřeva pro bytovou výstavbu výrazněji omezují), ale i vesnice. Dřevo (pomineme-li stále rozšířené stavby zemědělské a vedlejší) jako konstrukční materiál je vytlačováno do oblasti návrhu krovů a stropních a střešních konstrukcí, kde lze za něj i v průběhu 19. století jen stěží nalézt vhodnou a ekonomicky přijatelnou náhradu. Určitou výjimkou jsou pouze pozemní stavby pro dráhu, kde se dřevo i nadále uplatňuje pro pomocné objekty remíz, drážních domků, WC a skladišť. Tyto do jisté míry pomocné budovy jsou často řešeny jako stavby pro opakovanou výstavbu - jedná se tak vlastně o první pokusy v oblasti objemové typizace v našich zemích. Pro období národního obrození v 19. století je charakteristická výstavba dočasných divadelních arén ze dřeva, kterých byly v různých českých městech realizovány asi dvě desítky. Za příklad stojí Nové české divadlo v Praze (1876-1885) od architekta A. Barvitiuse.
Přechod 19. a 20. století: Dřevo v architektuře a lidovém stavitelství
Přelom 19. a 20. století náleží dřevěným stavbám v oblasti výstavních pavilonů (zejména zemědělské a lesnické expozice) a lázeňských staveb. Na tomto místě nelze nezmínit architekta Dušana Jurkoviče (1868-1947), který dokázal transformovat typické detaily, ornamenty a barevnost lidové architektury i do oblasti velkých veřejných staveb v secesním slohu. Rozšířená je rovněž stavba plováren s dřevěnými šatnami, dřevěných sokoloven, turistických a rekreačních chat. Lidové tradice a tvarosloví starších dřevěných staveb je přenášeno i do klasických zděných staveb do členění jejich fasád, uplatňují se rovněž dřevěné dekorace.
Čtěte také: Zobrazení stažených souborů
Dřevěné stavitelství po druhé světové válce a současnost
S poválečným rozvojem průmyslové výroby dochází k prudkému rozvoji dřevěného stavitelství s užitím prvních lepených a lamelových konstrukcí. Významného uplatnění dosahují sbíjené konstrukce. Rozšíření obchodních a hospodářských styků se Spojenými státy vede rovněž k přenosu know-how - zejména systému „two by four“. Stavitelé se inspirují, opouštějí těžké masivní trámové konstrukce a nahrazují je levnějšími fošinkovými z jednotného unifikovaného profilu. Vzniká celá řada úsporných halových konstrukcí, například filmová studia Barrandov, pekárny v Praze Hostivaři, vozovny ve Střešovicích a dalších. Spolu s technologiemi přichází na kontinent ze Států a z Británie rovněž hnutí „Wood craft“, které obrací často levicově orientovanou dělnickou mládež k zájmu o přírodu a pobyt v přírodě. Podél dosud neregulovaných českých řek vznikají trampské osady a posléze chatové kolonie se svéráznou dřevěnou architekturou, která u nás dosud přetrvává zejména v povodí Sázavy. Mezi oběma válkami se rozhodujícím objemem těžby stává dřevo zejména materiálem pro bednění betonových (například pohraniční opevnění) a jiných pomocných konstrukcí. Jeho druhotné využití je problematické, a tak bylo likvidováno zejména veřejnými dražbami. V prvních letech po osvobození bylo proto východiskem zavedení prefabrikace a produkce konstrukcí bez užití dřeva. Přispěla k tomu rovněž značná zachovalost technické infrastruktury a bytového fondu v poválečném Československu oproti vybombardovanému Německu a Rakousku, které muselo řešit v historicky krátké době bytový problém. Reakcí na to byly rozsáhlé kolonie dřevěných bytových domů. V novém poválečném Československu bylo dřevo označeno za strategickou surovinu a degradováno pouze na pomocný stavební materiál a konstrukce pro dočasné stavby. Zákon č. 22/1955 Sb. v podstatě zastavil vývoj dřevěných konstrukcí u nás. Umožnil vznik Státní dřevařské inspekce, která se snažila zcela vyloučit dřevo ze stavebnictví. Dřevostavby byly na státní úrovni centrálně řízeného hospodářství v 70. a 80. letech minulého století degradovány zejména na výrobu „Unimo“ buněk pro sovětský těžařský průmysl a tuzemská zařízení staveniště. Omezena však byla rovněž výuka dřevěných konstrukcí na odborných a vysokých školách, nevydávaly se knihy s touto tematikou. Přerušen byl dovoz časopisů a odborných publikací ze zahraničí do knihoven. S tímto dědictvím bojujeme dodnes. Na západě, kde nikdy nedošlo k přerušení vývoje do té míry jako u nás, se dřevostavby dostávají v souvislosti s první ropnou krizí na počátku 70. let a následně vlivem války mezi Irákem a Íránem do popředí zájmu jako výhodný stavební materiál pro energeticky úsporné stavby. O vývoj a dodávku dřevěných halových staveb pro zemědělství se pokoušel v tuzemsku v souladu s evropskými trendy s dílčími úspěchy podnik Bios Sedlčany. Severomoravské dřevařské závody (dnes RD Rýmařov) rozvíjely projekty rodinných domů a prostorové prvky ze dřeva. Rudné doly Jeseník potom produkovaly licenční výrobu rodinných domů Okal problematické úrovně, která nadále poškozovala pověst dřevěných staveb pro individuální bydlení. Armabeton, závod Tesko se specializoval na lepené nosníky pro velkorozponové haly.
Historie Inženýrské komory a stavebních úřadů
Rakouská dvorní kancelář bez úspěchu usilovala o vytvoření instituce úředně autorizovaných soukromých techniků ve všech zemích monarchie po vzoru napoleonského řádu „Regolamento“, který platil na lombardsko-benátském území od roku 1805. V roce 1860 nařízením státního ministerstva byl založen stav civilních inženýrů. Roku 1866 byla založena první stavovská korporace civilních techniků, nazvaná Inženýrská komora pro Království české. Podle údajů z roku 1879 bylo v té době uděleno celkem 69 autorizací. Inženýrská komora měla po svém založení působnost pro celé Čechy, sdružovala jak Čechy, tak Němce. Dne 18. 3. 1920 byl přijat v Národním shromáždění zákon č. 1925. Dne 28. 3. byl slavnostně otevřen za účasti řady zástupců technických úřadů, korporací a vynikajících osobností vlastní dům Inženýrské komory v Dittrichově ulici č. 21. Dne 26. 2. 1948 proběhla v Inženýrské komoře čistka; prezidium ministerstva techniky s okamžitou platností odvolalo předsedu a členy Trvalé rady a jmenovalo nové. Dne 1. 12. 1951 byl vydán Národním shromážděním Československé republiky zákon č. 55/1951 Sb. o civilních technicích. Roku 1968 vznikl Český svaz stavebních inženýrů (ČSSI). Jeho snahou bylo obnovit činnost Inženýrské komory, avšak jeho úsilí bylo marné. V březnu 1990 se poprvé sešla legislativní komise ČSSI v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV v Praze za vedení Ing. Václava Macha. Více než dvouletá intenzivní práce legislativní komise ČSSI pod vedením Ing. Václava Macha byla korunována úspěchem, když dne 7. května 1992 byl přijat zákon ČNR č. 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
Vybrané historické stavby a výzkumy
Zde je přehled vybraných staveb a archeologických průzkumů, které přispívají k poznání stavební historie v českých zemích:
- Posledné drevenice v Hubove (okr. Ružomberok), Plechoticiach (okr. Trebišov), a v Knínicích u Boskovic čp. 34 (venkovská usedlost z počátku 18. století).
- Karschův dům čp. 367 a Halbmayrův dům čp. 176 v Litoměřicích.
- Usedlosti čp. 76 v Kovářově, čp. 10 v Hrádku u Sušice, čp. 25 a 26 v Přebuzích, čp. 37 v Číměři, čp. 38 v Polánce u Kardašovy Řečice, čp. 17 a 34 v Brtnici.
- Archeologický výzkum vodního mlýna Touchořiny čp. 12.
- Soubor dymníkových kuchyní domu čp. 45 v Blatnici pod Sv. Antonínkem.
- Vesnické stavby regionu české Kanady na plánech projektantů 1. poloviny 19. století.
- Dlouhé nápisy na venkovských stavbách z 19. století.
- Odkaz staveb zaniklých po roce 1945 v Pořejově na Tachovsku na příkladu čp. 43.
- Zaniklá ves Bažantov na Tachovsku: nedestruktivní průzkum usedlosti čp. 10.
Církevní stavby a jejich proměny
Množství výzkumů se zaměřuje na historii a stavební vývoj kostelů a kaplí:
- Filiální kostel sv. Marka v Těchobuzi (okr. Pelhřimov).
- Římskokatolický kostel sv. Ondřeje v Divíně (okr. Lučenec).
- Hřbitovní kaple sv. Anny v Nemyšli.
- Kostel sv. Petra a Pavla v Hostišově.
- K historii románského kostela sv. Mikuláše v Boši.
- Stročín: Architektonicko-historický výzkum a obnova středověkého kostela sv. Martina.
- Jihomoravské opevněné kostely na přelomu 15. a 16. století.
- Středověká věž kostela sv. Mikuláše v Otovicích.
- Archeologický výzkum zaniklého kostela sv. Kříže v Břevnově.
- Zánik a znovuzrození kostela sv. Mikuláše v Českých Budějovicích.
- Kostel sv. Bartoloměje v Pařížově: Konstrukční principy při výstavbě románské věže.
- Kostel sv. Máří Magdalény v Lužanech: proces plánování, schvalování a výstavby kostela na sklonku 18. století.
- Kostely s dominantní západní věží na severovýchodě Slánska na příkladu kostela sv. Mikuláše v Lounech.
- Archeologický výzkum kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou.
- Přestavba kostela sv. Jakuba v Úpici.
- Záchranné archeologické výzkumy v kostele sv. Jakuba v Brně.
- Gotická brána u kostela sv. Michala v Oseku.
- Ke stavebnímu vývoji zámku v Černé Hoře do konce 16. století.
- Stavební proměny kostela sv. Mikuláše v Hořicích.
- Pozdně románský kostel někdy sv. Markéty v Křenovicích.
- Archeologický výzkum kostela sv. Václava v Opavě.
- Barokní přestavba kostela sv. Filipa a Jakuba v Mnichově Hradišti.
- Dokumentace a stavebně historická analýza kostela sv. Václava v Litoměřicích.
Městské stavby a jejich vývoj
Kromě venkovských a církevních staveb se pozornost věnuje i městské zástavbě:
Čtěte také: Práce projektanta ve Znojmě
- Poznatky z průzkumu zanikajícího pozdně klasicistního domu čp. 13 v Brné nad Labem.
- Bývalý kanovnický dům Biskupská č. 1 v Brně a bývalý kanovnický dům Petrov č. 4 v Brně.
- Stavební vývoj domu čp. 5 v ulici V Kapse v Kadani.
- Stavební vývoj domů Masarykovo náměstí č. 11 a 12 v Kolíně.
- Operativní průzkum Starého zámku čp. 1 v Chropyni.
- Dílčí průzkumy měšťanského domu čp. 193 v Chrudimi.
- Bývalá škola čp. 129 v Nechanicích.
- Dům čp. 250 v Lázních Kynžvart.
- Stavební vývoj domu Kobližná 4 v Brně před výstavbou "Schrattenbachova paláce" v 18. století.
- Gotické stropy v domě čp. 543/I v Praze 1.
- Rakovník čp. 25 - studie průčelí domu.
- Dům čp. 14 v Krupce.
- Starý panský pivovar aneb známé i neznámé osudy domu čp. 8 v Chříči.
Další významné objevy a události zahrnují nález mincí v nároží roubené chalupy v Krouně čp. 10, nástěnnou malbu průčelí domu čp. 48/I v Praze 1 na Starém Městě, objevy starší fáze raně gotického sklepa v domě čp. 71 v Opavě a průzkum hrobky pod kostelem sv. Jakuba v Jihlavě.
V roce 2025 se uskuteční konference „Dějiny staveb“ v Centru stavitelského dědictví NTM v Plasích, jejíž sborník z roku 2026 obsahuje řadu zajímavých příspěvků. Mezi nimi například: „Zanikající Loreta na vrchu Stráž v Horažďovicích“, „Architektonicko-historický výskum kláštorného kostola sv. Antona Pustovníka v Červenom Kláštore“, „Hrazdená stodola v Nižnom Žipove“, „Bečovská rytina hradu: rada idiotů (K ikonografii historických graffiti architektury)“, „Tvrz, hostinec, klášter, vila a muzeum v České Skalici“ a mnoho dalších.
| Časové období | Charakteristické rysy a materiály | Příklady staveb/vývoj |
|---|---|---|
| Starší a střední doba kamenná | Dřevo jako hlavní stavební materiál, jednoduché příbytky | Příbytky lovců a rybářů, základy osad |
| Kolem 4000 před Kristem | Vývoj "dlouhého domu" | Konstrukce z dubového dřeva (25x7x5m), dřevěná podlaha, stěny z kulatiny |
| Antické Řecko a Řím, Čína, Japonsko | Rozvoj dřevostaveb, sakrální komplexy | Mnohapodlažní sakrální stavby (Čína, Japonsko staré 3000 let) |
| 7. století n. l. v Evropě | Znalost těžkých skeletových a hrázděných staveb | Rozvoj tesařských technologií |
| Středověk v českých zemích | Roubení (obytné domy), hrázděné stavby (díky německým osadníkům) | Venkovské obytné domy, hospodářské usedlosti |
| 16. století ve střední Evropě | Čtyřboké dvorce jako hospodářské usedlosti | Výsledek vzniku lesních lánových vsí |
| Sklonek 18. století | Dřevo přestává být oblíbeným stavebním materiálem kvůli ceně a dostupnosti | Omezení dřeva pro bytovou výstavbu, přesun krovů a stropních konstrukcí |
| 19. století | Dřevo pro pomocné objekty (dráhy), dočasné divadelní arény | Remízy, drážní domky, Nové české divadlo v Praze (1876-1885) |
| Přelom 19. a 20. století | Výstavní pavilony, lázeňské stavby, vliv Dušana Jurkoviče | Plovárny, sokolovny, turistické chaty, dřevěné dekorace na zděných stavbách |
| Poválečné období (po roce 1945) | Rozvoj dřevěného stavitelství, lepené a lamelové konstrukce, know-how z USA | Filmová studia Barrandov, pekárny, vozovny, trampské osady a chatové kolonie |
| Po roce 1955 (zákon č. 22/1955 Sb.) | Degradace dřeva na pomocný stavební materiál, útlum vývoje | Výroba "Unimo" buněk, omezení výuky a publikací o dřevostavbách |
| 70. a 80. léta 20. století | Dřevostavby jako energeticky úsporné (Západ), snahy o rozvoj v ČR | Bios Sedlčany, RD Rýmařov, licenční výroba domů Okal, lepené nosníky Armabeton |
Čtěte také: Zjistěte více o pasportizaci staveb
tags: #soubory #staveb #historie #informace