Sokl je nenápadná, ale nesmírně důležitá část domu, která na sebe navazuje zateplení nadzemní části stěny a zateplení suterénu, případně základů stavby. Správná funkčnost soklu je důležitá pro každou stavbu. Kdybyste sokl špatně zpracovali, může se to negativně podepsat na celém domě. Sokl je nedílnou částí každé stavby. V posledních desetiletích se naštěstí i tyto části stavby staly dalším místem, kterému je věnována pozornost i během zateplování. Sokl patří mezi nejvíce zatěžované partie budovy, proto potřebuje odpovídající ochranu. Je permanentně vystaven působení povětrnosti, zemní a vzdušné vlhkosti, výkyvům teplot a zároveň je namáhán i staticky. Dále čelí agresivním solím, které rozrušují jeho povrch a hlodají i v jeho útrobách. Při všech těchto obtížích si musí navíc sokl podržet pevnost a soudržnost a v neposlední řadě musí být snadno čistitelný.
Často opomíjenou částí domu v případě izolování a zateplování je samotný sokl. Mnozí jej ani nepočítají k domu a tvrdí, že je to vlastně část podsklepení. Stává se často přehlíženou součástí domu. Z jeho podceňování vyplývá řada chyb, například nevhodné použití polystyrenu s hladkým povrchem, neočištěný povrch při aplikaci izolace a dokonce i proseknutí hydroizolace hmoždinkami. Proto na sokl je potřeba dát velký pozor. Zateplení obvodových stěn domu je dnes naprosto samozřejmé, často se ale opomíjí soklová část, která je přitom důležitým prvkem obvodového pláště. V tomto místě může dojít k výraznému tepelnému mostu. Dnes od soklu vyžadujeme dostatečnou pevnost, odolnost proti působení vzlínající i odstřikující vody, proti působení mrazu i proti agresivnímu prostředí rozpuštěných solí. Dále také možnost mechanického čištění, navíc se přidává požadavek na dostatečnou tepelně izolační schopnost tohoto stavebního detailu. Hlavní funkcí tepelné izolace soklu je zabránit promrzání obvodových základů a části terénu pod stavbou. Cílem je podstatné snížení tepelných ztrát v detailu, tedy zvýšení vnitřní povrchové teploty rohů místnosti a tím zamezení vzniku plísní. Zateplením soklu také dochází k výraznému omezení kondenzace v detailu napojení základu na zdivo, zamezí se transportu vlhkosti do vyšších částí nad terénem, základová část se dostává do chráněné nezámrzné oblasti a tím se i výrazně prodlužuje její životnost.
Příčiny poškození soklu
Obvyklou chybou u většiny starších nemovitostí je pronikání vlhkosti do zdiva soklu a následné poškození (opadávání) soklové omítky. Pokud se na problematiku podíváme blíže, zjistíme, že sokl stavby přiléhá těsně k okolnímu terénu, chodníku, anebo jiné zpevněné ploše, a kromě mechanického pohybu osob je namáhán především:
- odstřikující srážkovou vodou
- sněhem
- prosakováním vody z podloží
Jaká poškození hrozí základům a soklové části domu? Především je to dešťová voda ze střech a voda vzlínající ze země. Při odstraňování defektů po poškození vodou je nezbytné nejprve najít příčinu a místo, kudy voda do konstrukce vtéká.
1. Poškození základů dešťovou vodou
Dešťová voda musí být odvedena ze střech domu bezpečně okapovými svody a žlaby. Svody musí končit těsně nad úrovní terénu. Nesmí být děravé. Voda musí od domu odtékat, není možné, aby se v blízkosti základů zdržovala nebo vytvářela louže. Chybějící svody mohou velmi rychle způsobit destrukci omítek a následně i obvodového zdiva. Zdivo začne nasávat vlhkost přes celou šířku stěny. V interiéru začne docházet k plesnivění stěn. Z vnější strany obvodového zdiva se začne destruovat zdící materiál díky opakovaném zmrznutí vody v konstrukci. Zmrzlá voda zvětšuje svou objemovou hmotnost a začne zdivo trhat. V krátké době bude zdivo vykazovat trhliny, případně bude docházet k vypadávání zdícího materiálu, což posléze způsobí rozsáhlé statické poruchy domu. Ochranou proti poškození základů i obvodových stěn domu je udržování svodů i žlabů, jejich pevné ukotvení ke střeše i ke stěnám, vždy opatřených nátěrem, který je nezbytné čas od času obnovovat.
Čtěte také: Jak správně zateplit sokl
2. Poškození základů vzlínající vlhkostí
Každé zdivo pod úrovní terénu je namáhané vzlínající vlhkostí ze země. Vlhkost se do zdiva dostává přes jeho vnější boční stranu a zespoda. Vlhkost, která se do zdiva dostane, pomalu stoupá vzhůru do místa nad úroveň terénu a snaží se dostat k povrchu stěn a odtud pak mimo zdivo. Odchází jak do prostoru, tak dovnitř domu. Jakmile vzlíná ve větší míře do interiéru, pak dochází k degradaci omítek, k vytváření plísní doprovázených zatuchlinou. Proto, aby vody kolem základového zdiva bylo co nejméně a aby základy byly co nejméně dotovány vlhkostí, je nezbytné mít řádně odvedené svody od základů objektu. Voda musí rychle odcházet, nesmí se držet kolem stavby. Stejně tak je nutné udržovat terén ve stále stejné úrovni.
Řešení problémů se soklem
Řešením je rekonstrukce povrchu soklu a vykonání dodatečné hydroizolace obvodových stěn. Do nedávné doby to byla práce zdlouhavá, namáhavá, a hlavně finančně náročná.
Moderní materiály a technologie
Vývoj dokazuje detail soklu u zateplovacích systémů ETICS, kde jsme ještě donedávna mohli poměrně nepochopitelně nacházet hliníkové zakládací lišty. Tento prvek byl z nových detailů konečně odstraněn, protože způsoboval řadu problémů. Hliník je totiž výborný tepelný vodič, takže lišta v zateplovacím systému vytváří výrazný tepelný most. Navíc má vysokou tepelnou roztažnost a často dochází k trhlinám v zateplovacím systému u napojení na hliníkovou soklovou lištu. Vzniká tady i slabé místo z hlediska požární bezpečnosti, protože hliník za požáru nic nevydrží. V neposlední řadě se nejedná ani o ekonomicky výhodnou variantu. Dnes je ideálním řešením použití plastové zakládací sady tj. osazovacího zadního a předního úhelníku s okapničkou, tj. profilů, které výrazně nedilatují, nevedou teplo a dokonce nejsou cenově náročné.
Poté se na trhu objevila sanační hydrofobní omítka IZONIL. Její využití je všestranné - slouží na úplnou hydroizolaci sklepů, šachet a podzemních staveb od podzemních vod, k rekonstrukci omítek starých budov a hydroizolaci již existujících navlhlých staveb a také na izolaci soklových částí staveb proti podzemní vodě a vnějším vlivům. Sanační hydrofobní omítka IZONIL působí jako nekompromisní bojovník s vlhkostí a její použití při rekonstrukci soklu přináší i další benefity. IZONIL je revoluční extrémně voděodolná suchá omítková směs, která vytváří po aplikaci voděodolnou vrstvu, ale zároveň zůstává paropropustná s vysoušecím efektem. Právě vysoušecí efekt je důležitý v případě, že sokl namáháním zvlhnul. Omítková směs IZONIL obsahuje velké množství mikropórů, které umožňují permanentní vysoušení vlhkého podkladu. A to dokonce i v tak extrémních případech, kdy sokl a stěny domu zasáhne povodňová vlna. Hydroizolační vrstva, vytvořená pomocí omítky IZONIL poskytne soklu trvalou ochranu. Dobrou zprávou je, že sanační hydrofobní omítka IZONIL dokonale nahrazuje běžné cementové omítky na novostavbách, anebo běžné omítky při rekonstrukci domu. Na rozdíl od nich však zabezpečí dokonalou ochranu proti vlhkosti a vodě, takže její aplikací ušetříte nemalý obnos peněz. IZONIL navíc neobsahuje žádné škodlivé ani toxické látky a díky tomu, že se nanáší jako kdejaká jiná omítka, je práce s IZONILEM opravdu jednoduchým řešením.
Při rekonstrukci soklu je důležité důkladné odstranění degradované omítky až po samotné zdivo. Pod pojmem zdivo si musíme představit jen základní materiál: cihla, kámen, pórobeton. IZONIL v žádném případě není možné nanášet na polystyrén, minerální vatu nebo původní omítku. V dalším kroku je potřebné zdivo soklu očistit tak, aby na něm nezůstali částice prachu, volné části, nečistoty a mastnoty. Při použití sanační hydrofobní omítky IZONIL je potřeba přečíst si návod na použití a striktně podle něj postupovat: hlavně je důležité dodržet poměr vody, jako je uvedeno v návodu (IZONIL není nátěr a nemůže se ředit do tekutého stavu). Namíchaná směs se musí zpracovat do 3 hodin. Do namíchané omítky se nesmí nic přidávat. Ztratila by tak své jedinečné schopnosti. Sanační hydrofobní omítka IZONIL se nanáší na připravený povrch soklu jako běžná omítka, maximálně ve třech vrstvách v celkové tloušťce od 10 do 30 mm. Celková tloušťka omítky se určí podle stupně zatížení soklu vlhkostí.
Čtěte také: Jak na obložení soklu marmolitem
Omítka vhodná pro poškozené sokly: Pro řešení soklových partií se nám nejvíce osvědčila sanační tepelně-izolační omítka NANOSAN, která se zde velmi dobře vypořádává s náporem vlhkosti i solí. NANOSAN Sanační tepelně-izolační omítka řeší vlhké a opadávající sokly, poškozené fasády, opravy či zateplení památkově chráněných fasád či zateplení zevnitř. Vlastnosti stručně:
- velmi vysoká poréznost
- prodyšnost a vynikající tepelně-izolační vlastnosti
- čistě vápenné složení
- nízká hmotnost
- hydrofobita
- lze i na mokré zdivo
- není potřeba ho štukovat
Metody odvlhčení základů
V současné době se řeší odvodnění základů několika způsoby.
A/ Drenážní chodník
Provede se výkop podél základového zdiva těsně nad úroveň základové spáry, na vyspádované dno kanálu směrem od objektu se uloží drenážní hadice, provede se zásyp štěrkem, pískem, horní vrstvu tvoří buď zemina, nebo drobný štěrk. Cílem je, aby voda prošla přes štěrkový zásyp až na dno výkopu a drenážní hadicí odešla mimo základy.
B/ Okapový chodník
Podél základového zdiva se provede výkop do hloubky cca 30 cm, vysype se drobným štěrkem s vrchní vrstvou písku a do něj se uloží velkoplošná dlažba nebo velké lomové kameny. Cílem je, aby se do bezprostřední blízkosti základového zdiva nedostala dešťová voda. Ta spadne na velkoplošné kameny nebo dlažbu a odstřikem odskočí mimo základy, musí být ale dobře vyspádovaná od objektu, aby odstřik naopak nesmáčel omítku soklu. Jedná se spíše o doplňkovou technologii využívanou jako zakončení drenážního chodníku.
C/ Vodorovná izolace
Vytvoření vodorovné izolace je moderní způsob řešení izolace základů. Pokud je u vás příčinou vlhkosti vzlínající vlhkost od základů domu, doporučujeme pro dlouhodobé vyřešení problému vytvořit vodorovnou zábranu, aby vlhkost nemohla stoupat vzhůru, a to pomocí INJEKTÁŽÍ. Základy jsou přerušeny hydroizolační vrstvou, která vytvoří vodorovnou clonu. Bývá navíc spojena s hydroizolacemi podlah, takže se vytvoří nepropustná „vana“. Pro provedení vodorovné izolace je nezbytné provést podřezání obvodového zdiva zhruba v úrovni terénu diamantovými pilami. Do vyřezané spáry se vloží hydroizolační folie nebo plechy, vzájemně se propojí a spára se uzavře cementovými zálivkami.
Čtěte také: Energetická úspornost panelového domu
Injektáže
Co jsou injektáže? Injektáže tvoří dodatečnou vodorovnou hydroizolaci, kdy je hydroizolační látkou chemický roztok (kapalina, krém), který je do zdiva napouštěn (injektován) navrtanými otvory. Na obdobném systému pracují chemické injektáže. Zdivo je v určité výšce navrtáno do hloubky a do vrtů je aplikována chemická látka - injektážní clona, která má způsobit rozlití po celé šíři zdiva. Stejný účel jako injektáže plní i podřezávky domů, které vodorovnou bariéru nevytvoří chemicky, ale fyzicky (vložením plechu). Narozdíl od podřezávky si ale injektáže můžete provést bez problémů sami, jsou časově nenáročné a nejsou takovým stavebním zásahem jako podřezávka. Cílem v obou případech je vytvoření clony, nad níž již nebude moci vlhkost ve zdivu stoupat.
Kdy použít který z nich?
| Prostředek | Typ zdiva | Hloubka vrtu | Spotřeba (při tl. 50 cm) | Balení |
|---|---|---|---|---|
| DICOSIL 100 | plné cihly či beton | délka stěny - 5 cm | 10 l/bm | |
| zdivo s dutinami | délka stěny - 5 cm | 720 ml/bm | 5 l |
D/ Svislá izolace
Svislá izolace se využívá především na vnějším líci základového zdiva. Základové zdivo po celé výšce se odhalí, vyčistí se od hlíny, díry ve zdivu se doplní dozděním a celý základ se obloží hydroizolační nopovou folií. Ta se řádně přikotví ke zdivu, doplní se těsně nad úrovní terénu lištou. Cílem je vytvořit svislou clonu po celé výšce obvodového zdiva, tak aby voda nemohla pronikat do základů.
Tradiční přístupy k sanaci vlhkosti
U starých domů se průchodu vody do základů dá zamezit, ale nikdy to nebude stoprocentní a vyřešené navždy. Musí se počítat s tím, že jistá míra vlhkosti v základech bude vždy a je do určité míry i nezbytná pro soudržnost základů. V českých krajích se potkáváme s vymazáváním vnější strany základů jílem, vytváření silných jílových ucpávek kolem základů, a to především v místech, kde byl dům zasazen částečně do terénu. Ve sklepeních se nacházely odvodňovací kanálky procházející skrz základové zdivo mimo objekt, případně i malé studánky, které stahovaly vodu z většího prostoru pod základy domu. V některých oblastech se do soklových omítek přidával popel. Jeho vlastnosti způsobovaly nenasákávání omítek a tím pádem bylo ochráněno zdivo.
A jaké omítky tedy na zavlhlé zdivo použít? Nejprve je zapotřebí odstranit poškozené omítky a vyčistit spáry až do hloubky 3 cm. Poté by se měla zlikvidovat příčina zavlhávání provedením drenážních a okapových chodníků. Zdivo by se mělo nechat přirozeně vyschnout minimálně 1 rok. V rámci tohoto roku je žádoucí provést odsolení zdiva. To znamená, že by se měl provést hubený vápenný podhoz - špric, který by se měl nechat na zdivu několik měsíců působit a poté by měl být odstraněn. Vytáhne nežádoucí soli usazené na povrchu i těsně pod povrchem zdiva. Tento postup by se měl minimálně 3x opakovat. Teprve poté by bylo vhodné provést omítnutí stěn. Odsolené zdivo nebude tak rychle poškozovat nové omítky. Je to ekonomické i snadné řešení na prodloužení životnosti jakýchkoliv omítek. Nejpřirozenější je použití vápenných omítek bez přídavku cementu, jen trasového vápna nebo vápna dlouhodobě hašeného. Trasové vápno (prodává se jako alternativa hašeného vápna) způsobí větší pevnost omítky srovnatelné s cementem, ale zajistí požadovanou prodyšnost jako u omítek vápenných. Tras je druh vápna s přídavky jiných sloučenin a kompozit, které po jeho vypálení ve vysoké teplotě způsobí jeho speciální pevnostní vlastnosti.
Další vhodnou úpravou soklových partií stěn mohou být sušící omítky pracující s fyzikálním jevem zvaným osmóza. Omítky disponují rovněž póry, ale velmi malých průměrů. Jimi odchází pouze vlhkost, ale soli se do pórů nevejdou a tak zůstávají ve zdivu, nezanáší tím omítky a proto jejich životnost je vyšší než u sanačních omítek. Jejich vzhled i po delší době je bez vlhkostních map a bez defektů. Tento typ omítek se začal na památkových objektech aplikovat s dobrými dlouhodobějšími výsledky. Jejich cena je však poměrně vysoká.
Zateplení soklu
Současná nabídka izolantů ISOVER pro sokl a spodní stavbu obsahuje standardní materiály používané po celé Evropě. Jak perimetrické izolace (ISOVER EPS SOKL 3000, ISOVER EPS Perimetr), tak desky extrudovaného polystyrenu XPS. Všechny uvedené izolanty se vyznačují velmi nízkou nasákavostí a naopak vysokou mrazuvzdorností. Hlavní výhodou XPS desek je jejich vysoká pevnost v tlaku, která určuje možnost jejich použití i ve větších hloubkách. Zateplení soklu pomocí desek ISOVER EPS SOKL 3000, ISOVER EPS Perimetr, popř. extrudovaného polystyrenu XPS, patří mezi standardní řešení detailu každé stavby. Je přitom vcelku lhostejné, zda se jedná o novostavbu či rekonstrukci, jednovrstvou nebo vrstvenou zateplenou stěnu. Nízkoenergetický nebo pasivní dům se stal dnes samozřejmostí. Izolace soklu se provádí nalepením desek speciálního soklového polystyrenu, které se vyznačují nízkou nasákavostí a vysokou pevností v tlaku. Jejich povrchová struktura je uzpůsobena pro velmi dobrou přilnavost jak lepidel, tak následné stěrky se síťovinou.
V této fázi detailu se musí dbát na zalepení mezer okolo cihelných děrovaných bloků, protože jinak by stěna nebyla dostatečně vzduchotěsná a zejména při chybném provedení vnitřních zásuvek či neprovedení těsných vnitřních omítek, například v okolí založení stěny na základovou desku, by mohla profukovat. Tak by bylo zateplení zcela znehodnocené. Dále je pak velmi důležité dbát na pečlivé lepení izolačních desek, čímž se zamezí vzniku tepelných mostů. I v této fázi je velmi důležité dohlížet na popsané detaily a technologie zpracování, jelikož tepelné mosty jsou nejenom příčinou zvýšených ztrát energie, ale také časem mohou také ohrozit kvalitu výsledného zdiva a urychlit jeho lokální degradaci. Podstatně snižuje tepelné ztráty v detailu.
Nejčastější chyby při zateplování soklu
Bohužel i přes maximální snahu výrobců materiálu určeného k zateplení soklu v rámci školení a konferencí se stále můžeme setkávat s poruchami a chybami v těchto konstrukcích.
1. Nevhodný typ materiálu
Nejčastější chyba, se kterou se lze v praxi setkat, je nevhodný typ použitého materiálu na zateplení soklu. Dnes již většina firem ví, že minerální izolace (MW) ani klasický polystyren (EPS) není vhodný na sokl z důvodu jejich vyšších nasákavostí, a správně dávají přednost extrudovanému (XPS) či perimetrickému typu polystyrenu (EPS-P). Nicméně hlavní úskalí tkví v tom, že extrudovaných i perimetrických typů je celá řada i do jiných aplikací a na sokl se nemusí vždy použít ten správný. A proč je to vlastně důležité? Soklové typy EPS či XPS totiž na svém povrchu mají speciální strukturu, která zvyšuje přilnavost lepidla k vlastnímu izolantu. Díky této vyšší adhezivitě může tepelná izolace lehce udržet i těžký obklad soklu, který se zde také často používá. Běžný fasádní polystyren nese jen malou, a tedy lehkou vrstvu omítky, ale na sokl se často používají obklady z kamene či keramiky, které mají hmotnosti daleko vyšší. Řešením problému je buď aktuálně použitý XPS nahradit typem, který je vhodný na použití do soklové aplikace (aktuální konstrukci sanovat a udělat správně), nebo alternativně a v zásadě také zcela správně, zdrsnit vrchní vrstvu již použitého XPS tak, aby se zvýšila její přilnavost k budoucímu lepidlu, a tím i obkladu.
2. Opomenutí zateplení pod vytápěnou částí stavby
Druhá nejčastější chyba je opomenutí provést zateplení i pod vytápěnou část stavby. V tomto případě se o chybu v zateplení soklu v pravém smyslu nejedná, jelikož zde sokl zateplen často vůbec není. Námitky obyvatel přízemních bytů, že jsou tyto byty chladnější než byty nad nimi, jsou pak celkem logické. Důvod, proč jim teplo uniká, je ten, že 300 mm betonové stěny izoluje obdobně jako 1 cm EPS či MW. Z fyzikálního principu pak teplo raději proniká stěnou dolů mimo oblast zateplení a v tomto místě nejen vzniká tzv. tepelný most, ale i chladnější místo, které je často zdrojem kondenzace a plísní. Když někdo zateplí jen část střechy a zbytek nikoliv, tak by se tomu každý podivil, ale když někdo zateplí jen část stěny, tak se nad tím nikdo nepozastavuje, a to je bohužel velká chyba. Zateplení soklu je samozřejmě důležité u všech staveb, tj. včetně rodinných domů, a opět je nutné izolaci provést až mimo oblast promrzání. Řešením problému je doplnit chybějící zateplení soklové části a ideálně pokračovat se zateplením až 800 mm pod úroveň okolního terénu.
3. Ukončení soklu přímo na terénu
Třetí nejčastější chybou je ukončení soklu přímo na terénu. V zásadě tento problém souvisí částečně s předchozím bodem jen s tím rozdílem, že zateplení soklu zde sice provedeno je, ale stále s tepelným mostem. Řešením problému je zde patrně nejjednodušší ze všech dříve uvedených.
4. Malá tloušťka tepelné izolace
Čtvrtou nejčastější chybou je malá tloušťka tepelné izolace použité na zateplení soklu. V případě, že se na soklovou část dává stejná tloušťka tepelné izolace maximálně o cca 20-30 % menší, tak tomu aktuálně odpovídá cca 100-120 mm jako minimum. Volba 30 mm je opravdu nedostatečná. Když uvážím, že cena tepelné izolace v rámci ceny celého zateplení dělá v průměru jen 25-30 % (cena zateplení není jen cena tepelné izolace, ale i omítky, práce, lešení, transportu hmot, atd.), tak mi přijde krajně neuvážené volit tak malou tloušťku. Ekonomické řešení tohoto problému zde již existuje. Dnes již prakticky všichni výrobci zateplovacích systémů mají certifikované systémy pro řešení dodatečného zateplení na již stávající zateplení, zkráceně ETICS na ETICS.
5. Nekvalitně odvedená práce
Jako pátou chybu bych označil obecným pojmem nekvalitně odvedená práce. Každý si pod tím může představit cokoliv a v zásadě má pravdu. Od volby nekvalitních materiálů, přes nedodržení technologických předpisů až po nedořešení některých detailů. Bohužel většině z těchto problémů by se dalo zabránit, kdyby se na stavbě objevil kvalitní stavební dozor a nenechal připustit tato pochybení. Řešením tohoto problému zde vidím jen v předělání provedeného zateplení soklu, nejen z toho důvodu, že nemáme záruku, že další věci na zateplení jsou jistě zcela v pořádku, ale z toho důvodu, že sladit barevnost provedené fasády po nějaké úpravě je velmi obtížné.
Historické objekty a sanace vlhkosti
Vodorovná izolace a sanační omítky je při obnově historických objektů nutné zcela odmítnout. Sanační omítky se používají jak na vnější tak na vnitřní zdivo. Aplikují se na soklové partie zdiva. Jde o doplňující sanační opatření, které má pouze krátkodobou životnost, poté musí být omítky odstraněny. Omítky disponují velkým množstvím pórů, kterými odchází vlhkost z obvodového zdiva. Voda putující ze zdiva do omítek s sebou nese i rozpuštěné soli. Ty postupně zanášejí póry sanační omítky a nedostávají se na povrch omítky, proto nedochází po určitou dobu k solným výkvětům na povrchu omítek ani k vytváření vlhkostních map. V momentě, kdy je omítka zcela nasáklá solemi, přestává být funkční, protože nepropouští vlhkost a je nezbytné ji bezezbytku odstranit a nahradit ji novou omítkou. Její nefunkčnost se většinou pozná tím, že vlhkostní mapy se začnou rýsovat nad hranicí sanačních omítek. Vyplývá z toho, že je nezbytné sledovat pomocí měření míry solí v omítkách jejich funkčnost. Toto se v praxi neděje a omítky se odstraňují až v momentě, kdy se vlhkostní mapy objeví nad hranicí sanačních omítek. Vlhkem poničené omítky se musí stejně jako sanační vrstva zcela odstranit až na zdivo. V případě obyčejných omítek líčených vápnem se sice nejedná o nic zásadního, ale velké škody to způsobí tam, kde se na omítkách vyskytují cenné historické malby, nebo jiné původní malované dekory.
Vodorovná izolace rovněž do historických objektů především s kamennými základy není vhodná. Zdivo nad clonou se postupně vysuší, ovšem vlhkost zůstane ve zdivu pod izolační clonou i nadále. Navíc vlhkost nebude nikam odváděna a bude se zde kumulovat. Z dlouhodobého hlediska se dá předpokládat, že zdící materiál začne degradovat a základy se začnou destruovat. Lze očekávat závažné statické poruchy, které bude nezbytné řešit za vynaložení vysokých finančních nákladů. S chemickými clonami je to obdobné v tom smyslu, že chemická látka musí být v horizontu několika let do zdiva opět doplněna. Jak chemikálie změní v dlouhodobém horizontu stavební materiál, dnes nikdo nedokáže přesvědčivě odhadnout.
Které metody lze na historické objekty použít? Rozhodně můžeme použít okapový i drenážní chodník, svislou izolaci základového zdiva případně i speciální omítky na soklové partie. Je vždy vhodnější používat tradiční, přírodní materiály. Ty dokáží s historickými objekty a jejich konstrukcemi z kamene, cihel, hlíny velmi dobře pracovat a vzájemně se propojovat. Když dožijí, je jejich odstranění velmi jednoduché. Nepoškodí původní konstrukci. Naopak je nezbytné zcela odmítnou soudobé materiály např. různé druhy hydroizolačních stěrek a folií a tvrdé betonové, cementové omítky, asfalty. Jednou z nejúčinnějších sanačních úprav je kombinace svislé izolace, drenážního chodníku i okapového chodníku a prodyšných omítek.
tags: #sokl #domu #rez #příčiny #řešení