Živé ploty a stěny se v zahradě postarají o soukromí, vyřeší různé předěly pozemku, a navíc pěkně vypadají. Jaký ale zvolit druh dřeviny? Ačkoliv se může zdát, že se na živý plot hodí každá dřevina, rozhodně tomu tak není. Zvláště u jehličnanů musíte správně vybírat druhy, které si poradí s pravidelným řezem nebo vyštipováním výhonů.
Pokud dáváte přednost zajímavému vzhledu, který se během roku mění, a nevadí vám každé jaro a podzim shrabávat listí, volte živý plot z opadavých listnáčů. Musíte ale počítat s tím, že na konci sezony ztratí listí a na pozemek bude vidět. Oproti tomu většina jehličnanů, které se hodí do tvarovaných živých plotů - s výjimkou například modřínu opadavého (Larix decidua) - patří mezi stálezelené druhy. Pohledovou bariéru tvoří po celý rok a zelené barvy se díky nim dočkáte i v zimě, kdy jí bývá v zahradě pomálu. Ovšem i zde byste měli počítat s určitými minusy. Stálezelené jehličnany jsou až na pár výjimek takřka pořád stejné.
Do stínu a polostínu se hodí tis červený (Taxus baccata). Na světlejší stanoviště pak můžete vysadit i panašované formy. Pokud nechcete plot příliš často tvarovat, zvolte tis prostřední (Taxus x media) v kultivaru ‘Hillii‘ nebo ‘Hicksii‘. Oba rostou přirozeně sloupovitě, a navíc poměrně pomalu, takže řez jim stačí pouze jednou do roka. Jestliže si ale vyberete rychle rostoucí druhy, vyžádají si častější údržbu, tedy hlavně pravidelné tvarování.
Výsadba
Jehličnaté živé ploty jsou na péči vesměs relativně nenáročné, což platí již pro samotnou výsadbu. Rostliny se většinou vysazují do předem vyhloubené rýhy. Další postup se odvíjí od kvality půdy. Pokud je jílovitá a málo kvalitní, přidejte zahradnický substrát a přilepšete sazenicím přídavkem dobře zetlelého kompostu. Ovšem nikdy rostliny nedávejte pouze do něj, kořeny by neprorůstaly do okolní půdy a dřeviny by nebyly stabilní. Smíchejte vylepšující materiály, tedy zahradnický substrát a kompost, s původní zeminou v poměru jedna ku jedné.
Naprostá většina jehličnatých dřevin vhodných pro tvorbu živých plotů není nijak zvlášť náročná na dodatečné hnojení. Přesto je dobré jim každý rok, hlavně na jaře, dopřát přídavek kvalitních živin. Na trhu seženete pestrou škálu produktů, které jsou určeny přímo pro zahradní dřeviny. Můžete volit mezi rychle rozpustnými hnojivy, která živiny uvolní během krátké chvíle, nebo vyzkoušejte dlouhodobě působící druhy, jejichž granule jsou obaleny speciálním materiálem a ten umožňuje pouze pozvolné uvolňování důležitých prvků.
Čtěte také: Bezúdržbový živý plot
Jehličnany se dodávají se zemními baly, které jsou obaleny jutou a případně drátěným opletením. Je bezpodmínečně nutné toto opletení u kmene uvolnit a u juty nastřihnout uzly, aby se předešlo pozdějšímu zarůstání. Nádoby z umělé hmoty, hliněné květináče nebo kontejnery, které nepropouštějí vodu, se musí odstranit. Pro rychlejší zakořenění rostlin je potřeba předem dobře nakypřená půda a sázecí jamky o velikosti minimálně dvojnásobku průměru kořenového balu. Ten nikdy nesmí být do sázecí jamky násilně vtěsnán.
Rostlinu s balem postavíme do jamky a tu zpola zaplníme zeminou. Nyní ji několikrát opakovaně prolijeme vodou (zbahníme) a to jak při jarní, tak i podzimní výsadbě. Pak sázecí jamku zahrneme a zeminu okolo dobře přišlápneme. Kořenový bal by měl být tak hluboko, aby byl nahoře zakryt několika cm zeminy. Pak ze zeminy okolo sázecí jamky vytvoříme zálivkovou mísu, aby se voda při zalévání a při dešti mohla zadržovat v oblasti kořenů. Větší rostliny, které svou nadzemní plochou tvoří oporu větru, se musí dobře zakotvit, aby se předešlo jejich neustálému pohybu sem a tam, který zabraňuje a znesnadňuje jejich zakořenění.
Jestliže se vysazuje za extrémního horka a sucha nebo se vysazují velké exempláře, je nezbytně nutné rostliny zastínit před sluncem plachtou. V suchých oblastech před příchodem zimy všechny jehličnany dobře prolijte vodou. Pokrytím sázecích ploch mulčovací kůrou zabráníme vysoušení. V suchých dnech by se měly také postříkat nadzemní části rostlin.
Řez a tvarování
Žádný jehličnan neroste tak pravidelně, aby jich vysazených několik vedle sebe vytvořilo pěkný a hustý plot. Proto majitelům nezbývá nic jiného, než se pustit do tvarování svépomocí. Ještě před tím, než dřeviny vysadíte, si ověřte, jak správně postupovat. Ne všechny totiž rostou tak bujně, aby se daly tvarovat ručními plotovými nůžkami nebo plotostřihy. Například borovice kleče vyžadují mnohem citlivější zásah spočívající ve vyštipování koncových výhonů. Ruční nůžky umožňují i detailní tvarování, kvůli fyzické náročnosti se ale hodí jen pro menší živé ploty.
Plotostřihy mohou mít několik typů pohonů. Můžete zvolit například elektrický, který jsou cenově dostupný, ale při práci vám bude překážet elektrický kabel. Koupíte-li si bateriový, oceníte jeho nízkou hmotnost, ovšem smířit se musíte s o něco nižším výkonem a některé značky bývají dražší.
Čtěte také: Teleskopické nůžky
V principu se nechají řezat všechny jehličnany. U některých je možný pouze lehký tvarovací řez, u jiných silnější seříznutí až na staré dřevo. Lehce se seřezávají: jedle, cedry, cypříšky (s výjimkou druhů vhodných pro živé ploty), smrky (zvláště zakrslé), borovice, jedlovce a jalovce. Je-li řez veden pod mladým výhonem, zůstanou místa řezu zakryta. Silnější řez snesou: tisy, metasekvoje, modříny a tisovce.
Tyto druhy mají schopnost znovu vyrašit ze staršího dřeva, ale jen při jednom všestranném seříznutí. Termín základního řezu tvarovaných plotů je v průřezu buď do tvaru čtverce nebo spíše do tvaru komolého jehlanu. Jehličnany (thuja, jalovec, cypřišek) přistřihneme - vedle terminálu i další větve v keři. Pěstěný, stříhaný živý plot se stříhá podle druhu rostlin, minimálně 1× ročně.
Ochrana rostlin
Jehličnany patří k zahradním rostlinám s nejlehčí péčí. Předpokladem pro jejich zdárný růst je dobrá humózní půda bez trvalého zamokření. Dlouhé sucho je nepřítelem všech neopadavých jehličnanů. Jemně rozvětvené vlásečnicové kořeny mnohých druhů jehličnanů (např. jedlí, cypříšků, tisů a jedlovců) nevyvíjejí silný růst do hloubky ani šířky, a proto jsou odkázány na vlhkost v bezprostřední blízkosti rostliny. Proto se musí při dlouhodobém suchu zalévat. Jehličnany v truhlících na balkonech nebo terasách se musí zalévat i během zimy ve dnech s mírnějším počasím.
Běžné choroby a škůdci jehličnanů a ochrana proti nim:
- Mšice smrková: Saje na spodní straně jehlic, které následně žloutnou, později hnědnou a opadávají. Při silném výskytu napadá také mladé výhony. Ochrana: postřik prostředky proti savému hmyzu.
- Mšice vlnatky: Jsou patrné jako bílé tečky na jehlicích a na kůře, nejčastěji však jako celé kolonie sající na mladých výhonech borovic, douglasek, modřínů a smrků. Často jako následek dočasného sucha. Ochrana: postřik prostředky proti savému hmyzu.
- Korovnice: Dalším možným projevem napadení mšicemi vlnatkami u smrku jsou ananasu podobné hálky (nádorky) vyvolané sáním kolonií korovnic. Ochrana: při zjevném napadení nejlépe pomáhá odříznutí a spálení napadených výhonů. Při nebezpečí napadení z předešlého roku, je potřeba s chemickou ochranou začít ještě před vyrašením, pokud možno už v březnu.
- Obaleč borový: Napadení se projevuje zhnědnutím a usycháním vrcholků výhonů. Po odlomení jsou patrné duté požerkové chodbičky hnědavých larev. Ochrana: optimální dobou pro chemickou ochranu je konec dubna až začátek května. Při napadení v předešlém roce je potřeba provést preventivní postřik.
Zimní ochrana
Větve poléhavě rostoucích druhů (čínské jalovce, nižší druhy tisů) se mohou pod tíhou vlhké sněhové pokrývky zlomit. U sloupovitě rostoucích druhů (některé jalovce a tisy) může ze stejných příčin dojít k rozvrácení větví. Ochrana: opatrné oklepávání sněhu z větví pomocí hole, pro větší šetrnost ovinuté látkou (tedy ne setřásání). Prevence: svázání větví sloupovitých jalovců a tisů dohromady drátem potaženým bužírkou.
Čtěte také: Břečťanový živý plot: návod k pěstování
tags: #smrky #na #zivy #plot #druhy