Láká vás si na zahradě postavit skleník pro zajištění ideálních podmínek pro pěstování rajčat, paprik nebo okrasných rostlin? Při výběru skleníku se musíte zaměřit na několik zásadních věcí - kromě jeho velikosti vás čeká důležité rozhodnutí, zda zvolit výplň ze skla, nebo polykarbonátu. Není možné jednoznačně říct, který z těchto materiálů je lepší, každý s sebou totiž přináší jisté výhody a nevýhody.
Polykarbonát versus sklo: Srovnání výplní skleníků
Sklo je generacemi osvědčený materiál přírodního charakteru. Pro skleněné výplně skleníku je charakteristická poměrně vysoká odolnost proti vnějším vlivům, takže déšť, vítr, a dokonce ani kroupy běžné velikosti skleník nepoškodí. Propustnost světla navíc zůstává po celé roky téměř neměnná. Díky těmto vlastnostem se skleněné výplně skleníku mohou pochlubit velmi dlouhou životností.
Polykarbonátová výplň je díky své pružnosti a pevnosti odolná proti nárazům a tím i proti rozbití. Ve skleníku zadržuje více tepla než skleněná výplň, což se hodí především na jaře, kdy jsou rána ještě chladná. Za nevýhodu polykarbonátu lze považovat větší kondenzaci vodních par, ta však nemá zásadní vliv ani na funkčnost, ani na životnost desek.
Tepelné izolační vlastnosti
Ačkoliv polykarbonát nabízí oproti sklu zajímavé výhody, zejména co se týká lepší tepelné izolace (u silnějších desek, než jsou 4 mm), vzhledem k vyšší ceně a nižší životnosti má dle našeho názoru jeho využití význam pouze v případech, kdy hrozí zvýšené riziko rozbití skla a případné zranění osob. Existuje také možnost částečného zasklení polykarbonátem, pro jeho vyšší odolnost ho lze použít například pouze střechu.
Podle reklamy v médiích je to jasná volba - polykarbonát. Jako největší výhoda polykarbonátu se uvádí, že má lepší izolační vlastnosti než sklo. To je samozřejmě pravda, ale je zrovna tahle vlastnost tou nejdůležitější, abychom kvůli tomu upřednostnili polykarbonát? Opravdu potřebujeme mít pro pěstování zeleniny skleník dobře izolovaný po celý rok? Pokud skleník využíváme i přes zimu, je nutné ho vytápět, aby nám v něm rostliny nepomrzly. Topit ve skleníku, zvláště v dnešní době, určitě není nic levného. Proto každá úspora přijde vhod. Lépe izolovaný skleník znamená nižší náklady na vytápění. Jak hodně skleník izoluje nám udává tzv. koeficient K - čím nižší číslo, tím lepší izolační schopnosti.
Čtěte také: Funkční dekorace v podobě slunečních hodin
Z tabulky jasně vyplývá, že nejběžněji používaná tloušťka polykarbonátu 4 mm má izolační vlastnosti srovnatelné se sklem. Ideální by samozřejmě bylo izolační sklo, ale jeho astronomická cena a vysoká hmotnost většinu zájemců odradí. Proto se jako náhražka používá dutinkový tlustostěnný polykarbonát, který je mnohem levnější alternativou. Naše firma používá pro zasklení skleníků jeden z nejlepších polykarbonátů na trhu. Nejenomže má oboustranný UV-filtr, ale jeho výrobce garantuje 20letou záruku na zežloutnutí. Má jedinou vadu - cenu.
Propustnost světla a UV ochrana
Bohužel s tloušťkou polykarbonátu klesá i jeho propustnost světla. A právě světlo je pro růst rostlin stejně důležité, jako teplota. V tomto ohledu jednoznačně kraluje sklo, které má propustnost světla přes 90 %. U polykarbonátu tl. 6 mm klesá propustnost na 82 %.
Jinak s propustností světla u komůrkového plastu souvisí ještě jedna svízel. Při pohledu do tabulek jsou hodnoty propustnosti jen o něco menší než u skla. To vypadá dobře, ale je třeba vzít do úvahy, že tyto hodnoty jsou měřené při kolmém dopadu, kdy světlo prochází jen přes dvě stěny. Ten totiž není u polykarbonátu kvůli ochraně rostlin, jak se nám snaží namluvit reklama, ale kvůli jeho životnosti. Bez UV-filtru by se polykarbonát vlivem sluníčka rozpadl na prášek. Proto se na jeho vnější stranu nanáší tenká vrstvička UV filtru, která ho chrání před poškozením. Sklo samo o sobě funguje jako UV filtr (možná víte, že se díky tomu pod sklem neopálíte), a ani není potřeba sklo před sluníčkem chránit. Mimochodem, rostliny ke svému růstu UV záření potřebují, takže by bylo nesmyslné je před ním chránit. Polykarbonát pro skleníky VARIANT a PRIMUS používáme dutinkový čtyřstěn AKYVER 8 mm. Polykarbonát je vždy ošetřen z jedné strany UV filtrem. Touto stranou musí být namontován směrem ven!
Odolnost a životnost
Nerozbitnost polykarbonátu bývá další vějičkou, která má nalákat ke koupi polykarbonátového skleníku. Uvádí se to jako velká výhoda, že oproti skleníkům ze skla jsou téměř nerozbitné. Důležité je tam ale to slovíčko „téměř“. O údajné "nerozbitnosti" polykarbonátu se mohlo přesvědčit už mnoho majitelů polykarbonátových skleníků. Obchodníci nám dokonce před očima mávají certifikáty o nerozbitnosti, ale pokud si někdo dá tu práci a přečte si znění certifikátu, dozví se, že záruka se vztahuje pouze na rozbití od malých krup, které ve skutečnosti nerozbijí ani sklo. V případě větších krup máte smůlu - na ty se záruka nevztahuje. Také se nedozvíte, že i když kroupy polykarbonát nerozbijí, mohou na něm udělat neopravitelné prohlubně (podobně jako na karosériích aut).
Naproti tomu sklo sice velké kroupy rozbijí, ale stačí si za pár korun skleník pojistit a pojišťovna proplatí kompletně celou opravu skleníku (každý rok takto pár skleníků spravujeme). U kaleného skla máte i další výhodu - i když se rozbije, nemá ostré střepy, takže se o něj neporaníte. Používá se proto jako bezpečnostní sklo. Polykarbonát má velmi malou odolnost proti proražení ostrým předmětem (třeba motyčkou) a velmi lehce se poškrábe (stačí ho třeba jen v zimě ometat od sněhu a zůstane Vám na něm plno škrábanců). Naproti tomu sklo, ač křehké, je jinak velmi odolné proti poškození. Důkaz lze nalézt v každé domácnosti, kde skleněné nádobí vítězí nad tím plastovým. I když je plastová sklenička lehká, při pádu na zem nerozbitná a v obchodě lacinější, pro napití si stejně raději vybereme tu skleněnou.
Čtěte také: Instalace a výběr PVC lamelových a slunečních clon
Nejproblematičtější u polykarbonátu je ale jeho životnost. Postupem času křehne a snižuje se u něj propustnost světla. Tu dále snižují i zelené řasy, které se mohou objevit uvnitř komůrek a nedají se ničím vyčistit. Dřív nebo později budete muset nakonec polykarbonát vyměnit. U skla jeho životnost řešit nemusíte - sklo Vám vydrží desítky let a jeho propustnost světla bude stále vynikající! Ty nejkvalitnější značkové polykarbonáty mívají životnost 15-20 let; pak velmi rychle "stárnou" a je nutné je vyměnit. Nepřekvapí, že za kvalitu si výrobci nechají zaplatit. Skleníky se sestavují z konstrukce, která je vyrobená z hliníkových profilů a z tepelně-izolačních dvoustěnných nebo čtyřstěnných komůrkových polykarbonátových desek síly 4 a 8 mm. Samozřejmě se jedná se o polykarbonát s UV filtrem, takže nezežloutne a na slunci ani mrazu nekřehne. Polykarbonát by neměl být tenčí než 4 mm, protože bývá náchylný k praskání a křehnutí a měl by být opatřen UV filtrem, aby deska postupem času nedegradovala (nutné instalovat UV filtr na venkovní stranu).
Montáž a údržba polykarbonátového skleníku
Skladování a příprava desek
Polykarbonát se díky svým vlastnostem stal jednou z nejoblíbenějších výplní u skleníků. Aby si polykarbonát zachoval své vlastnosti a především původní vzhled, je nutné o něj řádně pečovat. Na toto je potřeba myslet už ve chvíli, kdy vám dorazí skleník s polykarbonátovými deskami domů. Pokud se nevrhnete na montáž skleníku či jiné zahradní stavby obratem, je nutné skladovat desky v interiéru na suchém místě. Pokud řešíte problém s místem, je nutné pamatovat na to, že desky není vhodné uskladňovat delší než nezbytnou dobu (maximální doporučená doba je do 3 měsíců - může se lišit dle výrobce) ve smotaném stavu - může docházet k popraskání UV vrstvy, kterou jsou desky opatřeny, a v důsledku tohoto se polykarbonátu zkracuje životnost. Smotávání desek je vhodné pouze u polykarbonátu menší síly (4 mm). Role by nicméně neměla být příliš utažená. V žádném případě nesundávejte z polykarbonátu ochranné fólie, kterou jsou z obou stran opatřeny.
Řezání a utěsnění
Dalším krokem práce s polykarbonátem je jeho montáž. U hranatých skleníků vám ve většině případů dorazí desky již naformátované, nicméně u obloukových skleníků bude řezání polykarbonátových desek ve vaší režii. K řezání desek se nejčastěji používají odlamovací nože, ty používejte u desek do 8-10 mm. U desek tloušťky 6 mm a více je navíc nutné řez provádět z obou stran desky. K dalším nástrojů patří například přímočará pila či pila ocaska, zde je ovšem nutné dát pozor, aby byl pilový plátek určen na řezání plastu (vícezubový).
Před samotným ukotvením desek na konstrukci skleníku považujeme takřka za nezbytnost dutinky polykarbonátových desek utěsnit. Zabráníte tím vniknutí nečistot do komůrek a předejdete tak postupnému a velmi nevzhlednému zežloutnutí desek. K utěsnění desek se nejčastěji používají těsnicí ventilační pásky nebo neutrální silikon na plasty. Při utěsnění komůrek polykarbonátu silikonem musí být povrch materiálu suchý a zbavený mastnoty. Silikon se může nanášet běžnou pistolí na kartuše. Fleky od čerstvého silikonu se dají odstranit suchým hadrem. Hrany polykarbonátu jsou navíc zataveny a to přímo od dodavatele. Technologie uzamykání dutinek zabraňuje jemným prachovým částicím a pylu, v pronikání dovnitř dutinek. Technologie uzamykání dutinek nemůže zabránit prostupu vlhkosti dutinkami. Její primarní funkcí je zabránit prachu v znečištění dutinek.
Občasné vytváření kondenzátu v komůrkách desek je standardní fyzikální jev. Polykarbonát propouští vodní páry přes stěny desky do komor a opačně. Kondenzát vzniká v důsledku rozdílné koncentraci vzdušné vlhkosti a teploty na straně interiéru a exteriéru. Tvorba tohoto kondenzátu nemá vliv na vlastnosti a funkci desek.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o montáži solárů na dodávku
Pokud se rozhodnete utěsnit polykarbonát těsnicí/ventilační páskou, je nutné při jejím nákupu promyslet, jakou šířku pásky budete potřebovat. Samozřejmě platí, že je lepší mít o půl centimetru větší pásku, než o 1 mm menší. Nejčastěji použijete ventilační nebo těsnicí pásky na váš polykarbonátový zahradní skleník, ale vyvstává otázka, kolik pásky si koupit? Pro tradiční skleník (šířka 3 metry a délka do 6 metrů) budete potřebovat pro kompletní izolaci (vč. oken, dveří) 2 kusy pásek (1 kus o délce 33 m). Pokud byste chtěli nalepit pásky pouze na části, kde přichází polykarbonát do styku se zeminou/betonem, bude vám stačit 1 kus. Jeden kus vám postačí také u skleníků LEGI, kde si zle dokoupit kompletní oblepení čel již z výroby. Stejně jako u aplikace silikonu musí být povrch desky suchý a zbavený mastnoty. Následně dojde k nalepení difúzní pásky, která je z jedné strany opatřena lepidlem.
- Těsnicí pásky: Zabraňují pronikání nečistot včetně vody a vzduchu.
- Ventilační pásky: Jejich výhodou je skutečnost, že velmi snadno rozpoznáte, na jakých místech dochází vlivem času k potřebě obnovy. Nevýhodou je pak fakt, že pásky nejsou transparentní a jsou na rozdíl od silikonu více vidět. Nejméně viditelnou barvou ventilační pásky je šedá, nicméně na trhu se lze setkat i páskami výraznějších barev.
Čištění a dlouhodobá péče
O polykarbonát je samozřejmě nutné pečovat i po samotné montáži. Pro čištění povrchu desek je vhodné použít vlažnou mýdlovou vodu, případně lze využít i tlakovou myčku či postřikovou hadici. Zde ovšem dejte velký pozor na zvolený tlak vody. Vhodné jsou také čisticí prostředky na polykarbonát a plexiskla. Ty jsou prodávány většinou jako koncentrát, kdy z 1 litru koncentrátu vyrobíte nižší stovky litrů čisticího roztoku dle typu prostředku. Jak sami vidíte, pro zachování původního vzhledu polykarbonátu je nutné vynaložit určité úsilí, nicméně tuto péči vám skleník a především polykarbonát na něm v průběhu dalších let svým nestárnoucím vzhledem vrátí.
Umístění a zastínění skleníku pro optimální růst rostlin
Skleník představuje oázu, kde se rostliny cítí jako v ráji, i když venkovní podmínky ještě nejsou ideální. Tedy do doby, než nastane tropické léto, které se poslední roky opakuje. Pak se může proměnit v rozpálené místo, kde teploty stoupají do nebezpečných výšin a rostliny trpí.
Výběr stanoviště
Umístění skleníku musí korespondovat s požadavkem na maximum denního světla. Pravda, za nejslunnějších dní s sebou slunné stanoviště nese potřebu přistínění, ale na začátku a na konci sezóny oceníme každý sluneční paprsek navíc. Skleník by tedy měl stát ideálně na místě, kam svítí slunce od časného rána až do večera. To však umožňují jen některé zahrady, je proto třeba v zahradě vypozorovat, odkud kam se slunce po obloze pohybuje a kde se tvoří přes den nejvíce stínu. Zároveň nám ale skleník nesmí překážet při pohybu po zahradě, musí k němu být snadný přístup s kolečkem, poblíž by měl být dostatečný zdroj vody a zároveň by skleník měl být ideálně chráněn před nepříznivými povětrnostními vlivy. Nejhorší jsou například mrazové kotliny a silně větrná stanoviště. Skleník též nestavíme pod stromy, jelikož to nepřináší jen více stínu, ale též padající listí a riziko šíření nemocí a škůdců.
Pro letní období je proto vhodnější orientace dlouhých stran skleníku ve směru východ - západ. V poledne je tak slunce nad skleníkem a na větší část prosklených ploch svítí ráno a k večeru, resp. dopoledne a odpoledne.
Tvar skleníku a dopad slunečních paprsků
Ideálně využijí sluneční paprsky skleníky ve tvaru obloukovém. Ovšem takový tvar umožňují jen 2 materiály: polykarbonát a fólie (v tomto případě ale hovoříme o fóliovníku). Polykarbonát je dobrým řešením, navíc má lepší tepelně izolační vlastnosti než sklo. Životnost fólií, kterými se potahují fóliovníky je pak pro změnu velmi nízká. Pro pronikání slunečního záření prosklením skleníku platí zákon dopadu a odrazu. Čím šikměji sluneční paprsky dopadají, tím více se jich odrazí a tím méně jich projde do skleníku. Je proto třeba, aby stěny skleníku byly zešikmené, na druhou stranu však rovné stěny nechají uvnitř více prostoru rostlinám a není je třeba tolik přistiňovat. Dalším možným řešením je využití strany s největší volnou plochou, kterou nastavíme sluníčku co nejvíce (ideálně orientace na jih). Ovšem v předjaří to způsobí značné teplotní výkyvy ve dne a v noci, proto je třeba buďto skleník a nebo ještě lépe rostliny uvnitř na noc chránit. Není neobvyklé, že se v noci a k ránu pohybují venkovní teploty okolo nuly, přes den pak mezi 10 až 15 oC, ovšem za plného slunce je ve skleníku mnohem tepleji. V létě pak budeme muset dominantní prosklené plochy přes den více přistínit, aby se vzduch uvnitř tolik nepřehříval, stejně jako musíme skleník intenzivněji větrat.
Zastínění skleníku: Praktická řešení
Velkou výhodou zastínění je také skutečnost, že ve skleníku nebude docházet k tak vysokému odpařování vody, a proto nebude nutné rostliny tak často zalévat. Základem pro udržení příjemného klimatu ve skleníku je větrání. Automatický otvírač oken je geniálním řešením, které zaručí větrání i během vaší nepřítomnosti. Funguje na principu tepelné roztažnosti a po dosažení nastavené teploty okno samočinně otevře. A když se ochladí, okno se samo zavře. Takže se už nemusíte bát silného větru ani deště. Vaše rostliny budou chráněny a vy budete mít klid.
Existuje několik možností, jak chránit rostliny před nadměrným slunečním svitem:
- Skleníková barva: Nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak stínit skleník, je použít speciální odstínovou barvu. Tato barva se nanáší na sklo nebo polykarbonát a odráží část slunečního záření. Můžete vybírat z různých barev a typů, např. ze sprejů nebo směsí k míchání s vodou. Nejčastěji se používá bílá barva, která v létě odráží teplo a v zimě propouští sluneční paprsky. Nevýhodou je, že barva má omezenou životnost a je potřeba ji obnovovat. Oproti dříve hojně používanému sklu průhlednému se dnes doporučuje sklo matné či polomatné, jelikož dochází k rozptýlení světla a to pak nepopálí rostliny. Čiré sklo musíme více stínit, právě v jeho případě se často používají vápenné nátěry.
- Stínící rolety: Rolety umístěné uvnitř nebo vně skleníku poskytují účinnou regulaci světla. Venkovní rolety blokují sluneční paprsky před dopadem na skleněné panely, čímž udržují chladnější prostředí. Naopak vnitřní rolety propouští světlo sklem, ale zmírňují jeho intenzitu. Rolety mohou být manuální nebo automatické, což usnadňuje ovládání stínění. Výhodou rolet je jejich odolnost a dlouhá životnost. Nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady a možné omezení ventilace.
- Stínící síťovina: Stínící síťovina je hustě tkaná pletená tkanina, která se instaluje na vnější stranu skleníku. Snižuje intenzitu slunečního světla a zároveň propouští dostatek světla pro růst rostlin. Síťovina chrání rostliny před popálením a nadměrným horkem. Je odolná proti větru a UV záření a má dlouhou životnost. Výhodou je nízká cena a snadná instalace. Nevýhodou může být snížení cirkulace vzduchu.
Výběr správného zastínění
Při výběru stínování skleníku je důležité zvážit několik faktorů:
- Velikost a typ skleníku: Menší skleníky mohou vystačit s manuálními roletami nebo sítí, zatímco větší skleníky a skleníky s technologií hydroponie si mohou vyžadovat automatické systémy s možností nastavení intenzity stínění.
- Umístění: Skleník situovaný na jižní stranu bude vyžadovat silnější zastínění než skleník na východní nebo západní straně.
- Typ rostlin: Různé rostliny mají různé světelné nároky. Je důležité zvolit zastínění, které vyhovuje potřebám vašich rostlin.
- Náklady: Ceny stínících systémů se liší v závislosti na typu, materiálu a velikosti. Vždy zvažte poměr ceny a výkonu a vyberte si řešení, které odpovídá vašemu rozpočtu.
Optimální světelné podmínky pro prosperující skleník
S pomocí vhodného zastínění a pozornosti k potřebám rostlin dosáhnete optimálních světelných podmínek pro zdravý růst a bohatou úrodu. Nezapomeňte, že světlo je stejně důležité jako teplota, vlhkost a zálivka. Věnujte mu stejnou péči a uvidíte, jak vaše rostliny rozkvetou.
Doplňující informace pro stavbu a provoz skleníku
Větrání skleníku
U větrání je důležité, jak je skleník velký. A je pravdou, že právě větrání skleníků bývá nejpodceňovanější problematikou. Například malé skleníky zcela postačí větrat dveřmi, u větších skleníků je ale třeba, aby měly i část prosklených bočních ploch otevíravých. Ideální je dokonce otevírání automatické, kdy dochází k dokonalé regulaci teploty uvnitř skleníku. Obecně platí, že otevíravých by mělo být alespoň 10% prosklených ploch, ovšem čím více, tím lépe.
Základy skleníku
Podbetonování celého skleníku se v zásadě nedoporučuje. Skleníky, které mají pouze betonový obvodový základ, na který se kotví konstrukce, nemají žádné omezení ohledně druhů pěstovaných rostlin. Respektují však i požadavky rostlin na závlahu. Například rajčata si dovedou dojít svými kořeny pro vodu velmi daleko a hluboko a vinnou révu, tu pak ani nemá smysl do podbetonovaného skleníku vysazovat. Polykarbonátové skleníky nepotřebují betonovou základnu. Běžně stačí plechová základna. To vše platí pouze v případě, že skleník nestavíte na písčitý typ zeminy, pak je i v případě polykarbonátových skleníků nutnost vytvořit min. Základní konstrukce může být ocelová, z pozinku, hliníková, ale i dřevěná. Záleží především na tom, zda skleník kupujeme jako sestavu (v tomto případě kupujeme odlehčené profily a vlastně stavebnici), nebo si jej stavíme sami.
Voda a elektřina
Přivedení vody a elektřiny do skleníku se bude mnohým zahrádkářům jevit jako zbytečný luxus, jiní je zásadně ocení. Tato volba je čistě individuální a co se týká elektřiny, záží především na technologiích. Pokud bychom si chtěli ve skleníku jen posvítit, nemá to valný smysl, za tmy do skleníku stejně nechodíme a pokud, stačí baterka.
| Materiál výplně | Odolnost | Tepelná izolace (koeficient K) | Propustnost světla | Životnost | Údržba | Cena |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Sklo | Vysoká (déšť, vítr, kroupy), křehké při ostrém nárazu | Srovnatelná s 4mm polykarbonátem, lze dodatečně izolovat | > 90% | Desítky let | Nízká | Vyšší |
| Polykarbonát (4 mm) | Odolné proti nárazům, méně proti ostrým předmětům a poškrábání | Srovnatelná se sklem | Klesá s tloušťkou (např. 82% u 6mm) | 15-20 let (kvalitní) | Vyšší (čištění, utěsnění) | Nižší než sklo |
| Polykarbonát (silnější) | Velmi vysoká | Lepší než sklo (nižší koeficient K) | Klesá s tloušťkou | 15-20 let (kvalitní) | Vyšší (čištění, utěsnění) | Vyšší než tenčí polykarbonát |
tags: #vliv #slunecnich #paprsku #na #polyuretanovy #sklenik