Slezská Ostrava se rozkládá od severu k jihu po délce 19 km a šířce 4 km od obce Antošovice na severu až po Kunčice nad Ostravicí na jihu. Dnes je Slezská Ostrava společným názvem 8 obcí. Leží na karbonském okně a uhelné sloje tu vycházejí na povrch. Tento kus země, který se vypíná východně od centra města nad řekou Ostravicí byl již samotnou přírodou předurčen, aby se stal kolébkou ostravského hornictví. V prvním zastavení si nejdříve přesně definujeme místo.
Geologický základ Slezské Ostravy
Když svou pozornost zaměříme na geologii a geomorfologii Slezské Ostravy zjistíme, že toto místo se připravovalo na svou mimořádnou úlohu v ostravském hornictví po celé geologické epochy. Na svoje jméno, kolébky ostravského hornictví a největšího hornického města v Československu se připravovalo po dobu 300 - 320 milionů. Bylo to od karbonu, kdy dochází k opakované transgresi a regresi moře na severním okraji Laurasie cca 6 tisíc km jižně od dnešní Ostravy, tedy jižně od rovníku. Vznikají tady mořské usazeniny, které obsahují mořskou i brakickou faunu. Toto je důkazem občasné ingrese moře od S nebo SSZ na přímořskou pláň. Pod povrchem Slezské Ostravy jsou jílovce a jemnozrné až střednozrné pískovce. Slepence nacházíme výjimečně pod 1 %.
Karbonské okno sestupuje až k řece Ostravici ve třech rozsochách. Nejdál na severu, v blízkosti katastrální hranice s Muglinovem. Rozsoch a na Kamenci je v místech, kde ve výchozu karbonu byly zaústěna Jaklovecká dědičná štola. Druhá rozsocha je na severním okraji Trojického údolí v blízkosti Sýkorova mostu a stojí na ni Slezskoostravská radnice. Třetí rozsocha směřuje od Krematoria k Slezskoostravskému hradu, který je na ni celý postaven.
Po svém vytvoření se vynořil z jižních moří a při pohybu pevninské kry k severu byl po desítky milionů let erodován. Karbonský hřbet je vlastně erozivní zbytek daleko rozsáhlejšího geologického útvaru. Při vzniku Karpat a Alp vzniklo v předpolí moře Tethys. Ve třetihorách do euroasijského kontinentu narazily od jihu Afrika a Indie. Po srážce postupně vznikala horská pásma. Byl porušen a deformován slezskoostravský karbonský hřbet z kterého začala před cca 18 miliony 100 tisíci léty vytékat láva. Miocenní moře ji rozplavilo od Hrušova na severu po Kunčice na jihu a od Moravské Ostravy po Michálkovice.
Hornická historie Slezské Ostravy
Jinak tomu však bylo před 100 lety, kdy městys Slezská Ostrava dosáhl své největší hornické proslulosti. Byl hornickou - plebejskou části města s takřka 95 % slovanským, především českým obyvatelstvem. Bylo tady 17 hornických kolonií a 3 noclehárny. Počet pracujících na šachtách dosáhl v posledním roce před 1. světovou válkou počtu 15 000. Svým složením sociálním, národnostním a vesnickým charakterem hornických kolonií, bez centrálního náměstí, neměl ve Vídni naději se stát městem. Toho se dočkal až po vzniku Československé republiky, kdy pohledy sociální i národnostní nabyly jiný charakter. Usnesením vlády Československé republiky ze dne 17. ledna 1920 byl městys Slezská Ostrava povýšen na město.
Čtěte také: Složení betonu
Mezi léty 1847 - 1862 koňské povozy dopravovaly vytěžené uhlí ze šachet na uhelné nádraží v Hrušově ze vzdálenosti až 13 km. Od poloviny 19 století na obou jmenovaných místech vznikly lomy na čedič, Ten byl, hlavně Italy . štípán na štět, který byl používán na budování uhelných cest. Odtud směřovaly především do Vídně a později do celé monarchie. Tato éra skončila v roce 1862 vystavěním báňské vlečky, t zv. Jaklovecká dědičná štola byla ražena v letech 1829 - 1842, v tě době pro potřeby Vítkovických železáren, které nastartovaly tady 1 průmyslovou revoluci a udělaly z Ostravy velkoměsto. Od 30. května 1829 bylo postupně nafáráno 28 těžených slojí.
| Skupina slojí | Počet slojí | Příklady slojí |
|---|---|---|
| Svrchní hrušovské vrstvy | 5 | Osmana, Günther, Enny |
| Jaklovecké vrstvy | 16 | Leopold, Barbora |
| Porubské vrstvy | 7 | Korunní princ, Májová |
Architektonický vývoj Ostravy
Na přelomu 19. a 20. století procházela Moravská Ostrava rychlou proměnou. Zapomenout nelze na Felixe Neumanna, který se významně podílel na výstavbě města a jeho architektonické podobě. Slavný vídeňský architekt Camillo Sitte v Ostravě vytvořil unikátní dílo, zcela novou čtvrť města s kostelem, radnicí, hotely a restauracemi, obchody a byty. Tak vznikl Přívoz v půvabném urbanistickém stylu pozdního historismu a secese. Dříve než Baťa postavil svůj Zlín, vznikla podle promyšleného plánu nová čtvrť Vítkovice. Zároveň se rozšiřovala a modernizovala průmyslová část železáren. Vznikl tak urbanistický experiment, jedinečný komplex budov z režných cihel, který u nás neměl obdoby. Pavlu Kupelwieserovi byla odhalena pamětní deska na vítkovické radnici.
Novou podobu Ostravě dala také první republika, kdy se zde uplatnili architekti Kamil Hilbert, Bohumír F. A. Čermák, Alois Kubiček, Pavel Janák, Karel Roštík, Vladimír Fischer nebo Kotěrovi žáci a spolupracovníci František Vahala, Josef Gočár, Bohuslav Fuchs, Karel Kotas, František Fiala ml. Své stopy v Ostravě zanechali i významní němečtí projektanti Erich Mendelsohn a Marie Frommerová, tvůrci dvou obchodních domů v centru města: Bachner a Textilie. Dělnická kolonie, postavena v letech 1926-1932 Vítkovickými železárnami podle Friedmannova návrhu, je příkladem expresionismu v architektuře.
V rámci poválečné obnovy vznikl v Ostravě prostor k novým stavbám, spolu s nástupem architektury zvané sorela - socialistický realismus, jejíž ukázkou je Poruba. Zde se architekti ještě snažili ukázat majestátnost a velkorysost. Po sorele Brusel, kov, sklo a beton - styl, kterým naši projektanti získali úspěch na výstavě EXPO 58 v Bruselu a potvrdili definitivní rozchod se stalinským socialistickým realismem. Normalizace 70. a 80. let znamenala nárůst panelové výstavby sídlišť, dostavba areálu Vysoké školy báňské v Porubě s kruhovou posluchárnou nebo porubský krytý plavecký stadion od pražského architekta Antonína Buchty s náznaky nastupujícího postmodernismu - ul. Naopak pokračovala devastace starších architektonických děl, rozpadalo a demolovalo se Sitteho jádro Přívozu. Mizela řada architektonicky pozoruhodných historizujících a secesních domů v centru města.
V 90. letech se v ostravské architektuře objevují naplno ohlasy západoevropského postmodernismu. Po roce 2000 Ostrava přece jen aspoň něco ze svého handicapu dohnala. Tři stovky kulturních památek a zajímavých architektonických děl přináší unikátní elektronická databáze ostravských památek www.ostravskepamatky.cz.
Čtěte také: Betonová dlažba Brož
Čtěte také: Půjčovna pil na beton – vyplatí se?
tags: #slezský #beton #ostrava #historie