Zimní zahrada je kouzelným prostorem, kde si můžete užít kousek zeleně a světla, i když venku mrzne. Ať už chcete takovou zahradu vybudovat u rodinného domu, na terase nebo na lodžii bytu, je to nejen praktický, ale i estetický doplněk, který zvýší komfort i hodnotu vašeho bydlení. Důležitým prvkem při projektování zimní zahrady je typ nosné konstrukce a především zasklení střechy.
Typy zimních zahrad a jejich orientace
Zimní zahrady se mohou stát přímou součástí obývacích pokojů a dalších obytných místností či střechami nad vnitřním bazénem. U nových rodinných domů se zimní zahrady řeší už od projektu, protože se stávají přirozenou součástí domu.
Orientace na světové strany
Světová strana, na kterou bude zimní zahrada situována, má základní vliv na její další využití i na potřebu vytápění. Usazení zimní zahrady především závisí na velikosti pozemku a architektonickém i dispozičním řešení domu.
- Jižní orientace: Zahrady orientované na jih získají nejvíce slunečního světla, což je ideální pro celoroční provoz. Vnitřek i v zimě prohřívají sluneční paprsky. Na druhé straně ji v létě musíme stínit a větrat.
- Západní orientace: Poskytuje více odpoledního světla, kde si můžete užívat hřejivých slunných podvečerů.
- Východní orientace: Zimní zahrady jsou ideální pro ranní světlo a poskytují příjemné prostředí těm, kdo toto místo využívají jako pracovnu nebo jako kout pro snídani. Umožňuje v zimní zahradě vyrovnané mikroklima.
- Severní orientace: Zimní zahrada na severní straně domu bude mít méně přímého světla, což je výhodné pro rostliny citlivé na přehřátí. Nikdy tu nebude velké horko, ale prostor můžeme využít jako ateliér.
Typy zimních zahrad z hlediska osázení rostlinami
- Subtropická zimní zahrada: Není určena pro celoroční obývání a během zimy tam obvykle jen přezimují rostliny v létě umístěné na balkonech a terasách.
- Celoročně obytná tropická zimní zahrada: Nejpůsobivější je celoročně obytná tropická zimní zahrada.
- Sukulení zimní zahrada: Vzdušná vlhkost je zde podobná jako v bytě. Předností je především snadná údržba. Pěstují se tu například Celistocactus, cefalocereus (Cephalocereus senilis), mamilárie (Mammillaria), opuncie (Opuntia) nebo parodie (Parodie).
- Vodní zimní zahrada: Vzhledem k vysoké vlhkosti musí být dobře oddělena od obytných prostor a vybrané rostliny by měly mít podobné pěstební nároky.
Konstrukční materiály pro zimní zahrady
Skleněné stěny mohou být zasazeny do ocelových profilů, dřeva, hliníku nebo plastů. Dnes se pro zimní zahrady nejvíce používají konstrukce plastové a hliníkové.
Hliník
- Je oblíbený díky odolnosti, nízké hmotnosti a snadné údržbě.
- Hliník se dá dobře zpracovat, umožňuje velký výběr forem a má dlouhou životnost.
- Hliníkové profily tvoří dvě vzájemně spojené a příslušně tvarované poloviny. Na styčných plochách jsou odděleny izolační vrstvou, která brání úniku tepla zevnitř ven.
- Prosklená střecha zimní zahrady je vyrobena z fasádního velmi dobře tepelně izolovaného hliníkového systému Heroal 180 nebo Schueco FW50+.
Dřevo
- Pokud toužíte po přírodnějším vzhledu, dřevo může nabídnout krásnou estetiku, ačkoliv vyžaduje více péče.
- Dobré tepelně-izolační vlastnosti a příjemný vzhled má dřevo.
- Předností dřeva je jeho vynikající tepelná izolace. To znamená, že do venkovního prostoru odvádí jen minimum tepla a uvnitř téměř nedochází ke srážení vody.
- Na druhé straně jako látka se živou strukturou (není-li patřičně ošetřeno) trpí nejvíc ze všech konstrukčních materiálů vlivem změny počasí.
- Pro konstrukce zimních zahrad se využívá hlavně dřevo smrkové a borovicové, nejdražší je dřevo dubové. Ovšem plánujeme-li zimní zahradu především jako "skleník" pro pěstování rostlin, je dřevěná konstrukce nevhodná, protože ve vlhkém prostředí musí být pravidelně impregnována a natírána.
Plast
- Plastové profily mají své přednosti - oproti hliníku jsou levnější, mají více barevných kombinací a lepší izolační vlastnosti.
- Plasty vykazují vysokou odolnost také proti vlhku a UV záření, aniž by bylo třeba zvlášť upravovat jejich povrch.
Kombinované systémy (dřevohliníkové nebo dřevo-plastové)
- Na vnější straně je odolný hliník nebo plast, uvnitř přirozeně útulné a dobře tepelně izolující dřevo.
- Dřevohliníkové systémy se používají v prostoru střechy, který je nejvíce vystaven povětrnostním vlivům a je nejhůř přístupný.
- V chráněném vnitřním prostoru tvoří nosnou konstrukci dřevěné profily. Na jejich vnější stranu se montují skleněné tabule, zvenčí zajištěné krycími hliníkovými lištami.
- Dřevohliníkové systémy se třemi těsnicími rovinami poskytují ještě lepší ochranu.
Rozhodující roli hraje volba materiálu na rámy a nosné prvky. Seřadili jsme je od těch nejlevnějších, ale ne vždy nejjednodušších až po ty nejdražší:
Čtěte také: Vlastnosti skleněných vláken pro beton
- Ocelové s vnějším obkladem a lepeným zasklením
- Dřevěné s kvalitním oplechováním
- Plastové
- Hliníkové
Zasklení skleněné střechy zimní zahrady
Při plánování zimní zahrady patří výběr výplňového materiálu střechy mezi klíčová rozhodnutí, která ovlivní nejen estetický dojem, ale především každodenní funkčnost a bezpečnost prostoru.
Porovnání skla VSG (Connex) a komůrkového polykarbonátu
Přestože obě varianty mají své výhody, u střešních konstrukcí je důrazně doporučeno sklo VSG, a to nejen z důvodu vyšší odolnosti, ale zejména kvůli bezpečnosti a splnění technických norem.
| Vlastnost | Sklo VSG (Connex) | Komůrkový polykarbonát |
|---|---|---|
| Propustnost světla | Vysoká (až 90 %), zachovává čistý, luxusní vzhled. | Nižší (cca 65-80 % dle typu), světlo rozptyluje, vytváří difuzní osvětlení. |
| Bezpečnost | Dvě tabule skla spojené bezpečnostní fólií. V případě poškození zůstává sklo pohromadě, voda nepronikne do interiéru a nehrozí poranění. | Pružný a lehčí, ale časem může žloutnout a ztrácet optickou kvalitu. Při poškození se láme na ostré trhliny. |
| Odolnost | V dostatečné tloušťce odolá i silnému krupobití. Díky vnitřní vrstvě fólie nepraská jako kalené ESG sklo. | Extrémně houževnatý a velmi dobře odolává nárazům, nicméně jeho povrch je měkký a náchylnější k poškrábání. |
| Akustický komfort | Vyšší. Dešťové kapky působí tlumeněji, nepřenáší tolik hluku do interiéru. | Hlučnější - zejména při dešti nebo kroupách. |
| Životnost | Vyšší než u polykarbonátu. | Nižší než u skla. |
| Ekonomická varianta | Dražší varianta. | Může být vhodnou alternativou jako ekonomická varianta. |
Vlastnosti skla pro zimní zahrady jsou určeny především světelnou propustností (E), tepelnou prostupností (U) a propustností pro UV záření (G). Čím vyšší je hodnota U, tím větší je podíl slunce na vytápění prostoru zimní zahrady, což je žádoucí hlavně v zimě. Se snižující se tepelnou prostupností U klesá i hodnota G, jinými slovy, čím lépe sklo tepelně izoluje, tím méně sluneční paprsky prohřívají její interiér.
Moderní tepelně izolační dvojskla mají mezeru vyplněnou ušlechtilým plynem a obsahují výplň absorbující vlhkost. Například dvojité izolační sklo se vzduchovou výplní má hodnotu tepelné prostupnosti U=1,9 W/m2K, při použití ušlechtilého plynu, nejčastěji argonu, se hodnota U snižuje téměř až na 1 W/m2K.
Speciální skla mají na vnější nebo vnitřní straně nanesenu mikroskopickou vrstvu kovu, která vytváří "tepelné zrcadlo" - odráží záření určitých vlnových délek, propouští sluneční energii dovnitř a brání jejímu úniku opačným směrem.
Čtěte také: Moderní kuchyňské obklady
Komůrkové desky z polykarbonátu redukují nárůst teploty interiéru až o 40 procent, ale zhoršují průhlednost stěny, takže se používají především tam, kde průhlednost není na závadu (střešní část) nebo když je třeba částečně omezit výhled, například k sousedovi.
Další možnosti zasklení
- Kalené bezpečnostní 8mm sklo: Vydrží kroupy i větší váhu sněhu. Snadno se udržuje a čistí. Tím by měly být zaskleny střechy zimních zahrad.
- Dvojité nebo trojité izolační sklo: S ochranou proti UV záření a schopností udržet teplo.
- Skla s dekorem, neprůhledná, nebo plastové výplně: Lze použít ve spodní části prvků. Například polykarbonátové desky se vyznačují velmi dobrou tepelnou izolací, vysokou nárazovou houževnatostí, optimální propustností světla a slunečního záření. Jsou stabilizovány a odolávají povětrnostním vlivům a UV záření.
Větrání, vytápění a stínění
Bez kvalitního stínění se i ta nejkrásnější zimní zahrada může v letních měsících proměnit v nepříjemně vyhřátý prostor. Správně navržené stínění chrání před přehříváním v létě a zároveň pomáhá udržet teplo v zimě.
Větrání
Důležité je umožnit cirkulaci vzduchu, aby se předešlo vlhkosti a plísním. Vlhkost může být v zimních zahradách problém, protože se ráda drží u oken a v koutech. Již jen otevření oken a dveří na protilehlých stranách zajišťuje přírodní cirkulaci vzduchu.
- Střešní ventilační otvory nebo automatická okna: Skvělá volba, reagující na teplotu a vlhkost. Pro ovládání střešních oken je možné použít elektromotor s větrnými a teplotními čidly. Je také možnost použití manuálního otvírání, které je ovládáno pomocí teleskopického táhla.
- Posuvná a výklopná okna a dveře: Zabezpečují stejné vlastnosti oken jako otvíravá, s tím, že hlavní výhodou po odsunutí je, že nezabírají prostor u zimní zahrady. Tento typ oken umožňuje plynule regulovat větrání u zimní zahrady bez její fixace.
- Skládací dveře: Používají se tam, kde je hlavní kritérium využití prostoru po otevření (neboli složení). U tohoto provedení je možné použít dveře, které se složí na jednu stranu nebo od sebe až do délky 6 m.
- Mechanické větrání: Umožňuje nastavení odvodu vzduchu z místnosti zcela podle potřeby použitím ventilátorů nebo větráků.
V zimě se doporučuje pravidelné větrání alespoň 1-2krát denně, aby se zabránilo kondenzaci vlhkosti.
Vytápění
Vytápěné zimní zahrady musejí mít i náležitou tepelnou izolaci. K vytvoření klimatické pohody v obytné zimní zahradě dnes mohou přispívat i nejrůznější čidla, počítačové programy, programovací a dálkově ovládaná zařízení.
Čtěte také: Odolná a elegantní skleněná střecha
- Infrazářiče: Ideální, poskytují efektivní teplo a neovlivňují vlhkost vzduchu.
- Konvektory nebo podlahové vytápění: Alternativou, které rovnoměrně ohřejí prostor.
Stínění
Nezbytné je také stínění. Nestíníme jen před teplem, ale mnohdy i před příliš intenzivním světlem. Rozlišujeme stínění přirozené a umělé. Přirozené stínění bereme jako vítaný doplňkový efekt (např. stromy).
- Protisluneční fólie: Nalepená na spodní stranu skleněné střechy. Ta je částečně průhledná, ale dokáže odrazit až 85 procent tepelného záření a zcela eliminovat UV složku.
- Vnitřní i venkovní baldachýny: Lze ovládat ručně nebo elektricky. Pod skla střechy se nabízí elegantní a oblíbené zastínění baldachýnem na lankách.
- Venkovní stínicí systémy: Jsou několikanásobně účinnější než vnitřní, protože zachycují sluneční záření před proniknutím do zimní zahrady.
- Vnitřní stínění: Při nízkém zimním slunci svítícím na kolmé stěny stačí vnitřní stínění.
- Moderní stínicí systémy se senzory: Lze doplnit o senzory, které reagují na slunce nebo vítr. Rolety se tak dokáží samy vysunout nebo zasunout podle aktuálního počasí. Systém je možné ovládat také manuálně pomocí ovladače nebo aplikace v telefonu.
Stínicí techniku lze sladit s konstrukcí zimní zahrady. Vše se vyrábí na zakázku, takže lze přizpůsobit barvu, materiál i způsob uchycení. V nabídce jsou i lamelové systémy nebo zateplené varianty. Použité materiály bývají odolné proti prachu a nečistotám, takže údržba je velmi jednoduchá. Většinu prvků stačí občas otřít vlhkým hadříkem nebo jemně omýt. Stínicí prvky jsou nedílnou součástí každé dobře navržené zimní zahrady. Chrání před sluncem, zajišťují soukromí a zpříjemňují pobyt uvnitř. Díky moderním technologiím a individuálnímu přístupu lze vytvořit řešení, které bude funkční, estetické a zároveň snadné na údržbu.
Historie zimních zahrad
Zimní zahrady a oranžerie mají fascinující historii, která sahá až do středověku, kdy si šlechtici a králové začali vytvářet speciální prostory, aby chránili vzácné rostliny a exotické plodiny před zimním počasím. Výrazný rozmach těchto zahrad však přišel v 18. a 19. století, kdy začaly získávat podobu monumentálních skleněných staveb.
Zimní zahrady se staly symbolem společenského postavení, technického pokroku a lásky k přírodě. Historie zimních zahrad je úzce spjata s rozvojem technologie a architektury. Použití železa a skla umožnilo stavbu prostor, které byly dříve nemyslitelné, a díky tomu mohly vzniknout ikonické budovy, které ovlivnily i moderní architekturu. Dnes si zimní zahrady pořizují nejen botanické zahrady a hrady, ale jsou čím dál častější součástí moderního bydlení.
Významné historické zimní zahrady a oranžerie
- Crystal Palace, Londýn (1851): Postavený pro Světovou výstavu, byl gigantickou skleněnou a železnou halou (564 m dlouhou), která uchvátila svět svou revoluční konstrukcí.
- Kew Gardens - Palm House, Londýn (1848): Tento viktoriánský skleník představuje vrchol botanické architektury s palmovým skleníkem plným exotických rostlin.
- Palmenhaus, Vídeň (1882): Monumentální skleník, který je rozdělen do tří klimatických zón.
- Lednická zámecká oranžerie, Česká republika (1834): Patří mezi nejstarší oranžerie v Česku.
- Orangery v Kensingtonském paláci, Londýn (1704): Elegantní barokní oranžerie, původně vytvořená pro královnu Annu.
- Palacio de Cristal, Madrid (1887): Byl postaven v parku Retiro, tento skleněný palác s železnou konstrukcí byl inspirován londýnským Crystal Palace.
Důležité aspekty při realizaci zimní zahrady
Realizace zimní zahrady je zcela jistě velkou investicí do Vašeho bydlení, která mění dispozici a pohled na Váš dům/byt. Standardem řešení prosklených střech zimních zahrad je rovněž poctivé a spolehlivé řešení napojení hliníkových konstrukcí na stavební konstrukce objektu, k němuž se zimní zahrada připojuje.
Připojení k domu
Jedná se především o kvalitní a co nejdokonalejší řešení ukončení detailů zimních zahrad z hlediska zabezpečení dostatečné tepelné a vodotěsné izolace, rovněž s prevencí vzniku tepelných mostů a vzniku povrchových kondenzací. U starších rodinných domů je stavba, resp. přístavba zimní zahrady poněkud složitější. Jde především o to, že tato přístavba výrazně změní vzhled domu.
Dalším velkým problémem přístavby zimní zahrady je její napojení na stávající stavbu. Při nesprávném provedení se mohou vytvořit trhliny a dojít k narušení konstrukce zimní zahrady i poškození obvodového pláště domu. Nejedná se totiž „jen“ o napojení svislých konstrukcí, ale i o vybudování základů, které budou stabilitu svislých konstrukcí zajišťovat.
V každém případě by se volba konstrukce a technologie napojení na obvodovou konstrukci domu měla odvíjet od tohoto problému a při jeho řešení se vyplatí obrátit se na statika. Odborníci dokonce doporučují postavit „hrubou“ stavbu zimní zahrady a nechat ji rok si „sednout“ (vysychání základů, sedání si půdy apod.) a teprve pak ji propojit s domem.
Ať už provedete základy jakoukoli technologií, vždy by se měla mezi založením původního domu a založením zimní zahrady zachovat dilatační spára o šířce cca 2-3 cm, která umožní tlumit třecí plochy mezi oběma objekty. Pro eliminaci rozdílné roztažnosti materiálů mají výrobci celou řadu řešení a uzpůsobení - například používají gumové profily, které výkyvy konstrukce tlumí apod.
Velikost a design
Plocha prosklené přístavby by měla mít minimálně 15 m2 a hloubku alespoň 2,5 m. Prosklená přístavba domu má být nejen atraktivní na pohled, ale také účelná. Proto je důležité správně rozvrhnout vnitřní prostor. Z těchto požadavků vyplynou nároky na velikost zimní zahrady a její spojení s ostatními prostory.
Posuvné systémy
Jedinečné kvality zimním zahradám a proskleným stěnám přidávají posuvné systémy, které umožňují odsunout širokou skleněnou plochu a vytvořit volné propojení mezi interiérem a exteriérem domu. Existuje řada konstrukčních řešení, nejatraktivnější jsou ty bezbariérové s vodicím mechanismem zapuštěným do podlahy a stropu. Boční strany nejčastěji zasklíváme posuvným systémem - hliníkové kování, u kterého se dají jednotlivé dveře posouvat na obě strany.
tags: #sklenena #strecha #zimni #zahrady #informace