Asfaltový střešní šindel, v našich končinách též nazývaný jako kanadský šindel, je levnou a lehkou střešní krytinou, která nabízí nízkou hmotnost, dobrou odolnost, dlouhou životnost i nenáročnou montáž. Asfaltové (kanadské) šindele jsou oblíbené pro svou nízkou hmotnost, rychlou pokládku a širokou nabídku povrchů. Instalace asfaltových šindelů na jednoduchou střechu podle našeho návodu je určena pro samouky a kutily. Správná pokládka střešního šindele hraje klíčovou roli v životnosti střechy. Pro její bezchybné provedení přinášíme návod, jak položit střešní šindel i upozornění na nejčastější chyby, kterých se mnohdy umí dopustit i zručný kutil.
Příprava před pokládkou šindele
Krokve a bednění
Krokve by měly být nejlépe ze sušeného impregnovaného dřeva s průřezem vyhovujícím pro lehké střešní krytiny. Váha šindele je 8-9 kg/1 m². Bednění musí být pevné, suché a rovné. Pro záklop se nejčastěji používají dostatečně vyzrálá prkna nebo OSB desky o tloušťce alespoň 15 mm. Možno používat jak standardní sušené stavební řezivo, tak OSB desky, překližky či multifunkční panely s voduodpudivou úpravou. Tloušťka a ostatní požadavky by měly být v souladu s platnými ČSN (EN). Tloušťka jednotlivých materiálů musí být volena na základě konstrukce krovu a statické únosnosti použitého materiálu.
Jestliže místní klimatické podmínky vystavují bednění zbytnění, měl by být ponechán přiměřený prostor mezi jednotlivými prkny, tak aby bylo umožněno jejich příčné a podélné roztažnosti. Jestliže okolní teplota klesá pod +5°C, všechny šindele a ostatní střešní materiály by měly být skladovány při vyšších teplotách před použitím.
Podkladní vrstva
Na záklop je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace. Ta dokáže vyrovnat i drobné nerovnosti v záklopu. Jako podkladní vrstva se nesmějí používat asfaltové pásy, které mají nosnou vložku z papíru, protože lepenka může nasát vzdušnou vlhkost a šindele se zvlní, což sníží životnost střechy. Ze stejných důvodů se vůbec nesmí použít papírová lepenka. Platí, že na podkladní pás se musí používat materiály na bázi asfaltu.
Základem je dobře připravený podklad. Pod střešní šindele charBIT používejte vždy jako podkladový asfaltový pás typ charBIT V13 nebo charBIT TEX BASE. Mají nosnou vložku ze skelné rohože (popř. polyesterové rouno), která je nenasákává a zajišťuje tak celému střešnímu plášti dlouhodobou životnost. V žádném případě nepoužívejte pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky. Dobře připravený podklad pro asfaltový šindel poznáte tak, že je maximálně rovný a přiměřeně napnutý. Pracujte pečlivě, neboť každá případná nerovnost podkladu bude na povrchu střešního pláště zhotoveného z šindelů viditelná. Nedoléhání šindelů při nerovnosti podkladu též výrazně zhoršuje schopnost vzájemného slepení.
Čtěte také: Výhody a nevýhody asfaltové šindele
Podkladové vrstvy se při pokládce musejí propínat a po jejich instalaci se doporučuje ihned instalovat finální střešní vrstvu (šindele). Bednění pokryjte originálními podkladovými vrstvami - lepenkou KATEPAL XtraBase (1 m x 15 m) nebo fólií KATEPAL LiteBase 500 (1 m x 25 m) směrem od okapní hrany horizontálně (vodorovně s okapem) až přes hřeben střechy (pokud se nepočítá s hřebenovým odvětráním).
- Podkladová pískovaná lepenka KATEPAL XtraBase: Pískovaná lepenka, jejíž oboustranný povrch tvoří jemný křemičitý písek, se dodává v rolích návinu 15 x 1 m (15 m²). Její nominální tloušťka je 1,8 mm.
- Podkladová fólie KATEPAL LiteBase 500: Podkladová fólie, jejíž povrch je potažen nenasákavou polypropylénovou tkaninou, se dodává v rolích návinu 25 x 1 m (25 m²). Její tloušťka je 0,65 mm.
Obě podkladové vrstvy mají samolepící okraje, díky kterým se docílí maximální hydroizolace spojů. V zásadě se pro výpočet potřebné plochy podkladové vrstvy používá jednoduchý propočet, a to 1,15-ti násobek čisté plochy střechy (u složitějších střech s úžlabími až 1,20-ti násobek čisté plochy střechy).
Oplechování a bitumenová lepidla
Při výběru vhodného oplechování doporučujeme zaměřit se na kvalitnější materiály jako je měď, hliník, atd., neboť šindele SUPER KATEPAL jsou proslulé dlouhou životností a není vhodné během této životnosti oplechování měnit, neboť se tím naruší celistvost střechy. Při pokládání šindele na oplechování okapních hran, oplechování komína, prolepení styčných ploch mezi hřebenovým odvětráním a hřebenovým krytím (pokud je použito) a obzvláště při instalaci úžlabí je nutné používat na styčné plochy lepidla KATEPAL K-36.
UPOZORNĚNÍ: Bitumenová lepidla obsahují „změkčovadlo“ kvůli jemnému naleptání styčných ploch a dokonalému spojení. V případě použití nepřiměřeného množství (doporučená vrstva je 0,5 - 1 mm) může dojít v nejhorších případech i k změknutí vrchní vrstvy prolepovaných ploch.
Montáž střešních držáků a hranolů
Namontujte střešní držáky DR_19. Podle počtu sloupců umístěte všechny držáky na svá místa. Nezapomeňte pohlídat správný sklon a výšku. Držáky mají nachystané 2 otvory, díky čemuž si můžete volit výšku střechy, rozdíl je cca 5 cm. Připevněte dřevěné hranoly. Dřevěné hranoly by v ideálním případě měly mít stejný přesah přes dřevník, doporučujeme tedy prvně hranoly umístit a rozměřit si přesahy, tak abyste je měli shodné na obou stranách. Pokud se váš dřevník skládá z více sloupců a máte tím pádem i více hranolů, umístěte hranoly tak, aby v držáku (DR_19) seděly na střed, tzn. jeden hranol na středu končí a druhý začíná. Pokud jste s pozicí spokojení, využijte vruty a hranoly k držákům přišroubujte napevno.
Čtěte také: Moderní řešení pro šindelové střechy
Tabulka spotřeby okapových prvků Isola
| Prvek | Spotřeba |
|---|---|
| Okapní prvek | 3 ks/m² |
Rozvržení pokládky a startovací řada
Rozvržení a linkování střechy
Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky). V případě špatného rozměření hrozí, že šindele nebudou ležet vodorovně nad sebou v zákrytech a při pohledu na střechu zespoda bude tato estetická vada vidět. Tyto linky je třeba vždy respektovat i za cenu eventuální úpravy rozměru šindele či naopak nepatrného zvětšení mezery mezi dvěma šindeli.
Kolmé linky nám rovněž zajišťují pomoc při rozměření objektů, které přerušují souvislou plochu střechy (nalinkování na obou stranách vikýřů, komínů apod.) tak, aby se nad nimi šindele opět „potkaly“. Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů.
Jak vytvořit na střeše kolmou středovou linku?
- Na okapové hraně stanovíme středový bod S1.
- Napravo i nalevo ve stejné vzdálenosti si zvolíme dva body, např. 1 m ze středového bodu (A1 a A2) a z těchto bodů opíšeme např. pomocí provázku dva stejné kruhy.
- Spojením průsečíku těchto kruhů (S2) a středového bodu (S1) vznikne kolmice k okapové hraně.
U běžných sklonů se základním překryvem šindelů zcela rovné položení jednotlivých řad zaručí pouze stálá vzdálenost mezi spodními okraji tabulí a horními částmi výřezů předchozí řady šindelů, tzv. expozice. U menších sklonů, kde se šindele více překrývají, je třeba odměřovat stejnou vzdálenost mezi spodními okraji šindelů vhodnou měrkou. Důležité je, aby bylo přesně v zákrytu to, co bude vidět a nikoli to, co bude skryto!
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Začátek pokládky a startovací řada
Jak položit střešní šindel s ohledem na počasí? Vyvarujte se zejména: silného větru, deště a teplot nižších 15°C. Vlivem nižších teplot (nebo při absenci slunečního záření) nedojde k dokonalému slepení spodních částí šindelů aktivními termobody a tím může dojít k poškození šindelů a zatékání. Během horkého počasí nechoďte na střeše po již položených šindelích, neboť se tím mohou poškodit.
První pravidlo zní: pokud je to možné, začínejte s veškerou pokládkou střešního šindele na méně viditelné části střech. Tam získáte potřebnou zručnost, cvik a sebevědomí pro tu část, která bude více na očích. Pro nejlepší shodu barevnosti a odstínu navazujících střešních ploch je nutné používat šindele od stejného výrobce asfaltových pásů a ze stejné výrobní šarže. Při vlastní pokládce rozložte několik balíků a šablony berte z různých balíků tak, abyste docílili jejich vzájemného promíchání. Na střeše tak nevzniknou viditelné plochy s různými odstíny.
Pokládku zahájíme od středové linky, kterou jsme si předem vyznačili, postupem doprava a doleva tak, aby spodní část seříznutých šindelů přečnívala přes okapnici o cca 5 mm, tj. termobody budou nad okrajem okapnice. Zbylou přečnívající část seřízneme a spodní část šindele k okapnici přilepíme asfaltovým tmelem, event. nahřejeme termobody a poté přitlučeme hřebíky. Tím nám vznikne tzv. startovací řada.
První řadu šindelů pokládáme přes startovací řadu tak, aby spoje nebyly v jedné linii nad sebou. Od druhé řady zkracujeme první tabuli o polovinu, tím docílíme pokládky šindelů tzv. na skladbu.
Šindele skládejte zleva doprava. Systém je snadný, pohlídejte si, aby tašky lícovaly popř. měly stejné mezery. Systém totiž umožňuje taškami hýbat v rámci malého rozsahu, tak aby se daly opravit případné nedokonalosti. Nyní máte vše nachystáno a můžete postupně začít montovat jednotlivé tašky. Umístěte první tašku vlevo se správně naměřeným přesahem a přišroubujte ji pomocí dvou vrutů. Na taškách jsou otvory na 4 vruty, stačí vždy využít pouze 2. Nemusíte se ale bát, střecha bude dostatečně držet i na 2 vrutech, které standartně dodáváme. Postupujte pečlivě, hlídejte mezery.
Vodicí drážka jako pomůcka pro pokládku: Vodicí drážka je malý zářez v horní části šindele. Slouží ke zjednodušení a zahájení pokládky následující řady bez potřeby dalšího měření. (Vodicí drážka je přesazena o polovinu šířky šindelové chlopně.)
Šindele Isola pokládejte vždy se stejným přesahem bez ohledu na sklon střechy. Druhou a další řady položte vždy s přesahem o polovinu šířky chlopně. Spodní okraje chlopní musí lícovat s horním okrajem spodního šindele! PE fólie na spodní straně se u asfaltových šindelů Isola nesmí nikdy odstraňovat. Sousední šindelové pláty přitlačte těsně k sobě.
Správné zatloukání hřebíků
Jak vypadá správné přibíjení střešních šindelů? Používejte pouze nerezavějící žárově pozinkované, tvrzené hliníkové či měděné hřebíky na asfaltový šindel o délce min. 25-28 mm, na hřebeni, okapech a úžlabích 32-35 mm a průměru hlavy min. 9 mm (tzv. lepenkáče). Povrch těla hřebíku musí být upraven tak, aby zabraňoval jeho samovolnému „vylézání“ (např. při snižování vlhkosti v prkenném záklopu nebo za silného větru). Běžná tloušťka ochranné vrstvy zinku na žárově zinkovaných hřebících je více než 50 mikronů.
Správný typ použitých hřebíků určíme podle typu použitého záklopu, který by měl být min. tloušťky 25 mm:
- Prkenný záklop: slabší hřebíky (silnější mohou prkna naštípnou)
- Deskový záklop: hřebíky silnější FeZn, Cu nebo AlMg, eventuálně i kroucené (hřebíky se neohýbají)
Nedoporučujeme používat galvanicky pozinkované hřebíky, protože mají nižší antikorozní ochrannou vrstvu, kratší životnost a jdou lehce vytáhnout z bednění. Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Zamezí se tím kromě jiného poškození povrchu šindele. V případě, je-li hřebík zatlučen nad správnou pozici, může dojít k zatékání do střešní konstrukce nebo k poškození šindelů či jejich odtržení vlivem silného větru. Naopak, zatlučeme-li hřebík pod správnou pozici, bude docházet k zatékání do střešní konstrukce, protože hřebík není zakryt a je vystaven povětrnostním vlivům. Oprava střešního šindele bude poté jen otázkou času.
Pokud je třeba hřebík vytáhnout (narazíme-li např. na suk či na spáru), buď použijeme nový šindel či původní otvor po hřebíku opravíme asfaltovým střešním tmelem.
Stanovení překryvu šindelů v závislosti na sklonu střechy
Plochy pokryté jedním balíkem uvedené v informačních materiálech platí pro základní překryv šindelů pro sklony střechy nad 25°. Se snižujícím se sklonem se překryv zvyšuje. Šindele lze použít pro střechy se sklonem 15° až 85°. Jak položit střešní šindel na střechy s nízkým sklonem, nebo v nepříznivých klimatických oblastech? Vždy s větším překryvem! Překryv má vliv na spotřebu krytiny i hmotnostní zatížení střešní konstrukce.
Pamatujte, že v případě pochybností a v klimaticky velmi nepříznivých oblastech (v horách, v místech se silnými větry a prudkými dešti) je vždy vhodnější zvolit větší překryv šindelů. U sklonů pod 25°, nad 60° a v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami používáme více hřebíků a šindele podlepujeme asfaltovým tmelem, abychom zabránili jejich odtržení silným větrem. Nesmí se však používat nadměrné množství tmelu, které může způsobit jeho stékání a pronikání organického rozpouštědla obsaženého v tmelu do asfaltu v šindelích. To pak způsobuje rozpouštění asfaltu v šindeli a tvorbu tzv. puchýřů na šindelích!
Pokládka šindele na hřebeni, nároží a v úžlabí
Pokrývání hřebenů a nároží
Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů charBIT obdélník (delta, hexagonal) vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene. Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu. K výrobě hřebenáčů nepoužíváme tvar bobrovka, protože bychom nedosáhli dostatečného překryvu.
Při aplikací hřebenáčů musíme dát pozor na to, aby hřebíky u poslední řady šindelů byly ve styku s hřebenáči zakryty (nebyly vidět). Jestliže tomu tak není, přidáme ještě jednu řadu šindelů. Hřebenáče pokládáme vždy proti směru převládajících větrů. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem.
Pokrývání úžlabí na oplechování
Připravené oplechování by mělo být souměrné podél osy středu úžlabí. Na toto oplechování si po obou stranách vyznačíme pomocné linky pro zakončení šindelů. Tyto linky by měly být rovnoběžné se středem úžlabí, avšak od okraje plechování vzdáleny min. 12 cm. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí. Hřebíky nezatloukáme do oplechování!
Pokrývání úžlabí s modifikovaným pásem
Po obou stranách úžlabí si vyznačíme pomocné linky pro zařezávání šindelů. U hřebene tato linka začíná 8 cm od středu úžlabí a směrem dolů se odchyluje od středu úžlabí o 1 cm na 1 m délky úžlabí. Při délce úžlabí 5 m linka začíná u hřebene ve vzdálenosti 8 cm od středu úžlabí a končí u okapové hrany ve vzdálenosti 13 cm od středu úžlabí. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na modifikovaný asfaltový pás přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!
Nepřiznané úžlabí
Střídavě proplétáme šindele z levé a pravé strany úžlabím. Poslední šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Před přibitím šindel pořádně přimáčkněte ke středu úžlabí, v případě potřeby jej mírně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a opatrně vytvarujeme. Do vzdálenosti 15 cm od středu úžlabí nepřitloukáme žádné hřebíky!
Jednostranně zaříznuté úžlabí
U jednostranně zaříznutého úžlabí musí být první řada vždy oboustranně propletena podobně jako u nepřiznaného úžlabí. Teprve od druhé řady protahujeme šindele pouze z jedné strany, většinou té, která má menší sklon. Poslední přetažený šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Položené a přibité šindele z druhé strany zařezáváme podél středu úžlabí ve vzdálenosti 5 cm tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na přetažené řady šindelů přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!
Opracování složitějších detailů střechy
Asfaltové střešní šindele patří mezi materiály, se kterými je možné ideálně opracovávat velmi složité a náročné střešní konstrukce jako jsou například různé vikýře, arkýřová okna, zakřivená okna, věžičky, složitě tvarované střešní konstrukce a podobně. Díky své ohebnosti a možnosti snadného řezání jsou šindele velice vhodné i pro zpracování složitých střešních detailů s minimální pracností. Podmínkou je však dodržení základních zásad pro opracování těchto detailů. Správný postup řezání asfaltových pásů platí i pro šindele! Mezi tyto zásady patří nutnost vhodně a správně si rozměřit pokládku na jednotlivých detailech, dodržovat minimální sklony a překryvy na nich, správně volit seříznutí šindelů, jejich podlepení asfaltovým střešním tmelem, správné délky hřebíků a jejich umístění.
Zpracování větrání střechy
Střechy s krytinou z asfaltových střešních šindelů navrhujeme zásadně jako větrané. Důvodem je vznik velkého množství závad u střech, kde je větrání nedostatečné nebo zcela chybí. Důsledkem toho dochází u nevětraných střech ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, která:
- napadá dřevěný podklad i nosnou střešní konstrukci a může být příčinou vzniku plísní a hnilob,
- způsobuje nižší účinnost tepelné izolace,
- výrazně snižuje životnost krytiny z asfaltových střešních šindelů.
V zimě dochází na okraji střechy ke vzniku ledových valů při odtávání spodních vrstev sněhu ohřívaného z interiéru, poškozování okraje střechy a k zatékání. Náklady na sanaci škod nevětraných střech pak mnohonásobně převyšují nevelkou investici na její odvětrání.
U odvětrávané střešní konstrukce navrhujeme vzduchovou mezeru mezi dřevěným záklopem a tepelnou izolací. Větrací otvory umísťujeme do spodní části střechy a ke hřebeni. Tímto způsobem je zajištěno proudění chladného vzduchu, který je nasáván ve spodní částí a komínovým efektem stoupá směrem ke hřebeni, kde je odvětrán. Případná vlhkost v takto větrané střeše je odvětrána, nedochází k její kondenzaci a tepelná izolace má zajištěnu izolační schopnost. Navíc v letních dnech dochází vlivem proudění vzduchu k ochlazování střešní krytiny, naopak v zimním období není střešní krytina zahřívána, čímž nedochází ke vzniku ledových valů.
Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou. Celková průřezová plocha ventilátorů je závislá na sklonu střechy a celkové ploše střechy. U střech s parozábranou je možné plochu ventilátorů snížit o 40 %. Ventilace střešní konstrukce musí být vždy dodržena i u nezateplené střešní konstrukce!!! Jestliže se pod střechou nachází půdní prostor, musí být bednění ventilováno větracími otvory u okapu a větracími otvory u hřebene (odvětrávacími tvarovkami T3 nebo Hřebenovým odvětráním).
U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami. Vzduch pak opouští střechu pomocí konstrukce na vyřízlém vrcholu a kontralatích. U běžných střech doporučujeme odvětrání hřebenem, kde provedeme tzv. zdvojený hřeben. Odvětrávání umisťujeme na závětrnou stranu střechy. Tímto způsobem zajistíme rovnoměrné odvětrávání s omezením možnosti zatékání do střešní konstrukce.
tags: #šindelová #střecha #podrobný #návod