Pokud se řekne „král lesa“, většinou se vám vybaví statný jelen s impozantním parožím. U nás je původní jelen lesní (dříve nazývaný jelen evropský). Jelen sika však nepatří k naší původní zvěři; druhové jméno jasně říká, že pochází z východní Asie. Původně obýval lesy jihovýchodní Asie, Japonska a Číny (Mandžuska). V Japonsku byli už dávno ochočeni a jsou tam chováni.
Historie a rozšíření jelena siky v České republice
Sika byl do Čech dovezen na počátku minulého století z Japonska. S jeho chovem se začalo už v roce 1897, a to v západních Čechách v okolí Manětína, kde jsou jeho stavy dodnes nejpočetnější. Původně se stal obyvatelem obor na jihu Plzeňska. Odtud se ve čtyřicátých letech minulého století, často díky poškozenému oplocení i díky své schopnosti přeskakovat až dvoumetrové překážky, dostal do volné přírody. Životu v lesích uprostřed Evropy se rychle přizpůsobil a začal se velmi rychle šířit z Plzeňska i na území Tepelské vrchoviny a Slavkovského lesa. Z obor pronikl i do okolních oblastí Krušných hor, Slavkovského a Českého lesa. Menší populace jsou i na Šumavě, na Českomoravské vrchovině, na severní Moravě, ale i jinde. Zde zdomácněl a stal se běžným.
V Evropě zdomácněl jelen sika na mnoha místech v Anglii, Francii, Německu a Dánsku. K chladu odolný jelen sika se vypořádal s klimatickými podmínkami Evropy mnohem lépe než druhy pocházející z tropů. Jeho úspěch je bezesporu dán hlavně touto skutečností. Kmenové stavy se u nás odhadují na 2-3 000 kusů.
Fyzické vlastnosti jelena siky
Na rozdíl od u nás původního jelena lesního, který dosahuje hmotnosti až 250 kg, je sika podstatně menší. Co do velikosti stojí mezi jelenem lesním a menším srncem. V kohoutku měří přibližně 120 cm a váží přibližně 80 kg. Délka těla se pohybuje od 125 do 145 cm, ocas měří 22-27 cm, a výška v kohoutku je 80 až 95 cm. Hmotnost laní je kolem 45 kg, u jelenů do 55 kg.
Hlava je poměrně krátká a z profilu trojúhelníková. Jeleni zdobí poměrně krátké parohy, které mívají maximálně 8 výsad. Paroží je slaběji vyvinuto než u jelena evropského, bez tvorby lopatek a je jen málo větveno. Obvykle nacházíme 3 až 4 výsady na každé lodyze. Postavou je „těžký na zadek", v každém případě je mnohem méně gracilní než jelen axis.
Čtěte také: Sika vlákna: Klíčové informace
Zbarvení srsti
Zbarvení se velmi výrazně liší dle sezóny. V létě ho poznáte snadno podle kaštanově hnědé srsti s řadami bílých skvrn. Na hřbetu se táhne černý pás končící u ocasu čistě bílou skvrnou - obřitkem. Kratičký ocas je téměř zakryt dlouhými chlupy kolem zrcátka v okolí řitního otvoru. Zimní srst je naopak nenápadně šedohnědě zbarvená, jednotně tmavohnědá, prakticky zcela bez skvrn. Během říje a v zimě mají jeleni krátkou hřívu.
Životní styl a chování
Sikové jsou obecně společenská zvířata. Žijí většinou samotářsky a na podzim, v době říje, často zaslechnete jejich vábení. Samice - laně - žijí v malých rodinných skupinách s mláďaty - kolouchy. V zimním období však můžete narazit i na skupiny několika různě starých jelenů. Pouze v zimě se siky shlukují do větších tlup, které mohou čítat i desítky kusů. V období říje se pak seskupují do větších stád. Jeleni vydávají dlouhý stoupající a klesající hvizd, který končí zachrčením a opakuje se teprve po delší přestávce.
Jelen sika je aktivní ve dne i v noci. Prodírá se hustou vegetací a méně běhá, protože se rychle unaví. Během dne zalehávají v krytu houštin a teprve za soumraku vycházejí za pastvou na louky a pole.
Říje a rozmnožování
Říje začíná většinou na konci října a trvá cca měsíc, po většinu listopadu. V této době se jeleni ozývají pískavým tónem. Jejich vábení slouží k přivolání laní a skládá se ze tří vysokých a táhlých pískavých tónů. Březost trvá 7 měsíců a zahrnuje dobu latence během zimy. Pravidlem je jedno mládě.
Potrava a biotop
Jelen sika patří mezi býložravce. Jejich potravou jsou obvykle listy, trávy, byliny. Pochutnají si však i na ovoci či polních plodinách. Nejčastěji se živí listy, větvičkami i plody stromů a keřů, bylinami a houbami. Jídelníček si zpestřují i polními plodinami a ovocem. Původní nároky na biotop jsou téměř identické s nároky evropských druhů. Světlé listnaté lesy, smíšené lesy, rozlehlé parky v nížinách a středohoří. U nás je najdeme v rozsáhlejších lesích, nejraději však obývají lesy smíšené.
Čtěte také: Přečtěte si, jak SikaTack®-Panel mění lepení fasád
V zimním období les neposkytuje zvěři tak pestré možnosti potravy. Díky tomu si sika vystačí i s borůvčím a velmi rád okusuje větvičky jehličnatých či listnatých sazenic lesních dřevin. V zimním období mají v oblibě okusování dřevin a keřů.
Škody způsobené jelenem sikou a ochrana lesa
Zvěř je sice přirozenou součástí přírody, pokud jsou však její početní stavy vysoké, dokáže napáchat poměrně velké škody i na mladých lesních porostech. V mlazinách, kde se tlupa zvěře soustřeďuje, dochází velmi často k ohryzu a loupání kůry stromů. S tímto poraněním se lesní dřeviny neumí vyrovnat a tak se poškozené místo kmene stává vstupní branou pro dřevokazný hmyz i houby, které po několika letech způsobí znehodnocení dřeva hnilobou s následnou ztrátou pevnosti kmene. Díky tomu strom snadno podlehne silnému větru nebo přívalu těžkého sněhu.
Lesníci proto každoročně provádí jejich nákladnou ochranu před zvěří. Sazenice lesních dřevin je nutno před začátkem zimy ošetřit repelentními přípravky, které zvěř odpuzují svou barvou a pachem. Listnaté dřeviny, ale i některé jehličnany jako např. jedle nebo modříny, však lépe ochrání oplocenky z drátěného pletiva nebo dřevěných dílců.
Využití a postoj k lovu
Obecný postoj k možnosti jeho odstřelu je dvojaký. Někteří myslivci jej odmítají, protože paroží není zdaleka tak působivé jako u jelena lesního nebo daňka. Jiní jej chrání proto, že působí méně škody než jiná vysoká zvěř. V bývalém Sovětském svazu se masem jelena siky vylepšovala nabídka zvěřiny; používalo se ho však i při výrobě pantenu, což je droga vysoce ceněná v Číně, a získává se z lýčí jelenů sika. Dnes se droga získává ve speciálních farmách.
Srovnání s jelenem lesním
| Charakteristika | Jelen lesní (evropský) | Jelen sika |
|---|---|---|
| Původ | Původní druh v ČR | Dovezený druh z východní Asie |
| Hmotnost (dospělý) | Až 250 kg | 45-80 kg |
| Výška v kohoutku | Vyšší | 80-120 cm |
| Paroží | Impozantní, často s lopatkami | Kratší, slaběji vyvinuté, maximálně 8 výsad |
| Letní srst | Obvykle bez skvrn | Kaštanově hnědá s bílými skvrnami |
| Zimní srst | Jednotná | Nenápadně šedohnědá až tmavohnědá, téměř bez skvrn |
| Vliv na les | Při přemnožení značné škody | Při přemnožení značné škody (ohryz, loupání kůry) |
Čtěte také: Dekorativní lazury Soudal
tags: #sika #obecna #vaha #informace