Jelen sika japonský (Cervus nippon nippon), dovezený z Japonska v 19. století, se skvěle adaptoval do evropských podmínek a stal se významnou zvěří, zejména tam, kde lidská činnost narušila životní prostředí pro chov jelena evropského. Původní domovinou jelena siky japonského jsou japonské ostrovy a severovýchodní Asie. U nás je chován ve dvou poddruzích: jelen sika japonský a jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) dovezený ze Sibiře.
Z těchto druhů je u nás ve volných honitbách nejvíce rozšířen jelen sika japonský, a to především v Plzeňském kraji, ale také na rozhraní krajů Olomouckého a Pardubického a v kraji Jihomoravském. V Čechách převažují volné chovy siků. Největší populace jsou v západních Čechách: Plzeň-sever, část okresů Tachov, Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Domažlice. Na Karlovarsku se vyskytuje v Doupovských horách a zasahuje do západní části Krušných hor. Ve středních Čechách je menší stabilní populace na Nymbursku a části okresu Mladá Boleslav. V současné době jsou nejznámější oborní chovy s jelenem sikou v Lánech a Velkém Meziříčí, Vidlice, Holedná a Mstišov.
Charakteristika jelena siky japonského
Jelen sika japonský je menší než jeho příbuzný jelen sika Dybowského. V kohoutku měří přibližně 120 cm a váží přibližně 80 kg. V létě má kaštanově hnědou srst s řadami bílých skvrn, přes hřbet se táhne černý pás, který končí u ocasu čistě bílou skvrnou - obřitkem. Zimní srst je nenápadně šedohnědě zbarvená. Má poměrně krátkou hlavu, která je z profilu trojúhelníková. Jeleni zdobí poměrně krátké parohy, které mívají maximálně 8 výsad (osmeráci, výjimečně i s větším počtem výsad například v koruně).
Jelen sika patří mezi býložravce. Jejich potravou jsou obvykle listy, trávy, byliny, ale pochutnají si i na ovoci či polních plodinách. V zimním období mají v oblibě okusování dřevin a keřů. Žijí v tlupách, nejstarší jeleni se však stávají samotáři. Laně žijí v malých rodinných skupinách s mláďaty - kolouchy, pouze v zimě se siky shlukují do větších tlup, které mohou čítat i desítky kusů. Během dne zalehávají v krytu houštin a teprve za soumraku vycházejí za pastvou na louky a pole.
Říje začíná většinou na konci října a trvá cca měsíc, obvykle od druhé poloviny října do první poloviny listopadu. V této době se jeleni ozývají pískavým tónem.
Čtěte také: Sika vlákna: Klíčové informace
Bodové hodnocení trofejí jelena siky japonského
Pro hodnocení paroží jelena siky japonského se používá mezinárodní metoda přijatá na generálním zasedání CIC v Teheránu. Tato metoda je založena především na hodnocení souměrnosti a pravidelnosti trofeje. Hodnotí délky lodyh včetně jednotlivých výsad, průměry lodyh v nejslabším místě mezi očníkem a opěrákem, průměry lodyh v nejslabším místě mezi opěrákem a vnitřní výsadou a také rozlohu. Vzhledové charakteristiky (barva, perlení, růže, tvar výsad) na paroží se nehodnotí, protože metoda pro ohodnocení trofeje byla v roce 1982 převzata od americké symetrické metody Boone & Crocket Club. Tato metoda je typická tím, že rozdíly mezi délkami lodyh a výsad se zapisují do sloupce č. 4 tabulky a rovněž tak délka abnormálních výsad se zapisuje do tohoto sloupce. Výsady u trofejí siků musí být alespoň 2 cm dlouhé a jejich délka musí přesahovat šířku výsady při základně. U paroží siků se hmotnost trofeje nezjišťuje.
Kritika Teheránské metody hodnocení
Existují názory, že teheránská metoda měření trofejí siky japonského se od ideálu vzdaluje a je značně neobjektivní. Hlavní kritika spočívá v tom, že metoda nepracuje s koeficientem, který by určil význam a důležitost jednotlivých naměřených hodnot. Při hodnocení trofeje má každý centimetr, naměřený na délkách a obvodech lodyh, délkách výsad a rozloze paroží, hodnotu jednoho bodu. To znamená, že body za rozlohu jsou rovnocenné bodům získaným za délky, což je považováno za neobjektivní, protože velká rozloha může výrazně ovlivnit medailovou hodnotu trofeje i při průměrné síle paroží.
Celkovou hodnotu trofeje tvoří součet všech naměřených hodnot, zmenšený o součet rozdílů jednotlivých znaků (tzn. rozdíly mezi jednotlivými lodyhami, výsadami nebo obvody, které byly naměřeny na obou lodyhách). Tento systém srážek za asymetrii je rovněž kritizován, neboť se odečítá „něco“, co na trofeji ve skutečnosti je. Tvůrci teheránské metody jednoznačně upřednostňovali význam pravidelnosti před sílou a hmotností paroží, což je považováno za nelogické, protože souměrnost není v přírodě běžná a samozřejmá.
Doporučuje se, aby metoda pro hodnocení paroží siky japonského byla v základních rysech podobná metodě pro jelena lesního (Brusel 1976), už proto, že jde o jelena s podobným tvarem a členěním paroží (vidlák, šesterák, osmerák).
Navrhovaná objektivnější metoda měření
Při sestavování nového modelu měření je snahou zachovat význam délek lodyh a jednotlivých výsad a navíc vyzdvihnout sílu a hmotnost trofeje. Navrhovaný model ponechává všem délkám hodnotu jednoho bodu za naměřený centimetr, kromě obvodů lodyh v nejslabším místě, kde je nutné kompenzovat poměrně malý rozdíl koeficientem 2,0. Hmotnost trofeje je kompenzována koeficientem 10,0 za jeden kg, čímž dochází k vyvážení poměru mezi naměřenými délkami a celkovou hmotností. Vliv rozlohy na celkové bodování je omezen koeficientem 0,1. Další body za počet výsad by se neudělovaly, neboť každá změřená výsada přinese do celkového hodnocení dostatečné množství bodů. Tato navržená metoda pro měření trofejí siky japonského by podstatně zvýraznila hodnocení síly paroží, značně omezila body za rozlohu, zcela zachovala význam délek lodyh a výsad a zrušila srážky za rozdílné délky nebo obvody.
Čtěte také: Přečtěte si, jak SikaTack®-Panel mění lepení fasád
Příklady hodnocení a věk lovených siků
Počty medailí za trofeje jelenů sika japonských na mezinárodních výstavách narůstaly, zejména z chovů ve volných honitbách. Nejvíce siků s medailovými trofejemi bylo loveno ve věku jejich pěti až šesti let. Nejvyšší bodové hodnoty trofeje dosáhl jelen sika jako sedmiletý a byl uloven v lánské oboře P. Kocourkem v roce 2007 - trofej byla oceněna na 291,60 b. CIC. Ve věku sedmi let dosahovali i další jeleni sika nejen nejvyšších, ale i vysokých průměrných bodových hodnot. Nicméně v průměrných bodových hodnotách nedosáhli sikové v žádném věku nad zlato (255,00 b. CIC a výše) a dokonce byli pouze jako sedmiletí či desetiletí a starší v průměru stříbrní (240,00+ b. CIC). Doporučuje se nelovit jeleny sika japonské dříve než v jejich šesti letech, což je výhodné nejen pro jejich trofeje, nýbrž i pro kvalitní potomstvo, které po sobě ještě mohou zanechat. Pod věk šesti, ale raději pod sedm let, by sikové s nadějnými trofejemi loveni být neměli.
Minimální bodové hodnoty deseti nejsilnějších trofejí siků v podstatě rok od roku narůstaly. Průměrný věk deseti siků s nejsilnějšími trofejemi ulovených v posledních čtyřech letech se obecně pohybuje kolem šesti let. Podíl medailí vztažený k počtu lovených siků se rok od roku bez ohledu na počty lovených kusů zlepšoval, což znamená, že se kvalita chovatelských měřítek neustále zvyšuje.
Pokud se jedná o obory, z lánské obory pocházely jediné dvě zlaté trofeje. Sikové s medailovými trofejemi pocházeli nejčastěji z kraje plzeňského (5 trofejí zlatých, 25 stříbrných a 81 bronzových), nejčastěji z okresu Plzeň sever (4, 15, 56), za nímž následoval okres Tachov (1, 11 25). Hodně medailových trofejí siků bylo uloveno i v kraji Karlovarském (3 trofeje zlaté, 17 trofejí stříbrných a 76 trofejí bronzových), především v okresu Karlovy Vary. Z Olomouckého kraje (1 trofej zlatá, 1 stříbrná a 11 bronzových) pocházely úlovky především z okresu Šumperk.
Tabulka 1: Medailové trofeje jelena siky japonského (2005-2008)
Následující tabulka ukazuje přehled medailových trofejí jelena siky japonského ulovených v posledních čtyřech letech před výstavou Natura Viva v Lysé nad Labem 2009.
| Rok úlovku | Zlaté medaile | Stříbrné medaile | Bronzové medaile |
|---|---|---|---|
| 2005 | 5 | 11 | 23 |
| 2006 | 3 | 12 | 35 |
| 2007 | 6 | 13 | 40 |
| 2008 | 4 | 14 | 48 |
| Celkem | 18 | 50 | 146 |
Tabulka 2: Věk siků s medailovými trofejemi (2005-2008)
Přehled věku siků s medailovými trofejemi ulovených v posledních čtyřech letech.
Čtěte také: Dekorativní lazury Soudal
| Věk (roky) | Počet medailových trofejí |
|---|---|
| 3 | 1 |
| 4 | 12 |
| 5 | 50 |
| 6 | 65 |
| 7 | 40 |
| 8 | 25 |
| 9 | 10 |
| 10+ | 11 |
| Celkem | 214 |
Doba lovu jelena siky v ČR
Doba lovu zvěře jelena siky v ČR zcela nekoresponduje s životním cyklem této zvěře, zejména zvěře samičí a mladé. Současná úprava umožňuje lov, bez rozdílu věku a pohlaví, od 1.8., to znamená v době, kdy laně jsou ještě v plné laktaci a kolouši jsou závislí na přísunu mateřského mléka. Při odlovu koloucha totiž dojde u laně k zatvrdnutí vemínka, zánětům a možnému úhynu s dlouhým trápením a při odstřelu laně je trápen kolouch podvýživou a stresem, a pokud neuhyne, je odsouzen stát se jen slabým kusem zvěře. U zvěře samčí se lov v tomto období v praxi neuskutečňuje, protože paroží mají jeleni ještě v lýčí, které zcela vytloukají až koncem měsíce srpna či začátkem září.
Navrhuje se posunout dobu lovu, a to počátek doby lovu od 1. září a ukončení doby lovu podle pohlaví. U zvěře samičí a zvěře mladé do 1. roku věku ponechat termín do 15. ledna. U jelena, vzhledem k tomu, že shazuje paroží výrazně později než jelen evropský, a je tedy nedůvodné ponechat stejné ukončení doby lovu, posunout dobu lovu do 15. února.
Jelen sika Dybowského a jelenec běloocasý severní
Jelen sika Dybowského nemá u nás ve volnosti zdaleka takovou početnost jako jeho blízký příbuzný, spíše se proto spoléháme na jeho chovy v oborách. Z chovatelského hlediska je zajímavé, v jakém věku byli tito jeleni loveni. Nejsilnější trofej jelena siky Dybowského s bodovou hodnotou 425,80 b. CIC byla ulovena již ve čtyřech letech věku v oboře Vidlice Pavlem Dunglem. Jeleni sika Dybowského jsou u nás chováni především v oborách. Z těch pak nejvíce jelenů, jejichž trofeje byly oceněny, pocházelo z obory Volský Žlab na okrese Havlíčkův Brod (1 trofej zlatá, 1 stříbrná a 2 bronzové), z hlediska kvality následována zmíněnou oborou Vidlice (2, 0, 0), z hlediska počtů ale oborou Rovensko na okrese Semily (0, 3, 0).
Z nepochybně zajímavých trofejí jelence běloocasého severního byla tentokrát hodnocena pouze jediná trofej ulovená p. G. Večeřou v roce 2008 v oboře Sovinec na okrese Frýdek Místek. Byla oceněna na 372,40 b. Problém je, že i tyto trofeje se hodnotí na základě jejich pravidelnosti, která se může rok od roku měnit. Nicméně právě v oborách je možno zvěř důkladně znát a ulovit tehdy, kdy už má něco za sebou.
Hybridizace a determinace druhů
U siků je možná hybridizace s jelenem evropským, která výrazně mění velikost a někdy i tvar paroží. Byli zjištěni i kříženci siky japonského se sikou Dybowského. Křížení obou druhů nepostihuje celé jejich populace, ale v místech, kde sdílí oba druhy společné území, zejména v době říje, není tento jev ojedinělý. Předpoklad, že může docházet ke křížení obou druhů je významnější tam, kde ve věkové struktuře populace samčích jedinců jelena evropského chybí dospělí jedinci druhé a třetí věkové třídy. Pokud bude předložena mimořádně velká trofej siky japonského k hodnocení, je nutné ověřit, zda se jedná o paroží typického siky japonského, nebo křížence.
Za tím účelem v osmdesátých létech minulého století publikoval kolektiv autorů Bartoš L., Hyánek J. a Žírovnický J. práci o kraniometrických charakteristikách siky japonského, jelena evropského a jejich hybridů. Měření se provádí posuvným měřítkem. V případech, kdy je podezření, že se jedná o trofej hybrida, je možné využít i vizuální posouzení tvaru lebečních kostí na patrové kosti (palatinu), v nasální oblasti a intermaxilární oblasti. Tato kraniometrická a vizuální metoda je sice praktická, ale stoprocentní determinace není zaručena. Přesnější metoda laboratorními testy je přesnější, ale není lehce dostupná pro běžnou mysliveckou praxi.
tags: #sika #japonský #bodové #hodnocení