V tomto článku si podrobně popíšeme všechny náležitosti správné aplikace sanačních omítek při sanaci vlhkého zdiva. Začneme přípravnou fází, poté bude následovat samotná aplikace a konečně finální povrchové úpravy. Cesta k úspěšnému řešení problému vlhkosti zdiva vede od stanovení příčin, přes návrh a realizaci sanace, až k úspěšnému odstranění problémů.
Komplexní přístup k sanaci vlhkého zdiva
Měli bychom k sanaci vlhkého zdiva přistupovat komplexně a zajistit, aby se do zdiva již vlhkost nedostávala. Sanační omítky jsou obecně až druhým krokem celkové sanace vlhkosti objektu. Prvním krokem jsou vždy přímé sanační metody (chemická injektáž zdiva, aktivní drátová elektroosmóza, mechanické izolace zdiva - podřezání, narážení nerezových plechů, svislé izolace, drenáže atd.), které zabraňují vlhkosti pronikat do zdiva, případně odvádějí vlhkost od objektu.
Hlavním úkolem sanačních omítek je umožnit snadné vysoušení zdiva po doplnění izolací a zabránit výkvětům solí při vysychání zdiva. Některé sanační omítky mají také tepelně-izolační funkci.
Fyzikální a chemické metody izolace
Vzlínající vlhkosti je do cesty postavena nepropustná bariéra tvořená nerez plechem, speciální fólií nebo jinými materiály, například bitumenovými pásy, které byly oblíbené v minulosti. Horizontální izolační bariéra se vytváří dvěma způsoby: vložení desek Niro, proříznutí zdiva řetězovou nebo diamantovou pilou.
Účel injektážních izolací je stejný jako účel podřezávání zdiva, a sice vytvoření horizontální izolace zdiva proti vzlínající vlhkosti. Injektážní způsob vytváření horizontální izolace se liší pouze v principu, kdy je v případě injektáží izolační bariéra vytvářena chemickou cestou. Vlhké zdivo je navrtáno dle vrtného schématu a do vyvrtaných otvorů je aplikována injektážní emulze, která ve zdivu vytvoří vodonepropustnou silikonovou clonu, čímž zabrání vzlínání vlhkosti. Injektáže zdiva lze provádět tlakově i beztlakově.
Čtěte také: Jak opravit betonové schodiště
K injektážím proti vzlínající vlhkosti se nejčastěji využívá vodoodpudivých materiálů na silikonové bázi. Materiály proniknou do kapilárních pórů zdiva a na jejich povrchu vytvoří vodoodpudivý film. Hydrofobizace pórů omezuje vzlínání vody a kondenzaci vodních par v kapilárách stavebních materiálů, zároveň umožňuje difuzi vodní páry. Po ukončení reakce je účinná složka stabilní, nerozpustná a nezávislá na kolísání vlhkosti podzákladí.
Průzkum a diagnostika
Nejprve je třeba zdůraznit, že před samotnou aplikací sanačních omítek je dobré provést vlhkostní průzkum objektu, zjistit vlhkost zdiva a míru zasolení zdiva. Z těchto údajů získáme podklad pro správnou skladbu a tloušťku jednotlivých vrstev sanační omítky.
O způsobu sanace vlhkého zdiva je vhodné rozhodnout na základě stavebního průzkumu, analyzujícího jednotlivé příčiny poškození. Průzkum musí zhodnotit příčinu zvýšení vlhkosti, obsah solí a stupeň nasycení zdiva vodou. Součástí průzkumu při vysoušení staveb je prohlídka objektu a posouzení jeho současného stavebně technického stavu před započetím sanace zdiva.
Pro posouzení vlhkého zdiva se odebírají vzorky k určení obsahu vodorozpustných solí (nejčastěji sírany, dusičnany a chloridy) i pro vážkové stanovení vlhkosti. Takto stanovené hodnoty jsou velmi přesné a mohou být podkladem pro posouzení kvality či správné funkce provedené sanace vlhkého zdiva. Měření vlhkosti zdiva vlhkoměry navazuje na provedená vážková stanovení vlhkosti zdiva a poskytne celkový obraz rozložení vody ve zdivu.
Pro určení zdroje vlhkosti zdiva a k vyhodnocení míry zavlhčení je třeba zpracovat tzv. vlhkostní profil. Jedná se o sérii odběrů vzorků zdiva v jedné ose, a to nejméně ve třech výškách a třech hloubkách v každé výšce.
Čtěte také: Betonové sanace: Metody
Typický vlhkostní profil
- Vzorky není třeba odebírat z povrchu - z rozpadajících se omítek nebo již odhaleného líce zdiva.
- Za standardní se považuje odběr vzorku zdicího materiálu po odstranění omítky, a to v hloubce 0 až 2 cm, dále 2 až 4 cm a z hloubky cca 5 a více cm.
- Odebrané vzorky se váží, vysuší při 110°C a úbytek hmotnosti (voda) se vztáhne k hmotnosti vlhkého vzorku.
Poměr mezi naměřenou vlhkostí a nasákavostí je hodnota zvaná stupeň zavlhčení materiálu (lze jej vyjádřit v % nebo jako desetinné číslo od 0 do 1) a lze jej porovnávat i pro zcela různé materiály vedle sebe. Dle stupně nasycení je možné odlišit zdroj zavlhčení kondenzací od vzlínající vlhkosti. Pokud jsou vzorky odebrané z hloubky materiálu méně nasycené než u povrchu, je dominantní kondenzace. Klesá-li vlhkost směrem vzhůru, je dominantní vzlínání.
Příprava podkladu
Pokud již máme zdivo zaizolované a provedeno odvodnění objektu, můžeme se vrhnout na řešení povrchů vlhkostí poškozeného zdiva. Jako první určíme výšku oklepání vlhkostí zasažených původních omítek. Ta se určí tak, že na každé stěně vizuálně zjistíme, do jaké výšky je patrné poškození vlhkostí a solemi a k této výšce přičteme tloušťku zdiva, na kterém se poruchy vyskytují.
Příklad: Vlhkostní a solné mapy jsou na zdivu do výšky 70 cm od úrovně podlahy, zdivo má tloušťku 45 cm, omítky oklepeme do výšky 115 cm. Sanační omítku je nutné nanést do výše 0,8 až 1,0 m nad viditelnou hranici vlhkostního či solného poškození.
Po oklepání původních vrstev omítky do určených výšek od úrovně podlahy musíme ještě pročistit spáry mezi jednotlivými zdícími prvky (cihly, kámen, smíšené zdivo). Ve spárách u povrchu zdiva pod omítkou je opět vysoká koncentrace stavebně škodlivých solí. Pročištěním spár do hloubky 1,5 - 2 cm většinu těchto solí odstraníme. V průběhu celého procesu čištění zdiva musíme neprodleně likvidovat stavební suť vzniklou čištěním zdiva.
Ještě před aplikací sanačních omítek provedeme veškeré práce na rozvodech elektřiny, vody, topení atd. Pro fixaci těchto rozvodů nesmíme v žádném případě použít sádru! Vhodné jsou rychlovazné malty a cementy.
Čtěte také: Řešení pro sanaci betonových podlah
Odsolení zdiva
Pro přípravu podkladu pro sanační omítky na vysoce zasoleném zdivu slouží obětované odsolovací omítky, které, po nanesení na povrch vysušovaného zdiva, v sobě umožní akumulaci solí. Pečlivou přípravou podkladu se sníží zatížení sanační omítky solemi a prodlouží její životnost.
Pokud se soli dostaly do zdiva transportem vzlínající vlhkostí, vyluhováním ze síranové krusty nebo vyplavením dusičnanů z ptačího trusu, lze v některých případech použít vápenné omítky po odsolení líce zdiva.
Po namočení zdiva se soli rozpustí a částečně se čistou vodou zatlačí do pórů ve zdivu. Po nanesení silně nasákavé kompresní (obětované) vrstvy difunduje voda se solemi do tohoto falešného líce. Zde dochází k odparu vody a ke krystalizaci solí. Po vyschnutí se vrstva i se solemi z povrchu odstraní.
Odsolovat můžeme nejen zdivo bez omítek, ale i vlastní omítkové vrstvy. Zatímco k odsolování zdiva se výtečně hodí mikroporézní nasákavá omítka, pro lícové zdivo včetně historických omítek se používají směsi na bázi buničiny a jílů. Buničitá směs po sejmutí nezanechává stopy. Tato metoda funguje velmi dobře u dlouhodobě nahromaděných solí na líci zdiva, například u soklů, starých omítek, všude tam, kde jsou soli na povrchu vysoce koncentrovány.
Po správně provedeném odsolení je možno na povrch zdiva nanést klasické vápenné omítky. Po odsolení hygroskopických solí poklesne nezřídka i vlhkost líce zdiva tak, že lze aplikovat vápennou omítku. Tento fakt však není možné předpokládat automaticky, ale je třeba jej ověřit experimentálně pokusným odsolením na vzorkové ploše.
Aplikace sanačních omítek
Nyní nám již nic nebrání začít se samotnou aplikací sanačních omítek. V tomto článku si popíšeme některé typy vylepšených sanačních omítek, které naše firma často využívá při sanaci za složitých podmínek a při stále rostoucích požadavcích na povrchové úpravy zdiva.
Sanační podhoz
Jako první krok aplikujeme sanační podhoz. Jedná se o řídkou sanační maltu, která má za úkol vytvořit spojovací můstek mezi zdivem a dalšími vrstvami sanačních omítek. Tento podhoz nejčastěji aplikujeme síťovitě a měl by pokrývat zhruba 50% plochy sanovaného zdiva. V některých případech se volí i prohoz celoplošný. Celková tloušťka sanačního podhozu by neměla překročit 5 mm.
U velmi silně zasoleného zdiva doporučujeme použít ještě před aplikací sanačního podhozu tzv. antisanitrační přednástřik. Jedná se o roztok, který se nejčastěji ředí 1:1 s vodou a aplikuje se na obnažené zdivo rozprašovačem. Pro zvýšení stability a lepší funkčnosti omítky použijeme sanační podhoz, pod který aplikujeme protisolný nátěr AquaSalt Stop® ve dvou vrstvách, pod podhoz a následně na podhoz.
Jakmile máme nanesen sanační podhoz, je nutné počkat, až dostatečně uzraje. Obvykle to trvá zhruba 2 - 3 dny v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu.
Podkladní vrstva
Pokud je zdivo nerovné a obsahuje dutiny a kaverny, pak musíme provést tzv. podkladní vrstvu sanační omítky, neboli sanační podklad. Ten slouží k vyrovnání zdiva. Musí být odolný proti stavebně škodlivým solím, být velmi dobře paropropustný. Podkladní omítka slouží také jako ukládací vrstva pro stavebně škodlivé soli v případě silného zasolení zdiva.
Tloušťka jedné vrstvy by neměla překročit 40 mm. Po aplikaci provedeme zdrsnění horní vrstvy vyrovnávací podkladní omítky, aby se následná jádrová omítka dobře připojila k podkladu.
Jádrová omítka
Po vyzrání podkladu, případně sanačního podhozu, pokud je zdivo rovné, nebo pokud je obsah škodlivých solí nízký, můžeme přistoupit k aplikaci sanační jádrové omítky. Minimální tloušťka jádrové sanační omítky je 2 cm, pokud pod ní není podkladní omítka. V případě, že podkladní omítka zde je, pak můžeme tloušťku jádro zredukovat na 1,5 cm.
Jádrovou omítku na povrchu jemně zatočíme a vytvoříme tak hladký povrch. Případně můžeme ještě jako poslední fázi aplikovat sanační štuk.
Technologické podmínky a chyby
Platí zásada, že technologické přestávky u sanačních omítek by měly v ideálním případě odpovídat tloušťce jednotlivých vrstev. Jednoduše řečeno co 1 mm tloušťky vrstvy to 1 den technologické přestávky. U tloušťky vrstvy 20 mm bude ideální technologická přestávka trvat 20 dní.
Sanační omítky by se obecně neměly aplikovat, pokud je teplota zdiva a okolního prostředí nižší než 5°C. Dále by relativní vlhkost okolního vzduchu (platí zejména při aplikacích sanačních omítek v suterénech) neměla překročit 65 %. Toho můžeme docílit kvalitním větráním, případně si pomoci odvlhčovači vzduchu. Sanační omítky by rovněž neměly schnout příliš rychle, protože pak hrozí riziko vzniku trhlin na jejich povrchu. Dále nesmí být vystaveny přímému slunečnímu svitu (zejména v letních měsících).
Životnost sanačních omítek je dána stupněm provlhčení podkladu v době nanášení omítky. Mnohdy je sanační omítka označována jako "vysušovací omítka", ale to není pravda. I přesto, že sanační omítky mají mnoho výhod a dobrých vlastností, nedokáží odstranit příčinu vlhkosti, ale na nějakou určitou dobu odstranit důsledky zvýšené vlhkosti - viditelné vlhké skvrny (výkvěty), ale zdivo zůstává stále vlhké. Sanační omítky tedy musíme brát jako dočasné ale i částečné řešení a měly by být vždy doplněny dalšími sanačními technologiemi k úplnému odstranění vlhkosti zdiva.
Pokud totiž neodstraníme zdroj vlhkosti, bude docházet k postupné degradaci zdiva ale i sanační omítky. Sanační omítky jsou méně odolné vůči vlhkosti a vodě z vnější strany, pokud tedy bude na sanační omítku odstřikovat voda, např. z ulice, může dojít k velice rychlému zasolení a tím i ke ztrátě funkčnosti celého omítkového systému. Proto je dobré pro ochranu použít do výšky 30 cm soklovou omítku anebo jinou ochranou bariéru.
Pokud jste se rozhodli aplikovat sanační omítky a máte jasno, jaké jednotlivé vrstvy sanační omítky použijete, doporučujeme, abyste zvolili systémové řešení od jednoho výrobce sanačních malt. Rozhodně spolu nekombinujte různé vrstvy sanačních malt od různých výrobců.
Finální povrchové úpravy
Závěrečnou výmalbu doporučujeme provádět buď vápennými, nebo silikátovými barvami s velmi nízkým koeficientem prostupu vodní páry (určuje paroprodyšnost pro vodní páru). Na finální štukovou vrstvu sanační omítky je nutné pro celkovou kompatibilitu a funkčnost systému provést i výmalbu barvou, která je určená pro sanační omítky. Tyto nátěrové systémy by měly být na bázi silikonu či silikátu, popřípadě nátěry na vápenné bázi, ty ale nemají až tak dlouhou životnost jako nátěry předešlé.
Platí pravidlo, které se ověřilo i v praxi, že vnitřní nebo venkovní nátěry by měly mít stejnou paropropustnost jako sanační omítka. Nevhodné jsou pak naopak parotěsné disperzní barvy. Ty mohou celkově znehodnotit sanační omítku a uzavřít její pórovitost.
Typy sanačních omítek a jejich vlastnosti
Klasické sanační omítky
Sanační omítky fungují na principu otevřené pórovitosti - množství vzduchových pórů (větší než 40%), díky kterým může vodní pára difundovat skrze tyto póry ven ze zdiva. Sanační omítky se tedy od těch obyčejných liší vysokou pórovitostí a tím i prodyšností, ale i svou váhou, sanační omítky jsou značně lehčí než ty obyčejné. Mezi další výhody sanačních omítek bych uvedl nízkou kapilární nasákavost. Některé sanační omítky dokonce dokážou vodu odpuzovat, jsou totiž hydrofobizované.
Dochází k velmi dobrému odpařování vlhkosti ze zdiva a případné srážení solí probíhá na vnitřní straně omítky. Zdivo nahozené sanační omítkou má tedy ideální podmínky pro vysychání a do značné míry netrpí výkvěty solí, povrch zůstává suchý.
Základní princip fungování klasických sanačních omítek je schopnost odvádět zbytkovou vlhkost ve zdivu do okolního prostředí. Nutnou podmínkou je přitom udržení relativní vlhkosti v požadovaných mezích - ideálně pak mezi 50 - 55 %.
Hydrofilní sanační omítky
Princip hydrofilních omítek je opačný než u klasických sanačních omítek s vnitřní hydrofobizací. Klasická sanační omítka má vnitřně hydrofobizované póry a kapiláry, aby se zbrzdil postup vzlínající vlhkosti. Voda, která zkondenzuje na jejich povrchu, se do omítky přirozeně nevsákne, ale stéká po povrchu a vytváří na ní vlhký film.
Hydrofilní sanační omítky mají povrch pórů a kapilár, který přitahuje vodu. Díky speciální geometrii pórů a jejich velkému objemu je vlhkost do omítky naopak vtahována a rozprostře se ve velké ploše omítky. Z této plochy se pak tato vlhkost lépe odpařuje do venkovního prostředí. Totéž platí pro kondenzovanou vodu na povrchu omítek. Pokud je vysoká relativní vlhkost vzduchu, pak na hydrofilních omítkách nevzniká kondenzát.
V hydrofilních omítkách se voda rozteče po povrchu kapilár, aniž by je zaplnila. Voda je rozprostřena na větší povrch a odpařuje se až 25x lépe, než u klasických omítek s vnitřní hydrofobizací. Malta se může nanášet ve struktuře kotvící podhoz, jádrová omítka, sanační štuk. Tloušťka jednotlivých vrstev by neměla překročit 40 mm.
Tepelně-izolační sanační omítky
Výše popsané hydrofilní omítky byly dále vylepšeny o schopnost tepelné izolace stěn. Současným trendem v oblasti sanace vlhkého zdiva je tzv. energetická sanace vlhkého zdiva, tedy snaha o zlepšení tepelně izolačních vlastností sanovaného zdiva a rozšíření funkce povrchových úprav zdiva.
Jejich hlavní přidaná hodnota je v nízkém koeficientu tepelné vodivosti, který značíme λ. Tento koeficient se u tepelně izolačních sanačních omítek pohybuje okolo hodnoty 0,07 W/mK - tato hodnota určuje celkovou výměnu tepla mezi prostory oddělenými stavební konstrukcí. Omítka snižuje tepelné ztráty a šetří náklady na vytápění.
Jejich hlavní využití je ve složitých případech sanace vlhkého zdiva pod úrovní terénu, kde je vysoké riziko kondenzace vzdušné vlhkosti na ošetřených površích zdiva a je zde požadavek na zateplení objektu. Tyto omítky najdou též uplatnění u historických objektů, které slouží k obytným účelům a jejich majitelé nemohou zdivo zateplit z venkovní strany.
Základem tepelně-izolačních sanačních omítek jsou velmi lehká plniva, díky kterým mají omítky nízkou objemovou hmotnost. Omítka je dodávána jako hotová směs, která po smíchání s vodou vytváří velmi plastickou maltu, která slouží k zajištění nejen sanačních, ale také tepelně izolačních vlastností. Zvyšuje tak teplotu povrchu sanační omítky a přirozeným způsobem odolává riziku kondenzační vlhkosti. Omítka je vyrobena na bázi přírodních materiálů.
Zatvrdnutá omítka propouští vodu, má dobrou kapilární vodivou schopnost a urychluje vysychání vlhkých ploch. Může se nanášet buď v jedné vrstvě o max. tl. Omítka má vhodné deformační vlastnosti, nízkou plošnou hmotnost a zvyšuje svými tepelně-izolačními vlastnostmi povrchové teploty vnitřních stěn. Tím se snižuje relativní vlhkost ve vrstvách vzduchu při povrchu, a tím klíčení spor ve vlhkých oblastech nad rosným bodem.
Díky své kapilární vodivosti a schopnosti udržet vodu je omítka schopna i při nepříznivých externích a interních klimatických podmínkách, vyvolávajících kondenzační procesy, odvádět vodu, aby nebyla k dispozici mikroorganizmům.
Omítka AquaSan Porosity®
Princip přísady AquaSan Porosity® pro namíchání omítky na vlhké zdivo spočívá v množství vzniklých vzduchových pórů, které se vytvoří po rozmíchání ve vodě, cementu CEM I a písku. Vzniklé póry dokáží ze zdiva velice dobře odvádět vodní páru, díky čemuž má zdivo ideální podmínky pro snadné vysychání.
AquaSan Porosity® se tedy liší od běžně dostupných omítek hned v několika faktorech, a to především v již zmíněné vysoké pórovitosti a prodyšnosti, která je zásadní pro odvod vlhkosti ze zdiva, ale také namíchaná omítka je značně odlehčena.
Omítka AquaSan Porosity® má skvělou vlastnost, že zabraňuje vodou rozpustným solím vytvářet na svém povrchu nevzhledné mapy, které jsou tvořeny ionty solí, jako např. chloridů, síranů a dusičnanů. Díky otevřené pórovitosti se v podstatě nestihnou dostat na povrch, kde by po nějakém čase začaly krystalizovat. Životnost sanační omítky může být v měsících, ale i rocích, v závislosti na stupni zasolení zdiva a procentuální vlhkosti.
Tabulka: Srovnání typů sanačních omítek
| Typ omítky | Princip fungování | Klíčové vlastnosti | Výhody | Nevýhody / Omezení |
|---|---|---|---|---|
| Klasická sanační omítka | Otevřená pórovitost, difuze vodní páry ven ze zdiva | Vysoká pórovitost (>40%), prodyšnost, nízká kapilární nasákavost, hydrofobizované póry | Snadné vysoušení zdiva, zabraňuje výkvětům solí, lehčí než běžné omítky | Vyžaduje udržení rel. vlhkosti vzduchu 50-55%, při povrchové kondenzaci se voda nevsákne |
| Hydrofilní sanační omítka | Póry a kapiláry přitahují vodu, vlhkost vtahována a rozprostřena v omítce | Speciální geometrie pórů, velký objem pórů, vysoká nasákavost, odolnost vůči vodě | Eliminuje kondenzaci na povrchu, rychlejší odpar vlhkosti (až 25x lépe), zvyšuje povrchové teploty stěn | Stejná pravidla aplikace jako klasické sanační omítky |
| Tepelně-izolační sanační omítka | Kombinace hydrofilních vlastností s tepelnou izolací | Nízký koeficient tepelné vodivosti (λ ~ 0,07 W/mK), nízká objemová hmotnost (lehká plniva), vysoký podíl vápna | Snižuje tepelné ztráty, šetří náklady na vytápění, odolává kondenzaci, urychluje vysychání | Ideální pro specifické podmínky (suterény, historické objekty bez vnější izolace) |
| AquaSan Porosity® | Vysoké množství vzduchových pórů pro odvod vodní páry | Vysoká pórovitost, prodyšnost, odlehčená, zabraňuje tvorbě solných map | Ideální podmínky pro vysychání zdiva, zamezuje krystalizaci solí na povrchu | Životnost závisí na stupni zasolení a vlhkosti zdiva |
tags: #sanace #zdiva #z #vápenné #omítky #informace