Bez hmoždinek se neobejde žádný domácí kutil ani řemeslník. Šrouby a vruty jsou alfou a omegou celého spojovacího materiálu. Jsou všude kolem nás - v nábytku, ve stěnách, v autech. Bereme je jako samozřejmost. Jenže vážně všichni víme, co znamená PH a PZ nebo jaký klíč zvolit pro danou velikost šroubu? Ostříleným kutilům bude následující odstavec připadat trapně primitivní. Jenže pro laiky a začátečníky je třeba připomenout, jaký je vlastně rozdíl mezi šroubem a vrutem. Jak je od sebe bezpečně rozeznat?
Rozdíl mezi šroubem a vrutem
Vrut se dokáže zavrtat přímo do poddajného materiálu. V minulosti bylo potřeba nejdříve předvrtat díru, dnešní konstrukce vrutů však umožňuje šroubovat bez předvrtání. Existují i vruty do plechu a měkkého kovu, ty se nazývají samořezky. Oba mají 4 části: závit (šroubovici), dřík a hlavu s drážkou. Šrouby se odlišují od vrutů jemnějším závitem.
Typy hlav vrutů a šroubů
Hlava šroubu nebo vrutu je zpravidla to jediné, co zůstane viditelné. Při jejím výběru je proto potřeba myslet i na estetickou funkci. Je libo zapuštěná, půlkulatá nebo šestihranná?
- Zapuštěná (zápustná, kuželová): Spodní část hlavy má tvar kužele, proto zapadne do vyvrtaného otvoru a hlava zůstane v jedné rovině s materiálem, takže nijak nevyčnívá.
- Čočková (čočkovitá): Má také kónickou spodní část, díky níž zapadne do materiálu. Na rozdíl od zapuštěné hlavy má ale horní část mírně vypouklou ve tvaru čočky.
- Půlkulatá: Tvoří ji kulová úseč, tedy „seříznutá“ koule. Hlava svírá s dříkem pravý úhel, takže do materiálu nezapadá, ale dosedá na něj. Může mít i límec.
- Talířová: Je specifická a málo používaná, najdete ji třeba na tesařských vrutech. Vypadá skutečně jako talíř obrácený dnem vzhůru, který vyčnívá nad spojovaný materiál.
Princip fungování hmoždinek
Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením zdeformují. Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce. Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete.
- Rozepření: Při utahování šroubu se hmoždinka roztáhne a pevně se zaklesne do stěn vyvrtaného otvoru. Ukotvení rámu rozepřením.
- Zauzlení: Zadní část hmoždinky se při utahování stáhne do uzlu, který vytvoří oporu na vnitřní straně dutiny.
- Zkroucení: Při montáži se hmoždinka zkroutí a vytvoří kotevní bod.
Typy hmoždinek podle způsobu montáže
- Natloukací hmoždinky: Hmoždinka se zasune do předvrtaného otvoru a vrut se zatluče kladivem. Rychlé a jednoduché řešení pro lehčí až středně těžké konstrukce.
- Šroubovací hmoždinky: Do otvoru se vloží hmoždinka a vrut nebo šroub se zašroubuje pomocí šroubováku nebo vrtačky.
- Závitové (vrtné) hmoždinky: Obvykle se šroubují bez předvrtání přímo do měkkých materiálů (např. sádrokartonu).
Výběr hmoždinek podle materiálu a zatížení
Do čeho vrtám?
Pro správný výběr hmoždinky je klíčové znát materiál, do kterého budete kotvit. Pokud si nejste jisti, do jakého materiálu se chystáte kotvit, poznáte to podle prachu z vyvrtaného otvoru.
Čtěte také: 7dílná sada vrtáků do betonu Bosch Expert SDS plus-7X
Základní přehled výběru hmoždinek:
| Typ hmoždinky | Vhodný materiál | Zatížení | Příklady použití |
|---|---|---|---|
| Nejrozšířenější plastové | Interiérové materiály | Lehké až středně těžké | Věšení obrazů, zrcadel, menších polic, háčků na ručníky, lehčích kuchyňských skříněk |
| Plastové a kovové | Těžké konstrukce, exteriér | Vyšší nosnost | Těžké regály, venkovní svítidla, markýzy, satelitní paraboly |
| Chytré hmoždinky (Fischer DuoXpand, Fischer DuoPower) | Plné zdivo, porézní struktury (automaticky volí princip uchycení) | Univerzální | Různé aplikace, kde je potřeba flexibilita |
| Hmoždinky do sádrokartonu | Sádrokarton | Lehčí až střední | Police na knihy, nástěnné skříňky, věšáky na šaty, montáž lehkých svítidel |
| Chemická kotva (malta) | Všechny běžné stavební materiály i za nepříznivých podmínek | Extrémní zatížení (nejvyšší nosnost) | Kritické spoje s extrémním zatížením |
Specifické příklady použití hmoždinek
- Pro montáž plotovek a plotových latí do jeklu (dutého kovového profilu) se hodí hmoždinky s nerezovým vrutem FISCHER P 9 K (5 × 45 mm).
- Lehčí prvky - držáky plotových polí, lišty nebo dekorativní lamely - upevníte chytrou hmoždinkou FISCHER DuoPower 10 × 50 s nerezovým vrutem.
- Pro kotvení pantů vstupních branek do plných cihel, betonu či ztraceného bednění sáhněte po montážní sadě 10 ks kotev do zděných sloupků. Pro dvoukřídlou bránu nabízíme montážní sadu 20 ks kotev do zděných sloupků.
- Hmoždinkami FISCHER DuoXpand 8 × 80 mm FUS s pozinkovaným šroubem připevníte k betonovému podkladu např. těžké regály.
- Pro montáž plotovek na kovové rámy jsou ideální hmoždinky s distančním límcem (např. FISCHER P 9 K), které zajišťují mezeru pro odvětrání a chrání dřevo před hnilobou.
Správná instalace hmoždinek
Zásadní předností našich hmoždinek je snadná instalace, kterou zvládne každý. Zjistěte, jak hmoždinky správně vrtat a jak je vyndat.
1. Výběr správného vrtáku
Před samotnou montáží hmoždinky je důležitým krokem výběr vrtáku pro vyvrtání otvoru, do kterého se hmoždinka ukotví. Vybrat správný vrták je velmi jednoduché. Jeho průměr musí být stejný jako průměr hmoždinky, tzn. pro hmoždinku 8 mm použijte vrták 8 mm. Není v tom tedy žádná věda. Samozřejmostí je volba vhodného vrtáku, který je určen pro vrtání do daného materiálu. Do deskových a děrovaných materiálů (např. duté cihly, sádrokarton) vrtáme bez příklepu.
TIP: Do měkkých stavebních materiálů se doporučuje vyvrtat díru o 1 mm menší než je průměr hmoždinky.
2. Vyvrtání otvoru správné hloubky
Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky. Vyvrtaný otvor pro hmoždinku musí být vždy hlubší než je délka hmoždinky. Obecně je doporučeno vrtat otvor hlubší o velikost průměru hmoždinky. Pokud byste nevyvrtali dostatečně hluboký otvor, vrut by nebylo možné správně zavrtat. Při maximálním zašroubování vrutu musí špička vrutu přesáhnout přes konec hmoždinky.
Čtěte také: Jak správně založit broušené zdivo?
3. Vyčištění otvoru
Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte. Zajištění čistého otvoru je klíčové pro pevné a spolehlivé ukotvení.
4. Zasunutí hmoždinky
Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem. Pokud nejde zasunout, je otvor malý.
5. Zašroubování vrutu nebo šroubu
Pro pevné ukotvení je nutné vybrat vrut vhodné délky, vrut musí být dostatečně dlouhý. Po zašroubování by měl vrut o několik milimetrů přesahovat hmoždinku, tak zaplní prázdný prostor, který jste vyvrtali navíc. Správnou délku vrutu už víme, neméně důležité je také vybrat správný průměr vrutu. Pokud byste zvolili malý průměr vrutu, mohl by z hmoždinky vyklouznout. Průměr vrutu by měl činit minimálně polovinu průměru hmoždinky. Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky.
TIP: Nechcete ztrácet čas výběrem správného vrutu pro hmoždinku? Využijte hotové sady vrutů a hmoždinek, které jsou optimalizovány pro konkrétní použití.
Odstranění špatně namontované hmoždinky
Jak vytáhnout špatně namontovanou hmoždinku? Do plastové hmoždinky našroubujte vrut o jeden rozměr větší, než jste původně použili. Kovovou hmoždinku můžete zatlouct hlouběji do zdi tak, aby nepřekážela.
Čtěte také: Oprava plastových oken: krok za krokem
Chemická kotva pro extrémní zatížení
Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení. Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru. Chemická malta nabízí nejvyšší nosnost - využijete ji pro kritické spoje s extrémním zatížením. Pro běžné použití si vystačíte s klasickými hmoždinkami. Chemickou kotvu lze použít u všech běžných stavebních materiálů i za nepříznivých podmínek. Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin. Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč.
tags: #sada #vrutů #a #hmoždinek #průvodce