Život ve starém bytovém domě přináší své kouzlo, ale také výzvy spojené s údržbou a renovací. I přes maximální péči stavební materiály stárnou a podléhají negativním vlivům. Renovace obkladů a dlažby je často nezbytná, ať už z důvodu jejich stáří, poškození, nebo nevhodného vzhledu. Odkládání těchto oprav může vést k mnohem náročnějším a dražším rekonstrukcím. V tomto článku se podíváme na různé aspekty renovace dlažby v činžovním domě, od částečných oprav až po kompletní rekonstrukce.
Typy rekonstrukcí a plánování
Existují dva hlavní druhy rekonstrukcí: částečná a celková. Částečná rekonstrukce se zaměřuje na opravu konkrétní části domu, například fasády nebo střechy, často s cílem snížit provozní náklady. Pokud však dům trpí neustálou vlhkostí kvůli nekvalitně postaveným zdem, nebo má špatné izolační vlastnosti, je na místě zvážit celkovou rekonstrukci.
Před zahájením jakékoli rekonstrukce je klíčové důkladné plánování. Tento proces může být zdlouhavý a složitý, proto je doporučeno vyhledat odbornou pomoc. Mnoho stavebních firem s dlouholetými zkušenostmi se specializuje na rekonstrukce domů od počátku. Pokud nemáte s rekonstrukcemi zkušenosti, vyhněte se svépomocným opravám, které by mohly vést k opakovaným problémům a dalším nákladům. Kvalitní práce stavební firmy se v čase vrátí.
Prvním krokem je vytvoření stavebního programu, který by měl specifikovat budoucí vzhled domu, velikost místností a rozsah potřebných rekonstrukcí. Důležité je také nechat si odborníky zjistit technický stav celého objektu. Tyto informace jsou zásadní pro rozhodování o dalším postupu. Stejně jako u větších stavebních zásahů je nutné projednat rekonstrukci s úřady a zajistit všechny potřebné dokumenty před jejím zahájením.
Renovace obkladů a dlažby bez nutnosti výměny
Tradiční podlahovou krytinou jsou keramické dlažby, které jsou velmi odolné a mají dlouhou životnost. Přesto dochází k jejich opotřebování, objevují se škrábance, skvrny a zabarvení spár. Podlaha se pak obtížně čistí a vypadá nehygienicky. V takových případech není nutná kompletní výměna, která by byla drahá, hlučná a časově náročná.
Čtěte také: Kompletní průvodce renovací parket
Systém floor remake nabízí rychlou alternativu - renovaci povrchu bez nutnosti výměny podlahy. Díky speciální penetraci Dr. Schutz SuperBond je možné aplikovat na povrch keramické dlažby transparentní nebo barevný polyuretanový lak. Finální povrchová úprava může mít protiskluzné hodnoty R9, R10 a také R11 s třídou C na bosou nohu, což je vhodné i do vlhkých prostor. Systém Dr. Schutz floor remake je vysoce kvalitní a prověřený systém renovace téměř všech typů podlah, který byl realizován na téměř 60 milionech m² po celém světě během 20 let.
Další možností je nalepit nový obklad přímo na stávající, aniž by bylo nutné staré obklady osekávat a likvidovat. Toto řešení je však použitelné pouze v interiéru. Na očištěný podklad se nanese neředěný speciální základní nátěr Ceresit CT 19, který je vhodný pro penetraci kritických podkladů před aplikací vyrovnávacích hmot a lepicích malt. Přípravek vytvoří hrubou strukturu a výrazně zvýší přídržnost k podkladu. Pro lepení jsou vhodná flexibilní lepidla jako Ceresit CM 17 SuperFlex nebo Ceresit CM 16, CM 17 Stop Dust pro zvýšená zatížení a Ceresit CM 12 Elastic pro nízká zatížení. Lepidla se nanášejí metodou tenkovrstvého lepení. Po zaschnutí lepidla (cca 24 hodin) je možné spárování spárovací hmotou Ceresit CE 40 Aquastatic.
Čištění a obnova historické dlažby
Pokud máte v domě originální, staré slinuté dlaždice a chcete oživit jejich původní krásu, je potřeba dodržet specifický postup. Ing. Tomáš Lindauer, odborník na stavební chemii, doporučuje vysoce účinnou kombinaci čističů značky RAKO SYSTEM. „Při úklidu dodržujte základní pravidlo - používání čisticích prostředků není o síle koncentrátu, ale o čase!“ říká Lindauer. Stará dlažba obsahuje vrstvy nečistot, které se odstraňují postupně.
Postup čištění historické dlažby:
- Krok 1: Odmašťování - Skvrny od mastnoty, olejů nebo černých šmouh od podrážek bot odstraní RAKO CL810, slabý alkalický prostředek s pH 8,5 až 9.
- Krok 2: Kyselé čištění - RAKO CL801 je speciální kyselý čisticí prostředek (pH 1,2 - 2,2) vhodný na vodní kámen, minerální usazeniny a rez. Snadno odstraní cementové závoje a zbytky.
Oba kroky je nutné opakovat několikrát, dokud se vzhled dlaždic postupně nezlepší a nevrátí se k ideálně čistému stavu.
U rekonstrukcí historických domů, jako je například v Praze na Vinohradech, bývá často požadavek památkářů na zachování historického provedení teracové dlažby. V takových případech se dlažba z nejzachovalejší chodby sejme, uloží a následně se z ní vytvoří 100% repliky pro obnovu dlažby na všech místech. Tyto repliky se poté montují na stavbě, před spárováním.
Čtěte také: Ceny renovace parket Olomouc
Pokládka nové dlažby na stávající podklady
Pokud se vám nelíbí stávající podlaha (koberec, laminát, staré dlaždice), renovace je na místě. Pokládka nové dlažby na stávající je často možná bez nutnosti odstranění staré podlahy, ale je třeba zvážit několik faktorů:
Pokládka na stávající dlažbu:
- Stará dlažba by neměla mít dutiny a měla by mít dobrou přilnavost.
- Poškozené dlaždice by měly být předem nahrazeny.
- Očistěte staré dlaždice od prachu, mastnoty a jiných zbytků pro dobrou přilnavost.
- Smíchejte lepidlo na bázi cementu dle pokynů výrobce a naneste jej.
- Dlaždice zatlačte do lože lepidla, začněte od rohu a ponechte dilatační mezery ke stěnám. Použijte křížky pro rovnoměrné rozestupy.
- Po zaschnutí malty spárujte pomocí gumové stěrky.
Pokládka na dřevěnou podlahu:
- Dřevěná podlaha musí být pevně upevněna a nesmí docházet k vibracím. Uvolněná prkna pevně přišroubujte.
- Podlahu napenetrujte hloubkovým základním nátěrem.
- Naneste výztužnou síť (izolační vrstvu ze skleněných vláken), s překrytím pásů minimálně 5 cm.
- Rozetřete gumovou stěrkou vyrovnávací hmotu na dřevěné podlahy.
- Aplikujte decouplingové membrány (rohože), které absorbují pohyby dřeva.
- Naneste vysoce flexibilní lepidlo.
- Pokládejte dlaždice do lepicího lože.
- Spárujte dlaždice pomocí gumové stěrky.
Pokud máte koberec nebo laminát, je nutné tyto podlahy zcela odstranit, protože dlaždice vyžadují pevný a plně spojený podklad.
Renovace obkladů na stěnách:
Pro změnu vzhledu obkladů v kuchyni nebo koupelně existuje několik možností:
- Barva na obklady: Po základním nátěru se nanese barva v několika vrstvách pěnovým válečkem. Spáry lze zvýraznit bílou spárovací barvou. Tato metoda je rychlá a levná, ale má své nevýhody.
- Samolepicí fólie: Obklady lze překrýt samolepicími fóliemi, což vyžaduje precizní práci.
- Pokládka nových obkladů na stávající: Je možná, pokud je zajištěna dostatečná nosnost a staré obklady nemají dutiny. Použijte flexibilní cementové lepidlo, naneste ho na podklad a obklady zatlačte. Spáry vyplňte spárovací hmotou. Rohové a dilatační spáry utěsněte silikonem.
Příklad sanace terasy v činžovním domě
Popsaná rekonstrukce terasy, která se nacházela v havarijním stavu již po osmi letech od kolaudace, ukazuje na důležitost komplexního přístupu. Původní záměr výměny dlažby s vyspravením podkladního betonu a obnovou hydroizolace se zkomplikoval po odhalení závažných vad betonu a chybně provedeného okapu.
Zjištěné vady a nutné úpravy:
- Beton: Nebyl dobře dilatovaný, chyběly spojité dilatační spáry, nebyl vyztužený a měl minimální pevnost (60 MPa pevnost betonu při ověřovací zkoušce v laboratoři, původně 60 MPa), maximální průsak činil 7 mm (povolené maximum pro tento beton je 35mm).
- Okap: Horní okapnice byla kratší, voda z ní stékala na spodní okapnici, která byla v protispádu, což trvale smáčelo čelo betonové vrstvy. Původní řešení okapu: z horní okapnice ukončující hydroizolační stěrku stéká voda na nižší okapnici ukončující původní asfaltové pásy.
- Hydroizolace: Původní hydroizolace z asfaltových pásů byla provedena na nerovný povrch a na mnoha místech nebyla svařena.
Závěr odborníků byl jednoznačný: Beton bylo nutné vybourat a navrhnout zcela novou skladbu terasy. To prodloužilo rekonstrukci z plánovaných dvou týdnů na dva měsíce.
Čtěte také: Tipy pro renovaci plotu
Postup kompletní rekonstrukce terasy:
- Vybourání betonu: Odstranění stávajícího, nevyhovujícího betonu.
- Příprava podkladu: Vyčištění a vysušení původní hydroizolace z asfaltových pásů.
- Nová hydroizolace: Zvolen jeden asfaltový pás tloušťky 5 mm z SBS modifikovaného asfaltu s ochranným břidličným posypem pro snazší svařování. Pás se bodově přivařoval k podkladu a vytahoval se na stěnu u soklíků. U okapu se přivařoval plnoplošně na očištěnou a napenetrovanou okapnici až k jejímu vnějšímu okraji.
- Bednění a soklíky: Připraveno bednění v detailu okapu a přilepeny soklíky z tepelné izolace z extrudovaného polystyrenu pro dilataci betonu.
- Nový beton: Použita betonová směs s garantovanými mrazuvzdorností a pevností (XF3) dodávaná firmou Českomoravský beton. Beton byl zpracovatelný do sklonu 1,5 % a dopravován pumpou. Zpomalovač tuhnutí byl použit pro prodloužení zpracovatelnosti. Do betonu se vkládala kari síť 10x10 cm a dilatační plastové lišty po 3 metrech délky terasy. Po třech metrech se beton dilatoval vloženými lištami, dilatační spára byla rovněž vytvořena v místě změny sklonu (terasa má tvar písmene L).
- Technologická přestávka: Po betonování následovala 28denní přestávka pro tvrdnutí betonu. Během betonáže napršelo do dvou dilatačních celků, což vedlo k vytvoření asi deseti nepravidelných trhlinek.
- Penetrační nátěr a hydroizolační stěrka: Na čistý a suchý beton byl nanesen penetrační nátěr Weber.podklad A pro sjednocení povrchu. Následně se aplikovala koutová pružná páska Weber.BE 14 a první vrstva hydroizolační stěrky Terizol (jednosložková cementová hydroizolační hmota). Systémová tvarovka z poplastovaného plechu (okapnice) se vlepovala do první vrstvy stěrky. Provádění stěrky komplikovalo proměnlivé počasí s vysokými teplotami.
- Pokládka dlažby: Investor vybral dlažbu Rako, vzor Random tmavě šedá, rektifikovaná, formátu 60x60 cm. Použito vysoce flexibilní lepidlo Weber.for Superflex metodou oboustranného lepení. Tloušťka spár byla zvolena 5 mm.
- Spárování: Druhý den po položení dlaždic se spárovalo krémovou spárovací hmotou Weber.color Comfort. Spáry nad dilatačními spárami v betonu a hydroizolační stěrce byly vyplněny trvale pružným transparentním tmelem.
Tato zkušenost zdůrazňuje, že i když je rekonstrukce bytu v prvorepublikovém činžáku srovnatelná s rekonstrukcí rodinného domu a je pracnější i dražší než u bytů v paneláku, přináší hodnotu v podobě velkých a vzdušných místností.
Charakteristika bytů v prvorepublikových činžovních domech
Byty v prvorepublikových činžovních domech, stavěných od počátku 19. století po začátek druhé světové války, se často nacházejí v centrech velkých měst. Tyto domy jsou mohutné, s velkými chodbami, vysokými stropy a vysokými okny. Vnitřní dispozice se příliš neliší, ačkoliv vnější fasády mohou být různorodé (od složitých štukových po jednoduché a strohé).
Dispozice a konstrukce
- Původní uspořádání: V uliční části byly byty pro bohatší klientelu, ve dvorních křídlech pro méně majetné. Nájemní byty byly různých velikostí.
- Vstup do domu: Původně přes vjezd do dvora, schodiště odsunuto na bok. S prohlubováním domů přibyl střední trakt s tmavými chodbami a zázemím prosvětlovaným světlíky.
- Místnosti: Často průchozí, s okny hlavních obytných místností do ulice. Do dvora většinou méně důležitá místnost, obvykle kuchyně. Ve středním traktu hala, koupelna, WC, komory, světlíky.
- Dispozice bytu: Těžko měnitelná kvůli mohutným nosným stěnám a částečně nosným příčkám. Komíny procházejí většinou nosnými stěnami.
- Světlík: Šachta přes celou výšku domu pro provětrávání místností uprostřed bytu. V současnosti se využívá i pro rozvody, odvětrání digestoře nebo komínů.
- Obvodové stěny: Většinou z plných pálených cihel, zužující se po výšce domu. V přízemí až 750 mm, v nejvyšších patrech 450 mm. Novější činžáky z 30. let 20. století měly skeletový systém s nosnými sloupy a cihelnými výplněmi.
- Příčky: Silnější (150-180 mm) mezi pokoji jsou obvykle částečně nosné a vynášejí se navzájem. Nenosné příčky jsou z dutinových keramických příčkovek.
- Stropy: Tvrdé betonové nebo cihelné klenby v centrální části (vstupní hala, koupelna, WC, schodiště) a dřevěné trámové v obytných místnostech. U pozdějších domů z 30. let 20. století železobetonové trámové stropy v celém patře.
- Podlaha: Souvrství na trámovém stropě, betonovém stropě nebo klenbě. Těžký zásyp ze škváry nebo suti (80-150 mm) s dřevěnými trámky (polštáře), na nich prkna a parkety. Často s betonovou deskou v kuchyni (sporák) nebo v rohu místnosti (kamna). Pokud původní vlysová podlaha vypadá dobře, stojí za to zvážit její zachování. Problémem jsou často prosedlá prkna a uhnilé polštáře. Zásyp suti nebo škváry tlumí hluk a slouží jako požární ochrana.
- Okna: Do ulice obvykle špaletová se dvěma křídly. Možnost repase a osazení dvojsklem, nebo výměna za repliky. Součinitel prostupu tepla cca 1,2 W/m²*K.
- Dveře: Vnitřní dveře výrazně vyšší než standardní (kolem 2,2 m průchodné výšky). Doporučuje se tuto výšku zachovat.
Technické instalace
- Vytápění a teplá voda: Původně kamna, pak plynová karma, nyní často plynový kondenzační kotel (průtokový nebo se zásobníkem). Kondenzační kotel potřebuje odtah spalin (komín) a přívod vzduchu (komínem nebo fasádou/světlíkem).
- Kanalizace: Hlavní stoupačka na WC, původně litinová, při výměně se mění za plastovou. Původní WC má odpad kolmo do podlahy, současné závěsné mísy se napojují nad podlahou.
- Plyn: Veden podél zdí k vafkám, karmě a sporáku. Plynoměr v chodbě nebo přímo v bytě.
- Elektroinstalace: Téměř vždy nutná výměna. Původní hliníkové dráty (70.-80. léta 20. století) jsou náchylné k uvolňování. Potřeba více zásuvek a přivedení tří fází.
- Rekuperace a klimatizace: Osazení rekuperační jednotky vyžaduje otvory do fasády, což může být problém u památkově chráněných objektů. Venkovní jednotky klimatizace se umisťují na dvorní fasádu, do většího světlíku nebo na střechu.
Zateplení a osvětlení
- Zateplení: Obvodové stěny prvorepublikových činžáků jsou často památkově chráněné, a proto nelze zateplovat zvenčí. Možné je vnitřní zateplení, ale je poměrně riskantní, pokud se použije neprodyšný materiál (např. polystyrenové desky mohou vést k plísni).
- Tepelné ztráty: Menším ztrátám pomáhá vzájemné vytápění bytů. Ztráty zvyšuje velká světlá výška bytu (3 - 3,5 m). V přízemí nad sklepy je možné vyměnit zásyp v podlaze za tepelnou izolaci.
- Oslunění: Byty v nižších patrech mohou být špatně osluněné kvůli stínění domem na protější straně ulice.
Před jakoukoli rekonstrukcí v památkově chráněném domě je nezbytné navštívit památkový ústav a zjistit jejich požadavky a omezení, například ohledně rekuperace, výměny dveří nebo oken. Důkladný průzkum a profesionální přístup jsou klíčové pro úspěšnou a trvanlivou renovaci dlažby a celého činžovního domu.
tags: #renovace #dlazba #cinzovniho #domu #postup