Pokládka dlažby není jen o designu, barvě a formátu. Zásadní roli hraje něco, co na první pohled nevidíme - jsou dilatační spáry. Každý materiál pracuje či roztahuje se a smršťuje vlivem teploty, vlhkosti i mechanické zátěže. Správně navržené spáry nejsou na úkor estetiky, naopak umožňují trvalou krásu.
Dilatační spáry: Klíč k trvanlivosti dlažby
Dlažba jako vodivý povrch terasy velmi často podléhá objemovým změnám - smršťování a roztahování. Smršťování podkladního lepidla nastává jako následek tvrdnutí a vysychání (dozrávání) nebo ochlazování (zejména v zimním období). Je závislé na čase, relativní vlhkosti a velikosti průřezu. Roztahování vzniká změnou objemu dlažby způsobenou rozdílnou teplotou nad bodem mrazu (rozhodující je teplota v letním období) vzhledem k základní teplotě, při níž byla dlažba pokládána. Samozřejmě, že míra roztahování je určena tepelnou roztažností použité dlažby uložené do mrazuvzdorného lepidla.
Z tohoto důvodu se dlažba plošně rozděluje na menší pole maximálních rozměrů 3 x 3 m s maximálním poměrem stran 1 : 1,5 až 2 podle barvy dlažby, orientace ke světovým stranám, zastínění apod. V obou případech nelze tento pohyb očekávat od používaných flexibilních lepidel, ale je nutné provést dilatační spáry, jejichž smyslem je umožnit volný pohyb dlažby a pokud možno do ní nevnášet síly vyvolané jejími objemovými změnami. Pro zákazníky, kteří požadují dokonalý minimalistický vzhled bez viditelných spár, existuje moderní technologie pokládky na fólii. U luxusních interiérů se spáry často „schovají“ do přirozeného členění prostoru.
Dilatační spáry připravené k zaplnění musí být suché, a proto se spárování doporučuje až po vyschnutí lepidla, tj. po 2 až 3 týdnech po položení dlažby (závisí na počasí, popř. vnitřní teplotě). Zároveň je nutná ochrana před prachem, popř. jeho vysátí těsně před zahájením zaplňování. Moderní silikonové tmely existují v mnoha odstínech, které dokonale ladí s barvou dlaždic. V dilatačních spárách se osvědčily elastické tmely silikonové, které vulkanizují vzdušnou vlhkostí. Odolávají povětrnosti i UV záření, nelze je však přetírat. Rozhodně nelze použít tmely akrylátové, vytvrditelné prostým odpařením vody, které jsou měkké, snadno se znečistí a dokonalé opětovné vyčištění již není možné.
Výběr správné dlažby: Na co se zaměřit?
Při vybírání dlažby je rozhodující, do jakého prostoru ji vybíráte. Jiné nároky má dlažba v koupelně a jiné venkovní dlažba, která musí odolat i extrémní zátěži v podobě mrazu. Kvalitní dlažba vám může vydržet i celý život. Jak ji zvolit, abyste ji nemuseli měnit?
Čtěte také: Pokládka betonové reliéfní dlažby
Základní technické parametry
- Nasákavost: Udává schopnost dlažby absorbovat vodu a vás bude zajímat hlavně u exteriérové dlažby. Do exteriéru je z hlediska mrazuvzdornosti vhodná jakákoliv dlažba s číslem menším než 3 %. Nejlepší vlastnosti má slinutá dlažba, která má nasákavost 0,5 % a menší. Absorpce vody poskytuje možnost měření pórovitosti, má vztah k odolnosti vůči mrazu i jiným charakteristikám. Čím větší absorpce vody, tím méně se například dlaždice hodí do venkovního prostředí a také do vlhkých prostorů. Nasákavost samozřejmě úzce souvisí s mrazuvzdorností. Zkouška nasákavosti se provádí postupem uvedeným v normě ČSN EN ISO 10545-3.
- Otěruvzdornost (PEI): Udává, jak dlouho vydrží dlažba celistvá a neošoupaná. Co všechno dlažba vydrží, vám prozradí stupnice PEI 1 až 5. Materiál s hodnotou PEI 1 má nejnižší odolnost, na druhé straně spektra leží dlažba vhodná i do komerčních prostor, která má označení PEI 5. Za univerzální se považuje PEI 2, na namáhanější místa, jako jsou třeba obývací pokoje, je vhodné PEI 3. Na chodby a terasy bohatě postačí také PEI 3 nebo 4. Otěruvzdornost vyjadřuje u glazovaných dlaždic odolnost proti mechanickému poškození povrchu glazury otěrem - obroušením v závislosti na hustotě provozu chodců, druhu a stupni znečištění podlahy. Čím tmavší je glazura, tím je stupeň otěruvzdornosti nižší.
- Tvrdost: Udává se na Mohsově stupnici od 1 do 10. Pro dlažbu se používá minimální tvrdost 5 stupňů. Kvalitní dlažby mají tvrdost mezi 6 a 9. Tento parametr oceníte při výběru toho správného nástroje na řezání dlaždic.
- Protiskluznost: V koupelně, ale i v kuchyni nebo na chodbě a schodišti oceníte, když dlažba nebude kluzká. Toho se docílí speciálními glazurami nebo reliéfy. Protiskluznost dlažby, po které chodíte bosou nohou, se udává v písmenech A, B a C. A je nejnižší stupeň a C nejvyšší. Protiskluznost na místech, kde chodíte obutí, se udává v jednotce R9 až R13. R9 je nejnižší zvýšená protiskluznost a R13 nejvyšší. Doma vám bude stačit kategorie R9 nebo R10. K hodnocení protiskluzových vlastností dlaždic bohužel neexistuje jednotná metodika. Nejčastěji se používá hodnocení DIN 51130, tj. škála R9-R13, přičemž nejnižší hodnotu má R9 a nejvyšší R13.
Tabulka 1: Doporučená protiskluznost (DIN 51130)
| Označení | Úhel skluzu | Doporučené použití |
|---|---|---|
| R9 | 5 až 10° | Vstupy do domů, terasy |
| R10 | 10 až 19° | Toalety, malé kuchyně, sanitární prostory |
| R11 | 19 až 27° | Mycí linky, prádelny |
| R12 | 27 až 35° | Mrazírny, mlékárny |
| R13 | přes 35° | Rafinerie tuků, koželužny, jatka |
Tabulka 2: Doporučená protiskluznost (DIN 51097 pro bosou chůzi)
| Označení | Popis |
|---|---|
| A | Nejnižší protiskluznost |
| B | Střední protiskluznost |
| C | Nejvyšší protiskluznost |
Typy dlažeb a jejich specifika
- Glazované dlaždice: Jsou odolnější proti mechanickému poškození i proti vodě. Mají povrch pokrytý vrstvou barevné glazury, jež jim dává důležité estetické charakteristiky (barvu, lesk, odstín, dekor apod.) i technologické vlastnosti (tvrdost apod.). Glazura je sklovitá hmota, která se v tekuté formě nanáší na povrch obkládaček či dlaždic.
- Neglazované dlaždice: Více zvýrazňují přírodní odstín dlažby; podle toho, jestli mají nasákavý nebo nenasákavý střep, mohou být citlivější na vlhkost i na skvrny. Jsou jednolité v celé své tloušťce.
- Slinutá dlaždice: Je vyrobena z těženého přírodního materiálu (jíly, hlíny, kaolin, živec) rozemletého na prášek, slisovaného za vysokého tlaku a vypáleného za teplot nad 1 100 °C. Materiál se dokonale spojí (sline), takže výsledná hmota nemá téměř žádné póry, má velmi nízkou nasákavost a tedy dokonalou mrazuvzdornost a odolá extrémnímu zatížení.
- Rektifikované dlaždice: U nich po vypálení ještě proběhne proces opracování, kde se hrany vyrovnají. Rektifikovanou dlažbu / obklady lze aplikovat s minimální spárou pro celistvější vyznění plochy. Doporučuje se tl. min. spáry 2 mm.
- Kalibrované dlaždice: Při vypalování se dlaždice rozměrově změní. Proto se dlaždice kalibrují, což znamená, že se rozdělují do několika skupin se stejnými rozměrovými odchylkami. Doporučuje se pokládat dlažbu na spáry min 4mm, u dlažeb s nepravidelnými okraji na spáry podstatně větší.
- Reliéfní dlažba: Liší se od standardních povrchů svým tvarovaným povrchem, který pracuje s různými úrovněmi struktur. Pomocí nejmodernějších technologií je vytvořena jemně zvlněná struktura, která je velmi příjemná pro chůzi naboso a díky svým přirozeným vlastnostem neklouže.
- Zámková dlažba: Vyrábí se prefabrikací ze zhutněného betonu. Na bočních stranách má distančníky, které zachovávají spáru mezi jednotlivými prvky. Horní strana (nášlapná vrstva) je pohledová a upravena pro lepší vzhled. Je odolná, levná a má dlouhou životnost.
- Teracová dlažba: Je směsí cementu, ušlechtilých kamenných drtí a barviv. Teracové dlaždice jsou testovány zkouškou odolnosti proti mrazu a rozmrazování podle EN 1339.
- Velkoformátové dlaždice: Velký formát působí luxusně, lépe ale vynikne ve velkém prostoru. Velkoformátová dlažba se hodí do minimalisticky zařízených interiérů. Díky minimálnímu množství spár se velmi dobře udržuje.
Dlažba podle účelu použití
Do interiéru
Dlažba se hodí všude tam, kde potřebujete povrch, který je odolný a snadno se udržuje. V posledních letech si dlažba nachází místo i v obytných místnostech. I když patří k chladnějším materiálům, jde to vyřešit podlahovým topením, pro které je naprosto ideální.
- Koupelna a kuchyně: Dlažba do koupelny i do kuchyně by měla být protiskluzová, stupeň B je naprosto dostačující. Ani jedna z místností nepatří k výrazně namáhaným prostorám, takže stačí, když bude dlažba splňovat otěruvzdornost PEI 2 nebo 3. Protože dlažba sama o sobě je studená, výborně se pod ní hodí podlahové vytápění.
- Obývací pokoj: Dlažba v obývacím pokoji není nic neobvyklého. Vzhledem k tomu, že se dá perfektně kombinovat s podlahovým vytápěním, nepůsobí na dotek ani studeným dojmem. Nejvhodnější jsou dlaždice s otěruvzdorností PEI 3. Pokud si chcete usnadnit údržbu, minimalizujte počet spár, ve kterých se nečistoty rády zachytávají.
Do exteriéru
V exteriéru můžete dlažbu použít na spoustu míst, od chodníčku na zahradě přes příjezdovou cestu a terasu až po okolí bazénu. Dlažba dotváří celkový vzhled vašeho obydlí, a proto je dobré ji vybírat pečlivě.
- Výběrová kritéria: První, podle čeho vybírejte, je účel dlažby. Dále nezapomeňte zkontrolovat parametr nasákavosti, který rozhoduje o tom, jestli bude dlažba mrazuvzdorná. Aby byla dlažba bezpečná i za deště, volte protiskluznost R10 a vyšší, a to zejména na schodech a okolo bazénů. Protože bude čelit větší zátěži než dlažba uvnitř, volte vyšší otěruvzdornost.
- Typy venkovní dlažby:
- Keramická nebo kamenná dlažba: Ideální volbou, pokud chcete, aby venkovní dlažba navazovala na interiérovou. Použití venkovní dlažby v interiéru není totiž problém.
- Betonová dlažba: Hojně používaná, do které se řadí i oblíbená zámková dlažba. Velmi dobře odolává zátěži i povětrnostním vlivům a pracuje se s ní velmi dobře. Cenově je velmi příznivá a nabízí velké množství barev i tvarů.
- Cihelná dlažba: Z hrubé keramiky, která je velmi jednoduchá na pokládku a hodí se jak na terasy, tak i na cesty.
- Zatravňovací dlažba: Elegantním spojením betonu a trávníku. Výsledný povrch propouští vodu, má tedy retenční schopnosti.
Designové trendy a estetika dlažby
Dlažbu vybíráte na několik desetiletí, proto se ne vždy vyplatí nechat se unést nejžhavějšími novinkami. Příliš výrazné motivy se rychle okoukají. Nechte se vést svým osobním vkusem a celkovým stylem vašeho interiéru. Vybírejte tak, aby se dlažba líbila vám, ne podle toho, jestli je zrovna v kurzu.
- Pro milovníky přírody: Sázkou na jistotu jsou přírodní zemité tóny a dekory jako je například imitace dřeva, kamene, mramoru nebo betonu, které vypadají díky digitálnímu tisku opravdu věrohodně.
- Pro věčné romantiky: Mezi populární vzory již několikátý rok patří dekory ve vintage stylu odkazující do minulosti.
- Pro elegantní dámy a šarmantní pány: V jednoduchosti je krása. Pro dlažbu volte velkoformáty světlých a krémových odstínů.
- Pro výrazné osobnosti: Výraznější motivy můžete volit, pokud celkově zapadnou do stylu vašeho bydlení nebo pokud nebudou použity celoplošně.
Oblíbeným typem dlažby, který podtrhuje originální vkus, je mozaiková dlažba. Prostor opticky zvětšíte použitím dlažby větších rozměrů s pokládkou buď na šířku místnosti nebo na koso. Tmavé místnosti prosvětlíte světlou dlažbou s lesklým nebo pololesklým povrchem.
Důležitost šířky spáry
Šířka spáry ovlivňuje vzhled obkladu i podlahy a funkčnost dlaždic. Malé rozměry mohou dělat problémy, jako například praskliny či odlepení od podkladu. Obecně platí, že šířka spáry by neměla být užší než 2 mm. Spáry, které jsou užší než 2 mm, mohou způsobovat různé problémy. Pokud plánujete položit dlažbu na podlahové vytápění, vyvarujte se spár užších než 2 mm. Ty mohou způsobovat velké problémy zejména při elektrickém systému podlahového vytápění. Výrobce uvádí doporučenou šířku spáry na obalech.
Čtěte také: Vše o reliéfní dlažbě
U rektifikované dlaždice (kde hrany dlažby nebo obkladu jsou řezané do 90 °, tj. pravého úhlu) bude výsledná spára stejná, jako šířka spony. Při klasické dlaždici (kde hrany dlažby či obkladu nejsou řezané do pravého úhlu t.j. do 90 °) bude výsledná spára širší, než šířka spon. Křížky jsou při spárování skvělými pomocníky. Zajistí stejnou šířku a linii. Nahradit je můžete sponami. Ideální je zvolit spáry v barvě dlažby, protože se díky tomu vytvoří jednolitější plocha. Pokud nemusíte, nevolte bílé spáry, které nejsou praktické. Lepší volba je šedá nebo barvu zvolte podle barvy dlažby. Zajímavě vypadá i použití kontrastní barvy. Malé spáry působí elegantně, sjednotí povrch dlažby a nevyniknou na nich tolik nečistoty.
Metody pokládky dlažby
Způsobů pokládky je hned několik, každý má svá specifika a také spotřeba materiálu se liší. Než si dlažbu pořídíte, rozhodněte se, jak ji budete pokládat a tomu přizpůsobte i rezervu. U členitějších prostor prokonzultujte velikost rezervy se specialistou. Procenta jsou v tomto případě orientační, protože záleží na více faktorech - například velký formát dlažby bude mít v malé místnosti větší prořez než ve velké.
- Na střih: Jednotlivé kusy jsou pokládány rovnoběžně se stěnou a spáry probíhají v klasické čtvercové nebo obdélníkové síti.
- Na koso: V tomto případě je dlažba pokládána pod úhlem 45° vzhledem ke stěně. Spáry jsou průběžné.
- Na vazbu (cihlová vazba): Nejvíce využívána pro pokládku obdélníkových formátů. Jednotlivé kusy jsou proti sobě posunuty, nejčastěji o půl délky dlažby. Posunutí o půl délky nejde u velkoformátových dlaždic, protože jsou z výroby nepatrně prohnuté a při tomto způsobu by rozdíl výšek mohl být viditelný. Velký formát ideálně posuňte o čtvrtinu délky.
Příprava a postup pokládky
Nejjednodušší způsob, jak mít dlažbu v interiéru opravdu kvalitně položenou, je nechat pokládku provést odborníkem. Pokud se do toho chcete pustit sami, bude to vyžadovat určitou dávku zručnosti.
- Příprava podkladu: Před samotným pokládáním je naprosto nezbytné vytvořit rovný a celistvý podklad bez jakýchkoli nečistot a mastnoty. Pokud není podlaha v rovině, vyrovnejte ji stěrkou.
- Proměření a výpočet: Proměřte si místnost a zkontrolujte rozměry dlažby. Musíte zjistit, jak široké budou dořezy a vypočítat šířku spáry.
- Nanášení lepidla: Lepte za pomoci moderních lepidel, které dovolují tenkovrstvé lepení. Po rozmíchání (ideálně míchacím nástavcem na vrtačku) ho postupně nanášejte na podlahu pomocí zednické lžíce a rozetřete hladítkem s ozubeným okrajem. Metoda nanášení zubovým hladítkem, tzv. floating, spočívá v nanášení lepicí malty ve dvou krocích na podklad. Alternativou je metoda buttering, kdy se lepidlo nanese na zadní stěnu dlažby či obkladu.
- Pokládka dlaždic: Na lepidlo vtlačte připravené dlaždice a vkládejte mezi ně plastové křížky, díky kterým budou rozestupy stejnoměrné. Při pokládce do pravého úhlu začněte uprostřed místnosti, kde vyrovnejte první řadu dlaždic podle šňůry napnuté paralelně s bočními stěnami.
- Řezání dlaždic: Dořezy řezejte pomocí řezačky na dlažbu, která umožňuje přesné nastavení přiříznutí dlaždic. Dotvarovat dlaždici například u radiátorových trubek nebo zárubní můžete pomocí úhlové brusky. Nezapomeňte na ochranné brýle a ochranu sluchu. Dobré je taky zajistit odsávání prachu.
- Spárování: Spárovací hmotu nanášejte až po vytvrdnutí lepidla a odstranění plastových křížků. Do spár se rovnoměrně zapracuje pomocí gumové stěrky.
Pokládka venkovní dlažby a spád
Při pokládce zámkové dlažby musíte vytvořit spád, kterým zamezíte hromadění dešťové vody. Za kritické minimum se považují hodnoty 1 až 2 %, tedy zhruba centimetrový až dvoucentimetrový pokles na jeden metr dlažby. Maximální spád zámkové dlažby by však u parkovacích stání neměl překračovat hodnotu 5 %. Odvodňovací žlaby se nejčastěji pokládají uprostřed, nebo po stranách dlažby. Podobně jako obrubníky se zapouští přímo do betonu.
- Na betonový podklad: Pokud se chystáte venkovní dlažbu lepit na betonový podklad, nezapomeňte na hydroizolační nátěr a na spád minimálně 2 %. Podklad musí být vyspádovaný vždy směrem od budovy. Aby v mrazu dlažba nepopraskala, musí v podkladu být dilatační spáry. Beton totiž změnami teplot pracuje a spáry zabrání napětí v tahu. Dilatační pole má rozměr 3×3 metry, v této vzdálenosti musí být vedené spáry o minimální šířce 8 milimetrů. Aby se zabránilo zničení dlaždic, musí být spáry mezi nimi přesně na spárách dilatačních. Lepidlo nanášejte zubovou stěrkou. Spáry dodělejte až tři dny po pokládce, kdy už máte jistotu, že je lepidlo zaschlé.
- Na štěrkovou drenáž: Betonové, zámkové a kameninové dlaždice není dobré pokládat na betonový podklad, mnohem vhodnější je pro ně štěrková drenáž, která vsakuje vodu a skvěle se vyrovná i se změnami teplot. Podle účelu dlažby vykopejte podkladovou vrstvu. Na zhutněnou vrstvu hrubšího štěrku přijde vrstva jemné štěrkové drtě, na kterou položíte dlažbu, kterou poté znovu zhutníte.
Údržba a opravy dlažby
Díky správné péči bude vypadat dlažba jako nová, k tomu je ale potřeba věnovat péči i spárám, které mají tendenci v sobě nečistoty zachytávat a usazuje se v nich vodní kámen.
Čtěte také: estetika a odolnost venkovní dlažby
- Prevence znečištění spár: Nejlepší je prevence, místo bílých spár volte béžové odstíny nebo šedou. Znečistění také může předcházet speciální impregnací na nasákavé i nenasákavé materiály.
- Čištění spár: Pokud nemáte parní čistič k dispozici, můžete vyzkoušet osvědčený recept ze surovin, které má doma každý. Smíchejte teplou vodu se šťávou z citronu, octem a jedlou sodou a vyčistěte spáry za pomoci nylonového kartáče nebo tvrdého kartáčku na zuby. Velmi zašlé spáry vyřešíte pomocí obnovovače spár, který se na suché čisté spáry nanáší pomocí aplikátoru. Pokud jsou spáry v opravdu špatném stavu, můžete na ně nanést novou spárovací hmotu nebo nejprve odstranit původní spáry a až pak nanášet novou hmotu.
- Čištění dlažby: Dlažbu lze čistit za pomoci takzvaných padů, které jsou rozdělené podle barev, od bílého leštícího padu po černý k intenzivnímu drhnutí. Na dlažbu se prodávají speciální čisticí prostředky.
- Oprava poškozené dlažby: Je nejjednodušší, když vyměníte kus za kus. I proto je dobré při koupi myslet na rezervu ze stejné šarže. Segmentovým kotoučem s nánosem tvrdokovu vyškrábejte spárovací hmotu a pak vysekejte uprostřed dlaždice otvor a odštipujte postupně zbytek dlaždice, dokud se nedostanete k lepicí maltě. Odlomený kus dlaždice (pokud je v celku) můžete znovu přilepit průhledným gelovým lepidlem. Praskliny nebo otvory jdou také opravit za pomoci tmelu.
tags: #reliefni #dlazba #spady #informace