Rekuperace je v moderních, dobře utěsněných domech téměř nutností - zajišťuje řízenou výměnu vzduchu a přitom zachovává až 90 % tepla. Před samotnou montáží rozvodů je vhodné provést audit projektového návrhu. Právě rozvody tvoří významnou část ceny celé instalace, a proto lákají k úspoře. Co nechat na profesionálech a co zvládnete sami? Jaký systém rozvodů zvolit? Jaké materiály potrubí použít? Než se pustíte do montáže, je dobré rozumět základům. Rekuperace zajišťuje nepřetržitou výměnu vzduchu - přivádí čerstvý, odvádí vydýchaný, a přitom si z něj bere až 90 % tepla. Právě rozvody jsou klíčovou částí celé instalace - fungují jako „cévy“.
Odborný návrh a instalace
Zaručených výsledků lze dosáhnout zejména v případě, že je na malou vzduchotechniku s rekuperací zpracován projekt autorizovaným inženýrem. Dodržení všech pravidel odborné montáže lze nejsnáze dosáhnout použitím odborné montážní firmy, která je vyškolena výrobcem a obeznámena dokonale se zařízením, jeho instalací, s naprogramováním elektroniky a zaregulováním vzduchotechnického systému. V žádném případě nedoporučujeme instalovat rekuperační systémy a rozvody vzduchu svépomocně podle „zaručených“ doporučení anonymních "odborníků“, kteří na různých blozích dávají často kuriózní a nebezpečné rady, které jsou schopny systémy znehodnotit. Protože povětšinou vystupují anonymně, nelze jejich úmysly, motivaci k masivní publikační činnosti ani odbornou způsobilost nijak ověřit. V případě zájmu budoucích uživatelů rekuperačních jednotek o prohloubení znalostí v této problematice doporučujeme místo investigativního „googlování“ bez záruky zakoupit odbornou literaturu se zárukou terminologie i obsahu.
Bez odborného návrhu ani neotevírejte balík s potrubím. Každý týden vidím dotazy na fórech ve stylu: "Můžu použít trubky 63 mm místo 75 mm? Stejně to je jen vzduch, ne?" Ne, nemůžete. A ne, není to jen vzduch. Bez těchto informací prostě budete hádat. Existuje rozdíl mezi jednoduchým návrhem od dodavatele (který vám udělá zdarma nebo za pár tisíc) a autorizovaným projektem od inženýra (který je potřeba pro dotace a stojí víc).
Systémy rozvodů a materiály
K přivádění a odvádění vzduchu se za tím účelem v každé místnosti instalují přívodní nebo odváděcí vyústky. Aby byl dům správně a účelně větrán, je nutné přivádět a odvádět z každé místnosti přesný objem vzduchu. Anemometr je speciální měřící přístroj, který je nezbytný k zajištění vyváženého proudění vzduchu v místnostech. Vhodnější jsou stropní vyústky. Vyústky v podlaze jsou totiž značně nepraktické - neumožňují např. změnu nábytku a práší se na ně.
Existují v podstatě dva hlavní přístupy k rozvodům rekuperace:
Čtěte také: Praktický návod na rekuperaci a renovaci stropu
Hvězdicový systém s flexibilním potrubím
- Dvouvrstvé plastové potrubí s hygienickou vložkou (označení HYGIENIC nebo podobně) je dnes standard. Vnitřní vrstva je antibakteriální a protiplísňová, často i antistatická, takže se v ní nehromadí prach.
- Flexibilní potrubí z PE-HD (jako KLIMAFLEX, FLEX a další) má hladký vnitřní povrch, který minimalizuje tlakové ztráty.
- Pro venkovní část - tedy napojení jednotky na fasádu - použijete vždy izolované tuhé potrubí typu EPE nebo ADURO. Tohle není místo pro experimenty s flexibilními hadicemi.
Spiro systém
Tohle je moderní standard pro rodinné domy. Představte si to jako hvězdu - uprostřed je distribuční box a z něj paprskovitě vybíhají jednotlivé větve. Typicky se používá potrubí o průměru 75 mm nebo 90 mm. Menší průměr 75 mm stačí pro vyústky s průtokem do 30 m3/h, větší průměr 90 mm zvládne až 40 m3/h.
Tento systém pochází spíše z průmyslové vzduchotechniky. V nejhorším případě můžete rozvod předělat na spiro a ty izolovat. Někdy dává smysl kombinovat materiály - například hlavní rozvody v plastu 75/90 mm a kratší napojovací úseky mezi jednotkou a rozdělovačem z bílého PVC nebo SPIRO potrubí.
Izolace rozvodů a problémy s kondenzací
Často lze při svépomocných instalacích nalézt případy, kdy je rekuperační jednotka připojena neizolovaným potrubím. Taková instalace patří mezi zakázané instalace rekuperačních jednotek. Ke kondenzaci vody může dojít uvnitř všech vzduchovodů na straně odpadního vzduchu, pokud nejsou izolované a procházejí chladnými prostorami (půdy, nevytápěné části domu apod.). Voda protéká vzduchovody, hromadí se nebo vytéká v nejnižším bodě soustavy. Ke kondenzaci vody může dojít na všech vzduchovodech na straně přívodu čerstvého vzduchu do jednotky, pokud nejsou izolované a procházejí teplými prostorami (např. vytápěné části domu apod.).
Pokud je například přívodním neizolovaným potrubím přiváděn vzduch o teplotě -12 °C a potrubí prochází vytápěným prostorem s teplotou +22 °C a relativní vlhkostí 50 %, zkondenzuje na vnější straně potrubí směrem do místnosti i více jak 1 litr vody za hodinu. Kondenzát zatéká do pláště rekuperační jednotky, kde může vyřadit z provozu elektroniku a lineární pohony obtoku. Voda vytéká pod pláštěm na spodní straně jednotky mimo hrdlo odvodu kondenzátu. Neizolované potrubí na straně odpadního vzduchu patří mezi zakázané instalace rekuperačních jednotek. O tvorbě kondenzátu a jeho množství platí to samé, jako v předchozím případě. Stejně tak kondenzát zatéká do pláště rekuperační jednotky, kde může vyřadit z provozu elektroniku a lineární pohony obtoku. Voda vytéká pod pláštěm na spodní straně jednotky mimo hrdlo odvodu kondenzátu.
Potrubí se po 1 m připevňuje k pevné stropní desce. Pokud je potrubí vedeno v podhledu v interiéru, není třeba ho dál tepelně izolovat. Potrubí je možné umístit také v podlaze (zalité betonem). Pak se potrubí musí podložit a izolovat tepelnou izolací. Pro izolaci potrubí lze použít izolační návleky ze skelného vlákna opatřeného hliníkovou folií. Tyto návleky se dělají v 10m kusech. Bohužel jsou dělány v rozměrech na spiro, takže budete muset použít návlek na 100mm trubku. U spira se to rádo zadrhávalo, u plastu by to mohlo jít nastrkovat lépe. Uvedený kaučuk můžete využít na izolaci rozdělovacích boxů.
Čtěte také: Rozvody v sádrokartonových příčkách
K poruše elektronických dílů, jako jsou drivery EC motorů a bloky filtrů odrušení, dochází výlučně po zatečení kondenzátu pláštěm jednotky z neizolovaných nebo vadně instalovaných vzduchovodů. Signálem je vytékání vody z jednotky mezi pláštěm a tepelnou izolací. Chybová hláška obtoku výměníku je generována při skutečné poruše, většinou způsobené zatečením kondenzátu, kdy kondenzát zateče pláštěm jednotky do systému lineárního pohonu obtoku a ten zamrzne. Jedinou možností je vypnutí jednotky a její odmrazení. Pokud u vašeho zařízení dochází k poruchám uvedeným pod body 1 až 6, proveďte kontrolu nebo se obraťte na instalační firmu, aby provedla kontrolu montáže jednotky a vzduchovodů.
Umístění jednotky a další aspekty
Jednotky doporučujeme instalovat v provozních místnostech, kde je teplota trvale v kladných hodnotách. Některé jednotky vyžadují pro správnou funkci protimrazové ochrany instalaci v místnostech s minimální teplotou +15 °C. Vždy je nutno dodržet předepsaný sklon jednotky pro řádný odvod kondenzátu, náklon směrem k přední stěně patří mezi zakázané způsoby instalace. V místnostech, kde může být teplota pod bodem mrazu nelze některé jednotky vůbec instalovat.
Ke kondenzaci vody může dojít uvnitř všech vzduchovodů na straně odpadního vzduchu, pokud nejsou izolované a procházejí chladnými prostorami (půdy, nevytápěné části domu apod.). Voda protéká vzduchovody, hromadí se nebo vytéká v nejnižším bodě soustavy. Ke kondenzaci vody může dojít na všech vzduchovodech na straně přívodu čerstvého vzduchu do jednotky, pokud nejsou izolované a procházejí teplými prostorami (např. vytápěné části domu apod.).
Kondenzát v rekuperační jednotce za určitých teplotně vlhkostních podmínek vždy zamrzá. Zamrzání je odstraňováno takzvaným „odmrazovacím“ procesem, který trvá s klesající venkovní teplotou čím dál tím delší dobu. Mimo to je v tomto režimu jednotka značně hlučná, protože odvodní ventilátor se snaží zamrznutým výměníkem protlačit velké množství teplého vnitřního vzduchu. Často je slyšet z jednotek i šelest padající námrazy a tekoucí vody odvodem kondenzátu. U některých jednotek je přímo v návodu doporučení, že jednotky s vysokou účinností lze provozovat pouze do určité teploty pod bodem mrazu (obvykle do max. -7 °C). U některých jednotek, které jsou provozovány při teplotách přívodního vzduchu pod -7 °C, doporučujeme vždy použít předehřev vzduchu zemním kolektorem, zemním kapalinovým výměníkem, vodním ohřívačem MBW nebo elektrickým ohřívačem MBE. Při odmrazovacím cyklu je indikována nejnižší vnější teplota -7 °C, což je limitní teplota pro funkci protimrazové ochrany výměníku, nižší teplota již není indikována a protimrazová funkce je trvale v provozu.
Chybová hlášení, která znamenají zanesení filtrů (zvětšení jejich tlakové ztráty) jsou odvozována od tachogenerátoru EC motorů, která díky regulační smyčce „konstantního průtoku“ poskytuje informaci o potřebě vyšších otáček k dosažení stejného průtoku.
Čtěte také: Optimální tepelný komfort s rozvody v soklové liště
V případě, že je odvod kondenzátu z jednotky sveden přímo do kanalizačního potrubí, může za určitých okolností dojít k pronikání zápachu do vzduchovodů. Někteří uživatelé v rámci „potěchy“ s technickým zařízením často vytahují nebo myjí protiproudý výměník. Taková činnost vede k poškození těsnění jednotky a dochází k pronikání vzduchu mezi stranou přívodu a odvodu. V rekuperačních deskových výměnících dochází průchodem vlhkého teplého odpadního vzduchu a studeného přívodu čerstvého vzduchu ke kondenzaci vodních par na straně odpadního vzduchu. Uvedenému ději nelze zabránit.
Montáž rozvodů svépomocí
Montáž rozvodů rekuperace svépomocí neznamená, že uděláte všechno sami. Montáž rozvodů není jen o natahování hadic. Velká část úspěchu závisí na tom, jak dobře jste připravili celou stavbu. Ideální okamžik pro montáž rozvodů rekuperace svépomocí je fáze hrubé stavby, těsně před izolacemi podlah a před uzavřením stropních podhledů. U monolitických stropů musíte prostupy vytvořit při betonáži pomocí trubek nebo bednění. Instalační mezera pod stropem doporučujeme minimálně 20 cm, ideálně 25-30 cm.
Před montáží si vezměte projekt a projděte si každou trasu znovu. Použijte fixu nebo sprej a nakreslete si trasy přímo na strop nebo zdi. Zkontrolujte kolize - prochází trasa přes nosný prvek? Není tam v cestě elektrický kabel?
Co budete potřebovat:
- Kabeláž pro ovladač - obvykle umístíte v obývacím pokoji nebo kuchyni. Potřebujete slaboproudý kabel (obvykle UTP) od jednotky k ovladači.
- Odvod kondenzátu je naprosto klíčový. Rekuperační jednotka vyrábí kondenzát, který musí někam odtéct. Typicky se používá DN40 potrubí vedoucí do odpadu.
- Rekuperační jednotka - potřebujete znát její výkon (v m3/h), rozměry a požadavky na napojení. Vybírejte jednotku s rezervou výkonu - pokud váš návrh počítá s 240 m3/h, kupte jednotku minimálně na 300 m3/h.
- Flexibilní plastové potrubí 75/90 mm - kolik? To vám řekne projekt. Typicky pro dům 100-150 m2 počítejte se 100-150 metry potrubí.
- Rozdělovací (distribuční) boxy - pozinkované nebo plastové, s počtem hrdel podle toho, kolik větví plánujete.
- Stropní/stěnové boxy pro každou vyústku - těch budete potřebovat tolik, kolik máte navržených vyústek.
- Talířové ventily jako koncové prvky - s regulovatelným průtokem.
Kroky montáže:
- Vrtání prostupů obvodovou zdí - podle projektu máte určené místo, kde rekuperační jednotka bude sát čerstvý vzduch a vyfukovat odpadní. Použijete korunku na beton (nebo si můžete půjčit diamantovou jádrovou vrtačku). Mezi vstupem a výstupem musí být dostatečná vzdálenost - minimálně 1,5 metru, ideálně 2 metry.
- Osazení izolovaného potrubí EPE/ADURO - to jsou ty tuhé kousky s tlustou izolací, které vedou z interiéru na fasádu. Doporučuji spádovat 2-3 %, což znamená na metr délky asi 2-3 cm spádu. Do potrubí před izolaci vložte zpětné klapky - ty zabrání zpětnému proudění vzduchu, když jednotka neběží.
- Umístění rekuperační jednotky - ideální je technická místnost, temperovaná půda, chodba - zkrátka místo, kde není mráz, s přístupem pro údržbu. Dodržte odstupy dle návodu výrobce.
- Rozdělovače umístěte co nejblíž jednotce, ideálně v té stejné místnosti nebo v sousední.
- Tažení potrubí - pracujte ve dvou. Jeden člověk u rozdělovače, druhý u vyústky. Vyhýbejte se velmi ostrým úhlům - čím větší rádius ohybu, tím menší tlakové ztráty. Ideálně ohyb s poloměrem min. Držte se doporučené max. délky větve - pro 75 mm je to cca 15 metrů. Na konec hadice nasadíte těsnicí kroužek (gumové nebo silikonové těsnění).
- Stropní nebo stěnové boxy uchytíte na přesné pozice podle projektu.
- Tlumiče hluku jsou naprosto zásadní prvek pro tichý provoz.
- Potrubí nesmí nijak zatěžovat sádrokartonový rošt.
- Talířové ventily a designové vyústky se montují až do čistého prostředí, tedy po skončení všech stavebních prací, po finálních omítkách a podlahách. Regulaci průtoků proveďte nastavením každého vyústku tak, aby z ní proudilo přesně tolik vzduchu, kolik má podle projektu.
Rekuperace je srdcem každého pasivního domu. Například pro vzorový dům byla zvolena rekuperační jednotka značky Nilan VP18, která vyřešila ekonomicky výhodný ohřev vody pomocí tepelného čerpadla v souběhu s účinným větráním a pro ohřev teplé užitkové vody využívá odpadního vzduchu. Sání, resp. přívod čerstvého vzduchu se nachází na severní stěně domu, kde bude chráněno před případnými emisemi ze sousedních domů. Společně s rozvody vzduchotechniky byly realizovány rozvody centrálního vysavače SACH. Samotné vedení vzduchotechniky je vedeno podlahou ve 2NP. Přívodní i odvodní potrubí do spodního patra je vedeno stropem a naopak do horního patra vyúsťuje přívodní potrubí v podlaze a je zakončeno větrací mřížkou. Odtah odpadního vzduchu ve 2NP je vždy na stěně těsně pod stropem.
tags: #rekuperace #rozvody #izolace #informace