Omítky jsou malty určené k povrchové úpravě konstrukcí omítáním. Dělí se podle několika kritérií, včetně jejich použití. Podle toho se omítky dělí na vnitřní a vnější. Vnější omítky plní kromě estetické funkce především funkci ochranné vrstvy proti povětrnostním vlivům a jejich změnám (teplo, zima, déšť, sníh, mráz atd.). V podstatě jsou synonymem pro fasádu.
Fyzikálně-mechanické vlastnosti vnějších omítek proto musejí odpovídat náročným požadavkům, jako je soudržnost s podkladem, přenášení tahových a tlakových napětí vlivem teplotních změn, přenášení napětí v důsledku teplotního spádu v rámci tloušťky omítky, odolnost proti změnám materiálu v podkladu a proti mechanickému poškození.
Omítky jsou zpravidla vícevrstvé. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Štuk, jemnou fasádní omítku, nebo jiné pohledové materiály by bez kvalitního podkladu nedržely.
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy.
Typy vnějších omítek
Jádrové omítky
Jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm.
Čtěte také: Pytlovaná betonová směs: Kompletní průvodce
- Cementová jádrová omítka: Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace.
- Vápenná jádrová omítka: Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
Lehčené omítky
Lehčené omítky jsou optimálním kompromisem mezi pevností a tepelnou izolací. Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.
Tepelněizolační omítka
Tepelněizolační omítka (stejně jako tepelněizolační malty pro zdění) slouží ke zlepšení tepelněizolačních vlastností zdiva. Vrstva tepelněizolační omítky musí být opatřena finální vrstvou (vrstvami). Doporučená tloušťka omítky je při vnějším použití 20 mm. Tepelněizolační omítky musejí být po dostatečném vyzrání zajištěny vrchní uzavírací vrstvou vzhledem k tomu, že mají nízkou pevnost v tlaku a jsou méně odolné proti mechanickému poškození.
Možných řešení je několik. Nejsnazším řešením je použít jednovrstvou omítku vhodnou do exteriéru. Dále je možné uzavřít povrch tepelněizolační omítky tenkou vrstvou štukové omítky (3 až 5 mm), na kterou se nanese finální vrstva v podobě ušlechtilé omítky v požadovaném odstínu a zrnitosti.
Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren).
Sanační omítky
Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov. Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Šlechtěná škrábaná omítka (Brizolit)
Brizolit, někdy také nazývaný břízolit či březolit, je tvrdá cementová omítka, která dostala jméno podle místa svého vzniku a původní výroby - Horní Bříza blízko Plzně. Dnes se také užívá název škrábaná omítka nebo minerální šlechtěná omítka. Používá se především jako venkovní fasádní omítka. Fasády z brizolitu se začaly používat již ve třicátých letech minulého století a u některých domů můžete tuto fasádu najít dodnes v původním stavu bez oprav. Její hlavní výhodou je dlouhá životnost. Proto se jí říká také generační omítka. Po druhé světové válce se již začaly používat kromě přírodního odstínu také probarvené brizolitové omítky a největší rozmach zaznamenaly v 70. a 80. letech.
Omítka se dodává jako hotová pytlovaná směs. Dnes se břizolit nanáší stříkáním tzv. omítačkou v jedné vrstvě a následně (druhý den) se škrábe. Tento postup aplikace je velice rychlý a snižuje tak výslednou cenu fasádní omítky. Břizolitové omítky prožívají v současné době renesanci. Brizolitovou omítku lze samozřejmě použít i v případě zateplení objektu.
Minerální suchá omítka (barvená tenkovrstvá omítka)
Jednoduše zpracovatelná probarvená tenkovrstvá omítka na bázi cementu a vápenného hydrátu připravená v suchém stavu pro rozmíchání s vodou. Použití k vytvoření strukturovaného povrchu při vytváření nových tradičních i zateplených fasád, jejich rekonstrukcích, modernizacích a renovacích. Ve 25 kg papírovém balení. Vhodnými podklady jsou dle platných norem a postupů zhotovené vápenocementové, cementové a polymercementové malty, omítky a základní vrstvy vnějších, tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS).
Míchání omítek a složení
Složení omítek může být různé od hliněných až po průmyslově vyrobené. Materiálově se nejčastěji využívá písek, vápno, voda a případně obohacené o cement. Omítka se také pojmenuje jako štuk (z italštiny).
Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná.
Čtěte také: Složení asfaltové směsi pytlované
Vápenná malta
Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů, ale může být použita i v exteriéru u historických objektů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku.
V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce. U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.
Štuková malta
Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.
Vápenocementová malta
Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku.
Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
Cementová malta
Cementová malta se používá pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (např. prádelny, sklepy) k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek. Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku. Zkušený zedník pozná správnou „mastnost“ cementové malty. Jinak je třeba vyzkoušet, zda je orientační poměr pro konkrétní omítání vhodný.
Proces omítání vnější stěny
Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Zde jsou základní kroky pro omítání vnější stěny.
1. Příprava podkladu
Pro kvalitu každé omítky je velmi důležitá kvalita podkladu, v našem případě zdiva. Podklad pod omítku musí být dostatečně drsný, rovnoměrně savý, pevný, bez uvolněných částí, bezprašný a neznečištěný barvami nebo mastnotou. Důležitým, ale u nás bohužel velmi často zanedbávaným požadavkem na úpravu povrchu zdiva je úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel. Tento požadavek je důležitý z hlediska rovnoměrného vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin. V případě, že spáry ve zdivu nejsou zcela vyplněny maltou, tloušťka omítky v místě spár je mnohem větší a vysychání bude pomalejší. V těchto místech se zvyšuje možnost vzniku trhlin v omítce.
Instalační drážky ve zdivu je zapotřebí před vlastním omítáním pečlivě vyplnit vhodným materiálem. Při následující aplikaci tepelněizolační omítky je nejvhodnější i drážky vyplnit touto omítkou. Použije-li se na omítku klasická omítka, stačí drážky vyplnit vápenocementovou maltou.
Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.
2. Cementový přednástřik (špric)
U vnějších omítek se jako první vrstva omítky téměř vždy doporučuje přednástřik, ať již zhotovený na staveništi nebo jako suchá maltová směs. Zlepšuje přilnavost jádrové omítky, neboť právě ve styku omítky s podkladem vznikají největší napětí. Aby byl povrch stěny sjednocen a vnější omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Do přednástřiku se jako kamenivo používá ostrý písek frakce 0 až 4 mm. Přednástřik je potřebný při použití tepelněizolační omítky a při vnějším použití univerzální omítky. Před použitím tepelněizolační omítky se musí podklad před nanášením důkladně navlhčit.
Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji.
3. Omítníky
Než se k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě.
Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.
4. Konzistence malty
Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.
5. Omítání stěny (jádrová omítka)
Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu. Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžící naberte maltu a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Doporučená tloušťka jádrové omítky je při vnějším použití 20 mm.
Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
6. Omítání rohů stěny
Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.
7. Štuková omítka (fajnová omítka)
Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává.
Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.
Problémy s omítkami
Trhliny
Častým problémem u omítek jsou trhliny. Nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny jsou uvedeny v tabulce.
| Druh trhliny | Příčina |
|---|---|
| Vlasové trhliny | Příliš vysoký podíl vápna ve směsi vápenné omítky, příliš rychlé vysychání omítky. |
| Trhliny v rozích | Nevhodná příprava podkladu, nedostatečné vyztužení. |
| Trhliny v místě styku různých materiálů | Různá dilatace materiálů, nedostatečné vyztužení. |
| Trhliny způsobené pohyby podkladu | Sedání stavby, vibrace. |
| Trhliny z důvodu teplotních změn | Nízká elasticita omítky, velké teplotní rozdíly. |
Výkvěty
Výkvěty jsou soli nebo sloučeniny vápna rozpustné ve vodě, které se vysrážejí na povrchu neomítnutého nebo omítnutého cihlového zdiva. Příčinou jejich vzniku je přítomnost těchto sloučenin v samotné cihle, maltě pro zdění nebo omítce. Vznik výkvětů způsobuje vyšší vlhkost ve zdivu, která soli rozpouští a působením difuzního tlaku vynáší na povrch zdiva. Po odpaření vody zůstává na povrchu zdiva bílý nebo žlutý povlak - výkvět.
Když se výkvět vytvoří před omítnutím, musí se odstranit, protože jinak by způsobil nesoudržnost omítky s podkladem.
Důležité provozní podmínky
Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C (pro minerální suchou omítku pod +8 °C). Při provádění je nutné se vyvarovat přímému slunečnímu záření, větru a dešti. Při podmínkách podporujících rychlé zasychání dekorativní omítky (teplota nad +25 °C, silný vítr, vyhřátý podklad apod.) musí zpracovatel zvážit všechny okolnosti (včetně např. velikosti plochy) ovlivňující možnost správného provedení, zvláště napojování.