Vyberte stránku

V dětských panenkách, školních pomůckách a dalších předmětech pro děti se často skrývají toxické látky, které mohou překračovat povolené limity i více než tři sta krát. Na tento problém dlouhodobě upozorňuje ekologická organizace Arnika, která spravuje databázi Nebezpečné výrobky.

Problematické ftaláty v hračkách z PVC

Problematickou látkou v hračkách z PVC jsou takzvané ftaláty. „Jsou to látky, které se do plastů přidávají proto, aby byly měkké a ohebné,“ uvádí Arnika. V panenkách, které aktuálně uvízly v databázi Arnika, jsou vysoká množství ftalátu DEHP.

Arnika aktuálně odhalila hned několik dětských panenek, které obsahují nebezpečné látky. Řádově stonásobná překročení limitu jsou v panenkách Lady like princess, u kterých se nebezpečný ftalát DEHP objevuje opakovaně, dále SWEET Pretty Girl Happy Angel, Style Lovely Girl, Happy every day set nebo Delicate PERSON fish Princess. Například panenka Lady Like Princess měla více než 300 krát vyšší obsah ftalátů, než kolik připouští evropská norma, a panenka „SWEET Pretty Girl Happy Angel“ více než 170 krát vyšší obsah ftalátů. Hračky v podobě mořských panen jsou vyrobeny z PVC a obsahují zakázaný ftalát DEHP.

Estery kyseliny ftalové se při kontaktu s ústy dostávají do těla dítěte a v dospělosti mohou způsobit například reprodukční problémy nebo později vrozené vady u novorozenců. „Na nebezpečné panenky upozornilo Ministerstvo zdravotnictví ČR na svých webových stránkách.“

Rizika ftalátů pro dětský organismus

Ftaláty pro nejmenší děti byly zakázány už v prosinci 1999. Evropská unie měla pouze 10 dní na to, aby uvedla tento zákaz v platnost. Vyhláška mj. umožňovala, aby se i nadále prodávaly hračky, které jsou např. v Dánsku či Rakousku zakázány právě pro svou nebezpečnost. MUDr. Miroslav Šuta prohlásil: „To je čirý alibismus.“

Čtěte také: Návod na dětský domeček z OSB

„Nebezpečné výrobky na trhu sledujeme a spravujeme a pravidelně aktualizujeme jejich databázi,“ sdělila Arnika. Na podobné případy, kdy se na náš trh dostaly nebezpečné hračky, Arnika již v minulosti upozorňovala dlouholetou kampaní „Nehrajme si s PVC“. Jelikož spotřebitel sám nepozná, zda ta či ona hračka obsahuje nebezpečné látky, je lépe se dětským předmětům z PVC zcela vyhnout.

Doporučení pro rodiče při výběru hraček:

  • Nekupujte hračky, které příliš silně voní, nebo dokonce zapáchají po chemikáliích.
  • Nepořizujte hračky, které nejsou příjemné již na dotek.
  • Značka CE negarantuje bezpečnost výrobků. Znamená pouze to, že výrobek vyhovuje evropským předpisům. Jde o výrobcův závazek, nikoliv jistota, že konkrétní výrobek byl skutečně testován na svou kvalitu.
  • Vyhněte se koupi příliš malých panenek! Často jsou totiž klasifikovány jako dekorace, takže se na ně nevztahují povolené limity pro chemikálie v hračkách.
  • Velmi malým dětem nekupujte elektronické hračky a věci na baterky. Baterky může dítě lehce spolknout.
  • Nekupujte parfémované hračky.
  • Upřednostňujte hračky z obnovitelných materiálů. Mezi nejvhodnější přírodní materiály patří dřevo, vlna, bavlna, len, papír, kůže apod. Z nich hračku můžete vyrobit i sami doma.
  • Kupujte pevné dřevěné hračky s co nejméně lepenými částmi.
  • Dávejte přednost pokud možno nelakovaným a nebarveným hračkám.
  • Kupujte hračky s označením „Neobsahuje PVC“ (PVC-free) nebo „Neobsahuje ftaláty“ (Phthalate-free).
  • Dávejte přednost hračkám z přírodní gumy.
  • Kupujte hračky s certifikátem Bezpečné hračky nebo Bezpečná a kvalitní hračka.
  • Každou novou hračku nejprve rozbalte a nechte ji nějakou dobu venku, než ji dáte dítěti, aby se část nebezpečných látek mohla případně odpařit.
  • Vycpané panenky předtím, než je dáte dětem, raději vyperte.
  • Kupujte látkové hračky s certifikátem ověřené textilie (např. Eko-Tex) nebo organic a BIO.

Ftaláty a školní pomůcky

Toxické ftaláty, kvůli kterým stáhla Česká obchodní inspekce z trhu již desítky hraček a výrobků pro děti, se vyskytují i ve školních pomůckách. „Je s podivem, že na hračky se v Česku nahlíží daleko přísněji než na školní pomůcky,“ uvádí Arnika. Pomůcky, jako jsou obaly na sešity, ořezávátka, pravítka, desky či mazací gumy - tedy předměty, s nimiž děti přicházejí do úzkého kontaktu a mohou je i vkládat do úst - také leckdy obsahují PVC.

Opět platí základní pravidlo - nekupovat velmi levné školní pomůcky od bezejmenných výrobců nebo v tržnicích. Evropská legislativa navíc stanoví limitní koncentrace některých toxických látek ve spotřebním zboží (benzen, těžké kovy, ftaláty ve výrobcích určených pro děti).

Testy prokázaly přítomnost ftalátů v množství, které překračuje limit pro hračky a pomůcky pro děti, ve třech z jedenácti analyzovaných částí školních pomůcek a výbavy pro děti na léto. Hříšníky jsou penály „Transformers - Optimus Prime“, který obsahoval více než 15 % rizikového ftalátu DEHP na hmotnost výrobku na povrchu a další ftaláty ve vnitřním vybavení, a „21st Century“, jehož povrchová fólie obsahovala bohatý koktejl ftalátů.

Přehled problematických školních pomůcek z testů Arnika:

Arnika prováděla analýzu ve dvou stupních. V první fázi zjišťovala rentgenovým spektrometrem, zda jsou zakoupené výrobky skutečně z PVC anebo zda obsahují nějaké těžké kovy. Ze školních potřeb byly poté do laboratoře ITC ve Zlíně na podrobné analýzy odeslány 3 penály, 1 pryž a 1 pouzdro na tužky. Nejhůře v analýze dopadly dva penály:

Čtěte také: Papírové cihly pro děti: inspirace

  • „Transformers - Optimus Prime“, který obsahoval více než 15 % na hmotnost výrobku rizikového ftalátu DEHP v povrchové fólii a přes 16% tohoto ftalátu společně se 3,74% di-isononyl ftalátu (DINP) ve fólii na bloček uvnitř penálu.
  • „21st Century“, jehož povrchová fólie obsahovala bohatý koktejl ftalátů - přes 23% DINP, 0,3% dibutyl ftalátu a 3,5% DEHP.

Ostatní analyzované předměty neobsahovaly žádný ze sedmi analyzovaných ftalátů v množství přesahujícím 0,1 hmotnostního procenta.

Organizace Arnika chce mimo jiné poukázat na mezeru v evropských předpisech, které děti nechrání před škodlivými ftaláty dostatečně. „O výsledcích testů informujeme Českou obchodní inspekci,“ sdělil vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík.

„Naše obaly (na sešity) jsou z PVC. Je zde ale použito speciální PVC bez ftalátů splňující přísné nároky na výrobky, se kterými přicházejí děti do kontaktu. Důvodem jsou vlastnosti materiálu. Především jeho transparentnost a odolnost. V případě ostatních výrobků je to podobně jako s obaly,“ sdělil mluvčí společnosti Koh-i-noor Hardtmuth Jan Kubát.

Alternativ k PVC je řada, ať ze skupiny plastů (polypropylen, polyethylen), tak z textilu, papíru nebo kovu. Pastelky či fixy také mohou představovat riziko. Obecně vzato je dobré se vyvarovat parfémovaných psacích potřeb a gum. Parfémy mohou vyvolat alergické reakce, navíc mohou obsahovat ftaláty. Organická rozpouštědla se z výrobků uvolňují těkáním a mohou nepříznivě působit na mozek, nervy, játra nebo krvetvorbu, uvádí spolek Arnika. Gumy mohou také obsahovat PVC. Školní sešity a další papírenské zboží vyrobené z recyklovaného papíru jsou nejlepší volbou z pohledu uhlíkové stopy. Vhodné je také volit pomůcky s certifikátem FSC.

Batohy a školní pomůcky - výběr:

Batohy a školní pomůcky nejsou bez rizika. Některé batohy z přírodních vláken, jako je bavlna, mohou být ale opatřeny speciální nepromokavou úpravou z perfluorovaných a polyfluorovaných látek (PFAS), takzvaných věčných chemikálií. Při výběru školního batohu se tak držte výrobců, kteří se na toto zboží zaměřují, namísto outdoorových značek, které mohou cíleně používat „impregnaci“.

Čtěte také: Výhody plastových cihel

„Batohy a aktovky vyrábíme z polyesteru a nylonu s dvojitým PU zátěrem (tenká nepropustná polyuretanová vrstva, pozn. aut.) na vnitřní straně textilie. Další použité materiály (zipy, taháčky zipů, přezky, spony apod.) jsou vyrobeny z plastu a kovu,“ uvádí Alžběta Eichlerová, která zastupuje značku batohů Topgal. Pro školní batohy platí norma ČSN 79 6506, která neobsahuje konkrétní doporučení ohledně chemické nezávadnosti. Topgal prý batohy testuje každoročně v Institutu pro testování a certifikaci ve Zlíně, kde se hodnotí řada faktorů nad rámec této normy. Například norská značka školních batohů Beckmann, které stojí kolem tří tisíc korun, se na webu pyšní tím, že její výrobky pro předškoláky a první stupeň splňují EU normu pro dětské hračky. Při výrobě všech produktů jsou také podle webu dodržována nařízení REACH (nařízení Evropské unie, které bylo přijato s cílem zlepšit ochranu lidského zdraví a životního prostředí v souvislosti s riziky, která mohou představovat chemické látky).

Láhve na pití a bisfenoly:

Láhev na pití je další důležitý předmět, bez něhož se školák neobejde. Nejčastěji bývá plastová. Jednou z obav jsou bisfenoly, které se používají při výrobě. Nejvíce používanou chemikálií v této skupině je bisfenol A známý pod zkratkou BPA, píše Státní zdravotní ústav. U BPS, kterým se nahrazuje toxický BPA, existuje podezření, že má mnoho stejných nežádoucích účinků na zdraví jako BPA. Podobné je to i s dalšími zástupci skupiny bisfenolů. V tuto chvíli je ale možné se chránit pouze tak, že zvolíte výrobky „BPA free“, nebo láhev z jiného materiálu, třeba skla či nerezu. Z opakovaně použitelných plastových lahví na pití pro děti unikají ale i další nebezpečné chemikálie a spousta látek, které ani nelze určit. Nejhorší výsledky koncentrací změkčovadel vykázaly nápoje z lahví, které prošly myčkou a simulant nápoje v nich stál delší dobu. Celkem se v rámci výzkumu kanadské McGillovy univerzity, do kterého byla zapojena i česká Arnika, dělala analýza na 36 chemikálií běžně vyskytujících se v plastech.

PVC ve zdravotnictví: Rizika a alternativy

V moderní medicíně se dnes používá nepřeberné množství zdravotnických prostředků, bez kterých by byla kvalitní péče o pacienta zcela nemyslitelná. Zdravotnické pomůcky zachraňují lidské životy, ale již méně se ví, že ty samé pomůcky mohou být pro pacienty také zdrojem určitého nebezpečí. Z tohoto hlediska jsou kontroverzní zejména výrobky z plastu PVC.

Při výrobě zdravotnických potřeb se využívá celá řada plastických hmot. Lze uvést například polyolefiny (polypropylen a polyetylen), polyuretan (PUR), etylenvinylacetát (EVA) nebo již výše zmiňovaný polyvinylchlorid - PVC. Tento plast se používá zejména tam, kde by měl být požadovaný produkt dostatečně pružný a měkký. To je především případ nejrůznějších vaků a hadiček. Zde se ale dostáváme k samotnému jádru problému, z kterého vyplývají jistá rizika pro zdraví pacientů.

Pokud si odmyslíme ekologické dopady výroby a likvidace PVC, pak hlavní problém tkví v tom, že se do jinak tuhého PVC musí přidávat změkčovadla, aby bylo dosaženo požadované flexibility materiálu, která je pro výrobu zdravotnických pomůcek často nezbytná. Protože změkčovadlo není v PVC pevně chemicky vázáno, může z něj v průběhu času pozvolna unikat. Zvážíme-li, že změkčující příměs může tvořit i přes 50 % hmotnosti výrobku, pak množství těchto látek, které může unikat do těl pacientů při určitých procedurách (transfuze, hemodialýza, umělá ventilace), není rozhodně zanedbatelné.

Problematické změkčovadlo DEHP

Zdaleka nejvíce používaná látka pro změkčování PVC pro zdravotnické prostředky je ftalát DEHP neboli také di-ethylhexyl-ftalát. Ve zprávě z roku 2007 došel Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika Evropské unie k těmto závěrům: „Dostupná data o expozici DEHP ukazují, že dávka DEHP, které jsou vystaveni novorozenci během některých léčebných procedur, dosahuje stejné nebo dokonce vyšší úrovně než dávky působící reprotoxicky dle studií prováděných na zvířatech. Tyto studie rovněž vedly ke znepokojujícím zjištěním, že mnohem citlivěji reagují na toxicitu DEHP testikulární buňky mladých jedinců, než je tomu u těch vyspělých.“

Již dříve zpracovala pro potřeby Evropské unie Švédská inspekce pro chemické látky (KEMI) rizikovou analýzu, ze které vyplývá, že zátěž touto látkou se u člověka projevuje negativními zdravotními dopady na ledviny, plodnost, pohlavní ústrojí a vývoj organismu. Pro své negativní dopady na zdraví byl DEHP zařazen také mezi látky vzbuzující zvlášť velké obavy v rámci REACH - nové chemické politiky Evropské unie. S ohledem na škodlivé účinky DEHP na plodnost a vývoj jedince (zejména, ale nikoliv pouze v děloze) byl DEHP zařazen mezi „látky ohrožující reprodukci“. Rizika vyvolaná DEHP jsou znepokojivá zejména chronickou toxicitou a dopady na reprodukční systém. Patří k nim poruchy vývoje mužských pohlavních orgánů (zmenšení varlat), snížená plodnost a vývojové vady novorozenců způsobené expozicí DEHP v děloze. Inhalace DEHP zvyšuje riziko respiračních onemocnění (astmatu).

Rizika DEHP pro pacienty

Používání DEHP se nevyhýbá ani zdravotnictví. Můžeme jej najít v nepřeberném množství pomůcek a výrobků z PVC, od katetrů přes různé druhy implantátů až po injekční stříkačky a různá zařízení pro oční a zubní lékařství. Zvláštní rizika představují lékařské zákroky, jako jsou opakované transfuze krve, zejména u dětí. Při transfuzích nebo umělé výživě novorozenců může u velmi citlivého organismu dojít k expozici DEHP. Kriticky nemocní nedonošení novorozenci přitom představují vysoce rizikovou skupinu.

U pacientů s dlouhodobě zvýšenou expozicí DEHP, například v důsledku hemodialýzy a opakovaných krevních transfuzí, by se měly podle doporučení Vědeckého výboru pro zdravotnické výrobky a pomůcky při Evropské komisi důkladně zvážit výhody a rizika spojená s použitím DEHP ve zdravotnických výrobcích.

Co dělat ve zdravotnictví?

Ačkoliv zdravotní rizika spojená s používáním DEHP jsou nepopiratelná a například v hračkách pro děti a v kosmetických přípravcích byl na území Evropské unie již tento ftalát zakázán, ve zdravotnickém sektoru ho lze používat stále bez omezení. Zatím existují některé iniciativy v rámci jednotlivých států.

Například v Dánsku byla uvalena daň na velkou část výrobků obsahujících PVC a DEHP. Některé okresy ve Švédsku se pro změnu snaží aktivně vyhnout používání PVC materiálu ve všech oblastech jeho použití, kde je to možné. Odstranění PVC bylo označeno za prioritní při nákupu nových výrobků jako součást politiky na bázi principu udržitelného rozvoje. Ojedinělé nejsou ani snahy některých nemocnic po celé Evropě zavést provoz s maximálním vyloučením PVC a DEHP. V České republice jsou to například novorozenecká oddělení, a to ve Fakultní nemocnici v Olomouci, v Nemocnici v Českých Budějovicích a v Nemocnici v Havlíčkově Brodě. Proces postupné náhrady probíhá v Nemocnici sv. Alžběty v Lounech.

Dnes již existuje široká nabídka výrobků, které neobsahují PVC nebo DEHP. Většímu rozšíření alternativ zatím bohužel brání zpravidla o něco vyšší cena, ale také nedostatečné povědomí o rizicích DEHP. Právě na problémy spojené s používáním pomůcek s obsahem DEHP se dlouhodobě snaží upozorňovat ekologické sdružení Arnika, které bylo i u výše uvedených úspěšných případů náhrad v České republice.

Vedle informování zdravotnického personálu se snaží prosazovat řešení PVC a DEHP problematiky i na úrovni národních a evropských institucí. Pro rychlejší tempo náhrad je velmi důležitá společensky zřetelná poptávka. V tomto ohledu mohou hrát nepochybně důležitou roli také pacienti a pacientské organizace, které prosazují požadavky kvalitní péče. Jednou z cest je žádat o řešení této problematiky přímo v konkrétních nemocnicích nebo se obrátit na výše postavené instituce, jako je Ministerstvo zdravotnictví ČR. Další možností je podpořit některé aktivity, které v tomto směru podniká sdružení Arnika.

Obecné informace a doporučení

Nezávadné PVC je pouze marketingová hříčka, nevypovídá nic o tom, jaké chemické látky jsou do něj přidány. Pokud by tento výrobek byl charakterizován jako věc určená na hraní pro děti, což bohužel dle platné české legislativy takové výrobky nezahrnuje, pak by tyto folie neměly obsahovat 6 nejpoužívanějších ftalátů. Nicméně na tyto výrobky se takové omezení nevztahuje. Jediným vodítkem může být značka říkající NEOBSAHUJE FTALÁTY (NO PHTHALATES, PHTHALATES-FREE - angl.). Ftaláty se mohou uvolňovat do vzduchu, zejména pokud jsou čerstvě nalepeny. S PVC je problém i v případě likvidace - jako odpad se nedá recyklovat, pokud se spaluje, mohou vznikat dioxiny.

Čím více chemických látek tohoto typu budou mít lidé kolem sebe, tím víc se jich pak může objevit v těle. Používat přirozené materiály, na které jsme zvyklí, je tedy naše prevence.

Další rizikové materiály v hračkách:

  • Z opatrnosti bychom se měli vyhnout červeným, oranžovým a žlutým plastům, protože mohou obsahovat kadmium.
  • Kovy jako olovo, měď, nikl a jejich slitiny nejsou z toxikologických důvodů vhodným materiálem na dětské hračky.
  • Hry pro děti od tří let z papíru a lepenky mohou obsahovat ohnivzdorné prostředky, optické zjasňovače, jedovatá barviva a těžké kovy. Nepatří proto malým dětem do úst.
  • Porcelán a keramika mohou mít glazury obsahující olovo a kadmium.

Jak vybírat bezpečné hračky a pomůcky:

  • Při výběru hraček bychom měli kupovat pouze označené výrobky (uveden výrobce nebo dovozce, příp. věková vhodnost).
  • Výrobci nebo dovozci hraček musí před tím, než hračku uvedou na trh, zajistit její posouzení z hlediska bezpečnosti a nezávadnosti pro děti. Hračkám, které vyhoví všem zákonným požadavkům, je vydáno prohlášení o shodě.
  • Hračky hodnotí autorizovaná osoba, kterou je např. Institut pro testování a certifikaci ve Zlíně.
  • Pod pojmem migrace určitých prvků se skrývá hodnocení schopnosti těchto prvků přecházet při ocucávání a olizování hraček do slin a s nimi pak do organismu dětí.
  • Další dobrou radou je všímat si informací, které jsou uvedeny na obalech. Na obalu můžeme najít značku shody tvořenou písmeny CCZ, která potvrzuje, že výrobek je v souladu s požadavky českých právních předpisů.
  • Značka tvořena písmeny CE potvrzuje soulad hračky se směrnicí Evropské unie.
  • Pokud značku shody CCZ na obalu nenajdeme, můžeme požádat prodavače, aby nám předložil ujištění o tom, že bylo vydáno prohlášení o shodě (ujištění je prodejce povinen předložit nejpozději do dvaceti dnů - na naše náklady).
  • Dovozci nebo výrobci hraček si musí vyžádat také závazný posudek Hlavního hygienika ČR. Hygienik hodnotí hračky z hlediska zdravotní nezávadnosti. Pro různé věkové skupiny (do jednoho roku, do tří let, starší) jsou stanovena různá kritéria.

Podlahové krytiny z PVC:

Zdravotní nezávadnost PVC podlah patří dlouhodobě mezi nejčastější obavy zákazníků. Dnešní PVC podlahy se ale technologicky výrazně liší od výrobků z 80. a 90. let. Zdravotní nezávadnost podlahy neznamená, že materiál neobsahuje žádné chemické látky. Ftaláty byly v minulosti běžně používaným typem změkčovadel v plastech.

Jedním z hlavních parametrů zdravotní nezávadnosti jsou emise těkavých organických látek (VOC). Emisní třída VOC - označuje množství těkavých organických látek uvolněných z materiálu do ovzduší. U podlah bývá značení např. A+. Tyto certifikace nepřebíjejí jedna druhou, ale navzájem se doplňují. Pro dětské pokoje, ložnice a prostory s dlouhodobým pobytem osob je vhodné volit PVC podlahu s emisní třídou A+. CE značení je povinné, ale samo o sobě nestačí. I kvalitní PVC může mít vyšší emise, pokud se použije nevhodné lepidlo nebo se nedodrží technologický postup. Certifikace a emisní údaje jsou uvedeny v technickém listu nebo v prohlášení o vlastnostech (DoP). Pokud tyto informace chybí, je vhodné se na ně u prodejce výslovně zeptat.

Pláštěnky z PVC:

PVC je materiál, s nímž je spojená velká řada zdravotních i ekologických rizik a to jak při výrobě a používání, tak i při likvidci tohoto materiálu. Doporučujeme se mu proto co nejvíce vyhýbat. Zdraví nebezpečné jsou zejména některé druhy ftalátů (některé ftaláty byly již zakázány, ale výrobci je nahradili novými formami, které mohou být taktéž nebezpečné). Přitom riziko ftalátů pro dětský organismus je vyšší než pro dospělého člověka. Milan Havel uvedl: „Osobně bych test nedoporučil, protože pokud je pláštěnka z PVC tak pravděpodobně problémové ftaláty obsahuje a test bude stát asi víc než pláštěnka.“ Kamil Repeš dodal: „Otestovat výrobky z PVC samozřejmě lze, ale osobně bych to nedoporučoval, protože testy jsou dosti drahé. Jeden náš klient z poradny si nechal otestovat PVC krytinu a test ho vyšel na více jak 4 tisíce korun. Takové analýzy provádí například Zdravotní Ústav v Hradci Králové nebo ITC Zlín, ale jistě i další specializované laboratoře. Příště bych doporučil koupit pláštěnku z jiného materiálu, než je PVC. Jinak samotné nošení pláštěnky zřejmě žádná zdravotní rizika mít nebude, mnohem horší bude její výroba, jelikož samotná výroba předmětů z PVC značně zatěžuje životní prostředí. Ftaláty se mohou uvolňovat do lidského těla například žvýkáním nebo cucáním daného předmětu, takže zdravotní nebezpečnost se týká především menších dětí a PVC hraček nebo výrobků pro děti.“

Značení PVC:

Značka s číslem 3 v trojúhelníčku jasně značí, že hračka je vyrobena z PVC. Mnoho hraček však bohužel není označeno vůbec. Rodiče by se měly těmto podezřelým hračkám raději vyhnout.

tags: #pvc #pro #deti #informace

Oblíbené příspěvky: