Pokud máte povrch karosérie připravený a bezvadně zbroušený, můžete přistoupit k finálnímu dílu - samotnému lakování. Teprve teď se pořádně ukáže, zda jste nepodcenili některý z předešlých kroků a zda bude výsledek mistrovským dílem.
Příprava před lakováním: Lakýrnické desatero
Abyste věděli, co vás čeká, shrňme si nejprve pro přehlednost jednotlivé zásady:
- Dokonale připravený a odmaštěný povrch.
- Bezprašné a čisté prostředí, ve kterém lakujeme a necháváme povrch schnout.
- Pravidlo 3×20 - teplota okolí, materiálu a lakovaného povrchu na stejné úrovní, ideálně 20°C (resp. rozmezí 18°C - 23°C).
- Správná viskozita použitého materiálu dle míchacího poměru a měření.
- Správný tlak a čistota přiváděného vzduchu.
- Pravidlo 2×90 - úhel mezi povrchem a pistolí je 90 ° v obou směrech.
- Odstup pistole od lakované plochy 10-15cm.
- Rychlost tahů pistolí 900-1200mm/s.
- Překrytí jednotlivých tahů o 1/3.
- Řádné proschnutí všech vrstev mezi sebou.
Systémy lakování a akrylátové barvy
Všechny možnosti lakování se obvykle odvíjejí od charakteru odstínu (buď metalický, nebo UNI - pastelový), požadovaného vzhledu auta, odolnosti a životnosti laku. Nejčastěji se můžete setkat se dvěma systémy lakování - jednovrstvým akrylovým systémem a dvouvrstvým bazickým (někdy také třívrstvým).
2K Akrylátový lak
V tomto systému můžete lakovat pouze UNI - pastelové odstíny. Akrylátový lak je systém dvousložkový a tuží se převážně v poměru 2:1:10 % (2 díly laku, 1 díl tužidla a 10% ředidla). Pokud použijete akrylátový 2K lak, nemusíte jej následně přelakovat bezbarvým lakem, takže ušetříte čas i finanční prostředky. Akrylát se typicky používá na starší i nová užitková vozidla. Nedosáhneme s ním sice takového lesku a odolnosti jako s bazickým lakem, ale na první pohled není rozdíl poznat.
Na velké plochy a užitková vozidla použijte 2K Akrylátový průmyslový lak
Tento systém je ideální na lakování kabin nákladních automobilů, užitkových vozidel nebo letadel. Poměr tužení je podobný jako u klasického systému akrylátového laku, tento lak však má vyšší obsah sušiny (a tedy i lepší krytí) a je třeba ho naředit 20 % akrylátovým ředidlem. Jasnou výhodou je větší flexibilita celého systému a až poloviční cena oproti klasickým autolakům. Nevýhodou je chudší koloristika a tedy i omezený výběr odstínů. Typicky se průmyslový akrylátový lak míchá v odstínech RAL, NCS a dalších průmyslových standardech.
Čtěte také: Typy vrtáků do betonu 40mm
Důležité faktory během lakování
Nejprve samozřejmě zkontrolujte připravenost povrchu. Znovu připomínáme, že jakákoli mastnota, nečistota, nebo dokonce oděrka se negativně projeví na celkovém vzhledu povrchu. Nepodceňte také čistotu okolí, zejména jeho prašnost. Při lakování se samozřejmě pohybujeme a víříme prach, který pak ulpívá na lakované ploše.
Znovu dodržujte pravidlo 3×20 - teplota okolí, lakovaného dílu i materiálu má být na stejné úrovni (ideálně okolo 20 °C). Důležitou součástí je také správné nastavení a čištění přiváděného tlakového vzduchu. Typicky se provádí nízkotlaké lakování, takže tlak u pistole se bude pohybovat okolo 2 bar. Dejte si pozor na častou lakýrnickou chybu: je třeba si uvědomit, že na 1 m vzduchové hadice se ztratí 0,1 bar tlaku. Pokud tedy například lakujeme s desetimetrovou hadicí, přijdeme na cestě od kompresoru k pistoli o 1 bar. Tlak tedy zásadně měřte těsně pod pistolí, ideálně malým manometrem s regulací.
Důležitá je také čistota přiváděného vzduchu (pozor na částečky oleje z kompresoru nebo kapičky vody v hadici). Nejlépe před lakováním nainstalujte na konec hadice pod pistoli malý odkalovací filtr. Tlaková nádoba kompresoru by také měla mít dostatečnou kapacitu, aby se kompresor nezahříval.
Výběr správné trysky pro akrylátovou barvu
Tryska je možná jen malá součástka vašeho stříkacího zařízení, ale její důležitost je naprosto zásadní. Správná velikost trysky omezuje přestřiky a umožňuje lepší kontrolu nad kvalitou povrchové úpravy. Je to podobné jako s vrtáky pro vrtačky. Jsou vrtáky do dřeva, jiné jsou určené pro vrtání do kovu či betonu. Každý vrták se současně dodává v různých velikostech. Pokud použijete pro určitý materiál nesprávný vrták, nedosáhnete požadovaného výsledku.
Ne všechny trysky vypadají stejně. A má to dobrý důvod. K dispozici jsou trysky čtyř typů. Každý typ je určen ke konkrétnímu použití.
Čtěte také: Rozměry a cena betonové skruže 50 cm
Před lakováním si zjistěte průměr trysky lakovací pistole a její typ. Ideální průměr se pohybuje mezi 1,2-1,4 mm. Stříkacích pistolí najdeme na trhu několik druhů - pro lakování se nejvíce hodí ty s označením HVLP (High Volume Low Press - 2 bar) nebo RP (zde se doporučuje tlak 2-2,2 bar). U pistolí se také udává spotřeba vzduchu v litrech za minutu. U HVLP je to cca 350 l/min a u RP 260-320 l/min. Podle tohoto údaje byste také měli volit kompresor, který zvládne pistoli dostatečně zásobovat vzduchem.
Kritéria pro výběr trysky
Výběr správné trysky sestává ze tří kroků:
- Trysky se vyvíjejí pro konkrétní použití. Materiály používané pro velmi kvalitní rozprášení (například mořidla nebo fermeže) vyžadují trysku s menším otvorem. V případě těžších materiálů, jako je latex, musí být otvor větší.
- První číslo vyjadřuje šířku rozstřiku (průměr kužele rozstřiku). Odpovídá úhlu, v jakém se stříká. Pokud má toto číslo hodnotu 5, budete stříkat v úhlu 50°. Průměr kužele rozstřiku je určen úhlem, v jakém se stříká, ve vzdálenosti 30 cm od povrchu. Čím širší rozstřik, tím rychleji nastříkáte velké povrchy, ale budete mít větší spotřebu barvy. Při užším rozstřiku budete pracovat pomaleji, ale spotřebujete méně barvy a budete mít při stříkání vyšší kontrolu. Určete, jaký průměr kužele rozstřiku požadujete, a výsledek vydělte číslem 5.
- Poslední dvě číslice trysky uvádějí velikost stříkacího otvoru trysky v tisícinách palce. Čím je toto číslo vyšší, tím vyšší je průtok, kterým můžete stříkat. Velikost otvoru trysky určuje množství barvy stříkané tryskou. Maximální průtok stříkacího zařízení musí být vždy vyšší než maximální průtok trysky. Nikdy nepoužívejte trysky větší, než jaké dokáže vaše zařízení zvládnout.
Tyto faktory je třeba při výběru trysky brát v úvahu. Na základě obecných údajů z předchozího textu můžete vybrat ideální trysku, nejvhodnější pro vaše použití.
Opotřebení trysky
Vrátíme-li se ke srovnání trysek a vrtáků, budete také schopni porozumět tomu, jak může vaši práci ovlivnit opotřebení a poškození trysky. Zkoušeli jste někdy vrtat do betonu opotřebeným vrtákem? Podobné je to i v případě, že stříkáte opotřebenou tryskou. Kromě toho platí, že když použijete opotřebenou trysku, je dost možné, že překročíte maximální průtok stříkacího zařízení.
Techniky aplikace akrylových barev
Kromě zmíněné zásady 3×20 je při aplikaci laku nutné dodržovat tzv. zásadu 2×90. To znamená, že úhel pistole s lakovaným povrchem by měl svírat úhel 90 °, a to jak horizontálně, tak vertikálně. Odchylky od tohoto sklonu mohou vést ke změnám odstínu barvy a to zejména u metalických odstínů, kde je důležité pod jakým úhlem dopadne zrno povrch. Důležitým faktorem je dále vzdálenost pistole od materiálu - ta by se měla pohybovat mezi 10-15 cm. Pro rychlou kontrolu můžete použít pomůcku: sevřenou pěst položte na povrch a vztyčte palec. Nyní máte míru cca 15 potřebných centimetrů, bez palce 10cm. Po „pěstní kontrole“ nezapomeňte odmastit povrch:-)
Čtěte také: Betonové skruže – rozměry a cena
Správná rychlost lakování
Posledním důležitým pravidlem je správná rychlost lakování. Obecně lze říci, že rychlost pistole při lakování by se měla pohybovat asi okolo 900-1200 mm/s. Tento údaj však samozřejmě v praxi velmi těžko změříme. Nezbývá tedy, než správnou rychlost pohybu získat praxí, nebo ji odkoukat u zkušených lakýrníků (dobrou pomůckou mohou být třeba videa na YouTube, kterých tam najdete nespočet).
Aplikace vrstev a schnutí
Aplikujte lak v jedné rovině tak, aby jeden střik (tah pistolí) překrýval druhý asi o jednu třetinu. Jak již jsme zmínili, po nástřiku bázického laku je nezbytné aplikovat ještě finální vrstvu bezbarvého laku. Počítejte však s tím, že většina těchto laků má tendenci se slévat, takže aplikovaná vrstva nemusí vypadat hned po aplikaci dokonale (má lehký „pomerančový efekt“). Teprve po chvíli se lak sám ustálí a srovná. Bezbarvý lak je možné nanášet na metalízu velmi záhy - asi po 15 minutách. Určitě ale není dobré nechat podkladový lak schnout déle než tři hodiny. Po této době se už s bezbarvým lakem nespojí dokonale a může hrozit jeho odlupování. Vrstva bezbarvého laku by měla být cca 50 µm silná. Pokud byste aplikovali bezbarvého laku více, mohlo by dojít ke změnám odstínu autolaku a také efektu lupy (zvětšování hliníkového zrna v odstínu).
Akrylové barvy a jejich vlastnosti
Akrylové barvy patří mezi nejoblíbenější materiály pro kreativní tvoření. Díky své univerzálnosti, snadnému použití a rychlému schnutí si získaly oblibu u začátečníků i profesionálních umělců. Akrylová barva je moderní typ barvy na vodní bázi, která se vyznačuje rychlým schnutím, vysokou krycí schopností a univerzálním využitím. Ředitelnost vodou - Lze je snadno naředit nebo smýt, dokud nezaschnou. Akrylové barvy jsou mimořádně univerzální.
Pojem akrylová barva se používá pro barvy na bázi polyakrylové pryskyřice (tj. chemicky vyráběném pojivu), smíchané s barevným pigmentem. Pro začátek si při práci s akrylem vystačíme pouze s vodou, kterou lze barvy ředit a očistit štětce od barvy. Po zaschnutí jsou barvy voděodolné. Výhodou např. Obecně se dá říct, že se jedná o rychlou malbu. Na rozdíl od oleje tak máme obraz hotový za jeden den a není třeba čekat na zaschnutí jedné vrstvy několik hodin až dní. Po zaschnutí můžeme barvy přemalovat další vrstvou. Tou buď předchozí vrstvu zcela zakryjeme, nebo horní vrstvu naneseme pouze "lazurní", kdy je přes novou vrstvu ta původní vidět. Lazuru vytvoříme jednoduše větším naředěním akrylové barvy vodou či médiem. Jednotlivé odstíny mezi sebou můžeme míchat dle libosti (kombinovat lze i různé typy a značky).
Typy akrylových barev
- Polo pastózní barva v tubě, sklenici nebo kelímku: Nejrozšířenější druh akrylů, určený pro malbu na plátno i další materiály. Pokud je barva velmi hustá, zředí se vodou nebo médii.
- Akrylový inkoust: Více zředěná akrylová barva, uzpůsobená plynulému používání násadkových per, markerů nebo airbrush pistolí (nanášení barvy v proudu vzduchu). Oproti přírodním barevným tuším a inkoustům mají syntetické akrylové inkousty výraznější odstíny a větší kryvost.
- Vinyl-akrylové barvy: Obsahují pružný vinyl, který napomáhá při nanášení a dobře kryje. Jsou tedy vhodné na pružné a členité materiály, což ocení nejen modeláři.
- Akrylové barvy pro serigrafii: Nanáší se na síto a opakovaně se s nimi tiskne přes síťovou šablonu.
- Akrylát ve spreji: Ideální pro jednolitý a rovnoměrný nástřik barvy. Tvar finálního střiku je ovlivněný typem zvolené trysky. Trysky je nutné čistit vodou, aby nedošlo k ucpání. Oproti syntetickým sprejům jsou ty akrylové vhodné i pro použití v interiéru.
- Akrylové barvy na textil: Po zažehlení do látky jsou voděodolné a látku lze dále prát v pračce. Ředí se vodou a jejich aplikace je jednoduchá pomocí štětce, spreje, tisku, apod.
- Heavy body: Nejhustší barva, ideální pro vytváření vrstvených, strukturálních, 3D děl a práci s malířskou špachtlí.
- Soft body: Střední hustota akrylové barvy, krémová, lehce tekutá a snadno roztíratelná štětcem.
- Tekutá forma akrylové barvy: Tak řídká, že se aplikuje litím barvy na podklad (tzv. pouring). Tento druh barvy je také vyvinut např. pro airbrush techniku, kdy se barva stříká ve slabých vrstvách speciální pistolí na podklad.
Kvalita akrylových barev
Pro obrazy na plátno nebo abstraktní malby vybírejte kvalitní umělecké barvy (tzv. Student grade - Levnější, vhodné pro začátečníky a hobby projekty. Artist grade - Profesionální kvalita, vysoká pigmentace, lepší krytí a dlouhá životnost). Krycí barvy (opaque) - Zakryjí spodní vrstvy, ideální pro silné, syté nátěry.
Kvalita barvy může ovlivnit celkový proces tvorby, kdy kvůli nekvalitní barvě, která např. Toto může odradit zejména nezkušené začínající malíře, i když pořízení drahých profi barev také není pro začátečníka ideální. Akrylové barvy mají své jedinečné vlastnosti: rychle schnou, mají dobrou krycí schopnost, kdy je možné je přetřít a začít znova, mají kvalitní pigmenty a širokou škálu barev, jsou bez zápachu a ředitelné obyčejnou vodou. Barvy jsou po zaschnutí voděodolné a stálobarevné. Navíc jsou širokospektré a jde s nimi malovat na většinu materiálů.
Ředění a míchání akrylových barev
Akrylová barva je vodou ředitelná barva na vodní bázi, která se vyznačuje rychlým schnutím, vysokou krycí schopností a univerzálním využitím. Akrylová barva se ředí vodou nebo speciálním akrylátovým ředidlem podle požadované konzistence. Pro běžné nanášení stačí přidat malé množství vody.
Akrylové barvy mícháme na paletě nebo je nanášíme přímo na plátno. Plastové palety mívají hlubší otvory na vodu a lépe se z nich odstraňuje barva. Akrylové barvy se míchají přímo na paletě. Například pro získání oranžové smíchejte žlutou a červenou ve stejném poměru. Pro zelenou zkombinujte žlutou a modrou. Pokud chcete vytvořit fialovou, smíchejte modrou a červenou. Pro zesvětlení přidejte bílou, pro ztmavení přidejte černou - ale opatrně, protože černá je velmi intenzivní. Pro pastelové odstíny míchejte základní barvy s větším množstvím bílé. Barvy naneste vedle sebe a postupně je štětcem nebo špachtlí smíchejte, dokud nedosáhnete požadovaného odstínu.
Média pro akryl
Média jsou různé verze emulzí používaných při výrobě akrylových barev, kterými lze měnit vlastnosti barev, aniž by se snížila jejich kvalita. Pokud chceme mít barvu více tekutou ale přitom ponechat její kvalitu a vlastnosti, použijeme média na akryl. Některá z nich pomáhají dodat akrylovým barvám i více lesku, můžeme je přimíchat přímo do barvy nebo natřít celou malbu až na závěr (taková média slouží zároveň jako finální lak). Samotný lak se používá také pro ochranu hotové malby, kterou chrání před UV zářením a nečistotami. Dostupné jsou laky buď tekuté, které se nanáší štětcem, nebo ve spreji.
Jak jsme se již dozvěděli, akrylové barvy sami o sobě zasychají poměrně rychle. To bývá problém, když potřebujeme s barvou pracovat o něco déle. V tomto případě můžeme do barvy přimíchat tzv. zpomalovač schnutí (retardér), který dobu schnutí prodlouží až o několik hodin. Retardéry jsou tekuté nebo gelové. Pro techniku pouringu použijeme médium, které akrylové barvy velmi zředí a umožní jejich "lití" po plátně. Krakelování je tvorba prasklinek v malbě. Často se tak hodí, když chceme docílit "starého efektu" u malby. Pro dosažení struktury a 3D efektů v malbě je vhodné použít modelovací pastu a různé strukturovací gely. Média přimícháváme přímo do barvy nebo naneseme nejdříve na daný povrch, necháme zaschnout a až poté přetřeme akrylovou barvou. Pasty a gely mohou být hladké ale i různě hrubé, s příměsí například písku, skleněných kuliček nebo malých krystalků.
Stříkací pistole a akrylátové barvy
Stříkací pistole nebo stříkací pistole umožňuje nanášení barvy na různé povrchy: dřevo, kov, beton, umělý kámen. Důležitou podmínkou pro práci se zařízením je použití takového nátěrového a lakovacího materiálu vhodného pro jeho fyzikální vlastnosti. Stříkací pistole má těžiště k rukojeti, aby se při provozu neunavila ruka osoby držící stříkací pistoli. Pistole je navíc vyrobena ze speciálních korozivzdorných materiálů. Tryska a dorazová jehla jsou nadměrně namáhané díly a měly by být vyrobeny z materiálů odolných proti opotřebení. Stříkací pistole se používají ve výrobě i v domácnosti.
Výběr barvy pro stříkací pistoli
Pro sprej je vhodné složení, které bude splňovat určité požadavky. Akrylové barvy na bázi polymerních esterů se snadno stříkají ze stříkací pistole. Akryláty jsou vhodné pro nátěry dekorativních panelů nebo panelů. Barva rychle tvrdne, zasychá během několika minut. K naředění akrylátu stačí nalít do pracovního roztoku čistou vodu.
Kritéria pro výběr rozpouštědla
Pokud je postřiková kapalina příliš hustá nebo příliš řídká, manipulace s ní bude nepohodlná. Na povrchu se objevují vady, takže musíte práci předělat. Rozpouštědlo působí jako regulátor viskozity. Pro pracovní míchání je nezbytné z mnoha důvodů:
- Viskózní a hustá barva se špatně přizpůsobuje kovovému povrchu a nelze ji nanášet v tenké vrstvě ze stříkací pistole. Výsledkem je zvýšení masové spotřeby.
- Pokud je hmota tekutá, pak po nastříkání stéká dolů a tvoří ošklivé skvrny.
- Slizová barva nezakryje vady plátna, když potřebujete natřít bránu nebo plot. Případné nerovnosti budou viditelné i při stříkání na blízko.
- Pokud je kompozice nadměrně tekutá, bude k vytvoření husté vrstvy zapotřebí několik přístupů.
Správné naředění pracovní směsi lze provést rozpouštědlem s odpovídajícími vlastnostmi. Klasifikace barvy pomáhá při výběru rozpouštědla: málo zatížené, středně zatížené a silně zatížené. Pro barvy s nízkou plnivostí by se nemělo používat příliš mnoho rozpouštědla a do barev s vysokou plnivostí se přidává až 30 % rozpouštědla.
Důležitá je charakteristická teplota konstrukce. Ukazatel teploty se bere v úvahu na začátku kroku ředění. Rozpouštědla se dělí do 3 skupin: rychle, univerzální a pomalu. Základem této klasifikace je rychlost interakce rozpouštědla se základním složením. Rychlá rozpouštědla se používají, když je teplota vzduchu nižší než + 17 stupňů. Pokud je vzduch zahřátý na + 20 nebo + 25 stupňů, použijte univerzální rozpouštědla. Když je teplota nad + 25 stupňů, nejlepší možností je přidat pomalé rozpouštědlo.
Pokyny pro ředění
Obvykle výrobce napíše na obal pravidla ředění barvy. Jedná se o standardní receptury vyvinuté inženýry. Například při použití akrylových barev se přidává požadované minimum, protože akryly již obsahují aktivátor. Obecně uznávaným pravidlem je přidat 1 litr ředidla a 0,3 litru tužidla na 2 litry barvy. Abyste se vyhnuli měření pouhým okem, použijte kádinku nebo baňku. Aby byla pracovní směs vhodná k použití, je důležité v každé fázi respektovat poměr barvy ve spreji.
Další možností pro stanovení viskozity pracovní hmoty je použití viskozimetru. S jeho pomocí se kompozice zředí, dokud se nezískají požadované indikátory. Ředění barvy je mnohem jednodušší než zahušťování, proto se rozpouštědlo přidává po malých dávkách. Nejprve se nalije barva, poté se přidá rozpouštědlo podle pokynů. Po každém přidání se pracovní směs důkladně promíchá.
Určení připravenosti nátěru
Připravenost pracujícího personálu je určena pouhým okem. Barva by měla stékat, ale ne proudit silným proudem. Kromě toho by rychlost odkapávání měla být vzhledem k průměru trysky rozprašovače co nejpohodlnější. Viskozimetr umožňuje stanovit viskozitu s přesností 0,1. Jednotkou měření zařízení je DIN. Základem je relativní viskozita. Podstatou metody měření je stanovení rychlosti průchodu pracovní směsi tryskou určitého průměru za danou jednotku času.
Použití viskozimetru:
- Nádoba je naplněna barvou, která blokuje spodní otvor.
- Nejprve se zaznamená čas, poté se z otvoru vyjme závěrka.
- Jakmile je nádoba prázdná, stopky se zastaví a výsledek se zaznamená.
- Výsledný součet se zkontroluje podle speciální tabulky a určí se viskozita.
Stůl je dodáván s viskozimetrem. Poskytuje charakteristiky složení barvy a laku a také průtok.
| Typ barvy | Doporučený průměr trysky (mm) | Typ pistole | Tlak (bar) | Ředění akrylátu |
|---|---|---|---|---|
| Akrylátový 2K lak (UNI - pastelové odstíny) | 1,2-1,4 | HVLP, RP | 2-2,2 | 2 díly laku, 1 díl tužidla, 10% ředidla |
| 2K Akrylátový průmyslový lak (kabiny, užitková vozidla) | 1,2-1,4 | HVLP, RP | 2-2,2 | 20 % akrylátového ředidla |
| Akrylová barva (obecné použití) | Závisí na viskozitě | HVLP, RP | 2-2,2 | Čistá voda |
Řešení běžných problémů při lakování
Barva se často nalévá do stříkací láhve a kompozice má špatnou konzistenci. Situaci lze napravit pouze v počáteční fázi, kdy kapalina nezhoustla.
Způsoby, jak problém vyřešit konzistentně:
- Pokud je hmota příliš tekutá, necháme několik hodin s otevřeným víkem zhoustnout.
- Viskozita se zvyšuje chlazením. Snížením teploty vznikne hustší směs.
- Pokud je barva bílá, můžete ji zahustit křídou nebo vápencem.
- V samostatné nádobě se pigment rozpustí s několika kapkami rozpouštědla a smíchá se se základní kompozicí.
Pokud uvedené metody nepomohly k zahuštění kompozice, můžete použít elektrickou stříkací pistoli. Velikost trysky elektrické lakovací pistole je menší než u ručního zařízení. Tato technika nemění hustotu pracovní hmoty, ale dokonce umožňuje nanášet tekuté barvy v rovnoměrné vrstvě na problémový povrch.
Častým problémem při použití stříkací pistole je neprůhlednost povlaku. To je způsobeno vnikáním vody do pracovní směsi. To se děje z několika důvodů:
- nízká vnitřní teplota;
- použití nekvalitních rozpouštědel;
- porušení pravidel provozu stříkací pistole.
Pronikání vody vede k nekvalitnímu, bahnitému stínu. Řešením je po zaschnutí povrchu nastříkat ředidlo stříkací pistolí a přeleštit pro novou vrstvu korigovaného nátěru.
tags: #prumer #trysky #na #akrylatovou #barvu #doporučení