Pokud se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a práci si rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.
Typy omítek a jejich výběr
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Abyste zvolili tu správnou, je nutné vědět, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohly později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.
Fasádní omítky
Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.
Minerální omítky
- Vyrábí se z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.).
- Jde o suché směsi, které se před aplikací musí smíchat v požadovaném poměru s vodou.
- Vyznačují se vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní.
- Jejich nevýhodou je náročnost aplikace a nutnost dodatečného nátěru fasádní barvou, protože nejsou probarvené.
Pastovité omítky
- Jsou tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení.
- Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné.
- Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné.
- Podle použitého pojiva se dělí na silikátové, silikonové a akrylátové.
Silikátové omítky
- Nejvíce paropropustné.
- Pojivem je silikát (vodní sklo).
- Hodí se pro použití na všechny typy zateplovacích systémů.
- Zásadité pojivo odolává vzniku plísní a mechů.
- Aplikace je možná jen při dobrých klimatických podmínkách (ideální teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %).
Silikonové omítky
- Patří k nejlepším materiálům pro omítání fasád díky vynikajícím vlastnostem.
- Vyznačují se dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, jednoduchou aplikací a mnohaletou životností.
- Odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.
Akrylátové omítky
- Cenově nejdostupnější.
- Probarvený typ pastovitých omítek, lze je namíchat i do velmi sytých odstínů.
- Jsou mechanicky odolné a snesou častý kontakt s vodou.
- Řada výrobců přidává speciální fungicidní přísady pro odolnost proti mechům a plísním.
- Hlavní nevýhodou je nízká paropropustnost, doporučují se jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.
Vnitřní omítky
Vnitřních omítek máme několik druhů - lehké, vylehčené, nebo klasické vápenné čisté, či s příměsí sádrového typu. Po montáži veškerých hrubých rozvodů (kanalizace, voda, plyn, ÚT a elektro) a osazení oken můžeme začít s vnitřními omítkami. Nejprve dobře zakryjeme PE fólií nová okna. Firma si na stavbu přiveze silo, osadí kovové rohové profily a provede omítky ve vyšší povrchové kvalitě a za nižší cenu než při ručním omítání.
Seznam nářadí
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat.
Čtěte také: Plastová okna a barevné provedení
- zednická lžíce
- vodováha
- olovnice
- zednické hladítko (kovové, plastové, plstěné, pěnové, s mechovou gumou)
- zednická naběračka
- velkokapacitní vědro
- zednická stěrka
- míchadlo (elektrické míchadlo stavebních směsí)
- stahovací lať (dlouhá vodováha)
- zednická skoba
- ruční omítačka (pro špricování zdí)
- klasická míchačka (zejména pro větší plochy)
- stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
- omítníky (hliníkové)
- fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)
- zubatá stěrka (pro lepidlo na izolační desky)
- nůžky (na armovací tkaninu)
- hloubkový doraz (pro vrtání otvorů pro hmoždinky)
- kladivo (pro zatlučení hmoždinek)
Příprava podkladu
Před tím, než začneme omítat zdivo, je potřeba zajistit kvalitní podklad, který by měl splňovat několik základních kvalitativních parametrů:
- Rovný
- Pevný a únosný
- Nasákavě soudržný
- Technologicky zaschlý
- Nesmí být zmrzlý
Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály - v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny. Poškozená místa můžete opravit pomocí vhodné malty pro zdění.
Při provádění omítkářských prací a odpovídající čas po jejich skončení musí být teplota vzduchu a podkladu nad +5 °C, optimální teplota pro omítání je +20 °C. Podklad musí být suchý, únosný, soudržný, bez prachu a uvolněných částí. Zdivo, které je příliš vlhké, se nedoporučuje omítat, protože by docházelo k příliš velkým objemovým změnám v konstrukci omítky. To by poté mělo jiné mechanické vlastnosti, než potřebujeme. K nadměrnému zvlhnutí zdiva dochází při přívalových deštích, nebo po mokrých technologických procesech ve vyšších částech stavby. V takovém případě je zkrátka lepší počkat, než se zdivo vysuší, nebo nákladně zdivo vysušit vysoušecími přístroji. Stejně tak je nevhodné omítat příliš nahřáté zdivo v obdobích letních měsíců. Zdivo se v takovém případě naopak musí před omítáním navlhčit. Pokud je podkladem přímo nová nosná konstrukce, nevyžaduje se žádná zvláštní příprava.
Penetrace nebo špric
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. K tomu, aby se zajistil kvalitní povrch, na který aplikovaný materiál kvalitně přilne, se používají různé penetrační nátěry, nebo cementové postřiky.
Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na něj lépe držela nahazovaná omítka. Cementový postřik (špric) se nanese na navlhčené zdivo. Materiál spadlý na zem včas odstraníme, později to půjde velmi těžce. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
Čtěte také: Vše o laminátových podlahách s dubovým vzorem
Oproti tomu penetrací je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce nebo válečku. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Silně nasákavé podklady nebo podklady, ze kterých se drolí písek, byste měli opatřit základním nátěrem (penetrací). Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.
Před nahazováním jádrové omítky musíme vydřevit prkny okenní otvory a výdřevu pečlivě vodováhou provážit svisle i vodorovně. V oblastech, kde jsou ve zdivu zazděny jiné prvky, které mají jiné fyzikální vlastnosti (překlady, vedení zdravotechniky, jiný druh zdiva), je potřeba vložit výztužnou síť pro jádrové omítky. Tato síť nám zajistí, že nebude docházet k dilatačním prasklinám v takto komplikovanějších místech.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Jádrová omítka se nanáší ve dvou vrstvách bezprostředně za sebou. První vrstva se pouze nechá chvílí „zavadnout“, a pak se již nahodí vrstva druhá. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka. Nahodit zdivo a omítnout základními vrstvami můžeme s trochou šikovnosti sami. Nemusíme se bát toho, že povrch nebude absolutně rovný. Častokrát je povrch dokonce hezčí a jaksi útulnější, právě když jsou na něm esteticky nezávadné nerovnosti. Mírné nerovnosti jsou mimochodem to, co ze starých domů dělá domy malebné. Po nahození stěn výdřevu otočíme na stěny kolem oken a nahodíme maltou ostění okna - špaletu.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.
Čtěte také: PVC materiály s ESD ochranou
Natažení fajnové omítky (štuku)
Konečně se dostáváte k poslední části, kterou je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Na tuto jádrovou omítku natahujeme štukovou omítku. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
Zateplení fasády a pastovité omítky
Dobrá izolace venkovních stěn není důležitá jen v dobách stoupajících nákladů na energie. Kromě energetické účinnosti přispívá k příjemnému klimatu v místnostech. Kdo má špetku řemeslného nadání, může si zaizolovat vnější fasádu svého domu sám.
Krok 1 - Plánování
Před provedením izolace fasády svého domu byste měli vzít v úvahu několik věcí. Informujte se proto před zahájením práce u svého odborného poradce. U všech materiálů respektujte pokyny výrobce a pokyny pro zpracování. Před zahájením práce se informujte o zákonných ustanoveních k úspoře energií. Je to důležité zejména kvůli žádosti o poskytnutí dotace, která musí být podána před zahájením stavby.
Krok 2 - Příprava podkladu
Pro další zpracování byste měli dobře připravit všechny podklady, protože musí být nosné, rovné, suché a nezámrzné. Nesmí být mastné ani zaprášené. Poškozená místa můžete opravit pomocí vhodné malty pro zdění. Silně nasákavé podklady nebo podklady, ze kterých se drolí písek, byste měli opatřit pomocí válečku nebo širokého štětce základním nátěrem (penetrací). Při provádění ETICS je potřeba věnovat pozornost podkladu. Podklad musí být suchý, únosný, soudržný, bez prachu a uvolněných částí.
Krok 3 - Upevnění soklových profilů
Určete vodorovnou výšku soklového profilu a zakreslete ji (minimálně 30 cm nad úrovní terénu). V případě potřeby můžete přitlouci pomocnou lať. Poté můžete profil přiložit, navrtat otvory pro hmoždinky (po 50 cm) a upevnit pomocí zarážecích hmoždinek. Dbejte na to, abyste mezi jednotlivými styky profilů nechali 2-3 mm širokou mezeru (na tloušťku skládacího metru) a na rozích budovy provedli úkosové řezy (45 °).
Krok 4 - Nanesení lepidla
Při lepení izolačních desek se nanáší lepicí hmota ručně nebo strojně na desky, anebo na podklad. Musí být dodrženo výrobcem minimální pokrytí desky lepidlem, zpravidla bývá 40%. Lepidlo naneste po obvodu desky ve spádu směrem k okraji desky a na plochu desky naneste šest terčů. Na mezikusech byste měli terč rozetřít pomocí ozubené stěrky (zuby 10 mm). Při lepení izolačních desek z minerální plsti musí být nejprve lepicí hmota vtlačena v tenké vrstvě do vláken desky. Následně se nanáší ve vrstvě pro přilepení na podklad. Izolační desky z minerální plsti s kolmým vláknem (lamely) musí být podlepeny celoplošně. Při lepení izolačních desek je maximální povolená vrstva podlepení 20 mm. V případě větších nerovností se musí podklad v předstihu vyrovnat jádrovou omítkou nebo použít silnější izolační desky.
Krok 5 - Upevnění izolačních desek
Izolační desky na zeď přiklápějte a poklepáváním hladítka je zcela upevněte. Dbejte na to, aby byly styky čisté a pokládejte desky s minimálním přesazením 20 cm. Na rozích domu nalepte desky s malým přesahem (cca 5 mm tloušťky lepidla), spojte je a nechte styčné plochy bez lepidla.
Krok 6 - Úprava izolačních desek
Než začnete lepit izolační desky na špalety, měli byste na rám a na parapet, a také pod parapet a mezi parapet a izolační desku, nalepit těsnicí pásku. Velice precizně změřte vkládané části izolačních desek a přesně je přiřízněte. Rohy otvorů se musí vždy nacházet uvnitř izolační desky ve tvaru L. Zamezte přitom vzniku křížových spár! U všech napojení přilehlých stavebních prvků, např. dřevěných trámů, okenních a dveřních rámů nebo parapetů by měla být mezi izolační desku a stavební prvek nalepena těsnicí páska. Těsnicí páska nesmí být lepena přes roh, musí být na rohu vždy ustřižena a na druhé straně rohu znovu nasazena.
Krok 7 - Montáž talířových hmoždinek
Rozmístění a počet talířových hmoždinek vyplývá z ČSN 73 2902 Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) - Navrhování a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem. Statik s využitím této normy, zpracuje kotevní plán. Druh hmoždinek, které je možné do systému použít, je uveden v platném technickém schválení ETICS. Požadavek na minimalizaci tepelných mostů si vynutil používat tzv. zapuštěný způsob montáže hmoždinek. Hmoždinka se při montáži umístí do předvrtaného otvoru a pomocí speciálního nástroje dodávaného výrobcem hmoždinky se provede její zapuštění cca 15 - 20 mm pod povrch fasády. Následně se talířek zakryje systémovou zátkou, která musí lícovat s povrchem izolantu a nesmí být více zapuštěná. Technologický předpis výrobce systému předepisuje velikost talíře hmoždinek, který může být rozšířen ze standardních 60 mm na 90 mm pro desky z minerální vlny s podélnými vlákny. Upevněte talířové kotvy pomocí hmoždinek v rozích desek, uprostřed dlouhých stran a v horizontální středové ose. Hloubka vrtaného otvoru by měla odpovídat délce hmoždinky + 1-1,5 cm. Při vrtání otvorů použijte hloubkový doraz, talířové hmoždinky zatlučte kladivem tak, aby lícovaly s povrchem, a upevněte rozpěrným hřebem.
Krok 8 - Montáž rohových úhelníků
Rohy domu, otvorů oken a dveří zabezpečte pomocí rohových úhelníků proti poškození nárazy. Naneste lepidlo, lepidlo rozetřete pomocí stěrky (8 mm), úhelník vyrovnejte a síť (perlinku) kompletně zapusťte do lepidla. Stejným způsobem postupujte u špalet oken a dveří, a také u překladů, přičemž rohy navíc opatřete diagonálními armovacími pruhy.
Krok 9 - Nanesení stěrkové hmoty
Provádí se zpravidla na ukotvený izolant a skládá se ze stěrkové hmoty a výztuže. V současné době některé systémy umožňují použití izolačních desek z minerální vlny s nízkou pevností v tahu kolmo k povrchu desky. Výztuž je speciální tkanina s impregnací proti působení zásaditého prostředí, které se nachází uvnitř základní vrstvy. Různé druhy se liší velikostí oka a zároveň plošnou hmotností. Základní vrstvu lze provádět ručně i strojně. Při ručním nanášení se nanesou ozubeným hladítkem 2/3 plánované vrstvy stěrkové hmoty, následně se do povrchu takto nanesené vrstvy vtlačí předepsaná výztužná tkanina. Při napojení se překrývá o 100 mm. Nyní můžete směrem zdola nahoru nanášet jednotlivé pásy stěrkové hmoty (min. tloušťka 4 mm) a vše roztírat pomocí ozubené stěrky (ozubení 8 mm).
Krok 10 - Zapracování tkaniny a stažení
Následně se nanese další vrstva stěrkové hmoty, kterou se tato vrstva dorovná do konečné tloušťky. Výztužná tkanina musí být umístěna ve 2/3 základní vrstvy, blíže k líci systému. Nyní můžete pomocí hladítka směrem shora dolů zapracovat tkaninu (perlinku). Pozor, aby se nevytvořily záhyby. Jednotlivé pásy musí mít po stranách přesah min. 10 cm. Na závěr byste měli celou plochu stáhnout pomocí hladítka a pásy tkaniny na dolním konci ustřihnout nůžkami. Maximální přípustná tolerance nerovnosti povrchu základní vrstvy je určena typem vrchní omítky. Doporučuje se, aby mezi latí délky 1 m položené na povrch základní vrstvy nepřevyšovala velikost zrna omítky více jak o 0,5mm.
Krok 11 - Základní nátěr a natažení omítky
Před vlastní aplikací omítek se povrch základní vrstvy opatří nátěrem systémovou penetrací - základním nátěrem. Ta má za cíl zajistit přídržnost následně nanášených omítek k základní vrstvě, snížit a sjednotit její nasákavost pro prodloužení zpracovatelnosti omítek. Po důkladném zaschnutí celé plochy můžete začít s přípravou podkladu pro omítku. Naneste základní nátěr a nechte jej zaschnout. Poté rozmíchejte v čistém kbelíku na maltu omítku. Omítku naneste pomocí nerezového hladítka na tloušťku zrna. Přitom je důležité, abyste práci na stěně nepřerušovali, tzn. abyste pracovali tzv. za vlhka. Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou. Aby finální omítka vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka.
Krok 12 - Strukturování omítky
Na závěr můžete pomocí hladítka s mechovou gumou, nebo plastového hladítka vytvořit různé struktury omítky. Pro zvýšení optického efektu můžete sokl (zpravidla opatřený cementovou maltou) natřít nebo opatřit dekorativní barevnou omítkou s kamínky. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít. Základem úspěšné realizace fasádní omítky je správná volba materiálu a dodržení doporučovaného technologického postupu.
Nákupní seznam pro zateplení fasády
| Materiál | Množství |
|---|---|
| Penetrace | cca 150 ml/m² |
| Izolační desky | dle potřeby |
| Armovací tkanina | 1,1 m/m² |
| Drsná omítka 2 mm | cca 3 kg/m² |
| Hliníkové soklové profily | à 2,5 m dle spotřeby |
| Lepidlo (stěrková hmota) | 10 kg/m² (lepidlo cca 4 kg, armovací hm. dle potřeby) |
Oprava staré fasády minerální omítkou
Na opravu staré fasády, ve které se objevily praskliny a další vady, které kazí vzhled budovy a přináší riziko prostupu vlhkosti do zdiva, můžete použít klasické minerální omítky. Nejprve je třeba starou fasádu důkladně očistit a pomocí špachtle odstranit odlupující se a odpadávající části. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe. Dle poměru uvedeném na obalu smíchejte suchou směs minerální omítky s vodou a důkladně promíchejte pomocí elektrického míchadla stavebních směsí. Nechte pár minut odležet a naředěnou směs promíchejte ještě jednou. V dalším kroku naneste omítku na starou fasádu a roztírejte pomocí ocelového hladítka. Doporučujeme do čerstvé stěrky vložit i sklotextilní síťovinu, která novou omítku zpevní. První vrstvu nechte chvíli zavadnout. Minerální omítky nejsou probarvené, a tak se musí dodatečně přetřít fasádní barvou, případně opatřit vrstvou tenké pastovité omítky.
tags: #provedeni #mnichovske #omitky #navod