Domy je nutné chránit před podzemní a vzlínající vlhkostí, která by znehodnotila konstrukce domu a zapříčinila vznik vlhkých map na stěnách a případný výskyt plísní. Hydroizolace však nechrání stavbu jen před vlhkostí, ale i před radonem, což je škodlivý plyn uvolňující se z podloží pod domem. Trvanlivé a funkční řešení hydroizolace spodní stavby je důležitým předpokladem pro bezproblémové fungování a využívání každého objektu.
Pokud projektovaná hydroizolační opatření neplní svoji funkci, dochází k šíření vlhkosti, ať již v kapalné nebo plynné formě, obalovými konstrukcemi až do interiéru. Z technického hlediska je v takovém případě největší problém postupná ztráta požadovaných vlastností všech dotčených konstrukcí, respektive materiálů. Nejčastěji se jedná o nežádoucí změnu mechanických a tepelně-vlhkostních parametrů.
Při rekonstrukcích starších domů bývá jedním z největších problémů zemní vlhkost. Degraduje stavební konstrukce a jejich povrchy, zhoršuje mikroklima interiérů a napomáhá šíření plísní. Proto je nutné provádět kvalitní izolace spodních staveb a základů proti zemní vlhkosti, často ve spojení s předchozími sanačními zásahy. I při výstavbě nových domů je hydroizolace klíčovým prevenčním krokem. Stavby izolujeme proti zemní vlhkosti, gravitační (dešťové) a tlakové vodě, respektive proti vodě v jakémkoli skupenství.
Zemní izolace zamezuje prostupu zemní vlhkosti a zároveň stavbu chrání i před volně stékající a tlakovou vodou. Často slouží i jako ochrana před pronikáním radonu do stavby, případně i jiných plynů. Nejčastěji se s ní setkáme při izolaci budov, chráníme jí však i jímky, jezírka na zahradě, bazény, nádrže a jiné objekty. Nejdůležitější je prvotní volba správného typu izolace, odpovídajícího konkrétní potřebě. U tohoto druhu izolace je třeba zvláště přesně vybírat nejvhodnější typ. Hned na druhém místě je pak správná, bezchybná aplikace za dodržení technologické kázně a důsledné kontroly provedených prací. Opravy hydroizolací jsou později nemožné bez další nákladné investice a radikálního stavebního zásahu do konstrukce.
Zásady návrhu hydroizolační vrstvy spodní stavby
Návrh hydroizolační vrstvy závisí na hydrofyzikálním zatížení. Stavební projektant by měl při návrhu stavby vycházet z průzkumů a na základě nich zvolit vhodné hydroizolační opatření. Konkrétní podoba řešení izolace závisí na postupu realizace podzemí objektu.
Čtěte také: Plastová okna a barevné provedení
Základní ustanovení pro hydroizolace staveb (ČSN P 73 0600: 2000) uvádí, že pro povlakové hydroizolace se používají výrobky, u kterých výrobce uvádí rozsah jejich použití a všechny potřebné parametry i metody zkoušení.
Modifikované asfaltové pásy mohou být v oblasti spodních staveb používány v mnoha různých systémech. Rozhodujícím kritériem pro volbu vhodného systému je kromě požadavků vyplývajících z konstrukčního řešení a požadavků na parametry interiéru hlavně namáhání objektu vodou. Česká Hydroizolační Společnost (ČHIS) definuje ve své směrnici ČHIS 01 Návrhové Namáhání stavebních konstrukcí Vodou (NNV) v sedmi kategoriích.
Typy hydroizolací
Běžně se používají hydroizolace asfaltové, dehtové, z plastů (PVC či HDPE a LDPE fólie) nebo pryže (syntetické), případně i kovové či z jílových materiálů, skla, stěrkové a další. Hydroizolace se natavují, svařují, lepí, pokládají za studena nebo připevňují (kotví) mechanicky, stěrky se natírají či nastřikují. Izolace musí odolat napětí (tlaku) alespoň 0,5 MPa v kolmém směru.
Asfaltové izolační pásy
Asfaltové pásy patří k vývojově nejstarším izolačním hmotám. Lze je použít v úrovni terénu i pod jeho úrovní, jako hydroizolaci i izolaci proti agresivní vodě a radonu (maximálně Střední radonové riziko). Izolace však musí být svařena. Asfalt a dehet jsou nejtradičnějšími a historicky nejstaršími materiály izolace proti zemní vlhkosti. S dehtem se dnes setkáme pouze u starších staveb, při jejich rekonstrukcích, respektive při jeho likvidaci před pokládkou nové hydroizolace. Jinak se už dnes tento „uhelný produkt“ k výrobě izolací vůbec nepoužívá. Daleko vhodnější a taktéž již tradiční jsou právě vodotěsné izolace na bázi asfaltu. A ty dnes patří k nejčastěji používaným hydroizolacím. Setkáme se s nimi buďto ve formě penetračních nebo běžných nátěrů, asfaltových pásů či stěrek. Jinak hovoříme o izolacích z oxidovaného a modifikovaného asfaltu. Nejčastěji se pokládají na podlahu asfaltové pásy navařováním, lze je však pokládat i za studena (volně) nebo kotvit mechanicky. Speciální typy asfaltových pásů se vedle své hydroizolační funkce používají i jako izolace proti radonu.
Současné asfaltové pásy lze charakterizovat jako produkty s vysokou pevností a zároveň pružností izolačních fólií. Asfaltové pásy se rozlišují podle nosné vložky a na typu asfaltové krycí hmoty. Rozlišujeme pásy z asfaltů oxidovaných a asfaltů modifikovaných. Dříve se jako hydroizolace základů proti zemní vlhkosti používala IPA, což byla papírová lepenka opatřená asfaltem. Papír po určité době nahradily nenasákavé vložky z polyesteru, skelné a kovové nosné vložky, případně jejich kombinace.
Čtěte také: Vše o laminátových podlahách s dubovým vzorem
Oxidované asfaltové pásy jsou plastické a neodolávají dobře nízkým teplotám. Při poklesu teploty pod bod mrazu může dojít při ohýbání pásu k tvorbě trhlinek, které výrazně zhoršují hydroizolační vlastnosti pásu. Jejich ohebnost je omezena teplotou 0 °C a stékavost cca +70 °C. Mechanická odolnost bývá velmi špatná a tažnost dosahuje pouhých 2 až 5 %. Jsou tak náchylné k praskání krycí vrstvy a trhání.
Modifikované asfaltové pásy (SBS nebo APP) jsou na rozdíl od oxidovaných pásů elastické a odolávají teplotám až do -25 °C. Jsou odolné UV záření a mají vyšší pevnost. Vynikají vysokou flexibilitou a tažností. Ohebnost za chladu vyhovuje až do cca -20 °C a tažnost bez vložky dosahuje cca 50 %. Tyto pásy jsou pružné a elastické i při teplotách hluboko pod nulou, nelámou se a vrací se do původního tvaru. Modifikace polymerem APP omezuje stékavost při vyšších teplotách a zvyšuje odolnost proti stárnutí. Modifikace kopolymerem SBS zvyšuje ohebnost za chladu a odolnost proti stárnutí, rovněž odolnost vůči UV záření je nižší. Mechanické vlastnosti pásu, především pevnost v tahu a tažnost, závisí na množství modifikační přísady, které se může pohybovat mezi 7 a 15 %. Modifikace zvyšuje odolnost asfaltu i samozacelující schopnosti například při místním proražení.
Nosné vložky:
- Polyesterové rohože: Velmi dobré mechanické vlastnosti, odolnější na proražení než vložky z rohoží. Pevnost v tahu může dosahovat až 16 kN/m.
- Skelné rohože/tkaniny: Pevnost v tahu může dosahovat až 16 kN/m.
- Netkané jutové textilie: Mohou podléhat hnilobě a destrukci vložky. Pro izolace spodní stavby by neměly být použity asfaltové pásy s těmito vložkami.
- Hliníkové fólie: Dobře přilnou k podkladu a nelámou se. Pro izolaci spodní stavby proti radonu nelze nikdy použít pouze asfaltový pás s hliníkovou vložkou. Obezřetnost je na místě i při jejich pokládce, neboť fólie mohou působením alkalických vod korodovat.
Samolepící asfaltové pásy (s tenkou fólií z polyetylénu na spodní straně) umožňují pokládat asfaltové pásy volně (bez celoplošného natavení). Tyto pásy často plní funkci protiradonové izolace. Adhezní vrstva umožňuje rychlé vzájemné spojování pásů a celoplošné připevnění k podkladu, čímž se izolace zrychlí ve srovnání s procesem natavování.
Příklady asfaltových pásů:
Čtěte také: PVC materiály s ESD ochranou
- GLASTEK 30 STICKER ULTRA - modifikovaný asfaltový pás tl.
- GLASTEK AL 40 MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
- SKLOBIT 40 MINERAL - oxidovaný asfaltový pás tl.
- ELASTEK 40 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
- ELASTEK 50 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
- GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
- DEKBIT V60 S35 - oxidovaný asfaltový pás tl.
- BITAGIT 35 MINERAL - oxidovaný asfaltový pás tl.
- ELASTODEK 40 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
- SKLODEK 40 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
- IPA V60 S35 - oxidovaný asfaltový pás tl.
- DEKGLASS G 200 S40 - oxidovaný asfaltový pás tl.
- BITAGIT 40 AL+V60 MINERAL RADON - oxidovaný asfaltový pás tl.
- DEKBIT AL S40 - oxidovaný asfaltový pás tl.
Fóliové izolace
Jedná se o takzvané „syntetické fólie,“ které tvoří samostatnou konstrukční vrstvu. Ta je od izolované konstrukce oddělena vyrovnávací textilií. Některé fólie lze lepit do asfaltu, jiné jsou opatřené asfaltovou vrstvou, která je použita k lepení na asfaltové materiály.
- HDPE fólie (vysokohustotní polyethylen): Mají nízkou hmotnost, jsou odolné vůči agresivním chemikáliím a snadno se pokládají. Nejčastěji jimi izolujeme základy staveb, obvodové nosné zdivo a podlahy. Stejně jako speciální typy asfaltových pásů se tyto fólie používají i k izolaci radonové (až do střední zátěže).
- Nopové fólie: Izolují spodní vlhkost a zároveň umožňují odvětrávání takzvaným pasivním ventilačním systémem ve vzduchovém prostoru mezi fólií a jejím podkladem. Nopové fólie se používají jako izolace tlakové vody.
- Fólie z měkčeného PVC: Jejich ohromnou výhodou je nenáročnost na podklad, který může být i vlhký. Materiál je rozměrově flexibilní, nedochází tedy k pohybu konstrukce a jejímu porušení. Fólie z měkčeného PVC lze pokládat za jakéhokoli počasí a při nízkých teplotách. Použít můžeme pouze jednu vrstvu fólie i ve vysoce namáhaných místech. Spoje se provádí svařováním horkovzdušnou svářečkou a následným stlačením. Plynotěsnost spoje lze pojistit zalitím okraje svaru lepidlem.
Stěrkové hydroizolace
Tyto vodotěsné izolace jsou vyráběné jako tekuté nebo pastovité materiály. Nanášejí se nástřikem, natíráním nebo stěrkováním. Nejčastěji se s nimi setkáme u betonových konstrukcí, ideálně uzavřou povrch betonu a zabrání tak absorbování vlhkosti. Stěrkové hydroizolace se vyrábějí na bázi polyuretanu, akrylátu, nenasycených polyesterů, epoxidových pryskyřic, ale i asfaltu. Stěrkové izolace nemohou zvýšit pevnost podkladu, zlepšují tedy pouze vodotěsnost konstrukcí. Vyrábějí se stěrky jedno a dvoukomponentní, případně i vícekomponentní (dalšími složkami mohou být urychlovače, zpomalovače vytvrzení a jiné). Stěrkové izolace snesou kromě vlhkého podkladu i agresivní prostředí. Aplikace je snadná, bez potřebných manuálních zkušeností, stěrky můžeme dokonce aplikovat i na nerovný povrch. Výsledná izolace však musí být po svém vytvrzení bez spár a švů. Stěrkami snadno ošetříme i ztěží přístupné nebo složité konstrukční detaily. Stěrky navíc snadno opravíme dalším nátěrem. Aplikovat je však lze pouze za teploty vyšší jak 5 °C a pokud jde o vícekomponentní stěrkový materiál, je nutné dodržet technologický postup.
Příprava podkladu
Silikátový podklad (beton, zdivo), na který se asfaltový pás natavuje, musí být rovný, suchý, bez nečistot, prachu, ostrých předmětů, hrubých částic, mastnoty a vápenného mléka. Nesmí být zmrzlý. Důležité je také odstranit všechny ostré hrany, které by mohly asfaltový pás protrhnout, a případné výtluky a díry v desce zapravit betonovou mazaninou. Podklad musí být dostatečně pevný a drsný. Nesmí být porušen zlomy, prasklinami nebo smršťovacími trhlinami. Rohy by měly být zaobleny fabiony z cementové malty nebo omítky o poloměru 40 až 50 mm.
Takto připravený podklad je vhodné napenetrovat asfaltovým penetračním lakem nebo ředěnou asfaltovou suspenzí. Ten se nanáší celoplošně kartáčem či válečkem dle technologického postupu uvedeného v technickém listu výrobku nebo na jeho obalu. Spotřeba činí cca 0,25 až 0,5 kg/m2.
Kladení a natavování asfaltových pásů
Asfaltové pásy modifikované se mohou natavovat při teplotě vzduchu alespoň +5 °C, oxidované při teplotě vzduchu alespoň +10 °C, avšak některé modifikované pásy je možné natavovat již při -5 °C.
Asfaltové pásy se na základovou desku s aplikovanou penetrací pokládají tak, aby přesah izolace pásu přes okraj základové desky činil alespoň 300 mm. Asfaltový pás se plamenem dostatečně nataví tak, aby asfalt tekl a dokonale přilnul k podkladu.
Příčné přesahy jednotlivých pásů jsou minimálně 100 mm, lépe 150 mm. Podélné přesahy pásů jsou minimálně 80 mm, lépe 100 mm. V případě, že je hydroizolaci nutné natavit ve dvou či více vrstvách, druhá vrstva hydroizolace se pokládá tak, aby její podélný okraj ležel v polovině šířky pásu ve vrstvě pod ní a její příčný okraj ležel alespoň o 300 mm od příčných spojů nižší vrstvy. Všechny pásy se pokládají v jednom směru, nekříží se a natavují se mezi sebou celoplošně.
Spoje mezi asfaltovými pásy jsou řešeny jako čelní (příčné) a boční (podélné). Dnes je otázka délky spojů v České republice v kompetenci výrobců asfaltových pásů. Velikost se pohybuje v závislosti na velikosti posypu a zda se jedná o spoj v podélném a nebo příčném směru. V případě podélného a příčného směru pro jemnozrnný minerální posyp a separační fólie se jedná o 100 mm, minimum 80 mm. V podélném směru (čelní spoj) pro hrubozrnný posyp se délka spoje pohybuje od 100 mm do 150 mm.
Spoje a prostupy
Konkrétní podoba řešení detailů spojů a prostupů je dána konstrukčním řešením a způsobem napojení. Prostupující tělesa, k nimž se bude izolace připojovat, musí být provedena tak, aby nedošlo k poškození izolace. Průchodky se těsní pružnými materiály (např. provazci a bandáží, polyuretanovou pěnou apod.). Zesilující vložky se kladou na vnitřní stranu povlaků. Dilatační spáry se zesilují pryžovým nebo asfaltovým dilatačním pásem o šířce min. 500 mm. Dilatace přechází přes dilatační spáru bez přerušení. Zesilující vložky se kladou na vnitřní stranu povlaků. Funkci dilatace brání pryžové profily vložené do spáry.
Při přerušení provádění izolace (např. z důvodů přerušení probíhající výztuže), se navrhují hydroizolační přepážky. Tyto přepážky se těsní pryskyřicemi (epoxidy, polyuretany). K nim se plynotěsně napojí protiradonová izolace.
Ochrana hydroizolace
Po dokončení vodorovné izolace je nutné ji zakrýt vhodnou ochranou, aby se předešlo poškození. Ochrana se provede před položením podlahových vrstev. Izolace podlahových vrstev je chráněna vhodným způsobem proti poškození (např. ochrannou textilií, deskami z plastů, vrstvou prostého betonu apod.). Svislá izolace se chrání před zásypem (např. nopovými fóliemi z plastů apod.). Hydroizolace svislých stěn se nejčastěji chrání deskami z extrudovaného polystyrenu XPS. Ty také slouží jako tepelná izolace soklu a suterénu. Desky z polystyrenu XPS jsou nenasákavé a je možné je tedy zahrnout zeminou. Na podklad se pouze dočasně lepí, následně se přitíží zeminou. Polystyrenové desky se mechanicky nekotví! Dalším možným způsobem je zhotovit přizdívku z cihel plných pálených na maltu vápenocementovou, nebo hydroizolaci spodní stavby chránit nopovou fólií.
Povlaková hydroizolace se spojuje se svislou izolací tzv. zpětným spojem. Svislá hydroizolace se používá na vnější straně obvodových stěn v kontaktu se zeminou. Jejím hlavním cílem je zabránit pronikání zemní vlhkosti do konstrukce. Nejčastěji se používají hydroizolační stěrky, asfaltové pásy nebo fóliové systémy (nopové fólie).
Sanace a rekonstrukce
Rekonstrukce hydroizolace spodní stavby je zásah, který by měl předcházet důkladný průzkum a diagnostika stávajícího stavu. Pouze na základě přesného zjištění příčin vlhkosti, rozsahu poškození a typu konstrukcí lze navrhnout efektivní a dlouhodobě funkční řešení. Izolace by měla být řešena komplexně - tedy kombinací vhodných metod vodorovné i svislé hydroizolace, případně doplněné o drenážní systém.
Injektáž zdiva je jednou z nejčastějších metod dodatečné hydroizolace starších objektů, u kterých chybí funkční horizontální izolace. Cílem injektáže je vytvoření nepropustné bariéry uvnitř zdiva, která zabrání kapilárnímu vzlínání vlhkosti směrem vzhůru. Metoda spočívá v navrtání zdiva a následném vpravení speciální injektážní látky, nejčastěji formou mikroemulzí nebo krémů. Tyto látky se ve zdivu rozprostřou a zreagují s vlhkostí, čímž vytvoří trvalou vodoodpudivou clonu. Výhodou injektáže je minimální zásah do konstrukce a relativně rychlé provedení.
Vodorovná hydroizolace je klíčovým prvkem ochrany spodní stavby proti vzlínající vlhkosti. Pokud je stávající izolace poškozená nebo zcela chybí, je nutná její náhrada či doplnění. Hydroizolace podlahy se obvykle realizuje pomocí asfaltových pásů, PVC fólií nebo hydroizolačních stěrek, které se kladou na připravený podklad (např. betonovou mazaninu) před samotnou skladbu podlahy.
Svislá hydroizolace se používá na vnější straně obvodových stěn v kontaktu se zeminou. Jejím hlavním cílem je zabránit pronikání zemní vlhkosti do konstrukce. Nejčastěji se používají hydroizolační stěrky, asfaltové pásy nebo fóliové systémy (nopové fólie). Při rekonstrukci je nutné nejprve odkopat zeminu podél stěn, očistit povrch a opravit případné trhliny ve zdivu. Součástí správného řešení je i drenážní systém, který odvádí podzemní vodu mimo objekt. Tento systém se skládá z drenážních trubek, štěrkového obsypu a geotextilie, které zajišťují dlouhodobou funkčnost.
V kritickém detailu - tedy v místě napojení na svislou hydroizolaci nebo na chemickou clonu ve zdivu - je nezbytné provést kvalitní napojení všech vrstev tak, aby byla zajištěna jejich celistvost a neprůchodnost pro vlhkost. Spojení vodorovné hydroizolace podlahy s injektáží zdiva a případně se svislou hydroizolací obvodových stěn je zcela zásadní. Nedostatečné provedení tohoto detailu mohou vytvořit netěsnosti, kterými bude vlhkost nadále pronikat do interiéru.
Hydroizolační sukénka je opatření používané u sanací již existujících staveb, kdy z důvodu chybného spádování nebo odvodnění dochází k nátoku srážkové vody po terénu k objektu, odkud následně dochází k zatečení do obvodových stěn a k základovým konstrukcím. Vlhkost se projevuje nejčastěji ve sklepních prostorech a také vzlínáním do svislých konstrukcí nad úroveň terénu. Sukénková hydroizolace se realizuje do výkopu kolem objektu a to následujícím způsobem. Modifikovaný asfaltový pás se mechanicky kotví v úrovni min. 150 mm nad terénem. Ukončení se opatří lištou se zatmelením, alternativně se detail zakryje fasádními plechy. Hydroizolační pás se nechá volně viset do vykopané hloubky, kde se zalomí a odvede v mírném spádu cca 1000 mm od objektu. Na konci se pás vyvede o cca 100 mm výše (vytvoří se koryto). Pás se v celé délce podkládá ochranou geotextílií. Do vzniklého koryta se umístí drenážní trubka zabalená v geotextílii a tato se obsype kačírkem. Podložená geotextilie se ohne směrem vzhůru tak, aby zakryla celou drenážní trubku, resp. zásyp kačírkem. Na tuto geotextílii se uloží odtěžená zemina. Drenážní trubka nesmí být uložena v blízkosti nebo pod úrovní základové spáry z důvodu možné dotace vody do této oblasti a případným problémům s únosností podloží. Toto řešení se pro novostavby nenavrhuje.
Systémy hydroizolace modifikovanými asfaltovými pásy
Jednovrstevné a vícevrstevné systémy bez kontrolního mechanizmu
Tyto systémy představují základní varianty řešení hydroizolace novostaveb pomocí modifikovaných asfaltových pásů. Jsou dílčím způsobem a zejména jen na svislých konstrukcích využitelné také při rekonstrukcích. Jedná se o volně ložené (zejména vodorovné plochy) nebo na penetrační nátěr plnoplošně natavené (zejména svislé plochy) pásy, které tvoří ochranu konstrukce v jedné nebo více vrstvách. Výhodou těchto systémů je jistě jednoduchost při provádění a nízká cena. Nevýhodou je velmi omezená možnost kontroly bezvadného provedení. Nejvyšší riziko představuje obecně použití jednovrstevného systému, který je nejnáchylnější na poškození při provádění. U více vrstev je riziko poškození nižší. Tyto systémy jsou teoreticky schopné odolávat až NNV7. Řešení lze doporučit do relativně nenáročných podmínek a tam, kde lokální průsak nepředstavuje pro konstrukci a provoz zásadní problém. Důležitým faktorem je také přístupnost izolace a možnost její opravy. Tyto systémy jsou vhodné tam, kde lze k izolaci zajistit bezproblémový přístup. Za nenáročné podmínky lze označit NNV1, NNV2 („voda v pórech zemin nebo stavebních materiálů“), NNV3 („voda volně stékající plošnou svislou drenáží na suterénní stěně“) a NNV4 („odstřikující a odtékající srážková voda“).
Jednovrstevné a vícevrstevné systémy s pasivním kontrolním mechanizmem
Tyto systémy nabízejí možnost rozdělení hydroizolace na sektory a tím zvyšují kontrolovatelnost provedení. Případný porušený sektor se projeví výtokem vody z osazených hadiček. Takový sektor je možné následně zainjektovat. Stejně jako v předešlém případě platí, že dvouvrstevný, případně vícevrstevný systém, je podstatně bezpečnější než systém jednovrstevný. Také platí, že systémy se na vodorovných plochách zpravidla volně pokládají a na svislých kotví. Systémy s pasivním kontrolním mechanizmem jsou poněkud náročnější na provádění a také úměrně dražší. Tyto systémy lze doporučit až do třídy namáhání NNV6. Lze je teoreticky použít i v případě konstrukcí a interiérů, kde nelze připustit ani omezený průsak vlhkosti.
Jednovrstevné a vícevrstevné systémy s aktivním kontrolním mechanizmem
Tyto systémy se od systémů s pasivním kontrolním mechanizmem liší vytvořením sektorů ze dvou vrstev hydroizolačních pásů, mezi které je vložen distanční prvek, například geotextílie. Dvouvrstevným nebo vícevrstevným systémem se v této souvislosti myslí použití dvou a nebo více vrstev pásů na styku s exteriérem. Z definice systému je vždy potřeba jeden pás na styku s konstrukcí pro vymezení sektoru z vnitřní strany a jeden či více pásů na exteriérové straně pro vymezení sektorů z vnější strany. Tyto dvě vrstvy jsou propojeny vloženými propojovacími pásky, které oddělují jednotlivé sektory od sebe. Tyto systémy jsou relativně náročnější na provedení a představují nákladnější investici. Na druhou stranu ale umožňují velmi dobrou kontrolovatelnost provedení (podtlakově) a poskytují zvýšenou izolační bezpečnost.
Jednovrstevné a vícevrstevné systémy s antivibrační vložkou
Tyto systémy vycházejí svým charakterem ze systémů s aktivním kontrolním mechanizmem. Rozdíl spočívá v umístění stlačitelné antivibrační vložky mezi jednotlivé vrstvy pásů. Tyto systémy poskytují oproti výše zmíněným ochranu před šířením vibrací z podloží do konstrukcí objektu. Takové vibrace mohou vznikat například od důlní činnosti a nebo častěji ve městech od pojezdu dopravních prostředků, např. tramvají. Tyto systémy patří mezi nejnáročnější z hlediska provádění i nákladů, na druhou stranu umožňují snadnou kontrolovatelnost provedení a poskytují kromě bezproblémové izolační funkce ještě dodatečnou ochranu proti šíření vibrací.
Kombinace asfaltových pásů a bentonitových rohoží
Relativní novinkou je kombinace asfaltových pásů v jedné nebo více vrstvách a bentonitových rohoží. Tyto systémy využívají speciální bentonitové rohože, které se vkládají do bednění a po betonáži se stávají součástí betonové konstrukce. Rohože jsou uzpůsobeny tak, aby se propojily s betonovou směsí a vytvořily kompozit. Asfaltové pásy se ukládají v jedné nebo více vrstvách na vnější líc, tedy mezi bentonitovou rohož a exteriér. Asfaltové pásy tvoří v tomto případě hlavní vrstvu hydroizolace. Bentonitová rohož má pojistnou funkci, kdy pokud by došlo k zatečení skrz asfaltové pásy, bentonit v rohožích zvětší svůj objem a průsak utěsní. Předpokladem pro bezvadnou funkci je dokonalé sevření bentonitové rohože mezi beton a asfaltový pás, resp. zabránění možnosti proudění podzemní vody v bezprostředním okolí rohože nebo přímo jejím průřezem. Jedná se tedy o „samo“ utěsňovací systém, který poskytuje velmi vysoký stupeň hydroizolační bezpečnosti a spolehlivosti.
tags: #provedeni #izolace #proti #zemni #vlhkosti #pasy