Větrání je alfou a omegou šikmých střech. Správné odvětrávání střechy a odvětrání podkroví i celé půdy je často při udržování zdravé a dlouhodobě funkční střechy přehlíženo. Bez dostatečné ventilace může dojít k hromadění vlhkosti, což vede k řadě problémů. Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů. V tomto článku si povíme o důležitosti odvětrávání střešních prostor, jaké jsou jeho hlavní výhody a jaké důsledky může mít jeho zanedbání.
Proč je provětrání střechy tak důležité?
Střecha je jako čepice pro dům - chrání před deštěm, sněhem, větrem a sluncem. Ale stejně jako čepice musí i střecha „dýchat“, jinak může být víc škody než užitku. A právě k tomu slouží provětrávaná střecha. Správná ventilace vzduchu je klíčovým faktorem pro udržení zdravé a funkční střechy. Aby střešní plášť vykonával správnou funkci, musí se zabránit kondenzaci vodních par, která je způsobena především vařením, praním, koupáním, vypařováním u rostlin, dýcháním a pocení lidí atd.
Zabraňuje vlhkosti a plísním
Bez proudění vzduchu se pod krytinou hromadí vlhkost - buď z vnějšího prostředí (déšť, sníh), nebo zevnitř domu (vodní pára z koupelen, vaření, praní). Rosení - jak se kondenzace par také nazývá - se vyvarujete, když správně odvětráte střešní plášť. Páry mohou nenávratně ohrozit prvky v konstrukci střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuálně i tepelné izolace), a tím se zkracuje životnost a funkčnost celého střešního pláště. Mezi konkrétní nepříznivé důsledky kondenzace vodních par patří hniloba dřevěných prvků, snižuje se vodivost tepelné izolace, vytváří se plíseň, která může vyvolat nežádoucí alergické reakce, dochází také k puchnutí a odpadávání vnitřních maleb.
Lepší tepelný komfort v létě
V létě se střecha (hlavně ta tmavá) rozpálí až na 70-80 °C. Bez větrací mezery by se teplo hromadilo pod krytinou a postupně by pronikalo do obytného podkroví. Díky provětrávání se horký vzduch odvádí ven a v podkroví je příjemněji i bez klimatizace.
Zvýšení životnosti střechy
Při správném odvětrání je střecha méně namáhána a její jednotlivé části vydrží déle bez oprav. Dřevo nebobtná, krytina nepraská, izolace neztrácí vlastnosti.
Čtěte také: Čerstvý beton: obsah vzduchu
Hlavní výhody provětrávané střechy
- Sušší konstrukce - méně plísní a hniloby
- Lepší tepelné podmínky v létě i zimě
- Dlouhá životnost střechy i materiálů
- Méně problémů s kondenzací par
- Ochrana investice do zateplení a podkroví
Jak se provětrávaná střecha dělá?
Provětrání musí být součástí návrhu střechy - dodatečně se to dělá těžko. Již před koncem minulého století došlo v navrhování šikmých střech k rozsáhlým změnám. Zásadním obratem se stalo využívání podstřešního prostoru jako bytové plochy. Tomu se musela přizpůsobit celá střešní skladba a zkušenosti výrobců i prováděcích firem s novou koncepcí vyústily v doporučení navrhovat šikmé střechy se skládanými krytinami jako větrané. Hlavně pro budovy se zatepleným podkrovím je nutné střechy navrhovat jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou.
Principy dvouplášťové větrané střechy
Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. Proto je nutné správně dimenzovat vstupní otvor u okapu střechy a výstupní otvor u hřebene střechy. Proudění ve dvou vzduchových mezerách mezi krytinou a pojistnou hydroizolací a zejména v mezeře mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací odvádí vlhkost mimo střešní plášť. Nově se prosazující řešení s využitím plné výšky krokví pro tepelnou izolaci.
- Větrací mezera: Mezi krytinou a fólií (nebo izolací) je potřeba vzduchová mezera - alespoň 4-6 cm. Vzduch proudí od spodní části střechy (například z okapů) směrem vzhůru (ke hřebeni).
- Kontralatě: Na krokvích je provedena pojistná hydroizolace o co nejmenším difuzním odporu. Na krokvích se pokládá difuzní fólie, přes ni jdou kontralatě (svisle) - ty vytvářejí větrací kanál. Na kontralatě se potom dávají latě vodorovně, na které se klade krytina (tašky, plech, šindel...). Pro odvod vlhkosti mimo střešní plášť je provedena pouze vzduchová mezera mezi krytinou a pojistnou hydroizolací. Výška této mezery je dána výškou kontralatí.
- Odvětrání hřebene a okapu: U okapu musí být otvor pro vstup vzduchu - chráněný mřížkou proti hmyzu. U hřebene bývá odvětrávací páska nebo speciální hřebenáče, které umožní odchod teplého vzduchu ven.
- Přesahy střechy a štítová odvětrání: U některých typů střech se doplňuje boční odvětrání, případně větrací tašky. Důležité je, aby proudění vzduchu nebylo ničím přerušeno. Větrací profil nesmí být v žádném případě být přerušen překážkami, vše je třeba konstrukčně vyřešit.
Typy větrání a jejich specifika
Ventilační vertikální vzduchová mezera pod střešním pláštěm je potřeba buď pro zajištění životnosti nebo stálého vzhledu použitého střešního pláště nebo zároveň pro zajištění bezproblémového odpařování vodních par ze zateplené konstrukce či prostoru pod střešním pláštěm.
Obecně můžeme střešní pláště rozdělit na paropropustné a větroprodyšné skládané střešní krytiny (pálené, betonové, vláknocementové, keramické apod. střešní tašky, dřevěné šindele, břidlice, ...), a střešní krytiny které svoji vrstvou vytvářejí sice skládaný, ale neprodyšný střešní plášť (bitumenové šindele, velkoplošné či maloplošné plechové krytiny, falcované plechy, skládané plastové krytiny, apod.).
- Dvouplášťová skladba: je 1 ventilační mezera vytvořena jen mezi podkladem střešní krytiny a pojistnou hydroizolací v případě, kdy je jako pojistná hydroizolace (chránící tepelnou izolaci) použita vysoce paropropustná membrána a zároveň i případné bednění, na kterém membrána leží, musí být paropropustné, tj. ideálně prkenné. Ventilační mezeru pak většinou vytváří výška kontralatě.
- Tříplášťová skladba: kde je jako pojistná hydroizolace (chránící tepelnou izolaci) použit nízko paropropustný materiál (nekontaktní mikroperforovaná či antikondenzační fólie, kontaktní ale nízkodifúzní fólie nebo lepenka na bednění), nebo kde bednění pod pojistnou hydroizolací je vytvořeno z nízkodifúzní desky (např. OSB, GSB, MFP,...), pak je nutno ventilační mezeru vytvořit jak nad pojistnou hydroizolací, tj. pod nosnou konstrukcí střešní krytiny, tak i pod fólií či bedněním s nízkodifúzní fólií či lepenkou či bedněním z nízkodifúzní desky.
Normy a pravidla pro větrání střech
Problematice větrání se věnují také normy a pravidla. Bohužel naše nejzásadnější norma pro šikmé střechy ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení, revidovaná v roce 2011, není z tohoto pohledu ideální. Zásadním problémem je, že stanovuje stejná pravidla jak pro krytiny s vysokým, tak i nízkým difúzním odporem. Vzniklé zmatky řeší Pravidla pro navrhování a provádění střech, vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR. V jejich v současnosti platné verzi (2014) sice není samostatná kapitola o větrání šikmých střech, ale nutnost odvětrávání je zdůrazněna ve všech článcích a popisech detailů. Správně fungující konstrukce by tedy měla odpovídat jak pro stránce normy "ČSN 731901 Navrhování střech", kde jsou dimenzace ventilačních mezer doporučeny, tak po stránce "ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, hlava 6 Šíření vlhkosti konstrukcí" kde požadovaná možnost odpařování vodních par z konstrukce musí být vždy větší než je možnost jejich kondenzace uvnitř konstrukce.
Čtěte také: Zásady pro přívod vzduchu do podhledů
Minimální větrací průřezy
Střechy s odvětraným prostorem pod krytinou mají v souladu s normami DIN 4108, ÖNORM B 2219, B7219, B 7215, ČSN 730540, ČSN 731901 s Pravidly pro navrhování a provádění střech stanoveny minimální větrací průřezy:
- V okapové hraně: 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm² na 1 bm okapu. Ve střední části musí být plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
- U hřebene: nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.
Platí zásada: čím delší krokve a čím menší sklon střechy, tím vyšší kontralatě (zpravidla 2,5 - 5,0 cm) viz ČSN 731901. Pozor na zmenšení průřezů přiváděcích otvorů v okapové hraně vlivem konstrukce větracích pásů a pod. Norma stanovuje čisté průřezy. Měrnou jednotkou pro rychlost výměny vzduchu za hodinu je ACH (Air Changes per Hour).
Větrací prvky a jejich instalace
Pro funkční odvětrání střechy samotné dodržení odvětrávacích průřezů nestačí. Je třeba brát v potaz i tvar střechy, který může kontinuitu větrání komplikovat. Z pohledu větrání se nejvíce chybuje v detailu odvodu větracího vzduchu ze střechy. Nejčastěji k tomu dochází v již zmiňovaném nároží, kde bývají větrací tašky opomenuty buď zcela, nebo jich bývá málo. Větrání střechy zahrnuje přívod vzduchu nad okapem a použití ventilačních prvků, jako jsou ventilační tašky, které jsou uspořádány ve třetí řadě od hřebene.
Větrací tašky
Pro každý model tašky jsou vyráběny větrací tašky (větrací průřez 12-25 cm²), které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene. V případě větracích tašek je nejdůležitější respektovat větrací průřez konkrétního typu tašky. Mohou se výrazně se lišit, a to nejen podle výrobce, ale i podle druhu tašky. Rozhodně se proto nelze řídit zaužívaným zjednodušením, že na 100 m² stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná a pokračuje až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek.
- Správné množství: Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Správný a dostatečný počet větracích tašek je nutné dodržet obzvláště u pultových střech končících v atice, kde by se měla jejich četnost, v tomto případě v první řadě u pultu, stanovit dle skutečné plochy pultovou částí.
- Umístění: Větrací tašky se instalují ve 2. řadě pod hřebenem a ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí.
- Velkoformátové tašky: Dostatečné odvětrání zaručuje 10 odvětrávacích tašek na 100 m² plochy střechy, položených ve 2. řadě pod hřebenem, současně s provedením hřebene, resp. nároží.
- Maloformátové tašky: Dostatečného odvětrání dosáhneme pomocí odvětrávací soupravy s klenutým krytem umístěné do 2. až 3. řady pod hřebenem (25 ks na 100 m² plochy střechy) za současného provedení hřebene, resp. nároží.
Větrací pásy
Větrací pásy chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu. K dispozici jsou pásy špičkové, i ty tzv. „za lidovku“. Pro kvalitní větrací pásy je charakteristický především velký větrací průřez, zajišťující účelné větrání střechy. Hned na druhém místě jsou vychytávky zjednodušující a zrychlující práci, jako široké lepící pásy pro spolehlivé zajištění k jakémukoliv podkladu na střeše. Použité kvalitní lepidlo navíc ani v teplých dnech neměkne a nekomplikuje stržení krycí pásky.
Čtěte také: Materiály pro izolaci přívodů vzduchu
Speciální posuvné větrací podhřebenové tašky
Na rozdíl od klasického řešení odvětrání se speciální posuvné větrací podhřebenové tašky používají podél celého hřebene hned v první řadě. Díky jim je větrání střechy rovnoměrné a neomezuje se na jednotlivé větrací průduchy. Vykoupeno je to však některými úpravami, například jinou roztečí laťování než u tašek v ploše. Jinak by mohla být funkce větrání eliminována. Přesto je montáž podhřebenových tašek rychlejší než těch větracích, minimálně usnadněná o pokládku větracího pásu. Pro instalaci podhřebenových větracích tašek hovoří i estetika.
Časté chyby a jejich důsledky
Špatné odvětrávání střech může mít vážné následky. V popředí stojí řada negativních dopadů na zdraví obyvatel budovy, ovlivňuje také strukturu budovy a nesmíme zapomenout na finanční náklady, které se v důsledku špatného odvětrávání výrazně zvýší. Pro funkční odvětrání střechy samotné dodržení odvětrávacích průřezů nestačí. Je třeba brát v potaz i tvar střechy, který může kontinuitu větrání komplikovat. Další podmínkou správného odvětrání členitých střech je montáž větracích tašek nejen podél hřebenů, ale i podél nároží, které je z pohledu větrání v podstatě to samé jako hřeben. Argument, že v nároží střecha větrá přes hřebenáče, neobstojí.
Nejčastější chyby při realizaci
- Nedostatečná výška větrací mezery
- Přerušený průchod vzduchu (např. zateplením až ke krytině)
- Uzavřený hřeben bez výstupu vzduchu
- Chybějící ochrana proti hmyzu nebo ptákům
- Použití nevhodné fólie (např. nedifuzní fólie pod plech)
Tabulka pro určení velikosti větracích otvorů a mezery
Tabulka níže pomáhá určit velikost vstupního otvoru u okapu, výstupního otvoru u hřebene střechy a velikosti průběžné větrané mezery. Tabulka je určena do délky krokve střechy 10 m. Pokud je krokev delší než 10 m, zvětšuje se nejmenší tloušťka vzduchové vrstvy o 10% hodnoty připadající k nejmenší tloušťce a příslušnému sklonu. Do délky krokví 6 m ve sklonu střechy plochy > 25° je přípustná minimální tloušťka vzduchové mezery 40 mm (*). Velikost výstupního otvoru při větrání hřebenem je 100 cm² /bm. Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou (nároží, vikýře, střešní okna atd.).
| Sklon střechy | Délka sklonu krokve (m) | Minimální tloušťka ventilační vzduchové mezery (mm) | Otvory pro vstup vzduchu (cm²/m okapu/hřebene) |
|---|---|---|---|
| < 5° | 6 | 100 | 600 |
| 5°-25° | 6 | 60 | 300 |
| 25°-45° | 6 | 40 | 200 |
| > 45° | 6 | 40 | 150 |
Upozornění: plocha nasávacího otvoru je však myšlená jako plocha pro neomezený vstup vzduchu.
tags: #proudeni #vzduchu #nad #strechou #principy