Střecha je nedílnou součástí celkového estetického ztvárnění stavby a svým tvarem i barvou dotváří pohled na hotový objekt. Její hlavní funkcí je však ochrana stavby proti povětrnostním vlivům. Proto je velmi důležité, aby byl celý střešní plášť proveden správně ve všech detailech.
Prosvětlení střechy: Světlíky pro ploché střechy
Zatímco střešní okna pro šikmé střechy jsou všeobecně známá, světlíky pro ploché střechy nabízejí specifické řešení prosvětlení. Okna ve stěnách totiž osvětlují pouze obvod plochy a neobsáhnou celou hloubku místnosti, což často vede k nedostatku denního světla v hlubších částech interiéru.
Světlíky řeší nedostatek denního světla u domů s plochou střechou nebo s mírným sklonem. Díky tomu zvyšují komfort bydlení v hlubších místnostech s malými okny, nebo dokonce i uvnitř budovy, například na chodbách nebo v čekárnách. Jejich umístění je flexibilní, což umožňuje přivést světlo přesně tam, kam je potřeba. Světlíky nejenže vytvářejí atraktivní atmosféru v místnosti, ale také šetří energii, která by jinak byla spotřebována na umělé osvětlení. Pokud navíc zvolíte otevíratelnou variantu, prostor taky efektivně vyvětráte a zlepšíte kvalitu vnitřního prostředí. Současné otevření světlíku a fasádních oken totiž vytváří komínový efekt, kdy vydýchaný vzduch stoupá nahoru a světlíkem odchází ven, zatímco okny proudí svěží vzduch.
Typy moderních světlíků
Moderní světlíky pro rodinné domy mají dvě základní varianty: kopulovou a plochou. Tyto typy se liší řešením své horní plochy:
- Kopulový světlík: Horní zasklení je tvořeno klenutým průhledným akrylátem nebo polykarbonátem. Doplněné je o izolační dvojsklo s tvrzeným venkovním sklem a lepeným vnitřním sklem pro větší bezpečnost. Tvar kopule umožňuje větší absorpci světelného záření, zajišťuje správný odtok vody a s ním i lepší splach nečistot za deště.
- Plochý světlík: Jedná se o designové řešení, které ocení architekti i majitelé domů. Je estetičtější alternativou k tradičnímu provedení s kopulí a najde uplatnění všude tam, kde jsou kladeny vyšší nároky na kvalitu a na vnitřní i vnější estetický dojem. Ploché zasklení totiž splyne s rovinou střechy. Jeho horní tvrzené sklo je odolné proti krupobití a poškrábání, navíc je opatřené speciální povrchovou úpravou se samočisticím účinkem. Vnitřní sklo je laminované pro zajištění bezpečnosti v případě, že by došlo k rozbití zasklení okna. Ploché celoskleněné světlíky se ale nehodí pro nulový sklon, protože by z nich nestékala voda.
Světlík se zaobleným zasklením
Řešením problému designu na střeše s nulovým spádem je světlík se zaobleným zasklením. Je stejně elegantní a minimalistický jako ten s plochým zasklením, takže uspokojí všechny, kteří od střešního okna očekávají více než jen štít proti nepříznivému počasí. Jeho inovativní design mu zajišťuje dokonalý odvod vody, a to i na střechách se sklonem 0 stupňů.
Čtěte také: Výhody instalace prosvětlovací krytiny
Funkčnost a doplňky světlíků
Světlíky pro ploché střechy mohou být pevné nebo otevíravé (manuálně i elektricky). Přesto, že elektrické ovládání představuje vyšší pořizovací náklady, určitě se vyplatí kvůli snazšímu ovládání otvoru vysoko ve stropě. Stejně jako klasická střešní okna, i ta do plochých střech můžete doplnit o venkovní markýzy nebo vnitřní rolety. Standardním tvarem bodových světlíků pro ploché střechy je čtverec, s rozměry od 60 x 60 cm do 140 x 140 cm. Specialitou jsou pak plochá „pochozí“ okna, která najdou uplatnění na pochozích střechách nebo střešních terasách. S jejich pomocí vytvoříte dokonale rovnou plochu se zachováním vlastností okna.
Konstrukční detaily hřebene a štítových hran
Je s podivem, že tak běžný detail šikmé střechy, jakým je hřeben nebo nároží, bývá často prováděn v rozporu nejen s požadavky výrobců krytin, ale i se základy pokrývačského řemesla. Jedná se přitom o relativně nenáročné požadavky, které lze splnit v každém případě.
Výška hřebenové latě
Výška hřebenové latě je závislá na sklonu střechy, výšce profilu tašky (d) a tloušťce střešních latí (h). Nesprávná výška hřebenové latě může vést k problémům, jako je nedostatečný kontakt hřebenáčů s profilem tašek. Správnou výšku hřebenové latě lze snadno zjistit a upevnit ji pomocí držáků hřebenové/nárožní latě.
Tabulka 1: Výška hřebenové latě [mm] v závislosti na sklonu střechy, výšce profilu d [mm] a tloušťce střešních latí h [mm].
| Sklon střechy (°) | Výška profilu d (mm) | Tloušťka střešních latí h (mm) | Výška hřebenové latě (mm) |
|---|---|---|---|
| 30 | 30 | 30 | 60 |
| 30 | 30 | 40 | 70 |
| 45 | 30 | 30 | 45 |
| 45 | 30 | 40 | 55 |
| 30 | 40 | 30 | 80 |
| 30 | 40 | 40 | 90 |
| 45 | 40 | 30 | 60 |
| 45 | 40 | 40 | 70 |
Poznámka: Tabulka platí jen pro střechy, které se přimykají k hřebeni pod stejným sklonem. V případě různých střešních sklonů je třeba se řídit dále popsaným způsobem zjištění polohy hřebenové latě. Výška hřebenové latě je totožná se vzdáleností vnitřní hrany menšího konce hřebenáče, neboť jen v tomto bodě bude ležet hřebenáč na hřebenové lati. Zdůrazňujeme, že se to týká kónických hřebenáčů.
Čtěte také: Nové informace o prosvětlovacích střešních krytinách
Používání několika latí či fošen na výšku má několik nevýhod. Pokud se hřebenáče připevňují k těmto dřevěným prvkům, které nejsou dostatečně vyschlé, dojde časem k uvolnění hřebenáčů. Například je-li správná výška hřebenové latě 100 mm a je-li použité dřevo o 30% vlhkosti, pak po vyschnutí na rovnovážnou vlhkost se seschne o 2,5 mm. Protože však jsou hřebenáče pevně spojeny s latí a menším koncem se dotýkají tašky v řadě pod hřebenem, musí něco povolit. Buď se odlomí hřebenáč, nebo taška pod ním.
Řešení nároží a větrací pásy
Při odborném pokrývání nároží se pokrývač nevyhne půleným taškám. Maximální vzdálenost poslední latě pod hřebenem při krytí nasucho jsou 4 cm. Větrací pás hřebene je účinným prvkem proti polétavému sněhu, ale jeho použití je neúčinné pro utěsnění proti vodě, neboť tkanina na okrajích pásu propouští vodu. Větrací pás hřebene při správné výšce hřebenové latě dokonale utěsní napojení hřebene na střešní tašky, avšak okrajové lamely větracího pásu zešikma položeného na nároží se nedokážou dostatečně přizpůsobit povrchu tašek, protože jsou krátké v šikmém směru. Utěsnění je tak naprosto nedostatečné a prvek nebude plnit svoji funkci, neboť otevřenými spárami bude zafoukávat sníh.
Okapní hrana a odvodnění
U tašek se závěsnou délkou cca 40 cm je doporučena vzdálenost latí v okapní hraně 33 cm (měřená od spodní hrany okapní latě k horní hraně druhé latě nad okapem). Tato vzdálenost není pevně stanovena, může se lišit vzhledem k místním klimatickým podmínkám. Například v důsledku zvýšeného zatížení sněhem se tato vzdálenost zvětší třeba na 37 cm a okapní tašky se budou odvodňovat do žlabu přes zatahovací plech anebo okapnici. Při výraznějším zmenšení této vzdálenosti hrozí riziko příčného zlomu okapních tašek. Velmi neblahá je česká praxe srovnávání sklonu okapních tašek pomocí okapní latě na výšku, tedy v té nejhorší poloze z hlediska její stability. K vyvrácení okapní latě může dojít obrovským tlakem zmrzlého sněhu při jeho sesuvu z horních partií střechy. Řešením je použití krátkých odřezků latí o tloušťce cca 2 cm, které se přibijí na kontralatě. V Rakousku pokrývači rovněž srovnávají střešní sklon v okapní řadě latí na výšku, avšak těsně za ní ji zajistí normální střešní latí.
Pojistná hydroizolace (PHI)
Provádění pojistných hydroizolací v konstrukcích šikmých střech je téma, které by samo o sobě vydalo na celou knihu. PHI se v dnešní době provádí až na výjimky z fóliových materiálů, které jsou navinuty do rolí. Pásy se do rolí navíjejí tak, jak se budou na střeše odvíjet, tzn. spodem. A přesto se najdou pokrývači, kteří odvíjejí fólii obráceně, horem, takže líc fólie s potiskem se dostane dolů. Jedná se zejména o délkové překrytí, které je vyznačeno třemi průběžnými liniemi po 10, 15 a 20 cm. Tak jako se délkové překrytí tašek řídí sklonem střechy, odvozuje se od střešního sklonu i překrytí pásů fólie. Při sklonu od 30° vč. stačí délkové překrytí 10 cm, při sklonu od 25° vč. je překrytí 15 cm a při sklonu menším než 25° má být překrytí 20 cm. To platí v případě, nejsou-li vodorovné spoje pásů utěsněny. V případě, že spoje budou utěsněny, stačí překrytí jen 10 cm. Za utěsnění však nelze považovat pouhé slepování různými lepicími páskami.
Detaily úžlabí
Je důležité, aby byly pásy PHI připevňovány k latím výlučně nad odtokovou rovinou. Pár latí v rovině kontralatí rovnoběžných s úžlabní krokví tvoří zábranu pro přítok vody po fólii do úžlabí. Teprve pak lze pokládat pásy fólie, tj. podkladní průběžný pás o poloviční šířce od okapu k hřebeni a na něj postupně i pásy ze střešních ploch. Ani podkladní pás a ani konce pásů ze střešních ploch nesmí být vypnuty. Pomocí latě položené na fólii je třeba ji vytvarovat podle boků vnějších a vnitřních latí. Ony dvě vnější latě podél úžlabní krokve jsou mimořádně důležité. Oddělují střešní plochu od úžlabí, voda z tajícího sněhu tedy nemůže stékat až do oblasti nad úžlabní krokví, a tudíž se nemůže ani vytvářet zalednění v patě úžlabí pod plechem. Voda bude odtékat podél těchto latí, a proto musí být mezi nimi a kontralatěmi dostatečná spára. Je nezbytné zajistit, aby tato spára zůstala trvale volná, zejména nepřipustit její zanesení např. pilinami.
Čtěte také: Jak správně namontovat hřebenáč
Odvodnění PHI u okapní hrany
Je-li součástí šikmé střechy PHI, pak tato musí být v okapní hraně spolehlivě odvodněna. Téměř ve všech případech to znamená odvodnění okapnicí nebo zatahovacím plechem, na nichž leží spodním okrajem první pás fólie. K zamezení průniku vody kapilárním vzlínáním mezi fólií a okapnicí je třeba toto napojení spolehlivě utěsnit. Jsme v nejnižší partii střechy, tedy tam, kde bude protékat největší množství vody nejen po krytině, ale i po fólii, byť by se jednalo jen o vodu z tajícího sněhu, který byl navát pod krytinu. Předně je třeba se vyvarovat vzniku vodních pytlů tam, kde fólie není ničím podložena. Čím je menší sklon střechy, tím je větší riziko jejich vzniku. Proto je třeba první pás fólie pokládat s co největším vypnutím. Lépe lze vypnout pás o poloviční šířce. Obecně platí pravidlo, že napojování pásů fólie lze provést jedině pod kontralatí. Ze stejného důvodu je třeba se vyvarovat mechanického poškození fólie.
Větrání střechy
Odvětrání hřebene střechy by mělo být nedílnou součástí komplexní skladby větrané střechy. Smyslem odvětrávání střechy je zabránění kondenzace vodních par ve střešní skladbě a zabránění poškozování konstrukce střechy prolínající vlhkostí. Při správně provedeném odvětrání střechy je vzduch nasáván volnými průduchy u okapové hrany, dále probíhá v odvětrané mezeře pod záklopem, a nakonec vychází ven v hřebeni nebo v jeho blízkosti (v otvorech odvětracích tašek). Hřeben střechy se oplechovává zejména u dřevěných a plechových střech a u střech s vláknocementovou krytinou.
Pro řádné odvětrání střechy je ideálním řešením vytvoření odvětrávacích mezer. Jejich množství a rozmístění ve střeše se určuje výpočtem a je závislé od druhu střechy a jejím sklonu:
- Pro nasávání vzduchu u okapové hrany musí být volný průřez o velikosti 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm² na 1 bm okapu.
- Ve střední části větrací plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
- U hřebene či nároží nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min.
Typy větraných střech
- Tříplášťová střecha: Při tomto řešení skladby střešního pláště se fólie nedotýká tepelné izolace a mezi fólií a tepelnou izolací i mezi fólií a krytinou jsou vytvořeny větrané mezery. Mezera mezi fólií a tepelnou izolací je nejčastěji vytvořena vydrátováním mezi krokvemi. Přívod vzduchu je zabezpečen u okapní hrany a odvod vzduchu přes hřeben. Častou chybou u tříplášťové střechy je neprovedení vydrátování. Důsledkem toho se tepelná izolace dostane až k fólii a dochází k vlhnutí a ztrátě tepelně-izolačních vlastností. Další chybou je nevytvoření dostatečného přívodu a odvodu vzduchu, kdy opět dochází k vlhnutí tepelné izolace a z toho vyplývající ztrátě izolačních vlastností. Na velkém množství střech také z „úsporných důvodů“ chybí okapní plech, který odvádí vodu z fólie mimo římsu nebo do okapu. Zatékající voda pak pozvolna ničí římsy. Některé realizační firmy navíc zapomínají, že po dokončení střechy nesmí být zvenku nikde fólie vidět, jinak dojde k jejímu rozpadu vlivem UV záření.
- Dvouplášťová střecha: U dvouplášťové střechy se fólie dotýká tepelné izolace a je vytvořena pouze větraná mezera mezi fólií a krytinou. Pro toto řešení je nutno vybrat vhodnou kontaktní fólii. Kromě častého zaměňování kontaktní a nekontaktní fólie jsou nejčastější chyby obdobné jako u tříplášťové střechy. Velká část chybných řešení spočívá opět v absenci okapního plechu.
Při navrhování dvouplášťových a tříplášťových střech za použití betonové střešní krytiny se provádí větraná vzduchová mezera mezi krytinou a hydroizolační fólií o ploše nejméně 200 cm², připadající na 1 m šířky střechy, o výšce vzduchové vrstvy nejméně 20 mm. Odváděcí větrací otvory ve hřebeni či na nároží se volí o ploše nejméně 1/1000 plochy střechy (při uvažování plochy střechy přimykající se ke hřebeni či k nároží z obou stran). K odvětrání střechy slouží taška větrací, která je modifikací základní tašky s otvorem chráněným betonovou stříškou a mřížkou. Tašky větrací se kladou v druhé řadě pod hřebenem.
Hřebenové a nárožní prvky
Hřebenáče slouží pro pokrývání hřebene a nároží, chrání podstřešní prostor proti vnějším vlivům a slouží jako estetický prvek střechy. Osazují se na hřebenovou lať a pokládají se po směru převládajících větrů. Pokládají se na sucho nebo do malty. Pokládkou na sucho se hřebenáče připevňují příchytkou nebo vrutem - vruty se používají k připevnění koncových a rozdělovacích hřebenáčů.
Typy hřebenáčů
Hřebenáče dělíme podle:
- Typu a modelu krytiny - betonové, keramické.
- Polohy hřebenáče - základní, koncový, rozdělovací, začáteční, atd.
Keramické hřebenáče rozdělujeme na kónické, liniové a drážkové. Kónické hřebenáče se pokládají se vzájemným přesahem nejméně 4 cm. Překrytí drážkových hřebenáčů je dáno drážkováním. Základní hřebenáče se osazují na hřebenovou a nárožní linii. Rozdělovací hřebenáče slouží k napojení hřebene a dvou či více nároží. Další typem betonového hřebenáče je hromosvodový hřebenáč, který slouží k upevnění hromosvodu na hřebeni. Stejně jako hromosvodová taška, hřebenáč je nejbezpečnější prvek pro instalaci systému ochrany před následky úderu blesku na střešní krytinu. Výhoda hromosvodového hřebenáče je, že nenarušuje celistvost střešního pláště, zejména se nesnižuje jeho těsnost proti větrem hnanému sněhu a dešti. U keramických hřebenáčů se pro upevnění hromosvodu využije Hromosvodový držák pro hřebenáče.
Uzávěra hřebene
Uzávěra hřebene se používá k zakončení hřebene sedlových střech. Zajišťuje tvarově a opticky estetické zakončení hřebene a chrání před vlétnutím ptáků. Může být betonová, keramická nebo z PVC. Uzávěra hřebene PVC je univerzální jak pro betonové, tak i pro keramické hřebenáče.
Ukončení u hřebene pro keramický hřeben střechy
- Hřebenová lať se nezařezává na shodnou délku jako latě v přilehlých plochách.
- Hřebenovou lať je nutné ponechat delší a délkově zaříznout teprve po položení krajních tašek na přilehlých střešních plochách.
- Při použití uzávěry hřebene keramické se lať zařezává na úroveň vnějšího líce bočních lemů krajních tašek.
Originální příslušenství pro řešení hřebene
- Větrací pásy: Dalším důležitým prvkem v návrhu hřebene je větrací pás. Slouží k napojení hřebene na střešní plochu a přispívá k účinnému odvětrání. Snižují riziko průniku větrem hnaného deště a polétavého sněhu pod tašky. Výhody: Velký odvětrávací průměr. Univerzální použití pro všechny profilované krytiny. Optimální zajištění před vniknutím deště a sněhu.
- Taška pro napojení hřebene: Tato taška se navrhuje pro sedlové střechy se střešním sklonem od 12° do 45°. Je možné ji navrhnout pro některé modely keramických tašek. Díky plně keramickému systému se tak nenavrhují žádné větrací pásy.
- Hřebenová taška: Tato taška slouží k profesionálnímu napojení hřebene na krytinu s dosažením jednotného vzhledu. Je možné ji navrhnout u keramických střešních tašek u modelu Opál (šupinové a korunové krytí) a Smaragd (pozn. výroba modelu Smaragd byla ukončena).
- Ozdobné keramické prvky: Ozdobné prvky jako např. kohout, špička, koule či piniová šiška jsou určené pro hřeben s keramickou krytinou. Jsou ručně formované z vysoce jakostní hlíny. Materiál byl zkoušen na mrazuvzdornost a bezpečně splňuje normové požadavky. Kohout na střeše představuje symbol bdělosti. Představuje tradiční symbol, který má dům a jeho obyvatele chránit před bleskem, ohněm a žhářstvím.
Důležité zásady pro pokládku střešní krytiny
Nejdůležitějším krokem před pokládkou střešní krytiny je správné rozměření krovu a určení vzdáleností latí dle pokynů jednotlivých výrobců střešních krytin. Doporučené rozteče jsou rozdílné pro jednotlivé typy krytin i pro různé sklony střechy. Při rozměřování střechy je třeba počítat s prodloužením krokví kontralatěmi s ohledem na jejich tloušťku h a na sklon střechy α.
Kotvení střešních tašek
Velmi důležitou zásadou pro pokládku střešní krytiny je nutnost kotvení jednotlivých tašek, kterou řeší Pravidla pro navrhování a provádění střech vydaná cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR a současně to upřesňuje každý výrobce ve svých technických podkladech. Hlavní zásadou je nutnost kotvení tašek základních v ploše střechy dle jejího sklonu. Při sklonu do 45° se tašky nepřipevňují, při sklonu do 60° je nutné každou třetí tašku připevnit pozinkovaným vrutem (hřebíkem) přes otvor v tašce nebo pomocí příchytky tašky. Současně ale také platí, že při jakémkoliv sklonu střechy je nutné kotvit veškeré tašky na okrajích střechy a u prostupů. To se týká všech okrajových tašek na štítových hranách a dále pultových tašek. Taška pultová se používá u pultových střech pro ukončení horní hrany pultové plochy. Připevňuje se pozinkovaným vrutem přes zadní zámek ke střešní lati, příp. příchytkou tašky. Pravidlo o nutnosti kotvení platí ale také i pro všechny základní tašky podél okapní hrany, hřebene, úžlabí a nároží, kolem střešních oken a komínů, tedy tam, kde by mohlo vlivem působení větru dojít k jejich uvolnění. Podrobnosti o řešení detailů je možné také najít v technických příručkách jednotlivých výrobců.
Krytí na střih a na vazbu
U profilovaných střešních tašek se zvýšenou boční drážkou se ujalo krytí na střih. Nicméně i u těchto tašek u různých detailů se krytí na vazbu nevyhneme - například u nároží a úžlabí zákonitě dochází k porušení krytí na střih při správném vkládání půlených tašek. Avšak krytí na vazbu v celé ploše má přinejmenším dvě přednosti u profilovaných střešních tašek: obecně je krytí na vazbu bezpečnější proti vypadávání při silných větrech, druhá přednost spočívá v tom, že pevný středový oblouk nedovolí pokrývači klást tašky příliš sraženě nebo roztaženě. U tašek bez příčné profilace však není jiná alternativa než krytí na vazbu, neboť mají níže položenou vodní drážku oproti odvodňovací ploše. Při krytí na střih by u těchto modelů došlo k zahlcení drážky a průniku dešťové vody pod krytinu. Při krytí na vazbu vytéká voda z drážky v horní řadě na odvodňovací plochu spodní tašky.
tags: #prosvetlovaci #odskok #hrebene #strechy #informace