Předměty denní potřeby, jako jsou cihly, mohou nést nečekaná svědectví o minulosti. V kontextu Protektorátu Čechy a Morava se setkáváme s cihelnami, jejichž produkce a osudy jsou úzce spjaty s dramatickými událostmi druhé světové války a německou okupací. Některé z těchto cihel se dokonce staly nositeli symbolů doby, včetně hákového kříže, který se objevoval v různých souvislostech.
Hákový kříž jako symbol doby
Hákový kříž se v období Protektorátu Čechy a Morava stal všudypřítomným symbolem nacistické moci. Jeho vyobrazení se objevovalo na úředních listinách, vlajkách a dokonce i v umění. V kronice československé odvahy nazvané Národní hrdinové nalistovala Česká mincovna kapitolu věnovanou druhé světové válce. Lícové straně dukátu dominuje dvojportrét výsadkářů Gabčíka a Kubiše. Lomená konstrukce v prostoru nad jejich hlavami je podobná hákovému kříži a připomíná klima panující v protektorátu. Leštěný pás symbolizuje světlo a tvoří piedestal obou hrdinů. Kompozici averzu doplnil jmény obou výsadkářů a datem, kdy uskutečnili památný útok. Dukát je uložen do speciálního balení, které obsahuje odborné pojednání renomovaného historika PhDr. Petr Koury, Ph.D., experta na české dějiny a odborného garanta celého projektu Národních hrdinů.
Také v obci Tisá se 24. září objevila vyhláška, která zakazovala vyvěšování vlajek s hákovými kříži nebo s SDP (sudet, deutch. partai) pod trestem zapálení domu. Kdo by nosil odznaky SDP nebo pásku s hákovým křížem, měl být na místě zastřelen. Dne 20. dubna, ve výročí 50. narozenin vůdce a říšského kancléře, byl nařízen klid, jako o státním svátku. Poprvé zde lidé viděli německou vlajku s hákovým křížem na nádraží Třebovětice.
Sběratelství cihel a jejich příběhy
V Dolních Bojanovicích žije muž jménem Slavomil Šottl, který sbírá cihly se značkami cihelen. Skrz některé cihly vypátral i osudy cihelen, ze kterých pocházejí. U jiných jenom hádá, co značky na nich znamenají. Pan Šottl pracuje ve stavebnictví a značky na cihlách mu připadaly zajímavé. Dalších třicet cihel dostal od kamaráda, cihel postupně přibývalo a bylo škoda sbírání zastavit. „Každá značka má svoji historii. Od pamětníků vím, že jenom v Bojanovicích byly tři cihelny. Jedna z nich patřila židovské rodině, která skončila v Osvětimi,“ vypátral díky své sbírce Šottl. Tvoří část štosu čtyř set padesáti kusů cihel, který zatím bojanovický sběratel získal. „Cihly pocházejí většinou z baráků, které jsou staré kolem sta let. Tehdy bylo na okresu tak sto padesát cihelen,“ říká Slavomil Šottl. Obrázky na cihlách mají celou řadu motivů. Na některých cihlách je Rakousko - Uherská dvojhlavá orlice, ale i jiné obrázky jako jsou srdíčka nebo různé ozdobné vzory. V některých cihlách jsou otisky zvířecích tlapek a na jedné je dokonce i dětská nožka. Některé cihly použil sběratel i na výstavbu ozdobné zídky. Proč to dělali tímto způsobem, ale nikdo neví. Spoustu otazníků vzbuzují i samotné obrázky a značky na cihlách. Cihly se od sebe liší i svou kvalitou. „Záleží na hlíně, kterou použili dělníci k jejich výrobě. Cihly získává většinou při stavebních úpravách starých domů.
Historie cihelen v obcích Bulhary a Úvaly
Studie o zaniklých cihelnách v obcích Bulhary a Úvaly vychází primárně z dochovaných archivních pramenů z let 1945-1948, uložených ve Státním okresním archivu v Břeclavi se sídlem v Mikulově. Zde se jedná hlavně o složky fondu A 2 ONV Mikulov: Cihelna v Bulharech firmy „Reichel, König, Jeřábek“ a Cihelna v Bulharech firma J. Langer - pro Bulhary a Parní cihelna Úvaly fy. Vilém Oser 1945-1948 - pro Úvaly. Důležitým pramenem je zachovalá poválečná korespondence mezi jednotlivými institucemi (Okresního národního výboru v Mikulově, Zemského národního výboru v Brně, Místního národního výboru v Pulgárech aj.), doplněná studiem fotografií, map a případně vzpomínkami pamětníků. Cílem dané studie je pak přiblížit historii vybraných podniků a jejich zánik po roce 1945.
Čtěte také: Koupě plotových tvárnic
Cihelna Czapka a Gaidosch
První informace o podniku pochází z roku 1902, kdy měl v dnešní obci Bulhary (Pulgáry, Pulgary či německy Pulgram) jistý pan Václav Josef (Wenzel Joseph) Czapka společně s panem Janem (Johanem) Gaidoschem, majitelem hostince v Lednici, kruhovou cihelnu se 16 komorovou kruhovou pecí typu Hoffmann. V té době byl velký odbyt cihel a předpokládalo se, že poptávka nebude dlouhou dobu klesat. Pánové Czapka, narozen 1868 v Lednici, a Gaidosch, narozen taktéž v Lednici roku 1873, ale požádali živnostenský úřad o koncesi teprve v dubnu roku 1903, přičemž ve stejném roce dne 5. května jim bylo vyhověno. Cihelna se rozkládala na kraji obce u silnice směrem na Nejdek a Lednici. Jeden čas zde existovaly dokonce dva stejné podniky (Reichel, König, Jeřábek) přímo přes cestu.
Roční výroba provozovny měla dosahovat až 3,5 milionů cihel s rozměry 6,5 × 14,0 × 29,0 cm. Cihelným mistrem zde byl až do odsunu jistý pan Ferdinand Peichel z Wachtel (obec Skřípov, okr. Opava). V roce 1925 bylo v moderní (ale stále ruční) cihelně vyprodukováno kolem tří milionů cihel v ceně 310 Kč za 1 000 kusů. Celý areál cihelny tvořila kruhová pec a obytné domy. Podle mapy obvodu četnické stanice v Lednici z 8. dubna roku 1929 zde bylo ubytováno 47 osob - s největší pravděpodobností cihlářských dělníků s jejich rodinami. K cihelně dále patřilo 82 366 m2 pozemků, na kterých se těžila surovina, současně však byly využívány i jako orná půda sloužící pro pěstování obilovin. Ty kromě obživy poskytovaly slámu, jež se po pořezání přidávala do cihlářské hlíny za účelem lepšího (pozvolnějšího) vysoušení, ale především kvalitnějšího výpalu. V pramenech je také uvedeno, že v místních cihelnách pracovalo i dost Čechů. Podle názorů sběratelů starých cihel byly výrobky značeny kolkem nesoucím iniciály obou majitelů: C-G, a to C-číslo-G (např. C12G) nebo C- osmicípá hvězda-G. S cihelnou výrobou v obci Bulhary jsou spojovány i produkty s logem tří osmicípých hvězd. Přestože i tento typ je považován za výrobek cihelny Czapka a Gaidosch, je reálné, že ony tři hvězdy nahrazují iniciály tří majitelů druhé bulharské firmy - Reichel, König, Jeřábek.
Firma existovala až do konce druhé světové války, během níž byla velmi poškozena; sovětské vojsko ji využívalo jako lazaret. Po válce byl objekt konfiskován a zařazen do kategorie C - tedy určen k likvidaci. Bylo rozhodnuto o celkové demolici všech staveb, až na jeden dům, který byl na základě probíhajícího přídělového řízení přidělen manželům Bělíkům. Příloha k dopisu, jenž byl zaslán panem Josefem Janštou Okresnímu národnímu výboru (ONV) v Mikulově dne 28. března 1948, obsahuje poslední informaci o bývalé cihelně Czapky a Gaidosche v Pulgárech. Jmenovaný v listu uvedl, že se našly dosud upotřebitelné předměty, a to: 2 podvozky polní drážky bez koreb, přibližně 150 m vodovodního potrubí a 7-10 poškozených koleček na vyvážení cihel. V druhé cihelně fy Reichel, König, Jeřábek, taktéž zařazené do kategorie C, se nalezlo 100 m drátů pro navážku cihel a jedna poškozená kolečka. Z důvodu účelnosti bylo následně nařízeno, že dané předměty budou použity pro potřeby okresní cihelny v Novosedlech a vápenky v Mikulově. V roce 1949 byla cihelna zlikvidována. V padesátých letech minulého století byla na jejím místě pískovna a dnes je v bývalém areálu cihelny umístěn útulek pro psy.
Cihelna Reichel, König, Jeřábek
Cihla s kolkem C*G se rovněž jedná o produkt firmy Reichel, König, Jeřábek. Další kruhová cihelna vznikla na druhé straně silnice vedoucí do Lednice, proti cihelně pánů Czapka a Gaidosche. Existence dvou cihelen v jedné lokalitě vedle sebe byla dána zřejmě přítomností kvalitní cihlářské hlíny v tomto místě. Majiteli nového podniku byli František (Franz) Jeřábek z Lednice (narozen 1865 v Lednici), Antonín (Anton) Reichl a jeho syn - hospodský Jan (Johann) Reichl - a místní obchodník Josef König (narozen v obci roku 1879). Se stavbou podniku se mělo začít již v roce 1909, budova z pálených cihel však byla provozuschopná asi až v roce 1912. Podle výpisu z živnostenského rejstříku žádali zmínění pánové dne 29. března 1912 o koncesi, ale vyhověno jim bylo až více jak o rok později. Přípisem č. 2783 ze dne 4. února roku 1913 pak dostali i povolení k případné stavbě závodu. Cihly z této cihelny měly kromě tří hvězdiček i kolky s iniciálami majitelů - RKJ. Roční produkce se odhadovala na cca jeden milion cihel a od jara do podzimu zde mělo být zaměstnáno kolem 30 osob, přičemž pracovní síly se hledaly i mimo obec, např. v Humpolci, a dva nájemníci bydleli přímo v cihelně. Výroba byla v provozu až do roku 1942 a cihelným mistrem byl jistý Antonín David z Bulhar.
Rok po skončení války, 16. září 1946, poslal krajský soud ve Znojmě ONV v Mikulově dopis, ve kterém oznamoval, že v obchodním rejstříku daného soudu je zapsána firma Reichel, König, Jeřábek, Ringofenziegelei in Pulgram bei Eisgrub, jíž byl zaslán list, který se však vrátil z důvodu postavení podniku mimo provoz. Krajský soud tedy žádal o vyšetření a sdělení, pozůstává-li tato firma dosud po právu, provozuje-li obchody, případně byla-li zavedena národní správa a kdo je jejím národním správcem. Jelikož úřad v Mikulově nebyl schopen žádosti vyhovět, byl koncept téhož dopisu zaslán Místnímu národnímu výboru (MNV) v Pulgárech (Bulharech) a ten odpověděl listem ze dne 23. února 1947. Dne 6. února téhož roku došla okresnímu národnímu výboru odpověď, ve které krajský soud připomenul dekret prezidenta republiky z 19. května 1945 č. 5/1945 Sb., že veškerý majetek Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců českého národa má být zabaven a dán do národní správy. Z tohoto důvodu bylo tedy třeba ustanovit národní správu i v dané firmě. Kdyby byla nařízena likvidace nebo učiněno jiné opatření, bylo také nutné jmenovat někoho, kdo by tato opatření prováděl. ONV v Mikulově následně 1. března 1947 oznámil, že národní správa a ustanovení národního správce se nerealizovalo kvůli navržení podniku k likvidaci - hlavní příčinu představovala nepoužitelnost majetku. Uvedenou likvidací byl pověřen MNV v Pulgárech, kterému také příslušel dozor nad majetkem. Firma Reichel, König, Jeřábek se s velkou pravděpodobností nemohla svou výrobou rovnat modernizovanému typu kruhových cihelen, a proto byla po válce zařazena do kategorie C (během války měl být podnik mimo provoz).
Čtěte také: Cena betonových panelů
Cihelna Josefa Langera
Posledním, nejmodernějším a nejdéle fungujícím podnikem v obci Bulhary byla cihelna Josefa Langera. Ve výpisu živnostenského rejstříku je uvedeno, že Josef Langer se narodil v roce 1902 v Pulgárech, kdežto v samotné knize živnostenského rejstříku je zapsán rok narození 1886 a místo narození Pasohlávky. Dne 2. června 1928 podal Josef Langer živnostenské ohlášení a již 21. června téhož roku mu byl vydán živnostenský list na výrobu cihel v kruhové peci v Bulharech. Ještě před podáním samotné žádosti měl dokonce 4. května dostat pod č. 6061 schválení ke stavbě závodu. Letopočet 1928 je tedy možné považovat za reálný rok vzniku, případně modernizace bývalé Folkovy cihelny, která měla být zbudována v roce 1908 a která po první světové válce, tj. ve dvacátých letech minulého století, zpustla. Podnik se nacházel v katastru obce na jejím konci, několik set metrů od hlavní cesty do Milovic.
Během německé okupace nebyla cihelna již v provozu a v roce 1946 byla jakožto německý majetek zkonfiskována. Přesto již 18. května 1945 žádal dopisem sepsaným vlastní rukou v Dolních Bojanovicích jistý Jan Pulkrábek MNV v Bulharech o přidělení místního podniku i s inventářem a patřičnými pozemky. Žadatel se narodil, jak sám uvádí, 1. června 1897 v Dolních Bojanovicích a strávil pět let v obecné, tři roky v měšťanské a dva roky v živnostenské škole (poslední jmenovaná v Olomouci), kde se vyučil jako cihlářský mistr. Mluvil i psal v českém a německém jazyce a pravděpodobně ovládal i mluvenou francouzštinu. Po dobu okupace byl ilegálně činný a byl za to trestán kárným táborem. Na závěr svého listu žádal Jan Pulkrábek pro svou manželku, porodní asistentku, o povolení k provozování porodní praxe v přiděleném domku ve městě.
Dne 6. června 1945 zaslala Okresní správní komise (OSK) v Mikulově MNV v Pulgárech z pověření A. Krajča oznámení, že nemá námitek proti jmenování pana Jana Pulkrábka národním správcem v cihelně po Josefu Langerovi. Předání domu, movitého majetku, jakož i všech ostatních věcí mělo být provedeno za přítomnosti dvou členů národního výboru v Pulgárech a o předání měl být sepsán řádný a čtyřikrát vyhotovený protokol. Do dnešního dne se zachoval daný protokolární zápis (č. j. 6336/VI-45), který vypracovala správní komise v Pulgárech dne 20. června 1945. Obsahuje informace o předání movitostí cihelny po Němci Josefu Langerovi do vedení pana Jana Pulkrábka, jmenovaného do funkce národního správce Okresní správní komisí v Mikulově. Stav objektů vypadal následovně: jedna kruhová pec, která vyžadovala v brzké době vnitřní opravy, dvě obytné budovy - jedna jako byt pro správce a druhá pro dělníky - vyžadující též velké opravy a úpravy (objekt byl bez vnitřního vybavení). Dále šest šop na sušení cihel, 191 480 sušených cihel, čtyři uhelné tačky, 21 trakařů, 200 kusů křidlicových rámků, 20 kusů cihlových formiček a 16 kusů ocelových pásů (7 × 200 × 5 000 mm).
První doložený dopis z roku 1946 je datován k 13. srpnu a Okresní národní výbor v Mikulově v něm novému národnímu správci Pulkrábkovi uložil, aby z důvodu zařazení firmy do kategorie B (podniky zůstávající prozatím v klidu), zastavil ruční výrobu cihel, neboť k výpalu nemělo být přiděleno potřebné uhlí. Dále měl adresát podat místnímu úřadu hlášení o množství cihel a spojit se s okresním průmyslovým důvěrníkem majorem Josefem Janštou, národním správcem vápenek v Mikulově, který měl poskytnout další instrukce (a provést samotný výpal). Zaměstnanci pak měli být přeloženi do jiného příbuzného podniku. Dokumenty z roku 1947 chybí. Koncem ledna 1948 došlo k personální změně ve funkci národního správce, neboť podnik přešel do správy okresu. Stal se jím (výměrem č. j. 1019-IVa/29-48 ze dne 17. února 1948) Jan Dufek, technický úředník ONV v Mikulově. Jmenovaný se narodil dne 18. května 1907 v Rybicích a byl absolventem nižší průmyslové školy ve stavebním oboru. Z tohoto důvodu měl mít praktické i teoretické znalosti v cihlářském oboru, ale i přesto měl být bezprostředním dozorem a řízením výroby pověřen cihlářský mistr, jehož měl okres přijmout do svých služeb. Je třeba říci, že během působení národního správce Jana Pulkrábka neproběhlo v podniku zřejmě nikdy řádné vyúčtování, i když Pulkrábek toto nařčení později razantně popíral. Při předání cihelny novému národnímu správci Janu Dufkovi, za přítomnosti Jana Pulkrábka a předsedy MNV v Bulharech pana (?) Malovaného, byl dne 18. března 1948 odevzdán pouze předávací protokol, což ovšem nebylo u národní správy ani u jiných podniků v republice v dané době neobvyklé.
O rok později byla výroba úplně zastavena. Přesto i tehdy mohlo dojít k relativně rychlé obnově provozu, neboť pro rok 1949 se sice počítalo s plánovanou okresní spotřebou cihel 2 855 000 kusů a plánovanou výrobou 4 300 000 kusů, čímž měl vzniknout přebytek 1 445 000 kusů cihel, ale poněvadž cihelna Pisk v Mikulově v uvedeném roce 1949 nevyráběla ani neměla pro rok 1950 předepsaný plán výroby, hrozilo, že v okrese bude nedostatek stavebních cihel. Evidentně však vyřazení mikulovské fabriky z činnosti nebylo důvodem pro znovuzprovoznění staré Langerovy cihelny, protože účetní spisy o případné výrobě mlčí.
Čtěte také: Použití OSB desek
Až v roce 1952 se znovu objevuje myšlenka obnovení cihlářské tradice v obci - listem, který zaslal ONV v Mikulově dne 13. dubna 1952. V něm se uvádělo:
- Cihelna v Bulharech měla velmi dobré podmínky pro výrobu a rozsáhlé hliniště, kde se nacházela vysoce kvalitní cihlářská hlína hodící se pro výrobu všech druhů cihlářských výrobků.
- Objekt se nacházel v dobrém stavu, pec byla též v zachovalém stavu - šlo o novější typ se 16 komorami, přičemž každá měla kapacitu asi 8 000 kusů, takže celková kapacita cihelny činila 120 000 kusů cihel.
- Otázka pracovních sil byla projednána s ONV a bylo konstatováno, že obsazení této cihelny by nečinilo obtíže, protože v samotné obci je dost starousedlíků, kteří by mohli být v podniku zaměstnáváni.
Už v uvedeném roce 1952 bylo poukázáno na největší problém každého investičního plánu - na potřebu nemalého finančního kapitálu. Celkem měly náklady na obnovu provozu činit asi 4-5 milionů Kčs, a to mj. na opravu a zlepšení komunikace, tj. zpevnění vozovky o délce cca 400 m, jelikož cihelna byla napojena na okresní silnici pouze měkkou polní cestou. Dále bylo potřeba zavést elektrickou přípojku o délce cca 200-300 m, vybudovat nové sušárny a doplnit strojní zařízení. Z důvodu žádosti o nemalou sumu bylo doporučeno, aby KNV vyslal na místo odbornou komisi, která by celou záležitost posoudila a rozhodla o případném obnovení provozu v daném podniku. Ani rok 1952 neznamenal začátek renovace, přesto se pro rok 1955 počítalo s tím, že při uvedení podniku do provozu a při případném zvýšení výroby by se mohlo vyrobit kolem šesti milionů kusů cihel. Dále se předpokládalo kompletní moderní strojové vybavení a již v roce 1955 se počítalo s 35 zaměstnanci. Při zajištění paliva na chod výroby mohla mít uvedená cihelna celoroční provoz a mohla dodávat sortiment veškerého cihlářského zboží včetně tvárnic, stropnic a krytiny. Peníze měly být sehnány pokud možno do konce roku 1954 a o rok později se dle plánu mohlo začít se samotnou výrobou. Ani tentokrát se však záměr nerealizoval. Dopisem s datem 14. května 1959 oznámil Okresní průmyslový podnik v Mikulově, že provoz cihelny nebyl obnoven.
Historické události a dopad na obyvatelstvo
Události roku 1939 měly zásadní vliv na život obyčejných lidí. Dne 15. března 1939 německá armáda obsadila celé Čechy a Moravu, na pražský hrad vstupuje sám říšský kancléř Hitler a zřizuje zde protektorát. Slovensko tvoří vlastní stát, pod ochranou říše, tím končí existence republiky Česko-Slovenské. Dlouhé kolony motorizovaných oddílů jely plným tempem za krajně nepříznivého počasí po všech silnicích směřujících od hranic po vnitrozemí. S okamžitou platností byla zavedena jízda vpravo. Rozhlas nařizuje ihned zastavení odvodů pro čsl. armádu a peněžní ústavy dostávají rozkaz vypláceti ze vkladů nejvýše 500 K týdně. Zákonným platidlem vedle K (koruny) se stala RM (říšská marka) a přepočítávací kurz je 1:10 (za 1 marku 10 našich korun). Další dny přicházejí úřední vyhlášky již s textem německo - českým. Armáda československá se rozpouští. Je nařízeno odevzdání zbraní. Pod trestem smrti je nutno odevzdati veškeré střelné zbraně i s náboji, sečné i bodné. Odevzdává se všechno i vzduchovky, lovecké pušky jsou později vráceny, avšak do 24. srpna se znovu odevzdávají i lovecké pušky, ponechány jsou jen majitelům zbrojního pasu a loveckého lístku.
Hned po příchodu německého vojska je obyvatelstvo zachváceno nakupovací horečkou. Zde ve vsi sice nikdo neměl tolik peněz nazbyt, aby kupoval nepotřebné, přesto ale na oděv a obuv se soustřeďoval hlavní zájem. Obchody byly plně zásobeny, takže stačily krýt spotřebu. Strana národní jednoty i Národní strana práce jsou po krátkém působení rozpuštěny a tvoří se jediná politická strana „Národního souručenství“. Nábor do této strany provedl dne 23.4. starosta Martin a V. Fidranský. Občanstvo je již syto politického stranictví a rádo se zbavuje politické příslušnosti a také s jistou nedůvěrou vstupuje do nové organizace.
Dne 1. září vypukla válka mezi Německem a Polskem, o několik dnů později vypověděla Francie a Anglie válku Německu. Zase je nařízeno zatemnění, jenže se tentokrát provádí opravdověji, než za republiky. Okna i světlíky jsou pokryty modrým papírem, reflektory motocyklů a aut svítí jen úzkými proužky, avšak motorismus přestává být sportem, jelikož prodej benzínu je omezen. Později mizí ze silnic většina motorových vozidel vůbec, neb smí jezdit jen, kdo má zvláštní povolení. Jsou to pekaři, řezníci, mlékárny, lékaři apod. Benzin u pumpy ze 3,20 K stoupl na 4 K. Přichází nařízení označit všechny úřední budovy též německými nápisy. A tak i na domku našeho starosty Martina objevil se „Gemeindeamt“. Koncem října jsou zavedeny odběrní lístky na potraviny, tuky, maso, mýdlo. Dávky jsou postačující, jen tuků se jeví nedostatek. V listopadu jsou vydávány ob. úřadem oděvní lístky. Dražší textilie a obuv je prodávána jen na zvláštní povolení ob. úřadu. Konečně se má odváděti sádlo ze zabíjaček a to u prasete do 100 kg živé váhy 4 kg, u těžšího víc. Mlecí povolení je vydáváno samozásobitelům na konci roku a to 21 kg obilí (žita neb pšenice) na osobu na měsíc. Hospodaření mlékem je usměrněno. Některé obce dodávají mléko, zde v Černůtkách odvádíme máslo. S nastávající zimou projevuje se nedostatek uhlí. Každý konsument se dal zapsat u svého dodavatele do listiny zákazníků. Na měsíc prosinec je dovoleno objednat jen 8% celoroční spotřeby, v mnoha případech však uhlí vůbec nedošlo.
V listopadu došlo v Praze mezi studenty vysokých škol a státní moci k výtržnostem, při kterých bylo, jak píší noviny (Lidový deník ze dne 30.11.39), 12 pachatelů zastřeleno, 1200 osob bylo dopraveno do koncentračního tábora a české vysoké školy na 3 roky uzavřeny. Veškeré školní mládeži bylo zakázáno jakékoliv shlukování a tak i naši malí školáčkové dostali příkaz choditi z Cerekvice a Hněvčevsi ojediněle. A tak končí rok 1939 plni nejistoty a starosti o naši národní svébytnost.
Stav obyvatelstva a konfiskace majetku po válce
Statistika z roku 1930 uvádí, že v Tisé žilo celkem 1867 obyvatel ve 387 domech, z toho počtu bylo 1802 Němců, 25 Čechů a 40 ostatních národností. V Rájci bylo 67 domů se 279 obyvateli německé národnosti. V Ostrově ze 230 obyvatel bylo 205 Němců, 2 Češi a 23 jiné národnosti. Obydleno bylo 65 domů.
| Kategorie konfiskace | Množství/Počet | Popis |
|---|---|---|
| Továrny | 21 | Převážně na výrobu knoflíků a módního zboží (Tisá a Rájec, 1945) |
| Obytné budovy | 368 | Velké i malé, včetně zemědělských |
| Krávy | 198 | |
| Telata | 53 | |
| Prasata | 176 | |
| Ovce | 33 | |
| Kozy | 117 | |
| Koně | 31 | |
| Hříbata | 3 | |
| Slepice | 1244 | |
| Odsun Němců | 1869 osob | Každý směl odnést zavazadlo o váze 35 kg |
V roce 1945 bylo v Tisé a Rájci zkonfiskováno 21 továren, vesměs na výrobu knoflíků a módního zboží. Mimo to bylo zkonfiskováno 368 velkých i malých obytných budov včetně zemědělských. Bylo zabaveno 198 krav, 53 telat, 176 prasat, 33 ovcí, 117 koz, 31 koní, 3 hříbata a 1244 slepic. Německé obyvatelstvo bylo připraveno k odsunu za hranice ČSR v počtu 1869 a dovoleno každému z nich odnést zavazadlo ve váze 35 kg.
tags: #cihly #s #hákovým #křížem #informace