Očkování Priorix je jedním z klíčových způsobů, jak chránit sebe a své děti proti třem nebezpečným nemocem - spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Tento článek vám poskytne detailní informace o této vakcíně a vysvětlí, proč je tak důležitá.
Co je vakcína Priorix a jak funguje?
Vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, včetně Priorixu, obsahují živé oslabené vakcinační viry. Jejich mechanismus účinku je založen na principu vzniku vakcinační virémie. Díky ní se pomnoží účinná látka (imunizující živý antigen) a v dostatečné míře může očkovanou osobu (dítě) imunizovat. Tato vakcína obsahuje oslabené viry těchto tří nemocí, které pomáhají organismu vytvořit imunitní odpověď, aniž by došlo k propuknutí skutečné nemoci. Díky tomu je tělo připraveno čelit těmto infekcím, pokud se s nimi v budoucnu setká. Vakcinační virémie se od virémie přirozené infekce liší právě intenzitou a rozsahem, které jsou po očkování významně mírnější.
Složení a vlastnosti vakcíny
Důvodem mírnější virémie po očkování jsou jednak oslabené vakcinační viry, které se nedokážou masivně pomnožit a které mají nízký infekční potenciál. Na druhé straně je tato virémie kontrolována vlastním imunitním systémem očkované osoby. Je-li totiž vyvinuta dostatečně tzv. nespecifická (obecná) imunita, pak dochází k dodatečné regulaci vakcinační virémie. V důsledku obou principů (oslabené viry a nespecifická imunita) je riziko vzniku závažnějších nežádoucích účinků (v podobě vysokých teplot/horečky >39°C, vyrážky, záněty mízních uzlin apod.) téměř vyloučeno.
Vakcína Priorix se podává injekčně pod kůži na zevní stranu předloktí (lépe do končetiny, kterou dítě méně používá). K dispozici jsou 2 očkovací látky, které jsou dětmi dobře snášeny: PRIORIX a PRIORIX - TETRA (obsahuje kromě vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám ještě očkovací látku proti neštovicím).
Pro koho je Priorix určen a kdy se očkuje?
Očkování Priorix je hlavně zaměřeno na ochranu malých dětí proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Dalším krokem je zjistit, kdo by měl být očkován. Vakcína je doporučována zejména pro malé děti, ale může být podána i dospělým, kteří nebyli v dětství očkováni, nebo při cestách do oblastí, kde jsou tyto nemoci časté.
Čtěte také: Časový odstup při zateplování fasády: druhá vrstva lepidla
Očkovací kalendář a doporučení
- V minulém století se klinicky hodnotilo očkování dětí starších 5 měsíců zejména v afrických zemích. Nicméně se ukázalo, že zpravidla děti mladší 12 měsíců na očkování proti spalničkám a příušnicím odpovídají v tomto nízkém věku méně či vůbec ne. Důvodem byla skutečnost, že tyto děti mívají ještě dost mateřských protilátek, které funkci očkování neutralizují, tj. neutralizují vakcinační viry.
- Dnes se očkování dětí ve věku 9-12 měsíců provádí jen cíleně v situacích, kdy existuje zvýšené riziko expozice spalničkami. Je to dáno tím, že se epidemiologická situace za posledních 50-60 let změnila a matky už nemívají tolik mateřských protilátek. Proto množství protilátek předaných svým potomkům nemusí vystačit po dobu celého prvního roku života. Je-li tedy třeba očkovat děti ve věku 9-12 měsíců, pak se následně podají ještě 2 dávky, obvykle mezi 12-15. měsícem a třetí dávka v pozdějším věku (ne však dříve než za 4 týdny po podání druhé dávky).
- Očkuje-li se za běžných podmínek (nikoli v mimořádných epidemiologických situacích), zahajuje se očkování ve věku 12-15 měsíců (v ČR ve 13. měsíci věku od 1.1.2018). Nově se může očkovat od první dne 13. měsíce věku a horní hranice je stanovena na 18 měsíců věku.
- Druhá dávka se posouvá mezi 5. a 6. rok věku, dále se nepřeočkovává. Od počátku roku 2018 se v České republice druhá dávka podává v 5 letech (tj. v intervalu zhruba 4 let od podáním první dávky).
- ACIP (Poradní komise o imunizační praxi) dne 12.1.2018 doporučila aplikaci třetí dávky vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (tj. MMR). Důvodem se stala skutečnost, že první 2 dávky podané v intervalu 1 měsíce až 5 let nemusí zajistit všem dostatečnou ochranu více než 7 letech po kompletním očkování. V posledních letech se ve Spojených státech amerických ubírají trochu jiným směrem a stále častěji se volí podávání třetí dávky ve veku 15-25 let v místech, kde se příušnice objeví (tj. mezi studenty středních a vysokých škol).
Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám se indikuje dětem starším 15 měsíců, případně dospělým osobám vnímavým alespoň k jedné z uvedených nákaz, existuje-li riziko její možné expozice (např. před plánovaným pobytem v endemické oblasti spalniček nebo příušnic), nebo riziko komplikací onemocnění (např. zarděnky v těhotenství).
Někdy lze očkovat i děti mladší 15 měsíců, zpravidla ne však dříve než v devíti měsících, a to z důvodů zvýšeného rizika interference mateřských protilátek, které snižují imunitní odpověď po tomto očkování (obvykle proti spalničkám).
Důležitost druhé dávky
Odpovídající ochrana po aplikaci jedné dávky může být významně kratší vůči spalničkám a hlavně příušnicím než po aplikaci dvou dávek. Proto tak většina zemí dnes očkuje minimálně 2 dávkami. Je však pravda, že interval mezi nimi bývá velmi variabilní od 1 měsíce až po 12 let. Přesto ve většině zemí nebývá interval delší než 4 roky, tj. druhá dávka se obvykle podává dětem ve věku 5 let.
Jednodávkové očkování (tj. očkování pouze s jednou dávkou vakcíny) představuje zvýšené riziko ztráty odpovídající ochrany zejména vůči příušnicím a následně i vůči spalničkám s přibývajícím časem. Kompletní očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám obecně patří mezi očkování s dlouhodobým účinkem. Odpovídající ochrana po kompletním očkování (2 dávky) bývá pro většinu očkovaných spolehlivá minimálně po dobu zhruba 20 let vůči spalničkám, 8 let vůči příušnicím a 20 let vůči zarděnkám (údaje pramení z klinicky nebo epidemiologicky ověřených studií či pozorování, což znamená, že může být dokonce delší).
Proč se po podání druhé dávky neopakují stejné nežádoucí účinky ve stejném či podobném rozsahu jako po první dávce, vysvětluje jednak dostatečně vyvinutá nespecifická imunita (2. dávka vakcíny se podává po završení věku 2 let - od 1.1.2018 se podává ve věku 5 let) a jednak již částečná specifická imunita vytvořená po podání první dávky (tj. již existuje určitá imunotolerance). Obě imunity totiž přispívají ke kvalitní regulaci vakcinační virémie a rychleji se účastní tzv. imunologické odpovědi.
Čtěte také: Výhody a nevýhody dlažby 2. jakosti
Možné vedlejší účinky a izolace po očkování
Očkování Priorix, stejně jako každé jiné očkování, může mít určité vedlejší účinky. Je důležité si uvědomit, že většina lidí na tuto vakcínu nereaguje žádnými vážnými problémy, a pokud se vedlejší účinky objeví, jsou často mírné a krátkodobé.
Typické reakce po očkování
Vedle běžných lokálních reakcí, které se zpravidla objevují bezprostředně po očkování nebo do několika málo hodin, se u zhruba třetiny očkovaných mohou dostavit opožděné reakce v podobě zvýšené teploty až horečky v období mezi 5. a 12 dnem po očkování. Není však výjimkou, že se jejich nástup může buď opozdit, nebo uspíšit. Přestože tyto reakce spontánně vymizí, je možné případně teplotu snižovat vhodnými přípravky, nejlépe vždy po poradě s pediatrem. Nejčastěji zaznamenané reakce zahrnují zarudnutí nebo otok v místě vpichu, což je normální reakce těla na cizí látku a obvykle ustoupí během několika dnů.
Mezi další, méně časté vedlejší účinky patří horečka, která se může objevit během prvních dní po očkování. Někdy může být horečka doprovázena vyrážkou, která je podobná spalničkám, ale je méně intenzivní. Vzácněji se mohou objevit příznaky podobné příušnicím nebo zarděnkám, které ale obvykle nebývají závažné a brzy vymizí.
Zpravidla se objeví různě vysoká teplota až horečka v průběhu 10-14 dnů po očkování, která trvá 2-3 dny a pak odezní, dále zarudnutí, bolestivost a otok v místě vpichu (někdy kůže svědí a děti se snaží škrábat). Ale může se objevit i reakce, připomínající onemocnění spalničkami či zarděnkami, a to kdykoli v průběhu oněch 10-14 dnů, někdy již 3. den po očkování. Teploty trvají 3-4 dny, postupně se přidá kašel, rýma, dítě může zvracet a s poklesem teplot se objeví různě intenzivní vyrážka, připomínající zmíněná onemocnění. Pokud se stav dítěte nezkomplikuje nějakou přidruženou infekcí, vyrážka a ostatní příznaky v průběhu dalšího týdne odezní.
Je také doporučováno sledovat dítě po očkování a věnovat pozornost jakýmkoliv neobvyklým příznakům. Pokud se objeví závažné nebo neobvyklé reakce, měli byste okamžitě kontaktovat lékaře. Důležité je také zajištění pohodlí dítěte po očkování, například použitím chladicího obkladu na postižené místo nebo podáním léků na snížení horečky, pokud je to nezbytné.
Čtěte také: Druhá Jakost Obkladů v OBI
Režim po očkování (izolace)
Režim by měl být stejný jako u jakéhokoliv jiného očkování - tedy 14 dnů rekonvalescentního režimu. Dítě je po očkování náchylnější k ostatním infekcím, ty pak mohou zhoršit nebo vyvolat nežádoucí reakce po očkování. Proto je dobré se vyhýbat prostorům s velkým počtem lidí (supermarkety, divadla, apod.), zamezit kontaktu s nemocnými, popř. nevystavujte dítě zbytečně infektům (nemoc v rodině, návštěvy supermarketů, divadelních představení, dětských besídek, plavání a pod.). Neplánujte si rodinnou dovolenou ve 14 dnech po očkování (hory, pobyt u moře). Počítejte s tím, že reakce po očkování se může objevit i 10. či 14 den!
Lehké nachlazení nebo rýma není kontraindikací očkování. V době očkování není vhodné užívat antibiotika. Konečné rozhodnutí o vhodnosti očkování je na lékaři.
Těhotenství a kojení
Očkovaná žena nesmí být těhotná nebo nesmí otěhotnět alespoň jeden měsíc po očkování. V době kojení je nutné zvážit prospěch očkování proti riziku onemocnění. Velmi často se stává, že těhotná matka má dítě ve věku plánovaného očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Riziko z přenosu vakcinačních virů je vysoce malé a v případě, že k němu dojde, pak nemá žádný dopad na vývoj těhotenství nebo vývoj plodu. To bylo prokázáno mnoha studiemi a epidemiologickým sledováním ve velkých souborech.
Dnes se ženy ve fertilním věku očkují vůči zarděnkám, případně spalničkám nebo příušnicím jen výjimečně (důvodem je předešlé očkování z dětství). Pokud však existuje tato potřeba, pak se očkuje kombinovanou vakcínou a po očkování se doporučuje minimálně 1 měsíc (případně až 3 měsíce) neotěhotnět.
Charakteristika nemocí, proti kterým se očkuje
Spalničky, příušnice a zarděnky jsou virová onemocnění, která mohou způsobit vážné komplikace.
Spalničky
Původcem spalniček je virus, jehož výhradním hostitelem se stává člověk. Přestože se celosvětově proti spalničkám očkuje již několik desetiletí a incidence spalniček je dnes relativně nízká, zdaleka není tato infekce eliminovaná. Spalničky představují nebezpečné onemocnění, které často doprovází horečka a vyrážka. Po uplynutí inkubace, 10-14 dnů, se objevují příznaky zánětu horních cest dýchacích, se silnou rýmou, kašlem a zánětem spojivek. Po čtyřech dnech nastupuje živě červená vyrážka, jejíž ložiska, zpravidla o průměru 3-5 mm, mohou záhy splývat ve větší červené plochy. Charakteristicky se šíří od obličeje přes horní část trupu a končetin na dolní část těla. Minimálně tři dny na to vyrážka postupně ustupuje ve stejném směru, jako začínala. K nejčastějším komplikacím patří pneumonie, zánět středního ucha nebo nosních dutin. K nejtěžším, často život ohrožujícím komplikacím, patří pneumonie nebo encefalitida, vyvolaná samotným virem spalniček. Pro třetinu dětí se zánětem mozku může být komplikace fatální. Další třetina může být postižena trvalými těžkými následky v podobě obrny, postižení smyslů či intelektu.
Příušnice
Příušnice jsou akutním virovým zánětem slinných žláz, často komplikovaným podrážděním slinivky břišní a nepurulentní meningitidou. Onemocnění postihuje všechny vnímavé osoby, většinou ale děti. Snadno se přenáší kapénky z jedné osoby na druhou. Jejich jediným přirozeným zdrojem je člověk. Příušnice, jejichž doba inkubace je obvykle 14-23 dní, se projeví zpravidla horečkou a bolestivým zduřením příušních slinných žláz. Zpočátku bývá postižena jedna strana. Po 2-3 dnech zánět přechází na druhou stranu. U nekomplikovaného onemocnění všechny příznaky odezní zpravidla do jednoho týdne. Z komplikací přichází v úvahu podráždění slinivky břišní a nepurulentní meningitida. Pokud onemocní starší chlapci nebo dospělí muži, je nemoc často komplikovaná orchitidou, po které může dojít k dočasné sterilitě.
Zarděnky
Zarděnky jsou virové onemocnění typické pro člověka. Šíří se kapénkovým přenosem; nejčastěji se vyskytují na jaře. Zatímco získaná forma zarděnek probíhá většinou lehce, při onemocnění těhotné ženy může dojít k závažnému poškození plodu. Inkubační doba je 14-21 dní. Klinický obraz je různý, od snadno přehlédnutelných forem s prchavou vyrážkou až po vzácné, těžké formy onemocnění, které mohou být provázeny zánětem mozku. Onemocnění zpravidla provázejí bolesti kloubů. Charakteristické je zduření uzlin v šíjní krajině a za ušima. Vyrážka je růžová, velikosti čočky a po odeznění se kůže nijak charakteristicky nešupí. Naopak forma vrozená je velmi obávanou, neboť s sebou nese velmi vážné důsledky pro narozené dítě. Nákaza v prvních měsících těhotenství může vést k infekci plodu a jeho poškození. Obvykle bývají postiženy ty orgány, které se vyvíjí během prvních třech měsíců těhotenství (oko, ucho a srdce). Pokud těhotná žena onemocní zarděnkami v prvním měsíci těhotenství, je riziko poškození plodu 50%, ve druhém 25%, ve třetím 10%. Onemocnění těhotné ženy vede často ke spontánnímu potratu.
Historie očkování v ČR
Pravidelné očkování proti spalničkám se v bývalém Československu zařadilo do očkovacího kalendáře v roce 1969. Po šesti letech se jednodávkové schéma očkování změnilo na dvoudávkové. Od roku 1982 se rozšířilo o očkování proti zarděnkám, v té době jen dívek ve věku 12 let. V následujících letech byl pozorován nárůst incidence zarděnek mladších dětí, především chlapců, a tak se od roku 1986 začaly plošně očkovat všechny děti ve věku dvou let.
V roce 1987, dva roky po zahájení plošného očkování proti příušnicím vakcínou Pavivac, se monovakcína proti spalničkám (Movivac) nahradila bivalentní vakcínou proti spalničkám a příušnicím, Mopavac. V Československu se zvolilo dvoudávkové očkování proti spalničkám a příušnicím v krátkodobém 6-10měsíčním intervalu. Důvodem bylo zajištění rychlé a robustní ochrany vůči oběma infekčním chorobám v dětské populaci. Od roku 1995 se v České republice plošně očkuje kombinovanou vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (Trivivac).
Význam očkování pro veřejné zdraví
Nebezpečné nemoci jako spalničky, příušnice a zarděnky mohou vést ke komplikacím a dlouhodobým zdravotním problémům. Očkování pomocí Priorixu je klíčovým krokem k vytvoření kolektivní imunity, což je stav, kdy je dostatečně velká část populace imunizována, a tím se zpomaluje nebo zcela zastavuje šíření infekce. Když je vakcína Priorix rozšířena mezi obyvatelstvo, výrazně se snižuje počet případů těchto nemocí.Je důležité zmínit, že šíření nemocí lze zastavit pouze tehdy, když je očkovaná velká část populace. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je pro dosažení kolektivní imunity potřeba, aby bylo očkováno alespoň 95% populace proti spalničkám. Pokud pokrytí klesne, zvýší se riziko propuknutí epidemií, což ohrožuje především děti a jedince s oslabeným imunitním systémem.Očkování také pomáhá předcházet hospitalizacím a vysokým nákladům na léčbu nemocí, které mohou být drahé a zdlouhavé. Očkování tak má nepřímý, ale velmi významný vliv na kvalitu života a ekonomickou pohodu obyvatelstva.
| Země | Interval mezi dávkami | Věk pro druhou dávku (přibližný) |
|---|---|---|
| Česká republika | Zhruba 4 roky | 5 let |
| Většina zemí | 1 měsíc až 4 roky (velmi variabilní) | 5 let |
| Spojené státy americké | Často i třetí dávka | 15-25 let (při výskytu příušnic) |
tags: #priorix #druha #davka #izolace