Při výběru stavebního materiálu pro dům je třeba zvážit mnoho faktorů. K nejtradičnějším kusovým stavivům se rozhodně řadí pálené keramické bloky, ať už s dodatečným vnějším zateplením, nebo s integrovanou tepelnou izolací. V zásadě jsou dnes z běžného zdiva nabízené především pálené cihelné bloky (Heluz, Porotherm, …) a pórobeton (např. Ytong).
Výběr zdiva podle technických vlastností
Podle normy ČSN 73 0540:2 musí být součinitel prostupu tepla obvodových stěn stavby nižší jak 0,38 Wm-2K-1. Zdivo s vyšší hodnotou proto nepořizujte a počítejte s tím, že norma řeší mezní situaci. Čili - čím menší hodnota, tím lépe. A právě zde nastupuje srovnání ceny a fyzikálního údaje.
Například tepelný odpor R = 4,12 m2K/W použitého materiálu odpovídá součiniteli prostupu tepla U = 0,24 W/m2K. Nebo obráceně stěna z materiálu se součinitelem prostupu U = 0,20 W/m2K má tepelný odpor R = 4,96 m2K/W. Norma doporučuje hodnotu U = 0,25 W/m2K. Problematické rozhodování nastává, když musí být obvodové zdivo co nejtenčí, například při stavbě domu s malým půdorysem na malém pozemku. V takovém případě bychom doporučili spíše dřevostavbu, kde je teplená izolace součástí sendvičových obvodových stěn. Pokud totiž použijeme příliš tenké zdivo, nevyhneme se vnějšímu zateplení a tím dosáhneme stejné tloušťky stěn jako v případě zdiva širšího.
Tloušťka (šířka) obvodového zdiva
Obvodové zdi z cihelných bloků musí být většinou silné cca 50 cm a z pórobetonu cca 60 cm, aby je nebylo nutné pro dosažení nízkoenergetického standardu bydlení dodatečně zateplovat. Pokud bychom chtěli použít tenčí zdivo jak 50 cm, musí mít zlepšené tepelně izolační vlastnosti - například Porotherm Si o šířce 40 cm nebo 44 cm či Porotherm Ti o šířce 36,5 cm s vnitřní perlitovou výplní. Jinak je většinou nezbytné vnější zateplení - kontaktní i bezkontaktní. Všimněte si, že při zdění tradičními plnými pálenými cihlami (často v kombinaci s kamenem) se stavělo zdivo silné 60, ale i 80 cm až 1 metr.
Bloky (tvárnice) o šířce 50 cm přitom patří k nejlepším výrobkům většiny výrobců obvodového nosného zdiva (Porotherm Hi 50 cm, Ytong Theta 50 cm, Heluz Family 50 cm, Porfix Plus 50 cm, H+H Greenblock 50 cm, …). Výjimku představuje například YTONG P2-400 (300 x 249 x 599), který je pro obvodové zdivo vhodnější než YTONG P4-500 (300 x 249 x 499).
Čtěte také: Duté cihly (příčkovky)
Srovnání pórobetonu a cihelných bloků
Nejdůležitějšími uváděnými vlastnostmi zdiva jsou pevnost, tepelný odpor, tepelná akumulace, rozměry a cena. Můžeme ještě doplnit nasákavost a schopnost difúze vody. Pokud hledáte jasné důkazy, zda je pro výstavbu domu lepší pórobeton či keramické cihelné bloky, nenajdete je. Záleží na lokalitě a srovnání konkrétních vlastností obou materiálů.
Pórobetonové materiály i keramické bloky dosahují srovnatelných hodnot součinitele tepelné vodivosti, ale i pevnosti, s výjimkou pevnosti v tlaku (pórobeton ji má až násobně nižší). Byť se může zdát, že pórobeton je lehký a křehký. Stejně tak mají srovnatelné hodnoty difúze, proto lze při potřebě dodatečného venkovního zateplení použít stejné materiály - a tedy i stejně nákladné.
Zásadním kritériem se však může ukázat pracnost výstavby. Pórobetonové tvárnice jsou považované za jeden z nejlépe zpracovatelných materiálů. Vystačíme si s jednoduchým nářadím - bloky lze snadno řezat obyčejnou pilou a navíc se při výstavbě setkáme s nejmenším množstvím vad. Je tak eliminován i výskyt nežádoucích tepelných mostů. Stavíme rychle a tedy s menšími náklady na pracovní sílu.
Na druhou stranu se v západní Evropě naprosto upouští od požadavku na akumulaci tepla. Dokazují to pasivní domy, po kterých je požadováno, aby se topení zapnulo na plný výkon krátce před naším návratem domů a byt rychle vytopilo, stejně tak ráno než vstaneme. U nás je tomu dosud naopak, tepelná akumulace je považována za zásadní kritérium - chceme, aby dům nevychladl rychle.
Zkušenosti ukazují, že je velký rozdíl i mezi Heluzem a Porothermem (Porotherm je kvalitnější). U Ytongu se udává, že má mít při stejné tloušťce zdiva lepší izolační vlastnosti než třeba Porotherm, ale to není tak úplně pravda. Kdysi jsem narazil na článek nějaké zkušební laboratoře - Ytong udával izolační vlastnosti za jiných podmínek než třeba Heluz a Porotherm (teplota, vlhkost, ...) a proto se na první pohled zdálo, že je daleko lepší. Opak ale byl pravdou.
Čtěte také: Příčkovky 50 x 7 x 23,8 cm: vlastnosti
Heluz a Porotherm
Pevné a přitom subtilní konstrukce se staví například z cihelných bloků Heluz (Heluz Family 2in1, Family nebo STI aj.) nebo keramických bloků Porotherm (Porotherm 50 Profi Dryfix, T Profi, 44 EKO+ Profi Dryfix aj.). Od klasických cihelných bloků se ty broušené liší především vysokou přesností vodorovné ložné plochy. To umožňuje přesné zdění na tenkou spáru, což výrazně přispívá ke snižování tepelných úniků ve spárách. Výška maltového lože činí 1 mm místo obvyklých 12 mm. Důležitou roli v úsporách energie hraje také tepelněakumulační schopnost cihelného zdiva.
Jednovrstvé zdění
Moderní cihly (keramické tvárnice) jsou rozměrově přesné, lepí se na tenkou vrstvu malty a uvnitř mají dutiny, které mohou být plněné minerální vatou či polystyrenem. Omítnuté obvodové zdivo z cihel je samozřejmě odolnější než omítnutý izolant. U jednovrstvého zdiva zcela odpadá krok dodatečného zateplování. Tím se výstavba urychlí až o několik týdnů. Řešit pak nemusíte ani objednání a dopravu izolačních systémů, domluvu s izolatérskou firmou nebo související úklid a likvidaci zbylého izolačního materiálu.
Pro stavbu jednovrstvého obvodového zdiva jsou určené keramické tvárnice. Ty jsou samy o sobě ekologické - vyrábí se pálením směsi jílu, vody a dalších přísad. Při stavbě vzniká minimum odpadu. Zbytky cihel, které zůstanou na staveništi, můžete využít i na podsypy a další práce. Likvidace zbytků polystyrenu je složitější. A platí to nejen při výstavbě, ale i případné demolici.
Nevýhody jednovrstvého zdiva
Stavby z jednovrstvého zdiva se u nás stále realizují méně často než obvodové zdivo se zateplením. S tím souvisí i menší zkušenost stavebních firem a riziko nedodržení správných technologických postupů. A pokud se nedodrží, můžou být izolační schopnosti cihly značně omezené. Jakákoliv nepřesnost dokáže způsobit vznik tepelných mostů, tedy i úniky tepla. Omítka na jednovrstvém zdivu musí být dostatečně silná a dvouvrstvá. Tloušťka tepelněizolační jádrové omítky by se měla pohybovat kolem 3 cm. Cihla pro jednovrstvé zdivo musí být vždy silnější než cihla pro následné zateplení, ale v součtu tloušťky s izolantem může být zeď tenčí.
Vlhkost ve zdivu
Nejlepší je vodu do fáze kondenzace vůbec nepustit. To znamená udržovat teplotu a další fyzikální parametry ve zdivu natolik příznivé, aby nenastal rosný bod všude, kde se voda ocitne. Takže buďto jí zabraňte do zdiva vůbec vstoupit (nátěry, obklady, parozábrana atd.), nebo udržujte zeď na takové teplotě, aby neklesla teplota v ní pod cca 13°C při normálním tlaku a vlhkosti atd. To je dosažitelné jen ve vícevrstevných konstrukcích s vnější tepelněizolační vrstvou, která udrží zdivo teplé, protože v jednovrstevném zdivu vždycky jednou teplota sklesá na teplotu vnějšího prostředí, a kdykoli bude venku méně, než těch 13°C, může docházet ve zdivu ke kondenzaci.
Čtěte také: Vlastnosti betonové tvárnice
Nevýhodou vlhkého zdiva je i za situace, že nevlhne na vnitřním povrchu, dramatické snížení tepelného odporu. Takže v případě kondenzace do Family bloků bych se asi trochu bál toho, že při kondenzaci dojde k zaplavení voštin s polystyrenem, vatou, perlitem a kdoví čím dalším, co tam různé výrobci dodávají, a v té chvíli ztrácí zasažené komůrky svou tepelně izolační schopnost. Keramika tvořící stěny voštin je samozřejmě v tu chvíli propustná pro teplo také a je jen otázkou, jaké množství komor se takto zaplaví.
Příčky
Když je potřeba rozdělit vnitřní prostory domu, jako nejobvyklejší řešení se nabízejí příčky. Mají různé využití a dají se postavit z odlišných materiálů. Jejich výběr se obvykle řídí cenou, náročností, pevností či mírou odhlučnění. Pro vnitřní nosné zdivo a vnitřní příčky pak sáhneme po tenčím materiálu a důraz klademe na zvukově izolační schopnosti zdiva. Nenosné příčky navíc snadno zhotovíme ze sádrokartonové konstrukce s vkládanou izolací či jiné formy sendvičových stěn.
Rozličné materiály pro příčky
- Zděné příčky jsou tradiční variantou, oblíbené především pro svou odolnost a dlouhou životnost. Sice se náročněji vytvářejí, patří ale mezi nejkvalitnější a nejpevnější. Zděné příčky se hodí všude tam, kde není nutné brát ohled na zatížení konstrukce, na šetření obytným prostorem či na rychlost výstavby. Základní zděné příčky se stavějí z klasických plných cihel, takže jsou pevné a mají dobré akustické a protipožární vlastnosti. Mezi jejich nedostatky naopak patří vyšší hmotnost a horší tepelněizolační schopnosti. Méně pevné, ale s lepšími tepelnými parametry jsou příčky z keramických cihel vylehčených dutinami. Čtvrtcihelné příčky (v zednickém slangu štorcky) mohou být levnější a realizačně jednodušší variantou, když je potřeba ke stěně přichytit těžší předměty či konstrukce.
- Tvárnicové příčky z keramického materiálu nabízejí dnes všichni velcí výrobci - Wienerberger, Tondach, Heluz atd. Jde o tvárnice bezmaltově sesazované do zámků P+D. Ložnou spáru lze provádět i na tenkovrstvý tmel. Výhodami těchto příčkových programů jsou rozměry, přesnost zdění a možnosti systémových řešení.
- Pórobetonové tvárnice (Ytong) se díky své nízké hmotnosti hodí pro rekonstrukce, snadno se řežou a rychle skládají. Pro vyšší stabilitu se pórobetonové příčky musí pevně ukotvit.
- Cementové tvárnice najdou uplatnění v prostorách, kde se klade důraz na pevnost a odolnost. Při stavbě příček je nutné dbát na statické hledisko, protože tvárnice jsou poměrně těžké. Vyznačují se ovšem výbornou zvukovou izolací a pevností, což se cení například mezi obytnými místnostmi. Postup stavby je obdobný jako u cihlových příček - s důrazem na správné vyzdění a spárování.
- Vápenopískové bloky (Sendwix) mají vysokou hustotu, což také znamená lepší akustické vlastnosti. Jsou tedy vhodné do interiérů, kde se klade důraz na hlukovou izolaci.
Specifika stavby příček
Technologie zdění příček se sice příliš neliší od obvodového nosného zdiva, ale přece jen zde platí několik specifických zásad. První řada příčkových bloků se osazuje na vyrovnané maltové lože nanesené na vrstvu hydroizolace. Další vrstvy cihelných bloků se kladou tak, aby výška spáry byla přibližně 12 mm, nebo lze použít dnes již obvyklý způsob lepení montážní pěnou, kdy nevzniká prakticky žádná ložná spára.
Při napojování příčkové stěny k nosné je třeba každou cihlu opatřit maltou i z boku a důkladně přitlačit ke stěně. Každá druhá napojovací cihla musí být přikotvena k nosné stěně dle instrukcí výrobce daného systému. Vnitřní nosné příčky se dají napojit pomocí nerezových plátových kotev. U nenosných příček se zpravidla používají různé ploché stěnové spony. Ohnuté do pravého úhlu se vodorovnou částí vmáčknou do malty v ložné spáře a svislou částí se přišroubují vrutem a hmoždinkou k nosné stěně. Ukotvení stěnových spon lze aplikovat už při zdění nosného zdiva a vkládat je do míst budoucího napojení příčky.
Kam ano a kam ne
Klíčovým faktorem pro volbu materiálu příček je nosnost podlahy a statická stabilita domu či bytu. Proto by příčky neměly stát v blízkosti dilatačních spár nebo míst s předem určeným omezením zatížení. U rekonstrukcí se doporučuje vše konzultovat s odborníkem, protože ne každý prostor je kvůli limitující nosnosti stropů či specifickým konstrukčním vlastnostem stavby pro dodatečné příčky vhodný. Nevhodné umístění by mohlo způsobit trhliny ve zdech nebo dokonce poruchu konstrukce.
Napojení na stávající zdivo
Stabilita a bezpečnost dodatečných příček závisí také na správném způsobu napojení na okolní konstrukce. Mezi hlavní techniky patří kotvení příčky do stěn a stropu pomocí kovových profilů nebo speciálních kotvicích pásků, které zajišťují pevné uchycení a zabraňují vzniku prasklin. Některé systémy umožňují i pružné napojení, aby se eliminovalo riziko poškození příčky při pohybu stavby. Způsob napojení je vhodné konzultovat s odborníkem, zejména u těžších materiálů, jako jsou cihly nebo pórobeton, vyžadujících robustnější konstrukční řešení.
Dvojité příčky
Když je potřeba zajistit vyšší tepelnou a zvukovou izolaci, dá se spolehnout na dvojitou příčku tvořenou dvěma vyzděnými částmi s mezerou, která se vyplní tepelnou nebo zvukovou izolací. Někteří výrobci již nabízejí i cihly s vloženou izolací, čímž požadavky na zvukovou či tepelnou izolaci řeší kompaktně a s úsporou místa (například Heluz Aku kompakt 21 broušená).
Srovnání zvukové neprůzvučnosti
| Typ příčky | Tloušťka | Zvuková neprůzvučnost | Vhodnost použití |
|---|---|---|---|
| Standardní cihlová příčka | 115 mm | 45-48 dB | Solidní izolace pro většinu obytných prostor |
| Silnější cihlová příčka | 140-150 mm | 50-54 dB | Místnosti s vyššími nároky na akustiku (ložnice, pracovny) |
| Příčka z pórobetonu | 100 mm | 37-40 dB | Prostory s nižšími nároky na zvukovou izolaci |
| Příčka z pórobetonu | 150 mm | 42-45 dB | Díky větší hmotnosti a tloušťce má lepší zvukovou izolaci |
| Příčka z vápenopískových tvárnic | 115 mm | 50-55 dB | Vynikající zvuková izolace pro prostory s vysokými nároky na akustický komfort |
| Příčka z betonových tvárnic | 150 mm | 52-57 dB | Silná neprůzvučnost pro oddělení hlučných prostor nebo technických místností |
Cena
Kritérium ceny se hned na začátku pokusíme srazit do kolen. Pokud chceme co nejvíce snížit cenu stavby, aniž bychom zároveň hleděli na její kvalitativní hlediska, děláme zásadní chybu. V první řadě platí rovnice: chci srazit cenu na minimum = vůbec nevím, že se vzdávám kvality. Do ceny zdiva ještě kalkulujte zdící maltu či jiný materiál. Promítnou se do celkové ceny zdění. Například POROTHERM 44 EKO+ Profi DRYFIX a POROTHERM 40 EKO+ Profi DRYFIX jsou běžně nabízené včetně pěny, kterou tvárnice spojujeme. Samozřejmě je ale pěna zdarma vyvážena vyšší cenou zdiva. Ke konkrétním tvárnicím je vždy doporučena konkrétní zdící malta, lepidlo či pěna. Nelze je tedy nahradit tradiční maltou míchanou na staveništi z písku, cementu, vápna a vody.
tags: #prickovka #itong #nebo #heluz #porovnání