Trávicí soustava začíná ústní dutinou, potrava dále postupuje přes nosohltan do jícnu, žaludku a střev. Základem trávicí soustavy je trávicí trubice, která začíná ústy a končí řitním otvorem. Na trávení se významně podílejí přídatné žlázy trávicí soustavy - slinné žlázy, játra a slinivka břišní.
Trávicí trakt skotu se skládá z dutiny ústní, hltanu, jícnu, předžaludku, vlastního žaludku neboli slezu, tenkého a tlustého střeva, konečníku a řitního otvoru. Přežvýkavci mají vícekomorový žaludek, který je složen ze tří předžaludků (bachor, čepec a kniha) a vlastního žaludku, který se nazývá slez. Předžaludky jsou vystlány vrstevnatým dlaždicovým epitelem bez žláz, ve slezu se nachází žláznatá sliznice.
Dutina ústní a zuby přežvýkavců
Dutina ústní je rostrálně ohraničena pysky, laterálně tvářemi, dorsálně tvrdým a měkkým patrem a ventrálně měkkými tkáněmi mezisaničí. Uvnitř dutiny ústní se nacházejí zuby a jazyk. Do dutiny ústní ústí slinné žlázy.
Zuby jsou ukotveny v zubních lůžkách (alveolech) horní a dolní čelisti pomocí vláken závěsného aparátu zubu. Zuby jsou obklopeny modifikovanou sliznicí, která se nazývá dáseň (gingiva). Část zubu nad gingivou se nazývá korunka (corona dentis), v dásni se nachází zubní krček (collum dentis) a v oblasti zubních alveol se nachází kořen zubu (radix dentis). Na povrchu zubu je velmi tvrdá a odolná sklovina (enamelum). Pod sklovinou se nachází zubovina (dentin). Uvnitř zubu se nachází dřeňová dutina (cavum dentis), vyplněná zubní dření (pulpa dentis), která obsahuje cévní zásobení a inervaci. Na povrchu zubních kořenů se nachází zubní cement.
U mláďat se vyskytují takzvané mléčné zuby (dentes decidui), které jsou později nahrazeny zuby trvalými (dentes permanentes). Zuby hospodářských zvířat jsou heterodontní, což znamená, že se jednotlivé typy liší svým tvarem. Rozeznáváme čtyři typy zubů - řezáky (dentes incisivi), špičáky (dentes canini), třenové zuby (dentes premolares) a stoličky (dentes molares).
Čtěte také: Přečtěte si o efektivní navigaci
Typy zubů a jejich význam u přežvýkavců
Zuby můžeme rozdělit podle stavby na brachyodontní a hypsodontní. U přežvýkavců jsou brachyodontní řezáky. Ty mají relativně malé korunky a poměrně velké kořeny a je pro ně typické, že po dosažení své velikosti dále nerostou. Hypsodontní zuby jsou typické pro koně, přežvýkavce (kromě řezáků), špičáky kanců, hlodavce a zajícovce. Hypsodontní zuby rostou po většinu života zvířete, protože mají pod dásní značně velkou rezervní část korunky, která se postupně vysunuje. Na povrchu hypsodontních zubů se nad sklovinou nachází tenká vrstva cementu.
U přežvýkavců mají horní řezáky nahrazeny skusnou deskou. U přežvýkavců a koní se mezi špičáky a premoláry nachází mezera (diastema). Prořezávání jednotlivých zubů, jejich výměna a postupné obrušování hypsodontních zubů probíhá u zvířat v konstantním věkovém rozmezí, čehož lze využít k odhadování věku. Zdrojem síly žvýkacího tlaku jsou žvýkací svaly. Zuby rozdrtí každé sousto na malé kousky.
Počty jednotlivých typů zubů se vyjadřují pomocí zubního vzorce, který je charakteristický pro daný druh zvířete. Typ zubu se označuje pomocí zkratek: I - řezáky, C - špičáky, P - třenové zuby (premoláry), M - stoličky (moláry).
Následující tabulka uvádí zubní vzorce hospodářských zvířat:
| Druh zvířete | Zubní vzorec mléčného chrupu (I C P) | Zubní vzorec trvalého chrupu (I C P M) |
|---|---|---|
| Prase | 3 1 3 / 3 1 3 | 3 1 4 3 / 3 1 4 3 |
| Kůň | 3 1 3 / 3 1 3 | 3 1 3 (4) 3 / 3 1 3 3 |
| Přežvýkavci | 0 0 3 / 3 1 3 | 0 0 3 3 / 3 1 3 3 |
| Králík | 2 0 3 / 1 0 2 | 2 0 3 3 / 1 0 2 3 |
Jazyk a sliny
Jazyk je uložen na ventrální straně dutiny ústní. Podkladem jazyka jsou příčně pruhované svaly, které umožňují značnou pohyblivost. Na povrchu jazyka se nacházejí výběžky, které se nazývají papily. Papily mohou mít mechanickou funkci - posouvání sousta směrem k hltanu - a zejména senzorickou funkci, která je soustředěna do chuťových pohárků a zprostředkovává zvířeti chuťové vjemy. U přežvýkavců se na jazyku nachází jazykový val (torus linguae).
Čtěte také: více o roletách s vodicími lištami
Slinné žlázy zároveň produkují jejich sekreci bohatou na enzymy. Sliny zjemňují a vyhlazují povrch sousta, aby tím usnadnily jeho zpracování a následné polykání, čímž zároveň chrání i sliznici dutiny ústní před jejím poškozením. Pro správnou činnost bachoru jsou zapotřebí sliny, kterých dospělý skot vyloučí denně až 150 litrů. Sliny obsahují bikarbonáty a fosfáty, čímž slouží jako pufr, který udržuje bachorové pH v optimální hodnotě.
Hltan a jícen
Po rozmělnění potravy žvýkáním a promícháním se slinami se sousto tlačí dozadu do dutiny ústní a hltanu. Hltan je místo, kde dochází ke křížení cest dýchací a trávicí soustavy. Jícen je svalová trubice, která spojuje hltan se žaludkem. Aby nedošlo k vniknutí potravy do dýchacích cest, je zvednutím hrtanu a jazylky ohnuta epiglottis, a tím oddělen hrtan a hltan. Jícnem sousto doputuje do žaludku.
Po vstupu sousta do jícnu je po krátké relaxaci reflexně stažen horní jícnový svěrač, následuje kontrakce svaloviny jícnu - primární peristaltická vlna. Mechanismem kontrakce za soustem (tlačícím potravu k žaludku) a relaxace v oblasti sousta a před ním (uvolňujícím cestu) se potrava pomalu dostává až k dolnímu jícnovému svěrači (DES), který se těsně před jejím příchodem uvolní a po jejím průchodu opět uzavře. Při vstupu jícnu do žaludku dochází k zesílení jícnu, které se nazývá jícnový svěrač (sphincter cardiae). Jícnový svěrač zabraňuje zpětnému vtékání žaludečního obsahu do jícnu. U koně je svalový svěrač velmi silný, což prakticky znemožňuje zvracení.
Předžaludky přežvýkavců
Přežvýkavci mají vícekomorový žaludek, který je složen ze tří předžaludků (bachor, čepec a kniha).
Bachor (Rumen)
Bachor je největší z předžaludků, zaujímá téměř celou levou polovinu dutiny břišní, naplněný dosahuje od bránice až k pánvi. Bachor (rumen) má objem okolo 130 litrů a vyplňuje téměř celou levou polovinu dutiny břišní. U dospělého skotu může jeho objem dosahovat až 100 l. Je rozdělen zevními rýhami, kterým odpovídají vnitřní svalové pilíře, na dorzální, ventrální a dva kaudální slepé vaky. V kraniální části dorzálního bachorového vaku leží bachorová předsíň (atrium ruminis), do které ústí jícen v místě, které se nazývá česlo (cardia). Na sliznici bachoru se nacházejí bachorové papily, které zvětšují plochu umožňující vstřebávání živin.
Čtěte také: Použití cementového lepidla na zuby
Bachor je kolonizován specifickou mikroflórou zajišťující fermentaci živin z krmiva. Trávení v bachoru je možné díky jeho kolonizaci bachorovou mikroflórou. Nejvýznamnější podíl představují bakterie, které zajišťují bachorovou fermentaci. Bakterie jsou rozdělovány na celulolytické (štěpící celulózu), amylolytické (štěpící škrob), metanogenní (tvořící metan), proteolytické (štěpící protein), ureolytické (štěpící močovinu) a další méně významné skupiny. Kromě bakterií je bachor osídlen také prvoky, kteří se také podílejí na štěpení celulózy a dalších látek a požírají bakterie. V bachoru byly objeveny také mikroskopické houby, které také štěpí celulózu.
Aby mohla bachorová mikroflóra plnit svoji fermentační funkci, je potřeba, aby bylo krmivo správně zpracováno čili přežvýkáno. Přežvykování neboli ruminace je umožněno kontrakcemi bachoru a čepce, které jsou stimulovány tzv. efektivní vlákninou, za kterou jsou považována objemná krmiva o délce větší než 2,5 cm. Většina mikroorganismů žijících v bachoru získává energii prostřednictvím fermentace sacharidů a dalších složek krmiva. Konečnými produkty těchto fermentací jsou těkavé mastné kyseliny (TMK), kromě nich se tvoří také plyny (metan, oxid uhličitý), které jsou odstraňovány krkáním neboli eruktací. Největší podíl TMK tvoří kyselina octová (65 %), dále kyselina propionová (20 %) a kyselina máselná (15 %). Koncentrace kyseliny propionové se zvyšuje při vyšším obsahu rozpustných cukrů a škrobu v krmné dávce, zatímco hladina kyseliny octové se zvyšuje se zvyšujícím se obsahem vlákniny. Kyselina máselná se tvoří především z rychle fermentovatelných sacharidů. TMK jsou resorbovány přes stěnu bachoru a dále využity jako zdroj energie, zdroj mléčných složek atd.
Čepec (Reticulum)
Čepec je uložen kraniálně před bachorem v jeho mediánní rovině, naléhá na bránici. Do čepce (reticulum) se otevírá bachorová předsíň čepcobachorovým splavem. Mezi bachorem a čepcem se nachází čepcobachorový splav (ostium ruminoreticulare), který umožňuje snadnou pasáž zažitiny z bachoru do čepce a zpět. Díky funkčnímu propojení čepce a bachoru se někdy nazývají společně ruminoreticulum. Na sliznici čepce se nacházejí čepcové hřebeny (cristae reticuli), které ohraničují útvary připomínající včelí plásty (cellulae reticuli). Čepcem prochází čepcový žlab (sulcus reticuli), který spojuje jícen s knihou, význam má zejména u mláďat, kde zabraňuje vtékání mléka do bachoru a čepce. Čepec je spojen s knihou čepcoknihovým otvorem (ostium reticuloomasicum).
Kniha (Omasum)
Kniha je orgán kulovitého tvaru, nachází se na pravé straně dutiny břišní. Uvnitř knihy je sliznice zřasena v listy (laminae omasi), na kterých se nacházejí malé papily. Kniha (omasum) má objem 10 až 15 litrů a se slezem je propojena knihoslezovým otvorem. Kniha je vyplněna lamelami (listy knihy), mezi něž jsou vtlačovány pevné částice tráveniny, které jsou zde rozdělovány podle velikosti a skladby. Knihou vede knihový žlab (sulcus omasi), který navazuje na čepcový žlab a umožňuje tekuté zažitině postup rovnou do slezu.
Slez (Abomasum) - vlastní žaludek
Slez je vlastní žaludek, vystlaný žláznatou sliznicí. Slez (abomasum) neboli vlastní žaludek má objem až 20 litrů. Nachází se na pravé straně dutiny břišní, naléhá na ventrální břišní stěnu. Na dorsální plochu slezu nasedá kniha. Slez se na levé straně vyklenuje ve fundus, dále se skládá z těla slezu (corpus abomasi) a pyloru, ze kterého vystupuje tenké střevo. Sliznice slezu je zřasena v duplikatury, které se nazývají spirální řasy (plicae spirales). U novorozených zvířat je slez největší částí žaludku, zatímco předžaludky jsou relativně malé a kolabované. K jejich rozvoji dochází s příjmem rostlinné potravy přibližně od tří měsíců stáří. Slez obsahuje žaludeční šťávy, které jsou díky kyselině chlorovodíkové (HCl) kyselé. Probíhá zde zejména trávení bílkovin (na tom se podílí enzym pepsin).
Tenké a tlusté střevo
Ze slezu trávenina putuje do tenkého střeva, které se člení na dvanáctník, lačník a kyčelník. Vstřebávání živin usnadňuje povrch střeva zvětšený klky a mikroklky. Trávenina pokračuje do tlustého střeva. Ve tlustém střevě dochází zejména ke vstřebávání vody a solí. Za součinnosti bakterií a dalších mikroorganismů zde vzniká stolice.
Problémy trávicí soustavy
Někdy po jídle vzniknou nepříjemné potíže, které mohou dokonce přerůst ve skutečné zdravotní problémy. Po větším, ale i malém jídle si mnozí stěžují na obrovský pocit plnosti, pálení žáhy nebo bolesti v horní části břicha. Křeče, které často trvají pouze několik minut, jsou velmi nepříjemné. Někteří lidé již tyto příznaky očekávají, protože vědí, že jedli nevhodně, velmi rychle anebo potraviny a (tučné, smažené, sladké, kořeněné) pokrmy, o kterých vědí, že jim způsobují žaludeční problémy.
Lékaři radí, že pokud se takové problémy objeví poprvé a jsou neobvyklé, omezující, měli byste určitě navštívit jejich ordinaci. To platí zejména v případě, že máte také závažné příznaky, jako je zvracení krve nebo černou stolici. Toto je pak zdraví ohrožující situace, která vyžaduje okamžitou konzultaci s lékařem a vhodné vyšetření problému.
Příčiny žaludečních problémů
Tlak v žaludku, žaludeční problémy, bolesti břicha mohou mít mnoho příčin: žaludeční vřed, reflux, onemocnění pankreatu, onemocnění žlučových cest, helicobacter pylori. Pokud žaludek produkuje více kyseliny, než dokáže sliznice zvládnout, dojde k zánětu stěny žaludku. Žaludeční bakterie Helicobacter pylori může být také zodpovědná za žaludeční problémy a v nejhorším případě může způsobit žaludeční vřed. Pokud je helicobacter pylori test pozitivní, lékař Vám předepíše kombinaci antibiotik, která mají bakterii vyhubit. Poté by měly vymizet i žaludeční problémy.
Chronické stresové situace mohou také zatěžovat trávení a mohou způsobit žaludeční problémy. Mnoho lidí však trpí bolestí břicha a žaludečními problémy i bez stresu. Mohou je vyvolat: nepravidelná nebo hektická jídla, nikotin, léky, příliš mnoho alkoholu. Často je to nesnášenlivost určitých složek potravy, která vede k nadýmání a bolesti břicha u mnoha pacientů. Mastná jídla zatěžují žaludek na dlouhou dobu. Někdy může být příčinou nedostatek enzymů. V takovém případě nelze potravu dobře strávit. Při trávení pak dochází k nadměrné tvorbě plynu, který způsobuje nadýmání. Jindy jsou na vině alergie, které vedou k žaludečním problémům. Pokud trpíte nadprodukcí žaludeční kyseliny, měli byste se vyhýbat alkoholu a kávě, které také stimulují produkci žaludečních kyselin.
Zvracení
Jinou formou vyprazdňování žaludku je zvracení. Je to ochranný reflex, který má odstranit ze žaludku toxické a tělu nebezpečné látky. Dlouhodobější zvracení však vede k dehydrataci a ztrátou H+ k metabolické alkalóze. Zvracení může vyvolat distenze (přeplněním) žaludku či jeho poškození toxickou látkou (alkoholem, léky aj.), dráždění hltanu, rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu, ale i různé pachy a zrakové vjemy. Příznakem nadcházejícího zvracení je nevolnost, salivace (ochrana zubní skloviny), bledost a pocení. Bránice je fixována v mírné inspiraci, čímž se tlak v dutině břišní zvyšuje, a zároveň v dutině hrudní snižuje. Dochází ke stahu břišního lisu (kontrakci svalů břišní stěny) a tím k dalšímu zvýšení intraabdominálního tlaku, kontrakci duodena, objevují se obrácené peristaltické pohyby v žaludku a později v jícnu. Relaxací se otevírá dolní jícnový svěrač, do něhož vzniklý tlak vtlačí obsah žaludku.
tags: #předžaludek #listový #žaludek #zuby #problémy #přežvýkavci