Když dům, tak střecha. A když sedlová střecha, tak samozřejmě s přesahem. Historicky tomu tak u nás opravdu je, s moderními architektonickými trendy jde ale zmíněná samozřejmost stranou. Zatímco starší generace architektů nad střechou bez přesahu nevěřícně kroutí hlavou, ta mladší se jí povětšinou nebrání. Je to jednoduché - současní architekti se zaměřili na vizuální stránku „věci“. Zarovnání střechy s linií domu působí neotřele a blíží se pomyslné designové dokonalosti, protože odstraňuje - podle některých odborníků - rušivé elementy.
Dalším, poněkud přízemnějším důvodem může být i snaha o úsporu střešní krytiny. Hlavním důvodem, proč nejsou architekti v otázce přesahů zajedno, je obava z nasáknutí omítky při deštích a sněžení. Jsou to totiž právě přesahy střechy, které zajišťují, aby aspoň část omítky zůstala chráněná. Na druhou stranu se ale dnes už používají takové technologie, díky nimž se střecha dá zrealizovat tak, aby si i bez přesahů poradila se stékající vodou. A stejně tak se může vychytávkami pyšnit i moderní fasáda.
Střechy bez přesahu a jejich odvodnění
Obávaná voda se dá ovšem vyřešit instalací přisazeného žlabu, který končí v přiznaném (nebo skrytém) svodu a který má stejnou funkci jako klasický okap, jen je 100% vodotěsný, aby nedocházelo ke zbytečnému kontaktu vody s fasádou. K dalším záležitostem, které se řeší, patří například to, jestli nebudou v zimě závěje hned u dveří, když aspoň část padajícího sněhu neodkloní přesah střechy, nebo to, jak vyřešit stínění oken, když se o to právě tento prvek ani trochu nezasadí. Přívrženci střechy bez přesahu například zmiňují, že u moderních rodinných domů už se takřka vždy počítá se stíněním v podobě předokenních (nebo vnitřních) žaluzií či rolet.
Ruku v ruce se střechou bez přesahu by ideálně měly jít takové prvky, jako jsou třeba oplechované atiky nebo kratší krovy, aby dům perfektně sloužil jako celek. Plechové zaatikové a mezistřešní žlaby jsou poměrně často zdrojem zatékání u plochých, ale také u šikmých střech. U průmyslových budov je spádování plochých střech obvykle řešeno pultovými střechami s odvodněním do žlabů. Starší průmyslové budovy, výrobní a skladové haly mají většinou ploché střechy pokryté povlakovými hydroizolacemi z asfaltových pásů a žlaby mají z plechu různého druhu a tvaru.
Problémy se zatékáním u žlabů
Zaatikové nebo mezistřešní žlaby v mnoha případech bohužel nemají dostatečný spád. V případě přívalových dešťů se takové žlaby zaplní vodou a především spoje plechů v nich jsou opakovaně namáhány tlakovou vodou. K problematickým místům v oblasti žlabů patří také ukončení asfaltových pásů na oplechování, kde jsou hydroizolace nataveny na plech. V těchto detailech dochází mezi hydroizolacemi a oplechováním v důsledku jejich rozdílné teplotní roztažnosti k poměrně velkým dilatačním pohybům. V uvedených detailech jsou jednotlivé materiály během jejich životnosti vystaveny velkému namáhání. Nerovnosti konstrukcí, zatížení plechů ve žlabech vodou, nesprávné vyspádování žlabů spolu s nekvalitním provedením oplechování nebo izolací jsou některé z dalších obvyklých příčin jejich zatékání.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
Problémy se zatékáním se vyskytují v oblasti žlabů například i u šedových střech nebo střech ve tvaru oblouku. U plechových žlabů se někdy bohužel vyskytují i boční odvodňovací prvky, které při deštích brání plynulému odtoku dešťové vody ze střechy. Určitá část žlabu nebo úžlabí střechy s bočními vtoky se totiž většinou zaplní vodou i za dešťů menší intenzity. Situace je kritická především u plochých střech s vrchní krytinou z trapézových plechů, protože skladba takové střechy je většinou z boku v oblasti žlabu otevřená, tedy nevodotěsná. Při kontrolách a průzkumech střech se můžeme v oblasti žlabů hlavně u starších střech setkat s množstvím záplat z asfaltových pásů, které byly nataveny na oplechování. Zaatikové a mezistřešní žlaby je nutné pravidelně kontrolovat a odstraňovat z nich nečistoty. Zanedbávání údržby střech rovněž nepříznivě ovlivňuje jejich vodotěsnost.
Normativní požadavky na spádování žlabů
Minimální spád žlabů u budov, které byly postaveny před novelizací normy ČSN 73 1901 Navrhování střech, tj. před lednem 1999, byl stanoven spolu s požadavky ČSN 73 3610 Stavební práce přidružené klempířské pro podokapní a nástřešní žlaby 0,5 % a pro mezistřešní a zaatikové žlaby 1 %. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. Na spád povlakových krytin se ovšem podle ČSN 73 1901 vztahuje tento požadavek: sklon povlakových hydroizolací má být nejméně 1° (1,75 %) k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí. Ohledně žlabů a úžlabí je v ČSN 73 3610 z března 2008 čl. 13.9 uvedeno: „Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí.“ V normě ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou ve více článcích uvedeny požadavky na minimální spád sklonové (spádové) vrstvy, parozábrany, podkladní vrstvy i povlakové vrstvy. Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. I při dodržení těchto požadavků se mnohdy na ploché střeše vyskytují místa, kde po deštích stojí voda.
Opravy a úpravy žlabů
Prostor původních plechových žlabů se při opravě střech zaplní tepelnou izolací, z tepelné izolace se dále v odpovídajícím tvaru vybudují klíny a řádně vyspádovaná oblast se pokryje povlakovými hydroizolacemi. Při úpravách žlabů a montáži izolací je z hlediska postupu prací určitý rozdíl při provádění opravy střechy v alternativě se zateplením a bez zateplení. Provádíme-li opravu střechy bez zateplení, pak je možné nejdříve zaplnit žlaby tepelnou izolací, vybudovat klíny z tepelné izolace a dále postupně provádět montáž hydroizolací od vpustí až k nejvyšším místům na střeše.
Jestliže provádíme opravu klasické jednoplášťové střechy se zateplením, obvykle je potřeba nejprve provést skladbu střechy s hydroizolacemi v ploše střechy, a to před provedením, resp. dokončením příslušných úprav u žlabů. Při opravě střechy je potřeba zohlednit rozměry střechy a reálné možnosti pracovníků izolatérů provést skladbu střešního pláště na určité části plochy střechy tzv. na jeden záběr, aby skladba (tepelná izolace) byla při opravě střechy zajištěna proti zatečení. Problémy se zatékáním zaatikovými a mezistřešními žlaby lze u střech s krytinou z trapézových plechů vyřešit komplexní rekonstrukcí.
Příklad realizace úpravy zaatikových žlabů
Plechovými zaatikovými žlaby během více než dvacetiletého provozu budovy často zatékalo. Původní střecha se zaatikovými žlaby z plechu je vidět na obr. 5 (stav před zateplením střechy a před úpravou v oblasti žlabů). Po provedených modelových tepelnětechnických výpočtech střešního pláště a po vyhodnocení stávajícího stavu střešního pláště a různých možností řešení opravy střechy byla stávající plechová krytina na střeše ponechána, střecha byla zateplena pěnovým polystyrenem a byla realizována nová dvouvrstvá krytina z modifikovaných asfaltových pásů. Před montáží nových vrstev izolací byly alespoň části stěn atik a vyšších částí budovy v oblastech, kde byly následně položeny nové vrstvy izolací, zednicky opraveny a upraveny pro natavování hydroizolací.
Čtěte také: Použití malých betonových žlabů v praxi
Plechový zaatikový žlab byl nejdříve zaplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o konstantní tloušťce se spádem k místům budoucích vpustí. Spád ve žlabu zatím kopíroval původní spád plechového zaatikovéno žlabu. Uprostřed vzdálenosti mezi vpustmi byl žlab naplněn pouze do výšky vrstvy nové parozábrany. Na krytinu z pozinkovaného plechu byly do plochy mezi drážky plechové krytiny položeny přířezy z desek pěnového polystyrenu EPS 100 S o tloušťce 3 cm. Na vyrovnanou plochu střechy byla volně položena parozábrana (asfaltový SBS modifikovaný pás o tloušťce 4 mm, s nosnou vložkou z hliníkové fólie a ze skleněné zesílené rohože).
Parozábrana byla v přesazích kotvená skrz původní plechovou krytinu až do podkladní vrstvy betonu a v přesazích byla řádně natavena. Na povrch parozábrany byly nalepeny desky pěnového polystyrenu o tloušťce 120 mm. Nalepeny byly aktivováním THERM pruhů na povrchu parozábrany plamenem hořáku. Na desky pěnového polystyrenu byla nalepena vrstva hydroizolace: samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás. Okraj u zaatikového a mezistřešního žlabu byl pod úrovní parozábrany vyztužen dřevěnými deskami.
V oblasti nad původním zaatikovým žlabem byl vybudován klín z pěnového polystyrenu, který vytvořil podél atiky dvě úžlabí. Podél atik byly provedeny klíny s příčným spádem 10 %. Na klín z tepelné izolace byl z plochy střechy nalepen samolepicí modifikovaný asfaltový pás. Nyní je již možné dát si klíny z pěnového polystyrenu vyrobit s různým spádem na míru a na střeše je „jen“ správně přiříznout do příslušného tvaru. Vybudování klínů v oblasti zaatikových žlabů a vybudování úžlabí na střeše vyžaduje určitou zručnost a představivost. Technická příprava, technologický postup jednotlivých prací anebo projektová příprava by se neměla podceňovat. U střechy byly osazeny sanační vtoky a manžety vpustí byly řádně vodotěsně nataveny. Jako vrchní pás byl na celé rozvinuté ploše nataven SBS modifikovaný asfaltový pás shora s ochranným posypem z drcené břidlice proti UV a tepelnému záření.
Vyrovnávací asfaltová drť Villaplan
Povrch podkladních konstrukcí včetně okolí žlabů je někdy nerovný a ani desky tepelné izolace spádových klínů se ne vždy podaří položit tak, aby vytvořily plynulý přechod z plochy střechy na klín (klíny). Pro vyrovnání drobných nerovností u přechodů ploch, pro vybudování rozvodí na části střechy nebo pro vybudování náběhů u detailů (u strojoven výtahů, u nástaveb pro vzduchotechnické zařízení) lze použít například vyrovnávací asfaltovou drť Villaplan. Asfaltová drť se poměrně snadno aplikuje na podklad, na tepelné izolace i na asfaltové hydroizolace. Při zpracování asfaltové vyrovnávací drtě nejsou potřeba žádná lepidla, jedná se o tzv. „studenou“ směs.
Asfaltová drť se vysype z pytle na místo, na plochu, na které potřebujeme upravit spád, vyrovnat nerovnosti apod. Pokud vyrovnáváme nebo upravujeme větší plochu střechy, doporučuje se drť postupně nasypávat mezi vodítka (například mezi příslušně upravené dřevěné latě osazené ve spádu). Vyrovnávací drť se hutní, a proto se při tloušťce vrstvy, kterou vyrovnáváme, tj. cca do 4 cm, nasype vyrovnávací drť přibližně do výšky o 1/3 vyšší, než je požadovaná tloušťka zhutněné vrstvy. Zhutnění vyrovnávací drtě se provádí ručně mírným tlakem ocelovým pěchem na vyrovnávací asfaltovou směs, resp. obdobným nářadím. Pro vyrovnávací vrstvy o tloušťkách větších než 6 cm je nutné nasypat vyrovnávací drť a hutnit ji postupně po menších vrstvách. Po zhutnění vyrovnávací drti je možné na zhutněné ploše okamžitě pokračovat v práci, tedy prakticky ihned natavovat asfaltové hydroizolační pásy.
Čtěte také: Žlaby D400 s litinovou mříží pro náročné aplikace
U sanací střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou používá pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku. Velkou výhodou vyrovnávací drtě je, že při jejím zpracování lze přebytečný materiál včetně již zhutněného opět zpracovat na jiném místě. Při zpracování vyrovnávací asfaltové drtě nevzniká odpad. Vyrovnávací asfaltová drť má ve srovnání s asfaltovými pásy i poměrně dobré tepelnětechnické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti zhutněné asfaltové drti je 0,07 W/(m . K).
Problémy se spádováním střech a řešení
Nejen mezistřešní žlaby u starších budov, ale například i úžlabí nových střech mohou mít někdy problémy s množstvím vody, které po deštích zůstává na střeše. Ke spádování plochých střech a k průhybům konstrukcí je nutné poznamenat, že střešní vpusti jsou převážně umístěny v blízkosti sloupů a nosných stěn, tedy v místech, kde bývá průhyb konstrukcí u střechy nejmenší. Pokud se část střechy po deštích zaplní vodou, střešní plášť se ještě více přitíží a u konstrukce střechy dojde k dalším deformacím, ke zvětšení průhybů konstrukcí. Ke vzniku jezer v oblasti úžlabí by na ploché střeše vůbec nemuselo dojít, kdyby byly při výstavbě střechy použity spádové (úžlabní) klíny z tepelné izolace například z desek z minerálních vláken. Klíny z minerálních vláken mohou být vyrobeny v jednostranném spádu například 2 %, většinou se používají k úpravě spádu v ploše střechy. Úžlabí můžeme také vyspádovat ke vpustím úžlabními klíny. Jejich podélný spád je 2 % a příčný 8 %.
Atikové vs. bezatikové řešení ploché (zelené) střechy
Řeší se varianta zelené střechy na přízemní přístavbě s plochou střechou. Rozhoduje se mezi "klasickou" plochou střechou s atikou a nebo plochou střechou bez atiky. Odvodnění buď okapním žlabem, vpustí při okraji střechy nebo zaatikovým žlabem (v případě řešení s atikou).
Projektantka tlačí klasickou cestu s atikou s tím, že prý je nutné mít atiku vysokou 15 cm nad povrch zelené střechy. Někomu se ale nelíbí udělat plochou střechu jako (pohledově) "bazének" se zelení uvnitř. Chtěl by, aby při pohybu po zelené střeše příliš vizuálně nevnímal okraj/ohraničení zelené střechy, což si u tohle atikového řešení moc neumí představit, navíc pokud má být atika vystupovat nad plochu zelené střechy o min. 15 cm. Někdo by nejraději nějaké čisté řešení, jak vizuálně, tak technicky. Proto se nabízí bezatikové řešení. Tady u tohoto řešení vadí trochu "humpolácké" řešení okapu, což by se asi dalo vyřešit skrytým (hranatým) okapním žlabem.
Ideálním a stále určitým způsobem čistým řešením by byla klasická atiková plochá střecha, která je odvodněna vpustí, nebo spíše zaatikovým žlabem. Zároveň by ale atika končila zhruba zároveň s povrchem zelené střechy. Nabízí se otázka, jestli je ten 15cm přesah atiky opravdu nutný, nebo jde spíše o (překonaný?) zvyk přejatý z běžné ploché střechy (bez zeleně). Již bylo vidět spousty zelených střech, které to takto měly (což neznamená, že to technicky bylo dobře).
Přesahy střech: Historie, funkce a moderní pohled
Téma, které vyvolává ve společnosti neshody. Tentokrát však ne podle politického názoru, ale podle názoru stavařsky-architektonického. Jsou to přesahy střech. Řešení, které se od nepaměti dělalo stejným způsobem, pak ale přišli moderní architekti a v rámci vizuální dokonalosti přinesli dramatickou změnu. V současné společnosti je často zažitý mýtus, že práce architekta spočívá ve vytvoření stavby tak, aby vizuálně zapadala do krajiny a aby dobře působila na okolí. Dalo by se to přirovnat k módnímu návrháři, který nedbá na pohodlí daného produktu, ale řeší pouze jeho vizuální vjem, který v okolí vyvolává. Skutečným úkolem architekta je navrhnout stavbu takovou, která bude co nejlépe sloužit budoucímu majiteli v maximální míře podle jeho představ. Někdy to ale v praxi bývá tak, že někteří architekti mají své velmi jasné představy, které pak nadřazují nad potřeby klienta. A přesně v té chvíli vznikají anomálie, které někdy v praxi označujeme jako tzv. „kostičky“.
Přesahy střech u domů, chat i chalup jsou historicky zažité v naší kultuře bydlení. Původně vznikly jednoduše z praktických důvodů vycházejících ze stavebních a materiálových schopností. Šlo zejména o to, aby do domu nezatékalo. Krátké přesahy dodnes nadále plní právě tento účel. Při výstavbě větších přesahů pak ale můžou plnit i sekundární úlohu, která není marná. Přesah střechy, který je vytažen výrazněji do prostoru, umožňuje obyvatelům nejen chodit kolem domu, ale trávit zde také volný čas, a to i v případě lehkého deště (pokud zrovna nefouká vítr), a využívat tyto přesahy jako takovou alternativní terasu. Déšť je tímto navíc z části odstíněn a na fasádu dopadá v menším množství, díky čemuž fasáda méně trpí. Co je ale mnohem důležitější, je práce se sluncem, zejména pak z jižní strany. Jak víme, v létě se slunce nachází vzhledem k zemi ve vyšší poloze a v zimě naopak níže - dá se říct, že kopíruje horizont. V případě, že na jižní straně vyvedeme ze střechy dostatečný přesah, získáme systém, který funguje jako přirozené chlazení v létě, kdy je slunce vysoko, protože dokáže zastínit celou stranu domu.
To, proč se architekti v moderních návrzích uchylují k ořezávání domů o přesahy střech a nechávají za sebou uhlazené kostky, zůstává otázkou. Při rozhovorech s odborníky se vždy dostala odpověď, že se jedná o věc vizuální dokonalosti, tedy zbavení se rušivých prvků. Legendy o hrozbě zatékání do domu v případě, že na stavbě přesah střechy neuděláte, ale nejsou pravdivé. V dnešní době a se současnými technologiemi není problém vyřešit střechu tak, aby nedocházelo k zatékání, ani když bude přímo lícovat se stěnami.
Odvodňovací systém střech: Důležitost a dimenzování
Skoro na každé stavbě zastřešené šikmou střechou je součástí střechy i její odvodnění pomocí střešních žlabů s odpadní troubou. Jsou sice i výjimky, kde šikmá střecha nemá v okapní hraně odvodňovací žlaby. Střešní žlaby ve vztahu k okapní hraně mohou být zavěšené pod okapní hranou nebo mohou být uloženy nad okapní hranou (nástřešní žlaby). Nástřešní žlaby většinou bývají na střechách bytových domů v městské zástavbě, zatímco zavěšené žlaby jsou obvyklým řešením odvodnění šikmých střech na rodinných domech. Odvodňovací systém je nesporně velice důležitá součást střech obecně. Dnešní investor již může volit zastřešení z krytin, které nevyžadují žádnou údržbu, a tak by mělo být v jeho zájmu i řešení odvodňovacího systému, který nemá žádné nároky na udržovací práce. Cílem by měl být záměr „pustit z hlavy péči o střechu“. Je samozřejmé, že splnění tohoto cíle má své podmínky: odborně položená krytina včetně veškerých doplňků a napojení na navazující konstrukce a samozřejmě i včetně odvodňovacího systému.
Dimenzování odvodňovacího systému
Dimenze odvodňovacího systému závisí na velikosti odvodňované střešní plochy, tj. plochy kolmého průmětu střešní plochy do půdorysu. Podle ní se stanoví průměr odpadních trub a průměr, resp. rozvinutá šířka střešních žlabů. Velikost prefabrikovaných střešních žlabů se většinou označuje jejich průměrem na rozdíl od žlabů řemeslně vyráběných, které se označují rozvinutou šířkou plechu (RŠ) pro jejich zhotovení.
Spád žlabů
Dalším důležitým parametrem odvodňovacího systému je spád žlabů. Pro řemeslně zhotovené žlaby je normou ČSN 73 3610 stanoven spád min. 0,5 %, tj. min. 5 mm na 1 m délky žlabu. Pro žlaby odvodňovacího systému z plastu postačí jen 0,3 %. Norma dále stanovuje s ohledem na teplotní dilatace maximální délky žlabů. Žlab z hliníku může tvořit 13 m dlouhý dilatační celek a žlaby z mědi, titanzinku a pozinkovaného plechu mohou být dlouhé až 15 m. Při větších délkách okapních hran se provádí tzv. rozvodí, což je nejvyšší místo dvou samostatných a oddělených žlabů. Počet žlabových háků je obvykle předurčen roztečí krokví, neboť v Česku se neujalo klínové prkno, jímž se jednak vyrovná střešní rovina v okapní hraně, ale zároveň toto prkno umožňuje osazení žlabových háků nezávisle na krokvích. Při obvyklé vzdálenosti krokví 80 až 90 cm lze považovat osazení háků na krokvích za dostatečné. Větší vzdálenost krokví již však nedává dostatečný počet háků, žlaby jsou pak přetížené a deformují se.
Umístění odpadních trub
Odpadní trouby se nahoře napojují na kotlík žlabu. Výraz „kotlík“ je vyhrazen pro řemeslně zhotovený prvek odvodňovacího systému a pro průmyslový prefabrikát je stanoven výraz „žlabový odtok“. Podobně schizofrenní jsou i výrazy „odpadní trouba“ a „svodová roura“. Již se stalo, že dodavatel si zbytečně zkomplikoval život. Kdyby namontoval kotlík za roh vlevo, kam svítí slunce, tak by na severní fasádě nevisel jediný rampouch. Také se stalo, že roky fungující odpadní trouby umístěné na jihozápadní roh budovy najednou začaly v zimě zarůstat ledem, až došlo i k uvolnění drážkových spojů trub. A způsobila to maličkost: nárůst jednoho blízkého keře, který trvale zastínil spodní díl odpadu. Došlo k tomu, že voda z tajícího sněhu postupně namrzala ve spodní troubě, až došlo k úplnému zalednění průřezu trouby.
Odvodňovací systémy a protisněhová ochrana
I když poslední zimy chudé na sněhové srážky nenapáchaly škody na střechách, nelze z toho vyvozovat, že se jedná o trvalý trend, a tudíž je protisněhová ochrana zbytečná. Každý rozumný hospodář se má na zimu připravit a to platí i o protisněhovém zabezpečení šikmé střechy. Nejde o to, že snad na horách by měla být vzdálenost žlabových háků menší, neboť ani háky vzdálené od sebe půl metru nepřežijí sesuv zmrzlého sněhu. A nejedná se jen o horské střechy. Pouze protisněhové tašky, resp. zábrany, pomohou zabránit poškození.
Závěrečná třešnička
Takže máme správně navržené a namontované žlaby a odpadní trouby, celý systém je vyroben z materiálů odolných proti korozi, tudíž odpadá potřeba obnovovacích nátěrů. Zbývá vyřešit poslední, ale velice důležitý úkol, aby odvodňovací systém byl skutečně bezúdržbový. Čištění žlabů, zejména jsou-li nablízku vzrostlé porosty, je důležitá podmínka jejich správné a spolehlivé funkce. Je to však práce, jejíž namáhavost a i nebezpečnost geometricky rostou s výškou žlabů nad terénem, jeho svažitostí, pevností apod. Přitom potřeba čištění žlabů může nastat i vícekrát za rok. Četnost závisí nejen na blízkosti vzrostlých porostů, ale i na druhu dřevin. Nejvíce zanášejí žlaby březové porosty, které dokážou zaplnit žlaby větvemi, o něž se zachytí i napadané listí a žlab je bez odtoku. Proto se montáž sítě proti listí každému jen doporučuje.
Přehled minimálních spádů žlabů a hydroizolací
| Typ žlabu/materiálu | Minimální spád (před 1999) | Minimální spád (po 1999/doporučeno) |
|---|---|---|
| Podokapní a nástřešní žlaby (ČSN 73 3610) | 0,5 % (5 mm/m) | 0,5 % (5 mm/m) |
| Mezistřešní a zaatikové žlaby (ČSN 73 3610) | 1 % (10 mm/m) | Není doporučena klempířská konstrukce |
| Povlakové hydroizolace (ČSN 73 1901) | Nespecifikováno | 1° (1,75 %) |
| Žlaby z plastu | Nespecifikováno | 0,3 % (3 mm/m) |
| Úžlabní klíny (podélný spád) | Nespecifikováno | 2 % (20 mm/m) |
| Úžlabní klíny (příčný spád) | Nespecifikováno | 8 % (80 mm/m) |
| Klín z pěnového polystyrenu (příčný spád podél atiky) | Nespecifikováno | 10 % (100 mm/m) |
tags: #atikový #žlab #střecha #bez #přesahu