Střešní plášť představuje zásadní ochranný prvek budovy proti vnějším vlivům a má za úkol zajišťovat optimální vnitřní prostředí. Návrh skladby střešního pláště se vždy odvíjí od typu střechy, zamýšleného využití podstřešního prostoru a specifických okolních podmínek. Typická skladba se skládá z tepelněizolační, hydroizolační a parotěsné vrstvy, přičemž některé z těchto vrstev mohou plnit i více funkcí. Pro všechny funkce vrstvy musí být proveden komplexní návrh včetně napojení na související konstrukce.
Při návrhu šikmé střechy je klíčové věnovat pozornost každé vrstvě, neboť každá má svou specifickou funkci. Jednou z důležitých kategorií střešních krytin je povlaková krytina, která se i na šikmých střechách objevuje v různých podobách.
Charakteristika Povlakové Krytiny
Povlaková krytina je tvořena rovinnými prefabrikovanými prvky, například pásy, nebo monolitickými materiály, které jsou spojovány přesahy a vzájemně pevně zmonolitněny. Zabezpečuje vodonepropustnost vlastností samostatného materiálu, sklonem a zmonolitněním spojů jednotlivých pásů. Důležitým aspektem povlakové krytiny je, že je vzduchotěsná. Tato vlastnost vyžaduje zvláštní pozornost při návrhu půdního prostoru nebo vzduchové vrstvy střešního pláště obytného podkroví, kde je nezbytné zajistit dostatečné větrání vzduchové vrstvy pod povlakovou krytinou. Vetranie vzduchovej vrstvy dvojplášťovej šikmej strechy s povlakovou krytinou je zaistené privádzacími a odvádzacími otvormi.
Mezi povlakové krytiny patří například hladká plechová krytina z běžných tabulí nebo pásů, nebo krytina z asfaltovaných a fóliovaných pásů monolitických materiálů a vybraných plechových krytin. Tyto materiály vytváří parotěsnou vrstvu, která omezuje pronikání vodní páry z vnitřního prostředí střechy do exteriéru, kde by mohlo docházet ke kondenzaci.
Skladba Šikmé Střechy a Její Vrstvy
Střešní plášť umístěný nad krokvemi, zejména u šikmých střech s dřevěnou nosnou konstrukcí o větším spádu, obvykle obsahuje tyto základní vrstvy:
Čtěte také: Ochrana a estetika pohledového betonu
- Podhled
- Parozábrana
- Tepelná izolace
- Pojistná hydroizolace
- Krytina (povlaková nebo skládaná) s případným laťováním a kontralatěmi.
Parozábrana
Parozábrana omezuje nebo zamezuje pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. Navrhuje se z materiálu s vysokým faktorem difuzního odporu a vždy se umisťuje co nejblíže k interiéru (k vytápěnému prostoru - pod krovem). Lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo nátěry a nástřiky. Svými materiálovými a konstrukčními vlastnostmi obvykle také plní funkci vzduchotěsnou. Funkce parozábrany a vzduchotěsné vrstvy ve skladbě střešního pláště je nezbytná pro zajištění funkčnosti a trvanlivosti materiálu zabudovaných ve střeše. Vhodným návrhem parozábrany je třívrstvá parotěsná fólie Membran 100 2S, tvořená polypropylenovou netkanou textilií s hliníkovou vrstvou, která zajišťuje vysoký stupeň paronepropustnosti. Fólie je opatřena dvěma samolepicími pruhy pro zajištění homogenního spoje.
Tepelná Izolace Střechy
Hlavní funkce tepelné izolace ve skladbě střešního pláště je zamezit úniku tepla z interiéru do exteriéru, čímž se redukují tepelné ztráty. Další funkcí je zajistit optimální vnitřní povrchovou teplotu střešního pláště tak, aby nedocházelo na povrchu pláště ke kondenzaci vlhkosti nebo k růstu plísní. Výběr tepelné izolace závisí převážně na tepelně-technickém návrhu střešního pláště a na umístění izolace v rámci skladby. Tepelná izolace se umisťuje pod krokve, mezi krokve, nad krokve nebo se zvolí kombinace zmíněných způsobů. Tyto materiály se nejčastěji navrhují jako mezikrokevní izolace díky jejich tvárnosti a těsnosti přilehnutí k zabudovaným prvkům.
Nadkrokevní tepelná izolace
Naopak pro izolaci umístěnou nad krokve je požadována vyšší pevnost s ohledem na vyšší zatížení. Výhodou je, že díky pokládce celoplošně na krokve se zabrání vzniku tepelných mostů. Volí se deskové materiály z PIR pěny (polyisokyanurátové pěny) na bázi polyuretanu nebo z tvrzené fenolické pěny označované také jako Resol. Nadkrokevní izolace z tvrzené fenolické pěny má, v rámci všech deskových izolantů, nejlepší tepelně izolační vlastnosti. Je vhodná jak pro zateplení novostaveb, tak i rekonstruovaných objektů.
Výhody nadkrokevní izolace:
- Celistvé zateplení střechy bez tepelných mostů
- Rychlá a jednoduchá montáž
- Možnost přiznat dřevěný krov jako estetickou součást interiéru
- Nesnižuje se světlá výška podkroví
- V případě rekonstrukce lze zateplení střechy provést bez zásahu na straně interiéru
Nadkrokevní tepelná izolace BramacTherm (materiál PIR i RESOL) je tvořena pěnovým materiálem s uzavřenou strukturou s velmi malými buňkami a velmi tenkými buněčnými stěnami, čímž je výrazně omezen transport tepla a docíleno nejlepších tepelně-izolačních schopností. U nadkrokevních systémů je tepelná izolace realizována v celé ploše střešního pláště až k hřebeni střechy. Výhodou je bezesporu možnost otevřené dispozice v podkroví a zvětšení využívaného prostoru spojené s viditelnými prvky krovu.
Čtěte také: Povlaková hydroizolace proti radonu
Hydroizolační Vrstva a Doplňková Hydroizolační Vrstva (DHV)
Hydroizolační vrstva je vodotěsná vrstva s dominantní hydroizolační funkcí. Chrání vnitřní prostor a ostatní vrstvy střešního pláště před atmosférickou, technologickou a provozní vodou. Podle funkce, konstrukce nebo polohy ve střešním plášti se specifikuje jako např. hlavní, pojistná, provizorní nebo povlaková hydroizolace. Hydroizolační vrstva se provádí jako povlaková nebo skládaná. Doplňková hydroizolační vrstva chrání skladbu střešního pláště před podfouknutým deštěm a sněhem. Dále chrání před kondenzátem, který se může vytvořit na vnitřní straně krytiny. V případě poškození střešního pláště přejímá jeho ochrannou funkci proti dešti. Ve skladbě střešního pláště je tvořena střešními fóliemi a podle hodnoty difuzní tloušťky Sd se rozdělují na fólie difuzní a nedifuzní. DHV se vytváří z vhodných syntetických fólií, z asfaltových pásů nebo z různých stavebních desek.
Způsob provedení doplňkové hydroizolační vrstvy závisí na sklonu střechy, počtu zvýšených požadavků, kterým je střecha vystavena, a na typu (modelu) skládané krytiny. Čím více zvýšených požadavků působí na střechu, tím těsnější proti možnému průniku vody musí být provedení DHV.
Difuzní a nedifuzní fólie
Difuzní fólie vytváří doplňkovou hydroizolační vrstvu provětrávaných šikmých střech. Její hodnota difuzní tloušťky Sd je ≥ 0,3 m. Pokládají se přímo na tepelnou izolaci nebo na bednění. Portfolio BMI BRAMAC nabízí širokou paletu difúzních fólií včetně kompletní příslušenství pro pokládku a použití fólií. Difuzní fólie s označením RESISTANT spolehlivě chrání nejen před zatečením vody v místě probití fólie hřebíkem, ale jsou i odolné vůči impregnaci používané na střešní konstrukci.
Nedifuzní fólie představují dodatečnou hydroizolační vrstvu pro tříplášťové střechy, kde pomáhají zvyšovat odolnost dřevěných prvků vůči chemickým prostředkům. Nedifuzní folie VELTITECH, z portfolia BMI BRAMAC, je určená k položení přímo na konstrukci střechy a není vhodná pro pokládání na bednění ani na tepelnou izolaci.
Vnější Vrstva a Větrací Mezera
Vnější vrstva je část střešního pláště, která je nad vzduchovou mezerou. Vnější vrstva je obvykle tvořena latěmi, kontralatěmi a následně střešní krytinou.
Čtěte také: Instalace asfaltové střešní krytiny
Kontralatě
Kontralatě se umisťují souběžně na krokve, v úrovni pod střešními latěmi a nad doplňkovou hydroizolační vrstvou. Jejich výška se odvíjí od navržené velikosti větrací mezery. Nejčastěji se kontralatě navrhují výšky 40 mm. Šířka kontralatí se musí navrhnout tak, aby umožňovala bezpečné připevnění k podkladu.
Větrací mezera
Větrací vzduchová mezera se obvykle umisťuje mezi střešní krytinu a střešní fólii (doplňkovou hydroizolační vrstvu). Její hlavní funkce je odvádět vlhkost, která se do skladby může dostat přes střešní tašky z vnějšího prostředí nebo z interiéru přes tepelnou izolaci. Dále pak odvádí zabudovanou vlhkost v dřevěné konstrukci krovu nebo vlhkost vzniklou z chyb a nedostatků v provedení detailů. V létě vzduchová mezera odvádí teplo vzniklé absorpcí slunečního záření krytinou a přispívá tak ke zlepšení tepelné pohody budovy. Podmínkou pro spolehlivou funkci provětrávané vzduchové mezery je nutné zajistit dostatečnou výšku vzduchové mezery a dostatečnou plochu přiváděcích větracích otvorů v okapní hraně a odváděcích otvorů v hřebeni. Vzduchová mezera se musí provést bez překážek a přerušení ve směru od okapu k hřebeni. Výška provětrávané vzduchové mezery je dána výškou kontralatí. Hrúbka vzduchovej vrstvy dvojplášťovej strechy s povlakovou krytinou sa volí čo najväčšia.
Střešní Krytina a Její Typy
Střešní krytina tvoří vnější povrch střechy, který chrání střešní konstrukci a budovu před vnějšími vlivy jako je vítr, déšť, sníh, slunečné záření, atd. Zároveň plní funkci architektonickou. Šikmá střecha musí fungovat jako celek a nelze libovolně zaměňovat její vrstvy. Návrh střešní krytiny podléhá do kompetencí projektanta, který musí zohlednit celou řadu faktorů jako je sklon střechy, velikost střechy, návaznost na prostupující konstrukce. Šikmá střecha se navrhuje buď jako lehká nebo těžká. Mezi lehké střešní krytiny řadíme ty, které mají plošnou hmotnost do 25 kg/m², jsou to například plechové střešní krytiny, asfaltové šindele, atd. Těžké střešní krytiny mají plošnou hmotnost nad 25 kg/m² a řadíme sem betonové a keramické (pálené) krytiny.
Porovnání Skládané a Povlakové Krytiny
Skládaná krytina je tvořena rovinnými nebo tvarovanými plošnými prvky, spojovanými přesahy nebo na drážky. Zabezpečuje nepriepustnosť pre vodu sklonom, presahom a tvarovaním spojov jednotlivých prvkov. Tento druh krytiny není vzduchotěsný, což je nutné respektovat při návrhu půdního prostoru nebo při návrhu dvojplášťové střechy obytného podkroví. Při použití takové krytiny musí být zajištěna dostatečná ochrana vrstev nacházejících se pod vzduchovou vrstvou, a to proti větru a možnému průniku dešťové vody. Dále je nutné zajistit dostatečné větrání vzduchové vrstvy u dvojplášťových střech, přičemž minimální tloušťka vzduchové vrstvy je 20 mm.
Povlaková krytina, na rozdíl od skládané, je vzduchotěsná a její vodonepropustnost je primárně zajištěna celistvostí materiálu a pevně zmonolitněnými spoji. Při použití takové krytiny je nutné zajistit dostatečné větrání vzduchové vrstvy nacházející se pod ní, aby se předešlo problémům s kondenzací.
Příklady střešních krytin
Betonové tašky
Betonové tašky se vyznačují vysokou trvanlivostí, odolností proti mechanickému poškození, oděru, tlaku a dalším deformacím. Vyrábí se z vysoce kvalitních surovin: písku, vody, portlandského cementu a pigmentů oxidu železa. V kvalitnějším provedení jsou opatřeny dvojitým až pětivrstvým akrylátovým nástřikem. Hmotnost se pohybuje od 380kg do 77 kg /m2.
Keramické pálené tašky
Keramické pálené tašky Bramac představují tradiční střešní krytinu vyráběnou z prvotřídního jílu. Jsou vhodné pro novostavby, rekonstrukce i pro památkově chráněné budovy. Pálená taška získává maximální odolnost vůči UV záření, kyselým dešťům, sněhu i krupobití díky vypalování při vysokých teplotách. Pálené tašky jsou nehořlavé, mrazuvzdorné a odolné vůči tlaku sněhu. Oba typy povrchových úprav jsou podstatně hladší než povrch běžných režných tašek, což brání jejich znečištění a znesnadňuje uchycování mechu. Za bezpečný se považuje sklon střechy 22 - 30 stupňů, podle druhu tašky. Hmotnost tašek se pohybuje dle druhu v rozmezí od 40 do 70 kg/m2.
Bitumenový (asfaltový) šindel
Bitumenový (asfaltový) šindel vykazuje velmi dobré izolační vlastnosti a především nízkou hmotnost (již od 10 kg na m2). Bitumenová krytina je vhodná pro střechy se sklonem již od 6 stupňů přičemž umožňuje řešení atypických tvarů a vykrytí komplikovanějších styků střechy. Životnost šindelů je okolo 50 let. Výrobci nabízejí širokou škálu barev a odstínů.
Plechová krytina
Plechová krytina se v současné době vyrábí v podobě velkoformátových taškových tabulí nebo jako trapézové profilované plechy o tloušťce 0, 5 až 1 mm, šířkou okolo jednoho metru a délkou až šesti metrů. Plech je pozinkovaný a opatřený ochranou vrstvou polyesterového laku, která zvyšuje odolnost před povětrnostními vlivy a zabraňuje ztráty barvy střešní krytiny. Plechovou krytinu lze pokládat na střechy s velmi nízkými sklony (již od 4 stupňů u krytin se stojatou drážkou u taškových tabulí pak od 14 stupňů).
Vláknocementové výrobky
Jako další alternativa střešní krytiny jsou vláknocementové výrobky, u kterých je nahrazen dříve používaný škodlivý azbest zdraví nezávadnou buničinou a umělými vlákny. Tyto výrobky vynikají mimo jiné vysokou tahovou pevností, houževnatostí a odolností proti povětrnostním vlivům. Vyrábí se buď jako hladké čtvercové, obdélníkové nebo šupinové formáty nebo jako vlnité desky. V případě vlnitých desek je hodnota bezpečného sklonu střechy již od 10 stupňů při použití pěnové těsnící pásky, jinak 15 stupňů. Desky se připevňují pomocí ocelových vrutů, přičemž 1 m2 váží 10 až 20 kg. Výhodou této střešní krytiny je vysoká estetická hodnota, optická lehkost zastřešení a možnost zakrytí i komplikovanějších částí střechy.
Vývoj a Problémy s Povlakovými Krytinami
Ačkoliv povlakové krytiny na plochých střechách nemohou chlubit staletou historií, dnes představují jeden z tradičních typů materiálu. Počátek 90. let minulého století znamenal začátek konce původní československé normotvorby, která poskytovala řemeslníkům srozumitelné pokyny k zabudování materiálů. S novými EN a ČSN normami, které se často zaměřují na zkoušení výrobků mimo konstrukci, se situace změnila, a řemeslníci se často setkávají s problémy při zpracování nových výrobků.
Všeobecný tlak na efektivitu výroby a finanční úspory vedl k hledání cest, jak dosáhnout vyšších zisků s nižšími náklady. Po roce 1990 se na trhu objevily asfaltové modifikované pásy a PVC fólie s deklarovanou životností delší než 30 let, avšak záhy se začaly projevovat první problémy.
Typické vady povlakových krytin
Mezi běžně se vyskytující problémy patří smršťování nosné vložky z polyesteru v asfaltových pásech, které může dosahovat až 0,6 %. Stanovení rozměrové stálosti asfaltových pásů se zkouší podle ČSN EN 1107-1, která však neplatí pro systémy zabudované ve stavbách. Pro různé délky asfaltových pásů tak může být smrštění značné, i když z hlediska výrobku je vše v pořádku.
Dále se objevovalo smrštění PVC fólií a následné křehnutí fólie po migraci změkčovadel. U asfaltových modifikovaných pásů se později začaly projevovat i puchýřky a stékání asfaltových pásů na svislých a šikmých plochách. Příčinou tvorby puchýřků může být nedostatečné vysušení nosné vložky při výrobě, což opět poukazuje na zrychlenou rychlost výroby a finanční úspory na nepravém místě.
Velká část asfaltové hmoty je tvořena plnivy (obyčejně v řádu desítek procent; optimální složení je 15 až 30 procent, maximální 50 procent). Výrobci mají příležitost "vylepšit" výslednou hmotu použitím levnějších plniv, jako je elektrárenský popílek, který má nižší objemovou hmotnost. To může vést k obtížné zpracovatelnosti při natavení a vzniku kašovité asfaltové hmoty.
Problematické může být i dvoustupňové natavení asfaltového pásu. Ačkoliv se tím může dosáhnout přesný návalek a estetického vzhledu, nedokonalé natavení v celé délce může vytvořit podélný kanálek, se kterým mohou být zbytečné problémy s odtékající vodou.
Praktický Případ: Rekonstrukce Střechy Administrativní Budovy
Příkladem komplexního řešení střešního pláště je rekonstrukce administrativní budovy, kde bylo nutné propojit šikmou střechu se skládanou krytinou s plochou střechou s povlakovou hydroizolací. Původní střecha do ulice byla šikmá mansardová s keramickou krytinou a zateplením minerální vatou mezi krokvemi. Větší část střechy, směrem do dvora, byla plochá pultová s povlakovou hydroizolací ze souvrství asfaltových pásů na dřevěném bednění a zateplena minerální vatou pod vzduchovou dutinou. Po zhruba 10 letech začalo docházet k zatékání.
Projektant navrhl komplexní opravu hydroizolace a zateplení, včetně vyplnění dutiny stříkanou PUR pěnou a nové hydroizolace z folie z měkčeného PVC. Při výpočtovém tepelně-technickém posouzení se však zjistilo, že i přes splnění požadavků na součinitel prostupu tepla U, taková skladba nevyhovuje požadavkům na kondenzaci vodní páry. Byla navržena nová skladba, která zahrnovala odstranění starého zateplení pro kontrolu stavu dřevěných prvků krovu.
Jako parozábrana byl použit samolepicí asfaltový pás TOPDEK AL BARRIER, který byl proveden spojitě na bednění z OSB desek jak na ploché, tak i na šikmé střeše. Díky tomuto řešení mohla být parozábrana obou částí střechy souvisle spojena a vznikla tak spolehlivá vzduchotěsnicí a parotěsnicí konstrukce. Jako hydroizolace pro plochou část byla navržena TPO fólie. Část střechy se skládanou krytinou byla navržena v systému TOPDEK, konkrétně skladba s nadkrokevní tepelnou izolací. Nadkrokevní zateplení šikmé střechy z desek TOPDEK 022 PIR umožnilo snadné propojení s tepelnou izolací ploché střechy spojitě, bez zbytečného tepelného mostu. Hydroizolační fólie MAPEPLAN TM byla přeložena přes doplňkovou hydroizolační vrstvu DEKTEN MULTI-PRO, vzájemně byly spojeny oboustrannou lepicí páskou a přitaženy kontralatěmi. Toto řešení vedlo ke zdárné rekonstrukci s funkčními detaily.
Důležité Aspekty při Návrhu a Realizaci Povlakové Krytiny
Střecha je korunou každého objektu, ale jen za předpokladu, že je provedena správně a bez chyb, které by dříve či později vedly k zatékání. Volba krytiny je závislá na návrhu architekta a z hlediska konstrukcí je důležitá jejich propustnost hydrostatickému tlaku, létajícímu sněhu a související vzduchotěsnost. Sklon střechy rozhodujícím způsobem ovlivňuje trvanlivost a nepropustnost krytiny. Neodborným zásahem lze způsobit nepřiměřené zatížení krovů, špatnou funkci větrací mezery, kondenzaci v konstrukci, zhoršené tepelněizolační vlastnosti nebo dokonce napadení dřevěných prvků dřevokaznými houbami. Je proto nutné dbát na povolený sklon střechy, zatížení nosných konstrukcí a správné řešení detailů a napojení. Velkou pozornost věnujeme praktickým příkladům řešení detailů střešních plášťů, protože udělat střechu v ploše není až takový problém, náročnější úkol je vyřešit správně veškerá napojení a detaily.
tags: #povlakova #krytina #sikme #strechy #informace