Pokládka střešní krytiny je klíčovým krokem, který ovlivňuje životnost celé střechy a tím i ostatních částí domu. Proto je důležité zaměřit se na jednotlivé detaily střešní skladby a jejích částí. Správná pokládka střešní krytiny klade specifické nároky na pevnost střešní konstrukce, ale v mnohém je velmi jednoduchá a snadno pochopitelná.
Příprava palubkového obkladu
Řešíte obklad z palubek a nevíte, jaký postup zvolit? Ačkoli se může palubkový obklad jevit jako prostá záležitost, zcela jednoduchý není. Přinášíme vám několik tipů, které zvýší šanci na to, že výsledek práce splní vaše očekávání.
Aklimatizace palubek a vlhkost
Palubky jsou přírodní materiál, který pracuje. Když si z obchodu dovezete vyschlé palubky a rovnou je namontujete na venkovní stěnu, s velkou pravděpodobností vám nabobtnají a mohou se zkroutit. A naopak - špatně vyschlé palubky, které instalujete jako vnitřní obklad v místnosti s krbem, se smrsknou tak, že mezi nimi budou škvíry. Důležitým pravidlem proto je nechat palubky na místě, kde je chcete použít, aklimatizovat, a to alespoň po dobu čtrnácti dnů.
Palubky jsou standardně sušeny na vlhkost kolem 12 až 14 %, ve venkovním prostředí však může jejich vlhkost narůst v některých částech roku až na 20 %.
Rozteč a rovinnost roštu
Kromě vlhkosti musíte vzít v potaz i rovinnost podkladu, respektive roštu, na který budete palubky instalovat. Latě roštu by měly mít rozteč od 30 do 50 centimetrů. Záleží na tom, zda obkládáte stěnu, strop nebo vyrábíte venkovní fasádu. Rošt musí být rovný, protože na jeho rovinnosti záleží i rovinnost výsledného palubkového obkladu. I rošt musí být samozřejmě z proschlého dřeva - nemá smysl dávat vysušené palubky na mokré řezivo. Montáž palubek na strop představuje nejen estetické vylepšení interiéru, ale také praktický úkol, který vyžaduje pečlivou přípravu. Na rozdíl od dřevěného obkladu na zeď musí stropní palubky snášet vyšší zatížení, což klade důraz na správnou montáž podkladového roštu. Při vytváření roštu se latě připevňují vždy kolmo k plánovanému směru palubek.
Čtěte také: Montáž chemické kotvy krok za krokem
Mezery a dilatace
Palubky nikdy nepřirážejte silou k sobě a ničím je nestahujte. Pero a drážka slouží mimo jiné k tomu, aby mohly zachytit rozpínání a smršťování dřeva. Snažte se proto palubky sesazovat tak, aby byla v peru a drážce vůle zhruba 1 mm. Když se palubkám zvýší vlhkost, mezera se zatáhne. Pokud byste ji nedodrželi, hrozí, že se palubky vyboulí. Na druhou stranu zase nesmíte dělat mezery mezi drážkou a perem příliš velké. Typicky v místnosti, kde je krb, se palubky vysuší a pero by z drážky mohlo vyskočit.
Připevňování palubek
Připevňování palubek hřebíky je sice pracnější, ale dosáhnete lepšího výsledku. Hřebíky jsou pružnější než vruty a dokážou se proto pohybu dřeva lépe přizpůsobit. Když navíc použijete kolářské hřebíky vtloukané do pera palubky, bude výsledný spoj neviditelný - hlavičky hřebíčků přikryje drážka palubky. Pokud už se k použití vrutů rozhodnete, volte kvalitní. A to zejména, pokud se jedná o venkovní instalaci. Použít můžete rovněž speciální palubkové spony - i s jejich pomocí dosáhnete krytého spoje. Jejich plechové provedení ale není moc masivní a hodí se spíš pro vnitřní použití. Při použití kolářského hřebíku nebude jeho hlavička vidět. První palubku položíme na konstrukční latě tak, aby pero směřovalo ke stěně a drážka ven. Poté vezmeme další palubku, zasuneme pero do drážky první palubky a jemně je přitlučeme k sobě (dbáme na to, abychom nepoškodili drážku; vhodná je plochá strana kladiva). Tento postup opakujeme až k poslední palubce v řadě. Pokud je poslední palubka širší než zbývající prostor, upravíme ji na požadovanou velikost.
Ochrana před vodou a odvětrání
Zvlášť při venkovní instalaci palubek je nutné chránit je před vodou. Obklad nesmí začínat přímo u země - to je častá chyba. Palubky by měly být nad terénem alespoň 40 cm a jejich spodní hrana musí být zaříznuta tak, aby umožňovala odkapávání vody. Rovněž orientace palubek musí být taková, aby nebránila odtoku deště. Pokud tedy budete palubky instalovat na rošt vodorovně, měla by jejich drážka směřovat dolů, aby do ní nezatékalo. Při venkovní instalaci je důležitá kvalitní povrchová úprava lazurou. A když bude palubkový obklad proveden tak, aby měl zadní provětrávanou mezeru, jeho životnost zvýšíte. Vnitřní palubkový obklad stačí jen nalakovat.
Montáž kontralatí a latí
Na připravenou hydroizolační fólii přichytíme kontralatě a následně střešní latě. Následně se osazují kontralatě. Kontralatě se umisťují nad krokve, tj. kolmo na okapní hranu. Kontralatě se připevňují ke krokvím nejčastěji dostatečně dlouhými hřebíky. Aby bylo větrání dostatečně účinné, musí být zvolena dostatečná výška kontralatě. U běžných střech s délkou krokví do 10 m je výška kontralatě 40 mm dostačující. U střech s délkou krokví přes 10 m nebo u střech objektů, kde lze očekávat vyšší zatížení střešního pláště vzdušnou vlhkostí, je výška kontralatě taktéž 40 mm.
Dále následuje montáž střešních latí, které se osazují na kontralatě rovnoběžně s okapní hranou směrem od okapu k hřebeni. Maximální přípustná vzdálenost střešních latí je určena sklonem střechy a příslušným modelem betonové tašky. Čím menší je střešní sklon, tím jsou střešní latě víc u sebe. Od celkové délky krokve se odečte vzdálenost střešních latí první řady tašek v okapní hraně VLO (u většiny modelů betonových tašek je VLO 330 mm, což zaručuje běžný přesah tašek do střešního žlabu cca 70 mm - změnou VLO lze přesah upravit podle místních podmínek). Dále se od celkové délky krokve odečte „konstanta“ v hřebeni VLH, která je u většiny modelů betonových tašek 40 mm.
Čtěte také: Suchý beton – návod
Rozteč latí závisí na vzdálenosti krokví, sklonu a zatížení střešního pláště. Rozteč latí je třeba naměřit podle jednotlivých druhů tašek, dle doporučeného rozměru výrobce. Vzdálenost latí je u každého typu krytiny odlišná (stejně jako spotřeba na m2) a vždy je nutné se řídit údaji výrobce. Většina typů běžně dostupných pálených tašek se pokládá na laťování v rozmezí 300-380 mm. Minimální průřez střešních latí, na které se tašky pokládají, je 50/30 mm. Ve většině případů se dnes používají latě o průřezu 60/40 mm. Silnější latě mají samozřejmě větší pevnost, snesou větší zatížení nejen vlastní tíhou krytiny, vrstvy sněhu, ale i pokrývačů, kteří se po latích pohybují při realizaci střechy. Latě 60/40 mm se mohou bez obav používat při osové rozteči krokví až do 1,2 m (platí pro běžné typy krytin, nikoli pro bobrovku či prejzy), při větších vzdálenostech je nutno dimenzi nechat staticky navrhnout.
U delších krokví je možné vypočítat optimální vzdálenost střešních latí bez větších problémů. U krátkých krokví může ale nastat taková situace, že aby bylo zajištěno minimální délkové překrytí tašek, bude nutné tašky v poslední řadě pod hřebenem (zkrátit) řezat. Jakmile je známá vzdálenost střešních latí, pomocí šňůrovače se na kontralatích umístí značky, na které se osazují střešní latě (tzv. vodorovné šňůrování).
Pokládka střešních tašek
Samotná pokládce tašek předchází rozměření střechy a zhotovení vhodného podstřeší. Pro funkčnost střechy je však důležité správné provedení parozábrany, tepelné izolace, pojistné hydroizolace, provětrávané mezery i bednění pod krytinou. Důležitým bodem, který je nutné dodržet, je stanovení průměrné krycí šířky. To umožní dilataci střešní krytiny v ploše, a to i při působení teplot.
Stanovení krycí šířky tašek a vytyčení linií
Nejprve se stanoví optimální krycí šířka tašek. Ta se zjistí tak, že se na střešní lať položí řada jedenácti základních tašek a zjistí se rozměr přes deset základních tašek, v tzv. sraženém položení a pak v tzv. roztaženém položení. Pro zjištění hodnoty roztaženého položení Cwd a hodnoty sraženého položení Cwc je vhodné použít svinovací metr. Ten se jednoduše zachytí ve vodní drážce 1. tašky a výsledná hodnota se odečte dle polohy vodní drážky 11. Hodnota Cwd a hodnota Cwc se sečtou a výsledek se vydělí 20.
Nejdříve si 11 střešních tašek zavěsíme na střešní lať tak, aby do sebe jednotlivé drážky zapadaly. Tašky roztáhneme na největší možný dosah za podmínky, že nedojde k uvolnění spojů v drážkách. Změří se krycí šířka 10 tašek v roztaženém stavu (Cwd). Tašky se stlačí na nejmenší možný dosah a změří se krycí šířka 10 tašek ve sraženém stavu (Cwc). Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla (Pravidla pro navrhování a provádění střech vydané CKPT Čech a Moravy) zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek.
Čtěte také: Postup leštění betonu
Nejprve se na střešní latě vytyčí kontrolní linie pravého úhlu, tj. přímka, která je kolmá na okapní hranu. Linii pravého úhlu na střeše provedeme jednoduše pomocí střešní latě se dvěma hřebíky, která nám nahradí kružítko používané při rýsování. Na spodní okapové střešní lati zvolíme výchozí bod, od kterého vlevo a vpravo vyznačíme optimální krycí šířku pro tři sloupce základních tašek: bod 1 a bod 2. V našem případě se jedná o 3 x 30 cm = 90 cm. Pomocí střešní latě s hřebíky kolem bodu 1 a bodu 2 opíšeme kružnici. Průsečíkem obou kružnic vznikne bod, který po spojení s výchozím bodem tvoří linii pravého úhlu k okapní hraně. Rovnoběžně s linií pravého úhlu pomocí šňůrovače vyznačíme na střešních latích značky pro pokládku tří sloupců základních tašek.
Samotná pokládka střešních tašek
Pokládka betonových tašek je poměrně jednoduchá. Tašky se pokládají na střešní latě. Pokládka pálených střešních krytin je možná od určitého minimálního sklonu střechy. Každý typ má výrobcem určený minimální bezpečný sklon, což je úhel, od kterého není zapotřebí žádných doplňkových opatření pro správnou funkčnost střešního pláště. Většina pálených tašek s přerušovanou vodní drážkou má minimální bezpečný sklon 30°. Tašky se spojitou vodní drážkou mají minimální bezpečný sklon 22°. Bobrovky mají minimální bezpečný sklon 30°, prejzy dokonce 40°. Při realizaci některého doplňkového opatření (těsné, vodotěsné podstřeší) můžeme tyto krytiny pokládat na sklon až o 10° menší, než je jejich předepsaný minimální bezpečný sklon. Nejmenší sklon, kam je možné použít pálené střešní tašky s vodotěsným podstřeším, je 12° (platí jen pro tašky s minimálním bezpečným sklonem 22°). Někteří zahraniční výrobci uvádějí možnost pokládky pálených tašek (za předpokladu zhotovení vodotěsného podstřeší) dokonce od 10°. Pokládka na svislé plochy je možná do sklonu 90°.
Tašky se kladou po „sloupcích“ směrem od okapní hrany k hřebeni - pokládají se na střešní latě zprava doleva. Levý okraj každé 3. tašky se rovná na značky na střešních latích. Tašky se kladou přes sebe s dostatečným délkovým překrytím ve směru stékající vody a s bočním překrytím ve směru rovnoběžně s okapní hranou. Délkové překrytí určuje vzdálenost střešních latí. Požadované minimální délkové překrytí závisí na sklonu střechy a příslušném modelu betonové tašky. U betonových tašek se nejčastěji pohybuje mezi 80 mm až 140 mm. Pro jistotu se pak během pokládky kontroluje dodržení optimální krycí šířky přes 10 základních tašek.
Pokládka tašek na latě se provádí buď na vazbu nebo na střih. Obecně platí pravidlo, že tašky s vlnou se pokládají na střih (na vazbu by ani do sebe nezapadly), zatímco tašky v pohledové části osově symetrické se pokládají na vazbu. Některé typy tašek je možné pokládat obojím způsobem. Správný způsob pokládky se vždy řídí pokyny výrobce.
Kotvení střešních tašek
Tašky se na latě zavěšují za dva výstupky umístěné na zadní straně tašky v horní části (lidově zvané pupky). Pokud je sklon střechy do 45°, není nutné tašky již dále kotvit. Pokládáme-li tašky na střechy se sklonem 45-60°, je nutné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), při sklonu 60-70° musíme kotvit každou tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), nad 70° se musí kotvit každá taška pouze pomocí vrutu v hlavové části a zároveň pomocí stranové příchytky. Každá taška je tak přikotvena příčně na dvou místech.
Jako ochrana před větrem se musí kotvit i všechny tašky po obvodu střechy, tedy tašky okrajové, poslední řada u hřebene i první řada u okapu. Totéž platí pro všechny tašky řezané, tj. tašky v úžlabí, nároží, kolem prostupů, střešních oken apod. Kotvení tašek po obvodu střechy a tašek řezaných se musí tedy provádět vždy, při jakémkoli sklonu střechy. Tašky se kotví nejlépe originálními příchytkami dodávanými výrobci krytiny nebo též pomocí vrutů, někdy je nutné některé řezané tašky přivázat drátem (jinak je jednoduše není k čemu přikotvit). Kotvení pomocí hřebíků je též možné, ale tento způsob vykazuje nejmenší pevnost v tahu.
Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel. Také okrajové tašky je potřeba přichytávat nebo připevňovat do latě např. pomocí vrutů.
Doplňkové prvky a ukončení
Okapní hrana
Pro založení okapové hrany je nejosvědčenějším řešením napojení krytiny na okapní plech, který se umisťuje s přesahem do 1/3 šířky žlabu. Ten se osazuje ještě před pokládkou pojistné hydroizolace, která musí vždy plech překrýt z horní strany, aby byl dodržen spoj tzv. „po vodě“. Po přibití latí, namontování okapnice, okapních větracích mřížek, okapních háků, klempířských prvků je možné započít s pokládkou tašek. Tašky jsou pokládány od okapu nahoru.
Odvětrání střešního pláště
Jedním z klíčových bodů dobře fungujícího střešního pláště je jeho odvětrání. Odvětrávací otvor je vymezen výškou kontra latí. V okapní části musí být velikost otvoru pro přívod vzduchu min. 200 cm²/bm a zároveň musí otvor tvořit min. 1/500 přilehlé plochy střechy. Ve střední části plochy střechy musí být větrací průřez min. 200 cm²/bm a musí mít výšku min. 20 mm. V části hřebene nebo nároží musí tvořit větrací průřez min. 1/2000 přilehlé plochy střechy. Kontralatě tak musí být vždy vysoké min. 20 mm, nicméně většinou se dělají ze střešních latí na výšku 30-60 mm. Čím delší jsou krokve, tím více vzduchu musí větraná mezera obsahovat a tím větší větrací průřez musí jednotlivé části střechy mít. Aby se zajistilo účinné odvětrání je třeba zajistit vstup a výstup vzduchu v okapu a hřebeni. Důležitá zásada je rovněž nutnost položení ventilačně-těsnícího podhřebenového pásu.
Pokud se na střeše použije střešní fólie, může prach ucpat póry a způsobit, že paropropustná membrána ztratí svoji funkčnost. Proto je řezání tašek nejlépe provádět mimo střechu.
Půdní prostory se již častokrát používají pro bydlení nebo kanceláře, které musí být dobře větrané. Proto se musí vytvořit funkční větrání mezi hydroizolační folií a střešními taškami. S větráním střechy pomohou střešní tašky větrací, větrací mřížky a pásy hřebene. Množství a počet větracích tašek závisí na tvaru a rozměru střechy. Nejčastěji se pokládají v druhé řadě pod hřebenem.
Hřeben a nároží
Pokud je již dokončena pokládka střešních tašek, začneme s instalací hřebene. Hřebenová část se řeší různě. V dnešní době se hřeben pokládá na sucho. Přes krokevní pole se upevní hřebenová lať, na kterou se umístí plastový větrací pás hřebene (též nazývaný kartáčová lišta). Na nároží se musí vždy použít kovový větrací pás, který je dodáván v rolích. Tento kovový větrací pás se může použít též na montáž hřebene. Za pomoci kovových příchytek upevníme k hřebenové lati (přes plastový nebo kovový větrací pás) jednotlivé hřebenáče. Hřebenáče vždy pokládáme po směru převládajících větrů. Průřez odvětrání hřebenové části střechy je závislý na větracím průřezu hřebenového větracího prvku a mezery mezi hřebenáči a poslední řadou tašek. Většinou je ale nedostatečný a do střechy je nutné osadit ještě větrací tašky. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, resp. nároží. Jejich počet závisí na odvětrávacím průřezu každé tašky a u každého typu krytiny je odlišný. Tato hodnota se většinou pohybuje v rozmezí 10-50 cm². Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Po dokončení pokládky v ploše se na již hotovou krytinu osadí speciální větrací hřebenová lišta ve tvaru Z s boční perforací, která zajišťuje odvod vzduchu z provětrávané mezery.
Štítové lemování
Štítové lemování neboli závětrnou lištu je nutné osadit z důvodu ochrany před povětrnostními vlivy a také kvůli vytvoření pohledového detailu. Okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Jednotlivé lišty se vzájemně překrývají o 100 mm. Před osazením je však nutné připravit také okrajové hliníkové šablony, a to tak, že se ustřihne krajní zámek krytiny a následně se krajních 40 mm ohne vzhůru.
Spotřeba materiálu a typy tašek
Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny. Při montáži střešních tašek Beta nebo Hodonka je třeba 10 ks na metr čtvereční, u tašek Rota spotřeba činí pouhých 8 ks na metr čtvereční.
| Typ tašky | Spotřeba (ks/m²) |
|---|---|
| Beta | 10 |
| Hodonka | 10 |
| Rota | 8 |
Při novostavbě i rekonstrukci je třeba dávat pozor, aby vzdálenost laťování a typ střešní krytiny odpovídaly. Nesprávné laťování způsobí nejen estetické vady střešního pláště, ale zejména snižuje odolnost střechy vůči odvodu vody. V důsledku toho hrozí i poškození doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV) a tepelné izolace. V takovém případě se pod krytinu může dostat srážková voda, sníh nebo nečistoty. Při rekonstrukci stávající střechy je nejlepší použít posuvné tašky Tondach, které mají flexibilní laťování. U klasických drážkových tašek (falcovek, francouzských tašek atp.) se vždy pokládka provádí tzv. Pokládka tašek na správně nalaťovanou střechu je již poměrně jednoduchá. Pokud není možné střechu rozměřit na celé řady, lze tašky zkrátit (uřezáním pomocí vysokorychlostní úhlové brusky a adekvátního řezacího kotouče). Tašky se vždy zkracují tak, že se odřezává jejich horní část (spodní pohledová zůstává) a tyto tašky se umísťují do poslední řady k hřebeni. Řezaná hrana je tak schována pod hřebenáčem. Pokud není možné střechy rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit vysokorychlostní úhlovou bruskou s adekvátním řezacím kotoučem.
Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška.
tags: #postup #pri #pokladani #stresnich #tasek #na