Natavování, nebo též svařování asfaltových pásů, je spolehlivý způsob spojování jednotlivých vrstev či rolí pásu. Asfaltový pás je skutečným pracantem a jedním z nejuniverzálnějších materiálů, které na stavbě najdete. Ať už potřebujete zaizolovat základy domu, střechu zahradní chatky, balkon nebo velkou plochou střechu, s největší pravděpodobností sáhnete právě po něm. Jeho popularita tkví v kombinaci spolehlivosti, dostupnosti a ověřené funkčnosti. Aby vám ale sloužil desítky let a neproměnil se ve zdroj problémů, je naprosto klíčové věnovat maximální péči jeho pokládce. Není to žádná raketová věda, ale poctivé řemeslo, které má svá pravidla.
Nenatavitelné vs. natavitelné asfaltové pásy
Svařování asfaltových pásů není univerzálně platným postupem, jak k sobě spojit veškeré typy pásů. Asfaltové pásy jsou vyráběny v několika typech, ze kterých lze natavovat jen některé. Pro svaření musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu.
Doby, kdy existoval jen jeden druh „lepenky“, jsou dávno pryč. Dnes si můžete vybrat přesně podle toho, co potřebujete, a je dobré v tom mít jasno. Základní volba stojí mezi dvěma typy:
- Pásy oxidované: Jedná se o starou dobrou klasiku, která je cenově dostupná a skvěle se hodí pro méně náročné práce, jako jsou izolace základů nebo střechy na kůlně.
- Pásy modifikované (SBS nebo APP): Pro náročnější mise, jako jsou ploché střechy, terasy nebo místa, kde materiál hodně „pracuje“, jsou mnohem pružnější, lépe odolávají mrazu i horku a celkově mají delší životnost.
Dále je důležité podívat se na „páteř“ pásu, tedy jeho nosnou vložku. Ta mu dává pevnost. Může být ze skelné tkaniny nebo z houževnatějšího polyesteru. Správný výběr je polovina úspěchu.
Pro ilustraci přikládáme značení pásů z výrobního programu Charvát a.s.:
Čtěte také: Montáž chemické kotvy krok za krokem
- A - není určený k natavení, je bez krycí vrstvy asfaltu (jen impregnovaná vložka)
- R - není určený k natavení, s krycí asfaltovou vrstvou do 1 mm
- S - klasický natavitelný oxidovaný asfaltový pás
- M - natavitelné modifikované asfaltové pásy (SBS)
Základem úspěchu je bezchybná příprava podkladu
Tohle je krok, který nikdy nešidějte. Je to naprostý základ, na kterém stojí úspěch celé vaší práce. Pokládat asfaltový pás na špatně připravený podklad je jako malovat na zaprášené a mastné plátno - výsledek nikdy nebude dobrý.
Než tedy vůbec roli rozbalíte, ujistěte se, že váš podklad je dokonale rovný. I malý ostrý kamínek dokáže časem v pásu napáchat paseku v podobě trhliny. Dále musí být absolutně suchý. Jakákoliv zbytková vlhkost se pod pásem vlivem slunce změní v páru a vytvoří nevzhledné a problematické bubliny.
A samozřejmě musí být čistý jako stůl - prach, písek, mastnota, to vše funguje jako spolehlivý oddělovač, který brání pásu přilnout.
Penetrování savého podkladu
Posledním krokem, takovou třešničkou na dortu přípravy, je penetrační nátěr. Představte si ho jako základní nátěr, který podklad zpevní, sjednotí a vytvoří dokonalý lepkavý můstek pro váš asfaltový pás. Před pokládkou natavením asfaltových pásů je třeba savé podkladní konstrukce (silikátové, savé a plechové materiály) penetrovat vhodným asfaltovým penetračním nátěrem k dosažení lesklého povrchu. Lesklý povrch po penetraci je zejména u vertikálních ploch podkladu nezbytný pro trvalou stabilitu natavených pásů.
Při pokládce parozábrany se vždy doporučuje použití asfaltového penetračního nátěru. Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C. Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.
Čtěte také: Suchý beton – návod
Vhodné klimatické podmínky pro svařování asfaltových pásů
Počasí je váš šéf. Asfalt a voda nejsou kamarádi, proto pracujte vždy jen za sucha. Stejně tak si dejte pozor na teplotu. Pro správnou kvalitu svařovacích prací musí být teplota konstrukce, materiálu a ovzduší:
- vyšší než 5 °C při natavování oxidovaných pásů,
- vyšší než 0 °C při natavování modifikovaných pásů.
- nižší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
V případě svařování oxidovaných asfaltových pásů za teplot od +5 °C do 10 °C, doporučujeme jejich skladování v temperované místnosti až do doby pokládky.
Lze navařovat asfaltový pás za mrazu?
S ohledem na mezní podmínky pro kvalitní práci izolatérů, jsou SBS modifikované asfaltové pásy teoreticky zpracovatelné i za nižších teplot. Při práci pod minimální teplotou však riskujete:
- Vznik trhlinek: Vznikají již při rozvíjení podchlazeného asfaltového pásu a mohou zasahovat až k nosné vložce. Střídavým působením vody a mrazu pak dochází k trvalému poškození asfaltového pásu, který není schopen spolehlivě plnit svoji funkci.
- Špatné natavení pásů: Vlivem povětrnostních podmínek a teploty okolí je velmi problematické zajistit rovnoměrné plošné natavení pásů. Komplikace může vzniknout nejen vlivem nedostatečného působení hořáku, ale též aplikací na nedostatečně vysušený podklad (např. vlhkost pod pásem).
Nástroje pro kvalitní natavování asfaltových pásů
Pro efektivní a kvalitní natavování asfaltových pásů je nezbytné mít k dispozici správné nástroje. Mezi hlavní patří:
- Plynový hořák: Odpovídající délky zajistí izolatérovi pohodlné natavování pásů. Větší zvonek hořáku se hodí pro svařování asfaltových pásů v ploše, menší zvonek hořáku pro práce na detailech. Vlastní práci s hořákem je třeba přizpůsobit klimatickým podmínkám v době pokládky a typu použitého asfaltu (modifikovaný vs. oxidovaný). Podle nich zvolíme intenzitu plamene, dobu prohřevu vrchní vrstvy pásu a rychlost odvinu pásu z role. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu. K prohřívání asfaltové vrstvy při celoplošném natavování nikdy nepoužívejte malé hořáky určené k práci na detailech. Při práci s nimi může dojít k lokálnímu přehřátí pásu, znehodnocení nosné vložky (zvláště v případě nosné vložky z polyesterů) a ztrátě funkčnosti pásu. Horkovzdušná pistole není plnohodnotnou alternativou asfaltérského hořáku.
- Nástroje pro rozbalení rolí: Vlečné tyče nebo tzv. háčky.
- Tuhá trubka pro rovnoměrný přítlak: Alespoň o šířce role a průměru min. 10 cm. Na tu nejprve roli převineme a z ní poté natavujeme. Taková trubka pomůže pásu při natavování udržet rovnoměrnější tvar i přítlak.
- Přítlačné válečky: Pro poctivé zaválečkování přesahů mezi pásy, aby výsledný spoj získal na kvalitě. Použité přítlačné válečky však nezapomínejte ochlazovat vodou.
Způsoby pokládky asfaltových pásů
Možností, jak lepit asfaltové pásy, je několik. Žádná ze tří obecně známých možností není univerzálně platným postupem pro spojení všech typů pásů. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétní aplikaci a typu pásu.
Čtěte také: Postup leštění betonu
Obecná pravidla při pokládce asfaltových pásů:
- Pásy se musí pokládat s využitím přesahů. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou.
- Příčné přesahy minimálně 12 cm.
- Podélné přesahy minimálně 8 cm.
- Spoje neorientovat proti vodě.
Než definitivně vyberete způsob, jak pokládat asfaltové pásy, pročtěte pečlivě i pokyny pro pokládku od výrobce asfaltových pásů.
1. Lepení asfaltových pásů natavením (svařování)
Lepení asfaltových pásů pomocí natavení se správně označuje jako svařování asfaltových pásů. Provádí se vhodným plynovým hořákem, který slouží k přiměřenému prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu. Použitý pás musí být přímo určený k natavení (disponovat dostatečně silnou vrstvou asfaltu).
Plamenem přiměřeně rozehřejeme pás tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá nosná vložka pásu.
Na výběr máte dva způsoby pokládky:
- Pokládka v jednom kroku: Celá plocha pásu včetně podélných přesahů je natavená najednou. Výhodami tohoto řešení je pouze jednorázové namáhání asfaltové vložky, jednodušší vizuální kontrola rozehřátého návalku asfaltu po celé šířce role. Také se k už hotovým místům nevracíte.
- Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhodou tohoto řešení je, že se v druhém kroku koncentrujete jen na oblast přesahů, které jsou pro správnou funkci klíčové. Také můžete pro práci na přesazích použít menší hořák.
Při svařování dejte pozor na nebezpečí bodového přehřátí PV (polyesterové rouno) vložek. To eliminujete výběrem správného hořáku o výkonu max. 70 kW. Tak je možné nahřívat ze vzdálenosti ≥50 cm plošně a nedochází k bodovému přehřátí. Pro opracování detailů je možné použít hořák 25 kW a nižší.
Bodové natavení asfaltových pásů
Alternativou plnoplošnému natavování je natavování bodové. Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.
2. Lepení samolepicích asfaltových pásů
Systém samolepicích asfaltových pásů je z hlediska kvality zcela srovnatelný s plnoplošně natavenou variantou. V poslední době se však také používá díky snadné a rychlé pokládce a nezřídka jsou aplikovány celo-lepené skladby, které vylučují vznik tepelných mostů.
Lepení samolepicích asfaltových pásů umožňuje pohodlnou pokládku bez nutnosti použít otevřený plamen. Je vhodné u konstrukčních prvků a v prostředích, která je třeba chránit před otevřeným plamenem. Použitý pás je vybaven samolepicí vrstvou, která je tvořena speciálním druhem asfaltu.
Aplikace samolepicích pásů je možná na téměř všechny druhy povrchů. Výjimkou můžou být některé kovy jako např. titanzinek, kde by vlivem chemické reakce mohlo dojít k bitumenové korozi. Následně už je rozhodující pouze soudržnost jednotlivých materiálů, která je však při dostatečném srovnání a očištění povrchu zaručena.
I při lepení samolepicích asfaltových pásů je teplota konstrukce, materiálu a ovzduší klíčová. Dbejte, aby nebyla nižší, než 10 °C a zároveň vyšší než 30 °C. Samolepicí asfaltový pás se aplikuje na suchý podklad, bez sněhu a námrazy, zbaven hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn. V případě silikátových, savých a plechových materiálů, musí být dostatečně ošetřen i penetračním nátěrem pod asfaltové pásy.
Samotné lepení se provádí při současném odvíjení role a snímání ochranné silikonové folie a řádným zaválečkováním spojů (přesahů) přítlačným válečkem. V případě realizace více vrstev by měla maximální prodleva činit nejvýše jeden měsíc.
3. Lepení lepidlem na asfaltové pásy
Lepení asfaltových pásů pomocí lepidla vyžaduje speciální lepidlo a též pás vhodný pro lepení lepidlem. Jedná se obvykle o asfaltové pásy s posypem na horní straně, nebo o pásy vybavené textilií.
Při lepení asfaltových pásů různými typy lepidel je bezpodmínečně nutné správně zvolit jak speciální lepidlo (k tomuto účelu musí být přímo určeno výrobcem lepidla, nebo výrobcem asfaltového pásu), tak pás kompatibilní s lepením (obvykle s jemným posypem, nebo textilií na spodní straně).
Penetrační nátěry pod asfaltové pásy se v případě lepení provádí podle stavu podkladu.
Pokládka asfaltových pásů podle druhu izolace
Pokládka asfaltových pásů na střechu
Asfaltová střešní krytina je nejčastěji pokládána ve dvou vrstvách - nejprve podkladní asfaltový pás a na něj vrchní finální pás. Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou nebo kolmo na ni. Od sklonu střech 5° a výše je nutné pokládat pouze kolmo. Vždy od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. U nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce.
Nezapomínejte, že pro hydroizolaci střechy platí poučka: „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“. Pro finální pásy, kdy je použit asfaltový pás s posypem, je nutné pro kvalitní spojení provést odstranění, nebo zatavení posypu v místě spodního pásu příčného spoje.
Kotvení asfaltových pásů
Hydroizolační vrstvy střešních plášťů plochých střech musí být vždy zajištěny vhodnou fixací proti účinkům sání větru. Jednou z metod této fixace, kromě natavování, lepení či přitížení, je mechanické kotvení, které je nejčastější a téměř univerzální metodou fixace. Toto kotvení se provádí pomocí střešních kotev. Dvouvrstevná hydroizolace je pak fixována tak, že podkladní pás je kotvený a vrchní pás je na podkladní plnoplošně natavený. Obvykle se provádí tak, že kotvení hydroizolačního souvrství zároveň fixuje i všechny vrstvy tepelně izolační a parotěsnící. Tím je kotvení výhodné oproti lepení, kde je nutno slepit jednotlivé vrstvy navzájem.
V případě mechanického kotvení musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev.
Vhodné pro kotvení jsou oxidované (podkladní) či modifikované asfaltové pásy s dostatečně pevnou nosnou vložkou a jsou k tomu výrobcem určeny. Standardně jsou to asfaltové pásy s vložkou ze skleněné tkaniny (obvykle s plošnou hmotností vložky 200 g/m2). Pro kotvení se rovněž používají pásy s vložkou z polyesterové rohože, nebo s vložkou speciální kombinovanou, resp. kompozitní, z polyesterové rohože spřažené s výztužnými vlákny či skleněnou mřížkou, kdy výrobce asfaltových pásů uvádí jako možný způsob jejich aplikace v jejich technickém listě mechanické kotvení.
Typy kotev
Cenově výhodnější kotvení pak poskytují pásy, které v odzkoušené kombinaci se střešními kotvami v souladu s předpisem ETAG 006, poskytují úsporu počtu kotev díky možnosti používat vyšší výpočtové zatížení na kotvu při statickém návrhu kotvení. Pro kotvení se používají ověřené kotevní systémy:
- Celokovové kotvy: Nejčastěji jako šroub s podložkou kulatou nebo oválnou. Používají se zejména pro střešní skladby s malou tl. tepelné izolace, obvykle do tl. 50 až 60 mm, nebo ve skladbách zcela bez tepelné izolace. Výhodou celokovových kotev je jejich tuhost v celé délce těla kotvy, která se využívá při kotvení střešního pláště na šikmých plochách s větším sklonem. Celokovové kotvy se rovněž dělí podle únosného podkladu, do kterého se fixují, na: kotvy do betonu, lehčeného betonu, ocelového trapézového plechu, prkenného bednění či do desek na bázi dřeva (vodovzdorné překližky a dnes velice časté OSB desky). Každý takovýto podklad vyžaduje určité typy šroubů.
- Teleskopické kotvy: Pro kotvení střešních plášťů s tepelnou izolací v dostatečné tl., obvykle v tl. více než 50 až 60 mm, dle výrobce, se nejčastěji používají kotvy teleskopické, sestávající z kovového šroubu a umělohmotného teleskopu. Teleskopické kotvy zamezují možnosti poškození hydroizolace při našlápnutí na kotvu, protože v trubici teleskopu se šroub může vertikálně volně pohybovat. Teleskopy jsou obvykle jednoho typu, zatímco šrouby do teleskopů, stejně jako celokovové šrouby, se vyrábějí a osazují do teleskopů podle typu únosného podkladu, pro který jsou určené.
Ve dvouvrstvé hydroizolační skladbě se vždy kotví podkladní asfaltový pás. Tento podkladní pás musí vyhovovat výše uvedeným požadavkům z hlediska spolehlivosti jeho kotvení. Realizaci pokládky kotveného podkladního pásu musí předcházet provedení tahových zkoušek na stavbě. A to vždy u všech silikátových podkladů a dřevěných podkladů (u prkenného bednění i u desek na bázi dřeva). U podkladů z trapézového ocelového plechu lze vycházet z přesně daných pevnostních charakteristik oceli dodaných plechů.
Na základě tahových zkoušek a typu kotveného asfaltového pásu se navrhne typ kotevního prvku vyhovujícího jak z hlediska únosnosti podkladu, tak z hlediska únosnosti asfaltového pásu vůči protržení kotvou. Zároveň se stanoví bezpečná hodnota výpočtového zatížení na 1 kotvu od sání větru: obvykle 0,4 kN / kotvu, a to podle výrobce asf. pásu a výrobce kotev. Následně se provede statický výpočet kotvení podle ČSN EN 1991-1-4 - Zatížení větrem, který stanový počet kotev / 1 m2 v jednotlivých oblastech ploché střechy: F, G, H, I. Zde je nutno podotknout, že plochá střecha je definována sklonem α < 5°.
Vlastní pokládka kotveného podkladního pásu začíná jeho volným položením na podklad, vyrovnáním a vypnutím. Následně se provede kotvení v přesahu pásu, a to tak, aby obrys kotvy byl min. 1 cm od okraje pásu. Odstup jednotlivých kotev od sebe v jedné řadě kotev se stanoví z požadovaného počtu kotev / 1 m2 a z požadavku, že min. vzdálenost mezi kotvami by neměla být menší než 15 cm. Pokud se požadovaný počet kotev nevejde do přesahu pásů, je nutno kotvit ještě i v ploše pásu, obvykle v jeho polovinách, nebo dokonce v jeho třetinách. Každá takováto kotva v ploše pásu však musí být vodotěsně překryta záplatou min. 20 x 20 cm, nebo pruhem pásu šířky min. 20 cm. Po provedení kotvení se šev vodotěsně zavaří nebo slepí (u samolepících pásů, ev. s termickou aktivací plamenem hořáku). Vodotěsné zakrytí kotev musí být provedeno co nejdříve.
Součástí kotvení hydroizolačního souvrství je i provedení lineárního kotvení po obvodu střechy a všech nástaveb a prostupů: provede se jako 1 řada kotev s odstupy min. 250 až 330 mm. Kotvy, které jsou v této řadě na základě výpočtu sání větru, se do lineárního kotvení rovněž započítávají. Lineární kotvení fixuje střešní plášť proti vodorovným silám, které působí v souvrství působením větru, chvěním střešního pláště, dilatačními pohyby materiálů střešního pláště.
Pokládka asfaltových pásů při hydroizolaci spodní stavby
Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi (aby se ostatní části nepoškodily při provádění dalších staveních prací), na které navážete později. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem charBIT A330 H, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Přesah pro napojení hydroizolace z plochy je ochráněn proti stavebnímu znečištění (malta, prach apod.) a poškození. Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji dle kotevních plánů.
V případě, že jsou vertikální plochy vyšší než 60 cm, je nutné mechanicky zajistit pás proti sjíždění (kotvení, přizdění).
Mistrovská práce se pozná v detailech
Můžete mít perfektně položenou plochu, ale pokud selžete u detailů, celá práce přijde vniveč. Právě u komínů, střešních oken, odvětrávacích trubek nebo u napojení na stěnu (atiku) vzniká nejvíce problémů a netěsností. Tady se ukáže skutečný um. Každý prostup musí být precizně „obalen“, každý roh pečlivě vystřižen a svařen, každé ukončení zajištěno lištou a tmelem. Je to piplavá práce, která vyžaduje trpělivost a často i speciální tvarovky. Právě v těchto kritických bodech se nejvíce vyplatí nešetřit časem ani materiálem.
Správně položené asfaltové pásy v rozích a koutech spolurozhodují o životnosti a vodotěsnosti hydroizolace. Pro hydroizolaci střechy jednoznačně platí, že „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“. Základem jsou kvalitní materiály a poctivé řemeslné zpracování, ke kterému pro vás máme několik tipů ověřených praxí.
Nároky na pokládání asfaltových pásů v rohu a v koutě (vnitřní roh) se nijak zásadně neliší od obecných nároků pro pokládku asfaltové střešní krytiny. Jedná se tedy zejména o:
- dostatečný přesah jednotlivých vrstev asfaltových pásů,
- promyšlené a kvalitně provedené nastřižení/řezání pásů,
- správné natavení asfaltové hmoty,
- vzhledové provedení odpovídající zbývajícím částem hydroizolace.
Jak položit asfaltové pásy v rohu
- Zesílení exponovaných míst rohu: K exponovaným místům patří kouty a rohy nadstřešních prvků. Souběh rovin zde vytváří místo, kde není možné docílit požadovaný 8 cm přesah pásů. Proto je nutné tato místa podložit k docílení potřebné těsnosti. Pro přípravu těchto prvků je vhodné použít poddajné a pružné materiály.
- Pokládka pásu v ploše: Zde platí do puntíku vše, co bylo již řečeno u tématu Svařování asfaltových pásů - Jak na správné natavování a pokládku? Nezapomeňte vrstvy asfaltového pásu prohřát přiměřeně. Tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá nosná vložka pásu. Přesahy mezi jednotlivými pásy je pro zvýšení kvality spojů vhodné zaválečkovat přítlačným válečkem na asfaltové pásy.
- Opracování detailů: Na položené ploše pásů si označíme linii přesahu. V té bude nutné (v případě použití asfaltových pásů s posypem) do asfaltu „utopit“ vrchní posypovou vrstvu. Před samotným navařováním si připravte přířezy pásů pro detail. V případě pravých úhlů a stejných používaných typů náběhových klínů můžete výrazně zrychlit přípravu přířezů používáním pevné šablony pro řezání pásů. Dle výšky střešního prvku se na šabloně mění pouze rozteč řezů. Po naměření a zpracování přířezů pro detaily „utopíme“ posyp spodního pásu pro kvalitní navaření přířezu. Pás mírně nahřejeme hořákem a posyp jemně zatlačíme do podkladu (pohladíme). Postupně natavujeme přířezy detailů (směrem odspodu nahoru). Mírné vytečení asfaltu (tzv. návalku) na spoji není chyba, ale naopak snadná kontrola předpokladu dobrého spoje. Při napojování jednotlivých přířezů detailů opět nezapomeneme na „utopení“ vrchní posypové vrstvy. Asfaltové pásy v rozích (i dalších detailech) musí být položeny tak, aby nebylo pochyb o jejich spolehlivé těsnosti.
Jak položit asfaltové pásy v koutu (vnitřním rohu)
- Zesílení exponovaných míst koutu: Stejně jako v případě rohu, i v koutu najdete místa, ve kterých není možné docílit požadovaného přesahu pásů. K docílení požadované těsnosti je podložíte podobně, jako v případě rohů.
- Pokládka pásu v ploše: Kvalitně položte pásy v ploše, nezapomeňte na správné zásady pokládky.
- Opracování detailů: Připravte si přířezy pásů pro detail, vyznačte linii přesahu a „utopte“ v ní vrchní posypovou vrstvu. Přířezy postupně natavuje (směrem odspodu nahoru) a v místě budoucího styku s dalším přířezem opět nezapomeňte „utopit“ vrchní posypovou vrstvu. Průběžně po každém natavení vizuálně kontrolujte správné vytečení asfaltu (tzv. návalku) na spoji.
Pro ochranu majetku, záruk i kvality výsledné střešní krytiny je třeba, aby natavovaní či jiné vzájemné svařování vrstev prováděla proškolená osoba, která při práci respektuje příslušné požární a bezpečnostní předpisy.
tags: #postup #pri #navarovani #lepenky