Velkoformátové obklady a dlažby z keramiky patří mezi zákazníky k těm nejoblíbenějším. I když je montážní postup v mnoha ohledech shodný s instalací materiálů o menším formátu, má svá specifika. Manipulace je i vzhledem k vyšší hmotnosti složitější a vyžaduje opatrnost a pečlivost.
Správné pochopení principu ošetření základního nosného povrchu, volba vhodných stěrkových hmot, lepidel a tmelů hrají klíčovou roli na cestě ke spokojenosti. Práce s keramikou musí být pečlivá a odborná, proto by si na lepení a spárování keramických prvků měli troufnout jen takoví kutilové, kteří jsou si svými znalostmi a zručností stoprocentně jisti. Šikovnost "příležitostných umělců" nemá v této činnosti své místo.
Příprava před obkládáním
Základem instalace obkladů nebo dlažeb je lepení. Před samotným lepením je třeba zkontrolovat a proměřit místnost, ve které se bude pracovat. Pracovník musí zjistit a zkontrolovat, zda prostor nevykazuje chyby v rovinnosti obkládaných ploch. Podcenit tento krok znamená zviditelnit zatím skryté problémy díky přesné geometrii, kterou se keramika vyznačuje. Stejné potíže mohou způsobit i chyby v kolmosti vzájemných ploch. Aby na sebe plochy podlah nebo kolmých stěn navazovaly plynule z místnosti do místnosti, je třeba posoudit vliv různých tlouštěk keramických materiálů v souvislosti s podkladovou plochou.
Dále je třeba zkontrolovat čistotu předpokládaných hran a styk se stavební konstrukcí, s nimiž se dlažba či obklad setká - na sucho si vyzkoušíme návaznost a pokládku v těsné blízkosti zárubní dveří, případně rámů oken a parapetů. Před zahájením prací se ještě přesvědčíme, že všechny stavební úpravy, které zakryjeme keramikou, jsou dokončeny. Zkontrolujeme rozvody elektrické sítě, rozvody vody, zkontrolujeme těsnost potrubí a zajistíme světelné zdroje tak, abychom mohli bez problémů pracovat i ve zhoršených podmínkách.
Kvalita a rovinnost podkladu
Kvalita podkladu - podklad musí být rovný, pevný, zbavený nečistot, jako jsou zbytky malt, mastnoty, trhlin. Měření vlhkosti podkladu musí být běžnou součástí přípravných prací. Máme několik metod, kterými měříme vlhkost podkladu, zejména u nově zhotovených, kdy voda postupně vystupuje na povrch podkladu.
Čtěte také: Montáž chemické kotvy krok za krokem
Měření se provádí dvěma metodami:
- Destrukční metody spočívají v odběru vzorků - gravimetrická metoda (jediná podle ČSN), dále běžně používaná tzv. karbidová metoda, která má přepočítací tabulku na měření gravimetrickou metodou.
- V současné době by již měla být vydána nová evropská norma FprEN 17668 Adhesives for floor coverings - Preparation of adhesive application - Test methods for the determination of corresponding humidity of mineral substrates, která bude další standardizovanou metodou.
Požadavky na rovinnost podkladu rostou s velikostí formátu. Zejména u tzv. XXL tenkých formátů. Norma připouští místní nerovnost ± 2 mm/2 m latí. U tenkých XXL formátů je zvýšený požadavek na ± 1,5 mm/2 m. Důvodem je nepříjemný efekt odlesku v podobě zvlněného povrchu u lesklých ploch. Celkový stav podkladu, který musí být pevný, neprášivý, bez stop nečistot (prach, mastnoty apod.) a bez trhlin.
Oprava a příprava stávajícího podkladu
Nechcete se vybourávat před rekonstrukcí starý, vysloužilý nebo nemoderní keramický obklad? Nemusíte ho odstraňovat, použijte ho jako základ pro nové keramické obložení. Metoda kladení obkladů na stávající keramiku se často využívá u rekonstrukcí koupelen. Jde o nejjednodušší řešení, které ušetří osekávání a likvidaci původních obkladů. Před kladením se zkontroluje svislost, rovinnost a také kolmost stěn. Poklepem se přesvědčíte o dobré přídržnosti stávajících obkladů. Ten prvek, který zní dutě, se kladívkem rozbije a odstraní. Pokud nedrží lože pod obkladem, je třeba jej odstranit a vyrovnávací hmotou dorovnat.
Pokud starý obklad odstraňujeme, použijeme zednické dláto a paličku nebo malé sbíjecí kladivo se sekáčem. Poté je nutné povrch omítnout či použít sádrové desky na stěny a stropy.
Původní obklad opatříme kontaktním můstkem P 203 RAKO SYSTEM. Ten zdrsní povrch pro správné kontaktování s dalšími vrstvami. Můstek promícháme. Pro rovnoměrné nanášení vrstvy použijeme váleček nebo štětku. Lepení obkladů na umakart je možné, musíte však počítat s několika poměrně nepříjemnými vlastnostmi tohoto materiálu. Je velmi hladký, takže pro zvýšení přilnavosti budete potřebovat adhezní můstek. Také se prohýbá a různě pracuje, což znamená, že vám obklady mohou za nějaký čas odskočit nebo se vydrolí spárovací hmota.
Čtěte také: Suchý beton – návod
Hydroizolace koupelny
V koupelně vždy provádíme hydroizolaci výrobkem SE 1. Pro překlenutí přechodů, dilatací a vnitřních rohů vkládáme v prvním kroku v rozích a koutech do hydroizolační vrstvy SE 1 bandážní těsnicí pásku SE 5. V druhém kroku stěrkujeme, případně válečkujeme, SE 1 ve dvou vrstvách. Hydroizolaci aplikujeme na podlahu se soklem 10 cm, do sprchového koutu do minimální výšky 2 m a také nad vanovou baterii. Zde aplikujeme hydroizolaci do výšky 30 cm. Prodleva mezi vrstvami je 1-2 hodiny.
Výběr lepidla a nástrojů
Typy lepidel
Lepicích hmot je na dnešním stavebním trhu několik typů, většinou se dělí buď podle chemického procesu, který při vytvrzování probíhá, nebo podle podkladového materiálu. Mezi nejdůležitější patří tři typy lepicích hmot:
- Hydraulicky vytvrzující lepicí malty (cementová lepidla): Tato lepidla se vyrábějí v suchém stavu jako směsi hydraulických pojiv, kameniva a organických přísad. Na staveništi se pak míchají s vodou. Pro lepení obkladových prvků je rozhodující přilnavost k podkladu. Lepidlo se dle označení dělí na: C1 s počáteční smykovou přídržností ≥ 0,5 N/mm2.
- Disperzní lepidla: Jde o lepidla, která jsou již rozmíchaná. Jejich použití je omezeno, vzhledem k tomu, že špatně odolávají namáhání vlhkostí a vodou. Lepidlo se dle označení dělí na: D1 s počáteční smykovou přídržností ≥ 1,0 N/mm2.
- Lepidla na bázi reaktivních pryskyřic (epoxidová lepidla): Tato lepidla jsou především chemicky odolná, proto jsou vhodná pro použití při náročných aplikacích. Příkladem může být kuchyň, která je též prostředím, kde jsou kyseliny - citrón, zelenina, ale také oleje apod. Nepropustnost vůči vlhkosti a vodě je jejich další velkou předností. Jsou tak vhodné pro použití v bazénech, nádržích apod. Jedná se o dvousložková lepidla. Epoxidová lepidla se dělí podle označení na: R1 s počáteční smykovou přídržností ≥ 2,0 N/mm2.
V posledních letech získávají na popularitě flexibilní lepidla na obklady. Jak již název napovídá, jsou do jisté míry elastická a tak se vám nestane, že by dlažba odskočila nebo praskla, jak tomu bývalo u starších technologií.
- Lepidla S1: Vhodná pro menší obklady v rozměrech do 40 x 40 centimetrů.
- Lepidla S2: Vysoce flexibilní lepidla oceníte u velkoformátových obkladů, kde je jeden rozměr vyšší než 40 cm. Flexibilní lepidlo také tlumí nárazy a zabraňuje poškození dlažby vlivem pádu náhodného předmětu či vibrací.
Formát obkladového prvku má velký vliv na volbu lepidla. K správnému výběru slouží pomůcka, kterou obsahuje italská a španělská norma na obkládání - tabulka.
Nářadí a pomůcky
Pokud se rozhodneme ušetřit, ať již na dodavatelské firmě, nebo na samostatném jedinci - obkladači, a rozhodneme se, že si veškeré obkladačské práce v klidu uděláme sami, musíme počítat s dodatečnými výdaji. Musíme si totiž pořídit odpovídající vybavení. Jinak si musíme pomůcky a nářadí buď koupit, nebo vypůjčit (a za peníze) v některé specializované půjčovně. Tyto náklady se ale také promítnou do konečné ceny.
Čtěte také: Postup leštění betonu
Kromě základního ručního nářadí potřebujeme též nářadí pro speciální použití:
- Vodováha: Je pravá ruka obkladače, abyste měli všechno rovně.
- Spárovací křížky: Pro udržení stejnoměrné tloušťky spáry. U velmi stejnoměrných obkladů si můžete dovolit křížky o rozměru spáry 1 mm, ale máte-li pochybnosti, zvolte raději větší spáru.
- Nivelační nebo vyrovnávací systém na dlažbu: Skvělý pomocník pro rovnoměrnou pokládku.
- Gumová palička: Na vyrovnání dlaždic bez rizika poškození.
- Hřebínková stěrka: Pro roztírání lepidla.
- Speciální řezačky nebo pily s diamantovým kotoučem s vodním chlazením: Pro přesné řezání obkladaček. Půlení obkládaček nebo dlažby a vytvarování zakřivených ploch vyštípáním kleštěmi by mělo patřit mezi metody zastaralé.
- Kruhové řezáky pro uchycení do vrtačky nebo vrtáky s diamantovou korunkou: Pro prořezání otvorů v nejtvrdších materiálech.
- Pilníky: Ke sražení hran a obroušení tvrdé povrchové vrstvy.
Metody lepení obkladů a dlažeb
Jaké techniky obkládání se používají, nám představuje norma ČSN EN 12004-1 Lepidla pro keramické obkladové prvky. V současné době převažuje tenkovrstvý způsob lepení. Vhodné nejsou žádné nahodilé výtvory zubovou stěrkou!
Dlažby a obklady se lepí podle charakteru podlahové vrstvy, umístění keramiky v interiéru či exteriéru přesně určeným typem lepidla pro dané použití.
Tlustovrstvá lepicí metoda
Tlustovrstvá lepicí metoda patří mezi osvědčené klasické způsoby pokládání dlažby do čerstvého potěru. Pokládání obkladů se provádí do silné vrstvy malty. Připravená hmota podkladního lože připomíná buchty v pekáči, neboť rohy keramiky většinou nebývají podlepeny a keramika drží spíše na středu, proto se také v žargonu hovoří o tzv. lepení "na buchty". Určitou výhodou této metody je, že nevyžaduje úpravu podkladu a je schopna bez vyrovnávací stěrky zakrýt výrazně velké nerovnosti, často až několika centimetrů.
Zkušený pracovník musí připravit maltu odpovídajícího složení, což v důsledku přináší riziko horších fyzikálních vlastností malty. Směs se míchá přímo na stavbě, takže často nelze přesně dodržet poměr cementu, písku a vody. Keramiku je třeba namočit, aby do sebe absorbovala vodu, které bude zapotřebí v chemickém procesu tuhnutí lepidla. Tento krok přináší riziko přesycení vodou. Tato metoda je navíc prakticky nepoužitelná v exteriéru.
Středněvrstvá lepicí metoda
Středněvrstvá lepicí metoda je přechodem, určitým mezistupněm, mezi klasickou tlustovrstvou a dnes nejrozšířenější tenkovrstvou metodou. Středněvrstvá lepicí metoda se používá pro lepení velkoformátových nekalibrovaných či na rubové straně silně profilovaných obkladů, dlažeb a přírodního kamene. Pro tyto účely byla vyvinuta speciální lepidla, která jsou vhodná pro nasákavou a pro nenasákavou dlažbu. Pomocí nich je možné pokládat dlažbu na čerstvě pochozí potěry či betony, na pevné i pružné podklady.
Tenkovrstvá lepicí metoda
Tenkovrstvé lepicí metody patří mezi propracované a moderní metody lepení. Přinášejí totiž mnoho výhod. Doporučují se obvykle do 5 mm tloušťky lepicího lože. Pokud je tato vrstva silnější, dochází v lepidle k vnitřnímu pnutí, což může způsobit odchlípnutí dlažby či obkladu, nebo trhliny ve spárách či v glazuře.
U tenkovrstvých lepicích metod se používají tři způsoby nanášení lepidla:
- "Floating": Lepicí malta je nanášena zubovým hladítkem ve dvou fázích. Nejprve se na podkladní plochu nanese tenká kontaktní vrstva. Pak se do ní pod úhlem 40 až 60 stupňů nanáší zubovou stěrkou lepidlo, do něhož se obklad nebo dlažba zatlačí.
- "Buttering": Je tzv. natírací metoda. Na podklad se natře tenká vrstva lepidla. Zároveň se lepidlo nanese i na zadní stěnu keramického prvku, a obklad či dlažba i s lepidlem se vtlačí do lepidlem natřeného podkladu.
- Dvoukontaktní lepení: Při tomto způsobu nám lepidlo snáze vytlačí vzduch z lepeného spoje. Lepidlo se nanese rovnoměrně jedním směrem, a to na podklad i na rubovou stranu obkladového prvku.
V případě hydraulicky vytvrzujících tenkovrstvých omítek se používají všechny tři způsoby nanášení. U disperzních lepidel se obvykle používá jen "Floating". Ve srovnání s tlustovrstvou metodou pokládání obkladů a dlaždic mají tenkovrstvé metody řadu výhod, zejména mnohonásobně zvyšují efektivitu práce a nevyžadují speciální kvalifikaci a bohaté zkušenosti pracovníků. Obklady a dlažby je přitom možné lepit prakticky bez omezení materiálu podkladu - keramika bude držet na sádrokartonu, dřevotřísce, umělé hmotě, ale dokonce i na kovech. Hodí se také pro podlahové vytápění. Po několika málo hodinách lze položenou dlažbu plně zatěžovat, což ve svém důsledku přináší značnou časovou úsporu.
Proces lepení
Při práci postupujeme zdola nahoru v plochách asi 1 čtvereční metr. Na kvalitní povrch naneseme lepící tmel. Pokud obkládáme sprchové kouty nebo místa za umyvadlem, použijeme vodovzdorný tmel. Po rozetření by měla být vrstva tmelu asi 3mm silná. Pokud bychom použili silnější vrstvu, ukládání obkladaček by bylo obtížné. Tmel rozetřeme hřebínkovou stěrkou, aby vznikly rovnoběžné řádky. Mezi jednotlivé obkladačky vkládáme plastikové mezerníky, které nám zaručí stejnou šíři spár.
Lepidlo nesmí stékat, ale také by se při nanášení nemělo trhat. Doba zpracovatelnosti flexibilních lepidel Den Braven je asi 180 minut. Doba pro přilepení obkladu se výrazně zkracuje, pokud v okolním prostředí panuje vysoká teplota, je zajištěno větrání a okolí samotné je chudé na vlhkost v prostoru. Dobu použitelnosti lepidla v mnohém ovlivňuje okolní teplota. Pro lepení by měla být dodržena podmínka krajní meze okolní teploty kolem +5 °C, což je rovněž teplotní hranice jiných běžných stavebních postupů. Při teplotách blížících se nule lepidla netvrdnou a nezrají.
Obklady se vždy lepí tak, aby nahoře byla celá dlaždice. Změřte si požadovanou výšku a pomocí vodováhy naneste rysku tam, kde budou obklady končit. Je možné, že některé dlaždice bude třeba zmenšit. Ať už vám nevychází do rohu nebo potřebujete otvor na zásuvku, vždy pečlivě měřte a při řezání buďte opatrní. Teď je ta praví chvíle na rozdělání lepidla. Postupujte podle návodu v technickém listu. Při lepení obkladů se postupuje z rohu a odspodu. Lepidlo rozetřete ozubenou štěrkou na plochu asi na 3-5 dlaždic a nasuňte obklad na správné místo. Lehce přitlačte do lepidla nebo použijte gumovou paličku pro vyrovnání. Po nalepení všech obkladů a zavadnutí jemně odstraňte zbytky lepidla. Nejlépe to jde vlhkou houbičkou. Buďte pečliví!
Podobně postupujte při pokládce dlažby do koupelny. Zde je snad ještě důležitější mít po ruce vodováhu a kontrolovat jednotlivé dlaždice vertikálně, horizontálně i v úhlopříčce. Často se totiž stává, že při přitlačování dlaždice zůstane jeden roh výš něž ostatní. Pokud na to přijdete až po vytvrdnutí lepidla, rozhodně vás to nepotěší.
Pro lepení velkoformátových obkladových prvků je nutné celoplošné podlepení. Celoplošné podlepení se vyžaduje u všech velkoformátových obkladových prvků a u dlažeb s vysokým mechanickým a chemickým namáháním, za celoplošné podlepení se považuje nanesení lepidla na celou plochu, tj. na 100 %.
Spárování obkladů a dlažeb
Spárování je pracovní operace vyplnění mezer mezi obkladovými prvky spárovací maltou, která je nedílnou součástí obkládání. Spárovací malta mezi obkladovými prvky musí být zatlačena minimálně do 2/3 tloušťky obkladového prvku odshora.
Nakonec je nutné vyplnit pomocí cementové hmoty spáry. Podle návodu tuto hmotu smísíme s vodou. Můžeme obarvit pigmentem nebo použít hotovou barevnou variantu. Stejně jako u tmelu použijeme v prostředí, kde hrozí styk s vodou vodovzdornou spárovací hmotu. Spárování obkladů do koupelny můžete provádět za 24 hodin, spárování dlažby za 48 hodin, kdy už je dlažba pochozí.
Spáry zaplníme hydrofobní spárovací hmotou GF DRY. Hmotu diagonálně vetřeme do spár hladítkem s tvrdou gumou. Po zavadnutí vytvarujeme spáru molitanovým hladítkem. Následně povrch setřeme dočista. Pro správnou funkčnost silikonu vložíme do obvodových spár separační provazec PES. Před tvarováním spáry stěrkou provedeme postřik silikonu vyhlazovacím roztokem CL 807. K finálnímu vyhlazení spáry pomůže prst a opět přípravek CL 807.
Šířka spáry a její kontrola
Se spárováním jsou spojeny někdy zbytečné diskuze o šířce spáry. Bez spár nelze obkládat. S takovým požadavkem se běžně setkáváme, ale odporuje všem fyzikálním zákonům. Tak jako další nesmyslný nápad nespárovat úzké spáry. ČSN EN 14411 ed. 3 jasně definuje šířky spáry v přílohách (normativní) k A až M podle způsobu výroby a nasákavosti pouze u modulových obkladových prvků. U nemodulových šířku spár norma neřeší.
Provedení spár je někdy velmi ošidné a musíme řešit odchylky od nominální šířky spáry. Ověření přímosti spár se provádí jako první vyhodnocení obkladů a dlažeb vizuálně. V místech, kde byly shledány viditelné rozdíly, může se uskutečnit měření na různých místech. Postup měření je takový, že měří k referenční ose. Tuto referenční osu tvoří např. napjatý provázek/drát, laserový paprsek apod. (alespoň na 80 % měřeného úseku, a to až do délky 10 m).
Údržba a čištění
Keramické obkladačky nevyžadují speciální údržbu. Jsou odolné vodě, různým domácím chemikáliím i horku. Dobře se čistí a nejsou na nich vidět oděrky. V současné době je i obkládání díky dobrým lepidlům a moderním lehkým obkladačkám poměrně snadné, pouze vyžaduje dostatek času.
Obkladačky můžeme čistit běžnými čistícími prostředky a mýt vodou. Vydrží dlouhý čas krásné a lesklé. To se ovšem nedá říci o spárách mezi nimi. Poměrně brzy se začnou objevovat známky stárnutí (záleží na kvalitě provedení). Nejprve vypadají špinavě a může se na nich objevit i plíseň. Po delším čase (pokud je neošetříme) se mohou začít oloupávat a vypadávají celé kousky hmoty.
Tomu můžeme předejít průběžným čištěním spár spolu s obkladačkami speciálními čistícími prostředky. Nejhorší místa jako jsou kouty, místa nad sprchovou vaničkou či kolem vany, bychom měli umýt častěji a pokud jsou spáry zasažené, použít i prostředek proti plísním. V případě, že se vše opakuje a spáry ztratí celistvost, nezbývá, než zasažená místa přespárovat.
K čištění spár použijeme kartáček s držátkem a ten namáčíme do zředěného saponátu. Pokud tato metoda nepomůže, zkusíme některý bělící prostředek (Savo apod.). Nesmíme použít příliš agresivní prostředky, protože bychom mohli spáry porušit. Nové spárování v místech, kde se spára drolí, musíme provést spárovací hmotou stejné barvy jako byla původní.
Realizace venkovní keramické dlažby
Venkovní keramická dlažba o tloušťce 2 cm je vhodná pro pokládku do štěrkového lože. Vyniká pevností, bezúdržbovostí a odolností vůči přírodním vlivům - dešti, mrazu, sněhu i slunečnímu záření. Pokládka keramické dlažby na štěrk je rychlá a jednoduchá, majitelům současně přinese mnoho výhod.
Realizace venkovní 2cm keramické dlažby na terče přináší řadu výhod. Patří mezi ně například jednoduchá výměna poškozené dlaždice nebo snadné vedení rozvodů vody i elektřiny pod jejich povrchem. Při dodržení montážního postupu vám bude dlažba sloužit mnoho let.
Lepení obkladů jednoznačně patří k dovednostem, které vyžadují trochu cviku a šikovnosti, ale výsledek rozhodně stojí za to. Po dnech bourání, příprav, nanášení hydroizolace, penetrace a dalších vrstev se totiž konečně něco děje! Vaše koupelna se konečně začíná podobat výsledné představě. A pocit z dobře dovedené práce je to, co ocení každý řemeslník i amatérský kutil.
tags: #postup #prace #keramicky #obklad