Věnce jsou nepostradatelnou součástí všech zděných staveb. Jsou jedním ze zásadních prvků zajišťujících spolu s příčnými ztužujícími stěnami a stropy prostorovou tuhost stavby. Mimo primární funkci slouží také jako dostatečně únosný podklad pro opření osamělých břemen na zdivo. Nejčastěji se jedná o válcované nosníky, keramobetonové nosníky, železobetonové panely, vazníky. Jsou také nosným prvkem pro plnoplošné uložení pozednic u šikmých střech. V místech stavebních otvorů pro osazení oken a dveří jsou často věnce spřaženy s překlady nebo se stropní monolitickou konstrukcí. Toto spojení často vede ke zvýšení únosnosti průřezu a s výhodou se používá pro větší šířku stavebního otvoru.
Broušená věncovka Porotherm VT 8 Profi
Broušená věncovka Porotherm VT 8 Profi je cihelný prvek určený v kombinaci s tepelným izolantem k podstatnému omezení tepelných mostů obvodových stěnových konstrukcí v místě styku se všemi typy stropních konstrukcí (polomontovanými, prefabrikovanými i monolitickými) v tloušťkách od 190 do 290 mm. Věncovka se umisťuje na vnější stranu obvodového zdiva. Výška věncovky je závislá na zvolené tloušťce stropní konstrukce. Věncovky se díky peru a drážce spojují na sraz bez použití malty. Vnější strana je připravena k omítání a k vnitřní straně věncovky se lepí tepelný izolant.
Vývoj pozedních věnců a tepelné mosty
V minulosti plnila funkci věnců závlač se zední kleští. Tato klešť byla kotvena nejčastěji do stropního trámu, procházela dále obvodovým zdivem, kde byla na vnější straně zdiva spojena se závlačí, která se opírala do zdiva. Zední kleště byly později nahrazeny prvními věnci z oceli a betonu. Ty se nejčastěji vylévaly do předem vyzděných korýtek, například u zdiva tloušťky 450 mm se na obou stranách (případě jen na jedné) vyzdila přizdívka na výšku dvou cihel plných a uvnitř tak vzniklo korýtko pro osazení výztuže a vylití betonu. Na tyto skryté věnce se osazovaly nosníky dřevěné i ocelové. Později byly ocelové nosníky osazovány přímo do věnce a zabetonovány spolu s věncem (někdy také nazývaným pozedním pásem).
Jelikož jsou věnce z železobetonu (ŽB), jsou také lepším vodičem tepla než dnešní tepelně izolační tvárnice a teplo jimi uniká ve větším množství. Pokud bychom vybetonovali věnec na celou šířku zdiva, vznikl by nám v tomto místě výrazný tepelný most. Proto je nutné v místě ŽB věnců vkládat na straně exteriéru tepelný izolant.
Je nutné upozornit, že někdy je věnec součástí překladu, který má navíc na úkor jeho šířky osazen kastlík pro žaluzie nebo rolety. Samotná šířka překladu a potažmo věnce pak vychází v některých extrémech tak malá, že to hraničí se zdravým rozumem. To vše jen na úkor tepleného mostu, kde už není problém samotný tepelný most, který nám v minulosti zapříčinil růst plísní v interiéru, ale hledání „desetinek“ tepla, které nám unikne. V každé z výše uvedených variant je věnec namáhán odlišným způsobem a má tedy odlišnou funkci.
Čtěte také: Cihly pro váš dům
Praktické aspekty zdění a připojení
Broušené cihly lze upravit řezáním, případně zakoupit půlené nebo koncové bloky již od výrobce. Tyto doplňkové cihly jsou velmi podstatné pro správnou vazbu rohu a správné napojení konstrukcí navazujících na zdivo. Přesto se prakticky na stavbě nelze vyhnout řezání cihel. K tomu slouží ruční elektrická pila určená právě pro řezání cihel, případně velká stolová pila s kotoučem chlazeným vodou. Další řady cihel lze provádět na tenkovrstvou zdící maltu nebo na zdící pěnu. Ta má oproti maltě výhodu rychlejší a méně pracnější výstavbu, která umožní úsporu až 20 % času potřebného pro stejný úkon při použití tenkovrstvé malty. Tato metoda rovněž nevyžaduje takové nároky na zařízení staveniště. Cihly je před použitím zdicí pěny nutné očistit vodou, aby se povrch zbavil přebytečného prachu. Při zakládání rohu se doporučuje cihlu nejprve uložit na místo, urovnat pomocí vodováhy a následně naklopit a aplikovat pod ni pěnu. Dále pokračujeme dle natažené zednické šňůry. V případě nutnosti cihly můžeme řezat. Kvalita celé stavby závisí na tom, jak je vyzděna první řada cihel.
Pro napojení vnějšího a vnitřního zdiva (ať už nosné nebo nenosné příčky) je třeba použít nerezové stěnové kotvy. V praxi se často nahrazují pozinkovými kotvami, které nemusí plně vyhovět všem nárokům na daný spoj a požadované statice. Kotvy je vhodné umístit již při zdění obvodového zdiva. Při stavbě je třeba pro ně v cihle ručním pilníkem či úhlovou bruskou vytvořit požadovanou drážku.
Řešení pozednic a krovu
Při rekonstrukci střechy, kdy se zvedá pochozí výška na půdě, může nastat problém s pozednicemi. Na levé straně přijdou na věnec dozdít 4 řady Porothermu (na pěnu) a na ně by měla přijít druhá pozednice, kterou by bylo možné chytit na závitové tyče, které budou cca 75cm na chemickou kotvu ve spodních řadách porothermu. Věnec pod druhou pozednici je nesmysl, protože by nebyl nijak vyvázaný se štíty domu, respektive rovnoběžnou stranou domu. Je nutné zvážit, zda se 4 řady Porothermu se závitovými tyčemi vypořádají s případnými vodorovnými silami krovu.
Střechy a tepelná pohoda s Porothermem
Historicky byly domy chráněny jen subtilními dřevěnými krovy a krytinou. S tím, jak se prostor pod střechou začal využívat k pobytu osob, nosné krovy sice zůstaly, ale skladba střešní konstrukce se začala měnit. Řešení bylo ovšem opět poplatné své době, pro kterou byly charakteristické tuhé zimy a nepříliš horká léta. Kromě energetických ztrát je proto nutno eliminovat také nadměrné tepelné zisky. Cesty řešení jsou v zásadě dvě. Jednou je další zdokonalení návrhu střechy tak, aby vyhověla protichůdným požadavkům ročních období, druhou pak revoluční změna pohledu na konstrukci šikmé střechy.
V některých případech totiž lze vynechat dřevěné krovy a šikmou střechu postavit zcela jinak. Díky moderní technice nic nebrání tomu, aby i pátá fasáda domu (= střecha) měla stejnou materiálovou skladbu jako ostatní stěny. Pro hledání řešení je třeba si uvědomit, s jakými hodnotami pracujeme. Nestačí počítat s maximálními teplotami vzduchu, protože teplo mezi venkovním prostředím a střechou je sdíleno také sáláním. Právě ono způsobuje, že skutečná venkovní povrchová teplota střechy se může na osluněných místech vyšplhat až o několik desítek stupňů nad teplotu vzduchu! K uvedeným hodnotám je potřeba připočíst módní trend, a to příklon k tmavým barvám střešních krytin. Vstupní parametry naznačují, že zkušenosti a empirický odhad nedokáží spolehlivě vykreslit chování moderní střechy za vysokých teplot. Společnost wienerberger se proto rozhodla pro rozsáhlou sérii testů.
Čtěte také: Využití cihel Porotherm
Výsledky testů společnosti Wienerberger
Při testech společnosti Wienerberger se potvrdilo, že větraná vzduchová mezera snižuje teplotu ve střeše zhruba na čtvrtinu (až o 80 %) oproti teplotě horního osluněného povrchu. Testy současně prokázaly, že teplota v interiéru kolísala s odchylkou ±1 ᵒC, bez ohledu na barvu krytiny. V letním období je kromě tepelně-izolačních schopností důležitou charakteristikou také teplotní útlum střechy. Vyjadřuje, jak se výkyvy vnější teploty během dne projeví na teplotě vnitřního povrchu konstrukce. Při vyšším útlumu se teplo přiváděné do podstřeší snáze reguluje. Z tohoto pohledu bylo testy zjištěno, že u intenzivně provětrávané šikmé střechy s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi se vnější výkyvy teplot ve střeše promítnou průměrnou hodnotou menší než 5 %! Popsaný kvalitní návrh a provedení střechy budou z hlediska tepelné pohody v podstřeší bezpředmětné, pokud bude mít teplo možnost vstupovat do interiéru skrze otvorové výplně.
Pro krytinu Tondach jsou charakteristické výborné akumulační schopnosti, nicméně jsou limitní, dané tloušťkou tašky. Proto, chceme-li tento parametr vylepšit, musíme přidat další akumulační vrstvu. Řešení se přímo nabízí, a to nahrazením konstrukce krovu zdivem. Keramobetonový strop Porotherm se zkrátka udělá ve spádu. V našich zeměpisných šířkách jde o řešení zatím méně obvyklé, nicméně klenuté báně bazilik jsou v podstatě totéž. A chlad, kterými prostory pod nimi i v létě dýchají, už jistě každý zakusil na vlastní kůži. Také nejsou třeba ze strany interiéru fólie nebo minerální vlna do roštu. Výměnou za tyto přínosy je však třeba akceptovat jistá tvarová omezení. Těžká střecha by měla být sedlová nebo pultová, s doporučeným sklonem 25°. Ten ale není limitní, je možné jej navýšit až na 40°. Maximální délka keramických překladů je šest metrů, což určuje vzdálenost podpor - nosných a štítových zdí, které se vyzdívají v potřebném spádu. Na ně se následně ukládají nosníky a keramické vložky a vyskládaná plocha se ve finále zabetonuje, stejně jako běžný strop. Po vytvrdnutí betonu je k dispozici pevná pochůzná plocha pro uložení finálních vrstev střechy - laťování, tepelné izolace a krytiny. Kompaktní plocha dovoluje bez rizika použít vybraný typ střešní tašky ve sklonu nižším než doporučeném, eventuálně je díky své vysoké únosnosti ideálním podkladem pro zelenou střechu. Vysoká tepelná akumulace a teplotní setrvačnost jsou typickými vlastnostmi cihlových staveb. Právě ony stojí za stabilitou vnitřní teploty, tedy za tím, že se změny venkovní teploty projevují na vnitřní pobytové teplotě jen málo, nebo téměř vůbec. Není tak třeba startovat chlazení vždy, když venku stoupne teplota ke třicítce. Cihlové stavby jsou pro svou relativní jednoduchost, trvanlivost a dlouhou životnost ohleduplné k přírodě a energetickým zdrojům.
Čtěte také: Vápenopískové cihly nebo Porotherm?
tags: #porotherm #pozedni #venec #informace