Niky, výklenky, ale i různá zákoutí dovedou interiér pozvednout, ozvláštnit, ale též mu přidají další praktickou funkci, o kousek víc obytného (byť jen úložného) prostoru na úkor zdiva. Dokonale reflektují míru vkusu, zájmů a rozsah zkušeností a vědomostí. Prostě osobní předměty, třeba i skutečně vzácné a cenné, amulety, vzpomínky převtělené byť i jen do kousku opálu sebraného ze země v jícnu vyhaslé marocké sopky, nebo střípku moldavitu nalezeného na poli někde u Českých Budějovic. Často jde o věci vlastně i bezcenné, ovšem ohromné morální hodnoty. A právě do výklenků a nik se nejen hodí, nýbrž právě zde vyniknou. V koupelně starého domu lze získat úložný prostor na běžné užitné předměty, aniž bychom museli koupelnu přeplňovat nábytkem, nebo se hlavou či jinou částí těla neustále bouchat o zavěšené regály.
Historie a funkce nik a výklenků
Niky a výklenky skutečně najdeme především ve starších domech. Pokud je najdeme v moderních interiérech nových budov, byly architektem záměrně navrženy a vybudovány. Ovšem ve starých domech mají mnohdy bohatou historii. Například zde byla kdysi pec, komín, ale i okno či dveře, místo pro trezor a podobně. Ovšem i dříve bývaly niky a výklenky budovány záměrně a to i zvenčí budov. A často se záměrem umístit zde například sochu.
Výklenek je častým prvkem štítů i průčelních zdí lidové zděné architektury (zpravidla je v něm umístěna socha světce) a můžeme se s ním setkat také na vnější či vnitřní straně vjezdových bran. Výklenky se vyskytují s různou funkcí také v interiérových prostorech obytných i hospodářských staveb (domy, sklepy, chlévy a jinde). Výklenek ve stěně světnice mezi dveřmi a kamny, který sloužil k osvětlování místnosti a druhotně též k ohřívání jídel, nazýváme krbeček. Výklenek ve zdi mezi bránou a brankou ve dvoře sloužil k odkládání drobných předmětů.
Stavební materiály a technologie Porotherm
Pro výstavbu vysněného domu je důležité zvolit materiál, na který se můžete spolehnout. Pálené cihly se mohou chlubit dlouhou historií ve stavebnictví. V minulosti byly vybírány především pro oblasti s dobrou dostupností keramické hlíny a hustší zástavbou, ve které hrozilo vyšší nebezpečí požárů. Se zlepšující se technologií výroby zdících materiálů se používání pálených cihel začalo rozšiřovat a vytlačovat méně odolné stavebniny. Přírodní materiál v podobě pálených cihel Porotherm dává domu na klíč výborné vlastnosti a odolnost. Zároveň stavbě poskytuje komfortní vlastnosti, jako je propustnost vodních par či tepelná akumulační schopnost. V současné době lze pálený střep využít jako vnější, vnitřní, tepelněizolační, vysokopevnostní, či akustické zdivo.
Ideální volbou je dům zděný z pálených broušených cihel Porotherm T Profi s obvodovými stěnami tvořenými jen jednou vrstvou keramických bloků, tedy bez zateplovacího systému. Ten není potřeba. Jednovrstvé zdivo je druhem konstrukce, kde jeden stavební materiál plní téměř všechny funkce, které požadujeme. Jednovrstvé zdivo Porotherm z bloků s integrovanou tepelnou izolací je energeticky úsporné a efektivní, má vynikající tepelněizolační vlastnosti. Optimální tepelná akumulace stěn v zimě brání rychlému chladnutí a v létě naopak přehřátí vzduchu uvnitř domu. Zabraňuje tak častým výkyvům teplot i bez dodatečného zateplení fasády a bez klimatizačních a větracích systémů. Z hlíny vyrobené pálené cihly jsou generacemi důkladně prověřeným materiálem. Cihelné bloky jsou trvanlivé a odolné a mají značnou únosnost. Domy z nich postavené jsou obzvláště stabilní a bezpečné. Odolávají nejen větru, krupobití, bouři a sněhu, ale eliminují také vliv mimořádných událostí. Omítnuté jednovrstvé cihelné zdivo má vynikající akustické parametry a s rezervou splní požadavky ČSN. Systém jednovrstvého zdiva Porotherm T Profi umožňuje díky své konstrukci a materiálovému provedení aplikaci celé řady povrchových úprav. Rodinné domy a byty postavené z cihel Porotherm jsou výhodnou investicí z hlediska poměru „cena/výkon“. Při výstavbě nelze brát v úvahu pouze cenu materiálu, důležitá je i cena práce. Výsledná suma za jednovrstvé obvodové zdivo oproti konstrukci se zateplením může být tak nižší i přes vyšší cenu zdicího materiálu. Cenu ovlivňuje příznivě i kratší doba výstavby. Díky jednovrstvému zdivu máte domov bez negativních vlivů na zdraví, s příjemným vnitřním prostředím, stabilní vzdušnou vlhkostí, dostatkem světla a čerstvého vzduchu. Cihly se vyrábějí z přírodních surovin - hlíny a vody. Cihelné zdivo neobsahuje látky znečišťující ovzduší interiéru, proto nevyvolává žádné zdravotní komplikace. Wienerberger nabízí ucelený zdicí systém s velmi širokým výběrem formátů cihel pro výstavbu celého domu. Jednovrstvé obvodové zdivo vytvořené z broušených cihelných bloků Porotherm T Profi tloušťky 50 a 44 cm bezpečně splňuje limity pro výstavbu pasivních rodinných domů. Pro energeticky úsporné rodinné domy lze s rezervou použít cihly Porotherm T Profi v tloušťce 38 a 30 cm. Pro spojování cihel se používá tenkovrstvá malta nebo zdicí pěna. Tenkovrstvá celoplošná malta Porotherm Profi se na cihly aplikuje speciálním maltovacím vozíkem ve vrstvě silné pouze 1 mm nebo jednoduchým válečkem Porotherm Easy. Zdicí pěna Porotherm Dryfix.extra se nanáší z tuby pomocí aplikační pistole. Její předností je jednoduchost a rychlost - je to nejrychlejší způsob zdění. Zdění s cihlami Porotherm je snadné, rychlé, přesné a efektivní. Nemusí se řešit velké množství materiálových vrstev, při zhotovování konstrukce je menší riziko chyb. Dává tak možnost i svépomocné výstavby.
Čtěte také: Cihly pro váš dům
Nenosné vnitřní stěny a příčky
Z hlediska statického a akustického působení v budově by měly být nenosné vnitřní stěny odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem. Na nenosné vnitřní stěny se vztahují stejné tepelné požadavky jako na nosné vnitřní stěny. V rámci rodinného domu nebo bytové jednotky jsou dle ČSN 73 0532:2020 definovány akustické požadavky na všechny obytné místnosti téhož bytu, myšleno i rodinného domu.
Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky konstrukce budovy. Příčky slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy. Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy. Příčky však musí mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita příček samotných je dána spojením se sousedícími stavebními konstrukcemi (s příčnými stěnami nebo jinými ztužujícími prvky a se stropy), pokud nejsou překročeny přípustné mezní rozměry příček. Příčky se používají také u staveb s ocelovými či železobetonovými skeletovými konstrukcemi jako mezistěny nebo výplňové stěny. Nalézají použití také u staveb s relativně velkým rozpětím stropu, např. přenesení vlastní hmotnosti včetně omítky nebo jiné možné povrchové úpravy. Je nutné provést posouzení dostatečné únosnosti v ohybu na vodorovné přímkové zatížení působící 0,9 m nad patou stěny.
Typy zatížení příček
Při posouzení mezní únosnosti v ohybu příček samotných se nepřihlíží k žádnému dalšímu působení zatížení. Lehké konzolové zatížení p = 0,4 kN na metr délky stěny vyvolává na rameni ≤ 0,3 m ohybový moment, který musí být zachycen opačně orientovanou dvojicí sil (vodorovné síly na horním a dolním okraji příčky). Popsané zatěžovací schéma již nemůže být použito u příčky s volným horním okrajem. V tomto případě se musí zabránit „sklopení“ stěny pomocí bočních podepření.
Dynamické zatížení
Při dynamickém zatížení se rozlišuje mezi tvrdým a měkkým rázem. Způsobem zatížení, nazývaným tvrdý ráz, se má posoudit, zda místně ohraničená namáhání (při posouvání nábytku, házení tvrdými předměty) mohou příčky za určitých okolností vytrhnout z jejich ukotvení nebo prorazit stěnu v celé tloušťce. Tímto posouzením se současně zjistí odolnost proti odpadávání částí stěny, které by mohly vést k vážnému poranění osob. Ve srovnání s tvrdým rázem představuje měkký ráz sice vyšší, ale „jemnější“ zatížení příčky. Myslí se jím náraz lidského těla vyvolaný pádem ze žebříku a zachycení pádu nalehnutím ramena na příčku. Požaduje se, aby namáhání popsané pomocí energie EBasis = 100 Nm nevedlo k lokálnímu zničení. Tvrdý ráz nepředstavuje pro příčky v masivní stavební technologii žádné kritické namáhání. Stejně tak se podle výzkumů MPA Hannover vycházelo z toho, že měkký ráz nepředstavuje v běžném případě namáhání, které by bylo nutno posuzovat.
Připojení příček
Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním). Připojení se musí udělat jednak tak, aby mohla zachytit zatížení působící na stěny, a také je nutné při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana). Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek.
Čtěte také: Využití cihel Porotherm
Jestliže se příčky, např. u pásů oken, nevyzdívají až ke stropu, pak se u takových příček předpokládá volný horní okraj. Pokud je horní okraj příčky podepřen ztužujícím prvkem ze železobetonu, probetonovanými tvárnicemi nebo válcovanými ocelovými profily, a vodorovné síly z podepření se přenášejí na jiné stavební konstrukce, pak lze předpokládat podepření příček i na horním okraji. Horní podepření je také možné realizovat vyztužením tří posledních vodorovných spár např. 2 ∅ 6 mm (pouze v ložných spárách obvyklé tloušťky). To, zda se musí provést statické posouzení, závisí na geometrických podmínkách.
Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi). Je ale nutné přihlížet i k jiným hlediskům, jako je estetické a stavebně praktické provedení. U varianty provedení musí být zajištěno, aby poslední vrstva zdiva mohla být vyzděna bez problémů. Pokud se oboustranně zakryté profily ve tvaru L ještě před vyzděním stěny upevní ke stropu ocelovými spojkami, pak je možné zajistit zasunutí poslední vrstvy zdiva do podélného směru stěny vhodnými opatřeními (např. jednostranné odříznutí nebo vynechání profilu tvaru L v určitých úsecích). Jako alternativní řešení se nabízí namísto pevného profilu ve tvaru U systém ze dvou proti sobě zasouvatelných ramen, ze kterých jedno je upevněno na strop ještě před vybudováním příčky jako zarážkový úhelník a druhé je po vyzdění poslední vrstvy z protilehlé strany zasunuto do již připevněného ramene a zajištěno v odpovídající poloze.
Pro určité případy použití se v praxi také osvědčily i jiné způsoby podepření než kluzná připojení ke stropu. Např. při provádění příčky jako pohledového zdiva zpravidla nemohou být použity viditelné, na stropě připevněné ocelové profily. V tomto případě se doporučuje upevnit na stropě profil ve tvaru T a zasunout cihly poslední vrstvy zdiva, ve kterých se předem udělal zářez na horní straně, podélně ve směru stěny do ocelového profilu. Na konci stěny, kde už by zasunutí cihel nebylo možné, se připojení pomocí T-profilu v délce jedné cihly nemusí provádět.
Kluzná a tuhá připojení
Rozhodnutí, zda se mají spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, je nutné udělat v závislosti na tom, jaká napětí působící na příčky se mohou vyskytnout od zatížení stropem v důsledku dotvarování a smršťování. V zásadě je možné dát přednost promaltování horních spár před vložením silně stlačitelného materiálu (např. minerální vlny). To platí zvláště tehdy, když můžeme vycházet z předpokladu, že po zamaltování této spáry již nebude působit žádné zatížení vyvolané deformací od vlastní hmotnosti stavebních konstrukcí nad příčkami. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby se promaltování provedlo co nejpozději.
Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Při návrhu je nutné respektovat, aby boční připojení příček zůstala zachována také tehdy, když se sousedící stavební konstrukce částečně zdeformují (dostatečné dimenzování hloubky profilů, popř. drážek). Alternativně mohou být použity svisle posouvatelné ploché kotvy - smykových spon, které jsou např. vedeny v zabetonované kolejničce. V jednotlivých případech je možné rozhodnout, zda v patě příčky bude navíc umístěna kluzná vložka. Přitom musí být zachyceno vodorovně působící zatížení. V každém případě je možné doporučit vyplnění bočních a horních spár mezi příčkou a sousedícími konstrukcemi.
Čtěte také: Vápenopískové cihly nebo Porotherm?
Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m. Připojení k sousedícím stavebním konstrukcím se realizuje klasickým spojením stěn vyzděním na ozub nebo u tupých spojů vložením stěnových spon do ložných spár. Připouštějí se i opatření s podobným účinkem - vyzdění příčky do drážky, připojení příčky omítkou nebo ocelovými profily. U bočního zatížení je stěna namáhána jako deska ohybem ve dvou rovinách kolmých k rovině stěny. Pro přenos zatížení v obou rovinách nesmějí být překročeny určité poměry stran a proto nemůže být pro stanovenou výšku stěny překročena ani určitá délka stěny.
Zatížení shora a trhliny
U příček se též přihlíží k případu zatížení shora. Nejedná se přitom o plánované zatížení shora ze stěn stojících nad příčkami a/nebo ze stropů nad nimi, ale o nechtěné podepření železobetonového stropu následkem jeho dotvarování a smršťování. Právě u železobetonových stropů může dojít v závislosti na okamžiku vybudování příček k jejich částečnému přitížení stropem. V jednotlivém případě je možné podle časového průběhu výstavby a velikosti deformace stropu, použitých kombinací zdicích prvků a malty a podle zvoleného typu připojení k sousedícím stavebním konstrukcím posoudit, jaký způsob zatížení je nutné uvažovat pro stanovení mezních hodnot délky příček. V tabulkách byly maximální délky příček omezeny z důvodu vzniku trhlin na 12 metrů. Zda bude skutečně využita tato horní hranice, záleží na rozhodnutí projektanta. Pokud se mezní hodnoty u výšky stěny a/nebo délky stěny překročí, pak je nutné předpokládat použití výztužných stavebních prvků.
Pojem „nezatížené stěny“ znamená takové provedení horního připojení, že při deformaci upevňovacích konstrukčních prvků nedochází k zatížení (kluzné připojení). Pojem „částečně zatížené stěny“ znamená, že deformací upevňovacích konstrukčních prvků mohou být vyvolána velmi malá zatížení (tuhé připojení).
Průhyb nejspodnějšího stropu, na kterém stojí příčka, lze zmenšit tím, že tato příčka částečně převezme zatížení díky svému klenbovému působení nebo působení coby stěnový nosník. V tomto případě se doporučuje vytvořit příčku jako samonosnou stěnu. Toto doporučení přichází v úvahu především pro zdivo s vyztuženými ložnými spárami předem vyrobenou výztuží. Jako dodatečné opatření se doporučuje oddělit příčku od spodního stropu poschodí vložením stavební lepenky nebo kartonu. Aby se zamezilo poruchám příček při rozpětích stropu l > 7 m, je někdy nutné použít další opatření. Při zhotovování drážek v příčkách je nutné řídit se ustanoveními ČSN EN 1996-1-1. Pro vyřezávání nebo frézování drážek je nezbytné používat vhodné nástroje, které neporuší strukturu zdiva a neohrozí stabilitu příčky. Doporučení: U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, doporučujeme v polovině výšky příčky provést ztužující věneček.
Požární odolnost nenosných příček
Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace, přičemž jsou hodnoceny jako DP1, tzn. Požární odolnost vnitřních nenosných stěn z cihel Porotherm podle ČSN EN 1996-1-2 ed. 2.
| Typ zdiva | Omítka | Požární odolnost (EI) | Třída reakce na oheň |
|---|---|---|---|
| Nenosná příčka Porotherm | Ano | Splňuje | DP1 |
| Nenosná příčka Porotherm | Ne | Splňuje | DP1 |
Klenby v konstrukci
Klenby jsou konstruovány jako zdivo z cihelných prvků. Vrchol klenby - závěrek - je uzavřen vrcholovým klenákem. Na nosnou konstrukci navazuje klenba patkami. Patky mohou být polozapuštěné nebo vyložené. Klenby se vyzdívají z cihel nebo tvarovek, které se ukládají do maltových ložných a styčných spár. Pro ukládání kleneb se v tradičním stavitelství používalo bednění nebo ramenáty. Ložné spáry směřují radiálně do středu křivosti. Ve vrcholu klenby nesmí být spára, ale vždy vrcholový klenák, tzv. zavěrák, který se musí řádně zaklínovat. Často se záměrně prováděly klenby do nosných zdí širokých minimálně 450 mm. Pro uložení klenebních okrajů se využívaly ozuby. K tomuto účelu se též pálily cihlové tvarovky právě s vybráním pro okraje pásů.
Klenba je charakterizována tvarem čelního oblouku. Nejčastější čelní oblouk je kruhový (tzv. 60°) nebo oválný - eliptický. U segmentového oblouku vzniká klenba přímočará. Tloušťka klenby je důležitá a je stejná nebo se ujímá, a to vždy od patky k závěrku. Cihelné klenby se obyčejně stupňují.
V minulosti se pásy kleneb často prováděly s ozubem, a to i tam, kde by jinak pás zasahoval nevhodně do prostoru vstupních dveří. Mladší klenby tak zaujímají stále menší výšku a jsou již značně zploštělé.
Konstrukční varianty kleneb
Valená klenba
Ze všech kleneb se nejčastěji vyskytuje klenba valená. Opírá se o dvě protilehlé zdi (má patky jen na dvou stranách). Klenba valená, kterou tvoří plochý segmentový oblouk, se nejčastěji s obloukem 60° vyzdívá kolmo na podporné zdi. Pro menší rozpony se používá skruž posuvná, tzv. ramenát. Z klenby valené vycházejí ostatní druhy kleneb.
Klášterní klenba
Klenby klášterní mají rovné patky. Patka klenby by měla být založena nejméně 80 mm nad líc závěrku úložného pásu. Klášterní klenby se vyzdívají vždy na skruže. Ložné spáry jsou souběžné s patkami, styčné jsou kolmé na ně. Mezi varianty klášterní klenby patří neckovitá klenba a zrcadlová klenba. Zrcadlo se v klasickém případě vytváří klenbou přímočarou.
Česká placka
Česká klenba (böhmische Gewölbe, böhmische Kappe) je proslulá daleko za našimi hranicemi. Je to klenba vzniklá křížením valených kleneb nad čtvercovým nebo oválným půdorysem. V klasickém provedení se začíná vyzdívat z rohů místnosti, což je výhodné ze statického důvodu. Je zvláště vhodná pro prostory, kde je zatížení svedeno do podpor - pilířů nebo sloupů.
Pruská placka
Variantou české klenby je pruská placka, která se vyzdívala do ocelových nosníků nebo válcovaných nosníků uložených kolmo na hlavní a střední zeď. Pro tuto klenbu stačilo malé vzepětí 30 až 50 mm.
Klenba z keramických tvárnic (Hönlovy klenby)
Klenba z keramických tvárnic je zdokonalena vazbou jejich profilovaných stěn. Keramické tvárnice se ukládaly na ocelové nosníky ve vzdálenostech 1500 až 2500 mm. Používané cihelné tvárnice vytvářely tloušťku klenby 100 mm. Klenby se prováděly na posuvných ramenátech. Závěrek převyšoval patku podle zatížení o 40 až 50 mm.
Stropní konstrukce Porotherm
Je velmi výhodné použít stropy z cihelných materiálů. Keramický strop má velmi dobré tepelně izolační vlastnosti a vlhkost na něm nekondenzuje jako u železobetonu. Stropy jsou vhodné pro bytovou i občanskou výstavbu a v zemědělských stavbách. Výhodou keramických montovaných stropů je jejich vysoká požární odolnost, klasifikace na oheň do třídy A1 (nehořlavé) a schopnost zabránit rychlému zvyšování teploty na kritickou hodnotu. Keramický podhled stropních konstrukcí tvoří jednotný ideální podklad pod omítku. Únosnost a statické chování je v zásadě jako u železobetonových prefabrikátů. Akustické vlastnosti lze doplnit akustickými podhledy či těžkými plovoucími podlahami. Výhody keramických montovaných stropů lze souhrnně uvést: jednotný keramický podhled, dobrá tepelně izolační schopnost, snadná montáž, příznivá hmotnost konstrukce, úspora oceli a betonu. Keramické stropy Porotherm Miako mají výhodné vlastnosti, například snižují potřebu zálivkového betonu úpravou tvaru boční stěny.
Systém stropních konstrukcí Porotherm se skládá z keramických stropních nosníků a vložek Miako. Nosníky se ukládají na nosné zdivo opatřené bitumenovým papírem. Vložky Miako se ukládají na pero a drážku bez maltování. Pro betonáž je nutné zajistit podpěry v osových vzdálenostech 1200 až 1500 mm, přičemž je nutné dodržet minimální krytí výztuže alespoň 15 mm. Ztužující věnce a stropní konstrukce se betonují současně.
U stropů cihelných objektů je možné ukládat tvarovky přímo na zdivo a konstrukci zmonolitňovat s pozedními věnci. V každém případě je třeba krajní řady tvarovek ukládat na stropní nosník, aby se předešlo podtékání betonovou směsí. Tím se zajišťuje současně i pozední ztužení.
Normativní předpisy pro zděné konstrukce
Pro základní orientaci je zde krátký přehled vybraných platných normových předpisů:
- ČSN 73 0031 Spolehlivost stavebních konstrukcí a základových půd. Ustanovení pro výpočet.
- ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí. Platí pro navrhování zděných konstrukcí pozemních staveb společně s ČSN EN 1990, ČSN EN 1991, ČSN EN 1997 a ČSN EN 1998.
- ČSN EN 1996-1-2 Eurokód 6. Navrhování zděných konstrukcí - Navrhování konstrukcí na účinky požáru.
- ČSN EN 1996-2 Eurokód 6. Navrhování zděných konstrukcí - Navrhování, výběr materiálů a provádění zdiva.
- ČSN EN 1996-3 Eurokód 6. Navrhování zděných konstrukcí - Zjednodušené metody výpočtu nevyztužených zděných konstrukcí.
- ČSN 73 1102 Navrhování vodorovných konstrukcí z cihelných tvarovek. Platí pro navrhování a provádění vodorovných konstrukcí.
- ČSN 73 1105 Navrhování a provádění hurdiskových stropů. Platí pro navrhování a provádění stropů, ve kterých jsou zabudovány hurdisky.
- ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí. Platí pro vyzdívání a dozdívky v konstrukci ze stavebních dílců a pro omítání stěn a stropů.
Normy pro výrobky
- ČSN 72 2600 Cihlářské výrobky. Společná ustanovení.
- ČSN 72 2640 Pálené cihlářské prvky pro stropní konstrukce. Požadavky.
- ČSN 72 2642 Cihelné výrobky pro vodorovné konstrukce - Hurdisky. Stanoví požadavky na hurdisky.
tags: #porotherm #niky #a #vyklenky #konstrukce