Trhliny jsou velice častým jevem a můžeme je pozorovat v různém rozsahu prakticky na všech stavbách od prastarých až po novostavby. Příčin jejich vzniku je mnoho a většinou se jedná o kombinaci několika z nich. Většina trhlin není zpravidla vážnou záležitostí, ovšem upozorňují nás na jevy, kterým je dobré porozumět.
Příčiny vzniku trhlin ve zdivu
Trhliny vznikají jako následek napětí, které překročilo mez pevnosti porušeného materiálu. Trhliny mají různou délku, tvar a okraj, podle něhož je odborník schopen odhadnout z jakých stran působí a jakého charakteru jsou síly, které tyto trhliny zapříčinily.
Trhliny, které vznikají smršťováním stavebních konstrukcí, jsou zpravidla trhliny neškodné. Bývají zaviněny špatnými technologickými postupy a špatnou volbou materiálu. Tyto trhliny jsou prakticky pouze estetickou vadou, ale měli bychom mít na mysli, že dříve byly nedílnou součástí všech staveb a určitá míra „nedokonalosti“ povrchů dávala obytným interiérům notnou dávku přirozenosti.
Mohou být způsobeny příliš jemným pískem v maltě, velkým množstvím vody a následným zdlouhavým vysycháním, ostrými slunečními paprsky, které naopak způsobí nadměrně rychlé vysoušení. Dalším důvodem může být přílišná vlhkost podkladového materiálu, který tím, že absorboval velké množství vody, zvětší objem a při vysychání se smršťuje.
Trhliny vznikají hojně v místech pracovních spár a v místech spoje různorodých materiálů. V dnešní době se do skladby omítky přidává tzv. perlinka, která omítku vyztuží a slouží jako prevence vzniku trhlin. Často se stává, že nově opravená místa znovu popraskají a třeba se i dále rozšiřují. Proto je vhodné trhliny v rámci mezí sledovat a správně určit jejich stáří.
Čtěte také: Využití tesařských spojů u chráněného řeziva
U styku zdí a stropů také dochází velice často k různým trhlinám. Bývá to způsobené smykovým třením, které je způsobeno rozdílnou materiálovou roztažností svislé a vodorovné konstrukce. Proto se v těchto místech používají různé elastické materiály, které tato místa vhodně dilatují.
Mezi hlavními příčinami vzniku trhlin je nerovnoměrně únosná zemina. Podle směru a umístění trhlin lze přibližně lokalizovat také místo poklesu základu. K dalším problematickým jevům může dojít, pakliže v bezprostřední blízkosti stávající budovy přistavíme nový objekt.
Důvodů vzniku nebezpečných trhlin může být mnoho a bývají pro nás varovným signálem, že je v konstrukci něco v nepořádku. Mohou vznikat znenadání, například po vydatných deštích, kdy se podemlívá zemina v základové oblasti a základy si tak začínají nerovnoměrně „sedat“. Také mohou být způsobeny zatékáním do konstrukce a následnými teplotními cykly. Zamrzlá voda ve spárách zvětší svůj objem a trhlina se tak postupně rozšiřuje. Mohou být také způsobené nepostřehnutelnými seismickými otřesy.
Obecně platí zásada, že u trhlin železobetonových nosných prvků je třeba postupovat velice obezřetně ve spolupráci s profesionály. Příčinou trhlin mohou být totiž závažné nedostatky v návrhu nebo provedení. Výztuž může být poddimenzovaná, špatně uložená nebo může mít nedostatečné krytí.
Diagnostika a oprava trhlin
Prvním krokem při zjištění trhliny bývá posouzení, zda se jedná o trhlinu aktivní, nebo pasivní. U nás hojně používaná metoda je pomocí sádrových terčíků. Příčně přes trhlinu se umístí sádrový terčík. zdivo, které je zbaveno nesoudržných částí. Cílem je aplikovat sádrový terčík tak, aby došlo ke kvalitnímu propojení sádry a zdiva.
Čtěte také: Sádrokarton a posuvné dveře: Montážní postup
Když se v sádrovém terčíku objeví tenká trhlinka, tak se jedná o aktivní trhlinu a je vhodné nalézt a odstranit příčinu jejího vzniku. Při opravě trhlin stehováním musí být již známá příčina vzniku, aby bylo možné trhlinu spolehlivě opravit.
Nejdříve odstraníme pruh omítky podél trhliny. Bývá časté, že trhlina je pod omítkou širší, než se zprvu zdálo. Trhlinky malých rozměru stačí důkladně pročistit, vypláchnout vodou a vyplnit jemnou vápenocementovou maltou. Stejně tak postupujeme i u širších trhlin, do kterých můžeme vkládat drobné úlomky stavebního materiálu - cihel, tašek, kamenů atd.
Pakliže se trhliny znovu objeví, můžeme zpevnit konstrukci hmoždíky. Pro ty se v konstrukci vyvrtají otvory a ty se pak vyplní kvalitní maltou. Hmoždík ve tvaru skoby se zhotovuje z kvalitní oceli tl. 12 až 25 mm. U tenkých zdí se zhotovují skoby na celou tloušťku zdi, u tlustších zdí se zhotovují po obou stranách. Skoby se zapouští do 4/5 tloušťky zdiva. U konců trhlin by měly být spony častější, protože je zde napětí největší. Skoby umísťujeme různě široké, aby zdivo bylo nerovnoměrně namáhané.
Lepidla a tmely pro stavební opravy
Nejrůznější typy lepidel a tmelů mezi stavebními materiály stále častěji nahrazují tradiční, ale často pracnější nebo méně účinné postupy spojování. Existuje mnoho lepidel pro stavby a opravy a pro laika je v těchto výrobcích poměrně nesnadná orientace. Celá řada tzv. stavebních lepidel má navíc univerzální využití, takže lze jeden typ lepidla použít například k lepení obkladů a dlažeb, ale také ke stěrkování zdicích materiálů, lepení polystyrenu či izolačních desek nebo k fixaci perlinky na fasádní zdivo a jiné zase k lepení předmětů nebo konstrukčních prvků ze dřeva či z kovu na různé typy zdiva nebo beton.
Chemické kotvy
Chemická kotva či malta je dvousložková směs ve výtlačné kartuši, která se při vytlačení samovolně smíchá v aplikátoru na kartuši a po vtlačení do vyvrtaného otvoru v krátké době ztvrdne v mimořádně pevnou hmotu. Nejde tedy o lepidlo, které spojuje styčné body dvou ploch, ale spíše o fixační tmel, který upevní v otvoru závitovou tyč nebo šroub. Chemické kotvy se hodí nejen k upevňování podlahových či příčkových konstrukcí, rámů ve stavebních otvorech nebo těžkých břemen na stěny a stropy, ale také pro uchycení fasádních roštů nebo kotvicích patek do betonu. Se speciálním přípravkem je lze použít i do porézního a komůrkového zdiva, pracuje se s nimi snadno, pouze je nutné počítat s poměrně krátkou dobou, než hmota zcela zatvrdne.
Čtěte také: Sádrokarton: programy a výpočet
Hřebíky v tubě
Sortiment stavební chemie zahrnuje i jednosložková univerzální lepidla, často prodávaná jako „hřebíky v tubě“ nebo „šrouby v tubě“. Výrobci tímto označením napovídají, jaké tradiční spoje lze lepidlem nahradit. Hřebíky a šrouby v tubě se nanášejí na jednu stranu lepených materiálů rovnoměrně v pruzích, které se přitisknou k sobě. Při lepení polystyrenu se toto lepidlo nanáší v tenkých pruzích a nechá se asi 5 až 10 minut odvětrat. Poté se přiloží lepené díly k sobě.
Montážní kontaktní lepidlo typu „hřebíků v tubě“ by mělo při dodržení předepsaného postupu lepení posloužit při opravách uvolněných prahů, obkladů či nejrůznějších krycích a soklových lišt, ale i nahradit pracné míchaní tradičního lepidla při výměně prasklé dlaždice nebo obkládačky.
Lepidla na fólie
Důležitým, ale možná rovněž ne příliš známým výrobkem v sortimentu stavebních lepidel je lepidlo na fólie, které se používá pro trvalé a pevné uchycení stavebních fólií na různé materiály. Jde zejména o montáž parotěsných bariér, které lze pomocí těchto lepidel upevnit na dřevo i zdivo. Nanáší se z výtlačné kartuše jako 8 mm tlustá „housenka“ na pevný podklad. Nerovnosti je nutné vyrovnat silnější vrstvou lepidla.
Praskání sádrokartonových konstrukcí
Častým problémem u domů je praskání zdí. U suché výstavby pomocí sádrokartonových desek je situace ještě horší, protože stěny nejsou vlastně pevnou součástí hrubé stavby. Ale i tak se dá prasklinám předejít.
Důvody praskání sádrokartonu
Hlavním problémem u stavebních materiálů je rozdílná tepelná a vlhkostní dilatace. Vezměme si například, že koeficient pro délkovou roztažnost α je u oceli přibližně 12 10-6 [1/°K] a u betonu 10 10-6 [1/°K]. Podle vzorce Δl= l0 α Δt, kde Δl je výsledné prodloužení oceli, l0 je délka při zvolené výchozí teplotě a Δt je rozdíl teplot. Koeficientu pro délkovou roztažnost pak odpovídá prodloužení předmětu dlouhého 1 m při oteplení o 1°K. Jak je vidět, rozdíl v délkových změnách je sice malý, ale ne nepodstatný. A proto je třeba s tepelnou dilatací počítat už v konstrukci.
Neméně důležitým faktorem pro vznik trhlin je vlhkost. Opět tu jde o objemovou roztažnost a smršťování vlivem vnitřní vlhkosti. Jde především o konstrukce, u nichž je použito dřevo.
U příček a předstěn zpravidla dochází k problémům s praskáním i kvůli mechanickému namáhání. V neposlední řadě (možná spíš v první) je pak problém v samotném provedení konstrukcí. Nedbalé nedodržení pracovních doporučení a postupů…
Prevence praskání sádrokartonu
Ať je důvod v mechanickém, či tepelném namáhání, při dodržení předepsaných stavebních postupů, skladebních a technologických doporučení by mělo být praskání stěn omezeno na minimální úroveň.
Důležité pravidlo: Kolem rohů dveří či oken nesmí být spáry Hlavním předpokladem tedy je tuhá, a přitom volná konstrukce. Začneme tou volností. Dilatační mezera by měla být minimálně 20 mm. Rozteč sloupků se volí podle rozměru desek opláštění, maximálně však 625 mm.
Především pro zlepšení akustických vlastností se pak profily podlepují speciální páskou. Důvod je ovšem ještě jeden. Pružná podložka dává prostor pro tyto drobné deformace a nenásobí je, jak by to bylo v případě styku s pevným materiálem.
Každá příručka pro suchou stavbu vám řekne, že UW profily a CW profily se nemají společně sešroubovávat. UW profil se připevní vhodným kotvícím prvkem k podlaze a stropu, krajní CW profily pak ke stěnám. Jejich vzájemný styk ale zůstává volný. Stejně tak i stojny CW profilů jsou volné a jsou kratší asi o 1,5 centimetru, než je vzdálenost mezi stropem a podlahou. Přišroubovávají se pak až k sádrokartonovým panelům.
| Materiál | Koeficient délkové roztažnosti α [1/°K] |
|---|---|
| Ocel | 12 x 10-6 |
| Beton | 10 x 10-6 |
tags: #popraskane #spoje #sadrokartonu #příčiny #opravy