Polyuretanové barvy, laky a jejich nosná složka polyuretany jsou velkou skupinou polymerů. Obsahují plasty (polymery), které díky specifickému uskupení molekul dodávají hmotám zajímavé ochranné vlastnosti. Jsou to většinou tzv. disperze pigmentů a plniv v roztoku speciálních polyuretanových pryskyřic v organických rozpouštědlech s přídavkem aditiv. Hlavní složkou jsou polyoly a vytvrzovací činidla jsou druhou složkou polyuretanového produktu.
V důsledku vazby molekul komponentů nátěru vzniká film, který je odolný proti vlhkosti, kyselinám, různým organickým olejům a benzínu. Polyuretanová barva má řadu ochranných vlastností, díky čemuž působí dlouhodobě na negativní atmosférický efekt na povrchu. Toto zavěšení se používá pro dokončování interiérů i exteriérů, stejně jako pro malování různých konstrukcí.
Polyuretanové barvy jsou používány především jako nátěrové hmoty v průmyslu. Dělíme je na základní, plnící i vrchní barvy nebo i samozákladující. Mají velký rozsah použití - od +150 do -40 stupňů.
Typy polyuretanových barev
- Jednokomponentní barvy: Nevyžadují míchání - lze je aplikovat ihned po získání a přípravě povrchu, protože všechny hlavní komponenty jsou již ve výrobku přítomny. Pevný stav se dosáhne reakcí složek s vlhkostí ze vzduchu.
- Dvoukomponentní polyuretanové barvy: Požaduje se míšení, protože každá součást je vyráběna v samostatné nádobě. V jedné z plechovek dvou komponentní kompozice je tvrdidlo, ve druhém - pryskyřice. Tato odrůda je mnohem silnější a je odolnější vůči vnějším negativním faktorům ovlivňujícím povrch.
Složení a rozpouštědla
Složení polyuretanových sloučenin první kategorie kromě hlavních prvků zahrnuje xylen nebo toluen. K zředění těchto materiálů se vyrábějí speciální rozpouštědla. Složení druhého typu je na bázi alkydového uretanového laku. Charakteristickým znakem této barvy je velmi krátká doba schnutí, obvykle je to hodina a půl. V roli rozpouštědla pro alkyd-uretanové produkty je zakoupen další alkohol. Složení třetího typu polyuretanové barvy je na bázi suspenze ve vodě - tzv. disperze. V procesu práce budete potřebovat obyčejnou vodu. Vodě disperzní barvy jsou pro člověka bez zápachu a neškodné, při natírání povrchu takovým složením není potřeba používat další ochranné prostředky.
Polyuretanová barva se zinkfosfátem
Tato barva je určena k jednovrstvým antikorozním nátěrům oceli, kdy má zajistit nátěrovému systému antikorozní ochranu v různých náročně exponovaných prostředích. Nátěr je odolný vůči povětrnostním vlivům, žloutnutí, vlhkosti a mechanickému opotřebení. Barvu je možné použít i jako antikorozní základní nátěr pod vhodné vrchní nátěrové hmoty (např. pod TELPUR T 340).
Čtěte také: Více o polyuretanové barvě na beton
Vlastnosti a výhody
Dvousložková, polyamidem vytvrzovaná, vysocenanášivá, základní epoxidová barva s obsahem zinkfosfátu nabízí vynikající přilnavost k ocelovým, pozinkovaným a hliníkovým povrchům, rychlý interval přetírání a vysokou odolnost vůči povětrnostním vlivům, chemickému a mechanickému namáhání. Produkt je certifikován MED (Marine Equipment Directive) pro použití na vnitřní části lodí (číslo certifikátu 0809-MED-0393).
- Objemová sušina: 55 ± 2 %. (ISO 3233)
- Hmotnostní sušina: 68 ± 2 %
- Hustota: 1,3 - 1,4 kg/l (natužená směs)
Použití
Používá se jako základní nebo mezivrstvá barva v epoxidových a polyuretanových systémech vystavených mechanickému a chemickému namáhání. Je vhodná jako mezivrstva na zinkepoxidové a zinksilikátové základní barvy. Aplikace zahrnuje mosty, dopravní techniku, jeřáby, stožáry, dopravníky, ocelové, hliníkové nebo pozinkované konstrukce a střechy. Pro chemicky namáhané prostředí (např. konstrukce hal s programem moření nebo haly betonáren, krytých bazénů - vlhkostně namáhané konstrukce) se doporučuje kombinace epoxidu a polyuretanu, případně z cenových důvodů jen epoxidový nátěrový systém.
Aplikace
Povrch, který má být natřený, musí být čistý a suchý. Během malby a doby sušení by teplota vzduchu, povrchu a nátěru měla být vyšší než +5 °C a relativní vlhkost vzduchu nižší než 80%. Povrchová teplota oceli musí být nejméně o 3 °C nad teplotou rosného bodu. Olej, tuky, soli a nečistoty se odstraňují vhodnou metodou (SFS-EN ISO 12944-4).
Před použitím důkladně promíchejte barvu a za stálého míchání pomalu přilévejte tužidlo, až do vytvoření homogenní směsi. Poměr barva : tužidlo je 4 : 1. Tužidlo: 008 5600 nebo 008 5605 (rychlé). Doba zpracovatelnosti po natužení je 6 h (23 °C) s tužidlem 008 5600; 3 h (23 °C) s tužidlem 008 5605. Aplikace se provádí vysokotlakým stříkáním, válečkem nebo štětcem.
Doba schnutí (při tloušťce filmu 70 µm)
| Teplota | Proti prachu (008 5600) | Proti prachu (008 5605) | Na dotek (008 5600) | Na dotek (008 5605) |
|---|---|---|---|---|
| 0 °C | 4 h | 3 h | 22 h | 12 h |
| 5 °C | 2 h | 1,5 h | 11 h | 6 h |
| 10 °C | 1 h | 45 min | 5 h | 3 h |
| 23 °C | 30 min | 30 min | 2,5 h | 2 h |
| 35 °C | 15 min | 12 min | 2 h | 1,5 h |
Přetíratelnost
| Teplota | Epoxidovými nátěry (008 5600) | Epoxidovými nátěry (008 5605) | Polyuretanovými nátěry (008 5600) | Polyuretanovými nátěry (008 5605) |
|---|---|---|---|---|
| 0 °C | 30 h | 18 h | 48 h | 36 h |
| 5 °C | 20 h | 12 h | 32 h | 18 h |
| 10 °C | 6 h | 4 h | 18 h | 12 h |
| 23 °C | 2 h | 1,5 h | 6 h | 4 h |
| 35 °C | 1 h | 45 min | 3 h | 2 h |
Přetíratelná bez nutnosti zdrsnění: max. 6 měsíců.
Čtěte také: o PUR pěně
Spotřeba a balení
Doporučená tloušťka filmu je 50 - 100 µm podle stavu povrchu. Vydatnost při vrstvě 50 - 90 µm je cca 11 m²/l a závisí na metodě nanášení, podmínkách a tvaru a drsnosti natíraného povrchu. Velikosti balení bází jsou 2,2 l + 0,6 l; 7,2 l + 2 l; 14,4 l + 4 l.
Dostupné odstíny
Barvu tónujeme na profesionálních strojích Tikkurila v tisících odstínech dle přání zákazníka z barevných palet RAL, NCS, SSG, BS, Tikkurila MONICOLOR NOVA a SYMPHONY. V této bázi nelze namíchat metalické odstíny. Produkt patří do tónovacího systému TEMASPEED a Temaspeed Premium Tinting.
Pigmenty a plniva v nátěrových hmotách
Pigmenty a plniva se vzhledem ke svému chování v nátěrových hmotách mohou jevit jako poměrně inertní materiály. Pravdou však zůstává, že i tyto složky formulace mají svou chemickou strukturu, která značně ovlivňuje užitné vlastnosti nátěrů. Pigmenty a plniva lze dělit do několika skupin, a to z různých úhlů pohledu.
Dělení pigmentů
Podle původu
- Přírodní původ: Vápenec, těživec, talek, slída, křída, křemičité hlinky.
- Syntetický původ: Titanová běloba, srážený uhličitan vápenatý, veškeré organické pigmenty.
Některé chemicky identické látky mají své zastoupení v obou kategoriích. Příkladem je síran barnatý, který se doluje jako těživec (baryt), ale syntetizuje pod názvem blanc-fixe. Řada pigmentů se sice vyskytuje v přírodní formě, obvykle se však vyrábí průmyslově, což umožňuje dosažení většího objemu produkce a vyššího stupně čistoty. Takto se získávají všechny barevné varianty oxidů železa.
Podle chemické struktury
- Anorganické pigmenty: Převážnou většinou tvořeny oxidy kovů (titanová běloba, zinková běloba, železité pigmenty, oxid chromitý), které jsou chemicky velmi stabilní.
- Organické pigmenty: Obsahují celou řadu choulostivých chemických vazeb, např. aromatická jádra, dvojné vazby, amidové skupiny apod.
Odolnost pigmentů
Nízkou světlostálost organických pigmentů žlutých, oranžových a červených odstínů zná jistě každý. Odolnost modrých pigmentů je oproti žlutým a červeným poměrně vysoká. Stejný problém se při použití organických pigmentů objevuje na karoseriích automobilů, kde se původně zelený odstín může časem přesouvat do modré oblasti, pokud při výrobě nátěrové hmoty nebyl použit vysoce kvalitní žlutý pigment.
Čtěte také: Fenomén nejdražší krávy na světě
Velmi zajímavým pigmentem z hlediska odolnosti je bezesporu titanová běloba (oxid titaničitý). V praxi se oxid titaničitý vyskytuje ve dvou typech krystalické mřížky, jako anatas nebo rutil.
- Anatasový typ: Má vysokou bělost, ale nízkou odolnost na povětrnosti. Proto se používá výhradně u nátěrů pro interiéry.
- Rutilový typ: Sám o sobě je velmi odolný. Titanová běloba, což je jistá zvláštnost, na povětrnosti urychluje degradaci pojiv. Běžně se projevuje jako tzv. křídování, což je odbourání pojiva, které spojuje vrchní vrstvičku pigmentu. Výrobci titanových bělob se proto snaží vylepšit vlastnosti svých produktů přídavkem sloučenin hliníku, křemíku nebo zirkonu. Určitého zlepšení odolnosti celého systému se dá ve formulaci dosáhnout kombinací titanové běloby se zinkovou bělobou (oxid zinečnatý).
Příznivě na odolnost některých pojiv působí železité pigmenty. Nejvýrazněji se tento účinek projevuje u transparentních nátěrů na dřevo.
Chemická odolnost a antikorozní pigmenty
Chemická odolnost může být problematická i v případě anorganických pigmentů, zvlášť jedná-li se o soli (uhličitany). Tyto sloučeniny snadno podléhají působení kyselin a zásad nebo i plynů přítomných v atmosféře. Reakce s oxidy síry například vylučuje použití křídy (uhličitanu vápenatého) v nátěrech pro venkovní použití.
Řada „nerozpustných“ sloučenin má poměrně velké procento podílů vyluhovatelných vodou. Pokud některé pigmenty obsahují těžké kovy, je jejich aplikace omezena právě tímto faktorem. Takto se plynule dostáváme k oblasti antikorozních pigmentů. Existuje několik variant mechanismu jejich působení.
U moderních typů nahrazujících toxické sloučeniny olova je účinek vysvětlován existencí rozpustného podílu, který váže ionty železa do nerozpustných komplexů. V současné době přicházejí v úvahu coby účinné kovové prvky pouze zinek, molybden, vápník a hliník ve formě fosforečnanů, boritanů nebo křemičitanů. Pigmenty, které svou přítomností ovlivňují činnost těchto článků v pozitivním smyslu, jsou např. sloučeniny olova (suřík).
Dalším mechanismem antikorozního působení je přímá účast kovového pigmentu v článku v pozici jedné z elektrod. Podkladu tak poskytuje katodickou ochranu. Tento jev vysvětluje vysokou účinnost zinkem plněných základních nátěrů. Vzhledem k vysokým cenám některých antikorozních pigmentů byly vyvinuty tzv. jádrové pigmenty. Skládají se z levného neaktivního jádra, které je obaleno účinným pigmentem.
Některé pigmenty jsou citlivé i vůči mechanickému namáhání. Příkladem je železitá slída, která je speciálním případem krystalizace oxidů železa ve stříbřité lístkové formě. Pokud je vystavena velkým střižným silám, mění se její unikátní struktura na běžný červený oxid železa. Krystalická forma minerálu často určuje možnosti jeho aplikace v nátěrových hmotách.
Nežádoucí chemické reakce
Chemické reakce, které mohou díky přítomnosti pigmentů a plniv v nátěrových hmotách nastat, jsou někdy zcela nežádoucí. Typickým příkladem je zapojení sloučenin obsahujících kov do síťování alkydových pryskyřic pomocí kyslíku. V nátěru samotném tento jev nemusí být na škodu, ale při skladování zvyšuje náchylnost barvy k tvorbě škraloupů.
Katalytické působení kovů při reakci alkydových pryskyřic s kyslíkem nekončí zesíťováním a tvorbou filmu, ale pokračuje dále a vede k destrukci nátěru. Dalším problémovým bodem je obsah vody, který způsobuje potíže v dvousložkových polyuretanových rozpouštědlových systémech, protože podporuje vznik bublin v nátěru. Nejde jen o vlhkost adsorbovanou na povrchu zrn, ale i o vodu krystalickou, tj. vázanou přímo do struktury některých pigmentů.
tags: #polyuretanova #barva #s #zinkofosfat #informace