Při realizaci střechy je klíčová volba správného materiálu pro bednění, zejména jedná-li se o prkna. Dřevěné bednění střechy je důležitou součástí konstrukce, která podepírá střešní krytinu a přenáší zatížení do krovu. Zajišťuje jednolitou rovinu, na kterou je možné následně položit finální hydroizolační souvrství střešního pláště.
Typy dřevěného bednění
Prkenné bednění
Dřevěné prkenné bednění se na střechách provádí z prken o minimální tloušťce 25 mm, prkna se dodávají nejčastěji v délkách 3-5 m. Montáž probíhá přibitím k dřevěným krokvím, vazníkům nebo k podkladním kontralatím, vždy dle předepsané projektové dokumentace. Prkenné bednění s sebou nese řadu výhod, jako je vysoká pevnost ve všech směrech při nízkých tloušťkách a uhlazený rovnoměrný povrch.
- Tloušťka prken: Tloušťka prken je závislá na osové vzdálenosti nosných podpor (obvykle krokví) a nesmí být menší než 26 mm. Správně nadimenzovaná tloušťka prken zajistí minimalizaci průhybu podkladní konstrukce, vzniklého vlivem zatížení střešního pláště. Nejmenší tloušťka prken je 24-25 mm. Pokud je osová vzdálenost podpor větší než 90 cm, je nutné použít prkna minimálně 30 mm. Prkna této tloušťky zvládnou přenést zatížení sněhem i při vzdálenosti podpor (krokví) 1,2 metru. Nicméně, takováto tloušťka už nemusí unést člověka s brašnou nářadí, který by chtěl na střeše něco montovat. Takové lokální zatížení je pro prkna tl. 24 mm na velkém rozponu příliš.
- Šířka prken: Použitá prkna by měla mít šířku kolem 120 mm. Pro plechové krytiny je nutné použít prkna se šířkou min. 80 mm a max. 160 mm, která zaručí omezení deformací sesycháním.
- Vlhkost prken: Prkna by měla mít vlhkost pod 18 %. Řezivo nedostatečné tloušťky, vlhké nebo široké většinou způsobí tvarové deformace povrchu střechy, které mají vliv v lepším případě „jen“ na estetický výsledek díla. Pokud je ale dřevo úplně vysušené, tak se nesmí prkna k sobě příliš dorážet, aby se při zvýšené vlhkosti plocha bednění nebortila. Prkna bednění reagují na změny vlhkosti a podle ní mění svůj tvar (sesychají nebo bobtnají). Tento proces částečně eliminujete, když budete prkna pokládat nahoru pravou stranou (strana bližší středu kmene). Důležité je to zejména u tenkých plechových krytin, do kterých se tvarové změny podkladu mohou propisovat.
- Kvalita řeziva: Prkna musí být zbavena zbytků kůry vzhledem k možné přítomnosti dřevokazného hmyzu. V případě prken pro bednění je důležité jejich zatřídění podle množství suků, trhlin a jiných vad řeziva. Bednění je totiž nosnou konstrukcí, která nejen podepírá střešní krytinu, ale také všechna zatížení z ní přenáší do krovu. Nekvalitní řezivo se pro něj proto nehodí. Prkna by měla být ostře hraněná.
Bednění z OSB desek
Technicky spolehlivějším řešením vytvoření záklopu je použití velkoplošných bednících desek, které při správném uskladnění mají optimální vlhkost, při srovnatelné tloušťce vždy lepší ohybové vlastnosti a zejména vyšší objemovou stálost. OSB desky (z anglického oriented strand board - orientovaná dřevotřísková deska) jsou oblíbeným materiálem pro bednění. Pokrytá plocha s nimi rychle přibývá, a navíc řádně přikotvené velkoplošné desky dají ploše poměrně velkou tuhost, což je výhodné ze statického hlediska.
- Typ OSB desek: Při použití OSB desek jako bednění volte výhradně desky OSB/3 nebo OSB/4, které se hodí do vlhkého prostředí.
- Tloušťka OSB desek: I u desek je vždy nutné výpočtem stanovit minimální tloušťku materiálu, opět vzhledem k osovým vzdálenostem podpor, sklonu střechy a výpočtovému zatížení střešního pláště. V případě lehkých plechových krytin je minimální tloušťka OSB desky 22 mm. V ostatních případech se raději poraďte s odborníkem, který správnou tloušťku vybere podle zatížení OSB desky sněhem, hmotností krytiny i podle sklonu střechy a vzdálenosti krokví. Pro realizaci bednění střechy se nejčastěji používají OSB desky o tloušťce 18 až 22 mm. Lehčí krytiny, jako je plech, mohou vyžadovat tenčí desky, například 18 mm. Pokud jsou krovy blízko u sebe (například 60 cm), lze použít tenčí desky. Desky OSB se vyrábějí v tloušťkách od 6 do 40 mm a běžný rozměr je 1,25 x 2,50 m.
- Pokládka OSB desek: Desky se obvykle kladou delší stranou horizontálně a vždy na vazbu tak, aby se docílilo jejich vzájemného spolupůsobení. OSB desky se kladou na vazbu, delší hranou na směr krokví. Mezi deskami se zachovává dilatace min. 3 mm. Je nutné je dostatečně kotvit za pomoci hřebíků nebo vrutů do konstrukce krovu.
- Dovolený průhyb: Dovolený průhyb je 1/300 rozponu podpor.
Specifické typy dřevěných krytin
Prkenné krytiny
Prkenné krytiny se využívají převážně u provizorních a krátkodobých staveb. Vertikální kladení je vhodné pro vazníkové soustavy. Pokud jsou krokve kolmé k okapu, je nutné nejdříve přibít ve vzdálenosti 120 až 150 cm prkna 100x26mm. Na tato prkna se posléze přibíjí samotná krytina. Jednotlivá prkna se srážejí těsně k sobě. Spáry je zapotřebí překrýt krycími latěmi širokými 60 až 80 mm.
Šindelové krytiny
Tradiční krytinou podhorských chalup byl po mnoho let štípaný šindel. V současné době nachází uplatnění především u historických staveb. Šindel je úzké prkénko opatřené z jedné podélné strany břitem a na protilehlé straně má drážku. Nejčastěji se k výrobě šindele používá smrkové nebo jedlové dřevo. Šířka štípaného šindele je 60 až 120 mm, délka 40 až 60 cm a tloušťka 20 mm.
Čtěte také: Průvodce ošetřením OSB desek
- Pokládka šindelů: Šindele se kladou od okapu s přesahem 10-15 cm. Jednotlivé šindele se přibíjejí pozinkovanými hřebíky na lať. Rozestupy latí volíme podle délky šindele v rozmezí 35-55 cm. V každý pátý šindel přibijeme i na horní straně. Postupuje se stejně jako při jednoduchém krytí, pouze se na každou lať přibíjejí dvě vrstvy šindelů. U této krytiny se každý šindel klade na tři latě. Jednotlivé řady přesahují 8-10 cm. Do nároží a úbočí se z největšího sklonu střechy přechází pozvolna tak, že se šindele na straně ostré hrany přitínají do klínového tvaru, aby šindel do šindele poznenáhlu zasahoval a kolem nároží a úbočí se zatáčel. Aby přesahování řad bylo stejné, je nutné volit v tomto přechodu šindele delší. Jinou alternativou je to, že se pod šindel běžné délky vkládají ještě tzv. špičky.
- Údržba: Údržba šindelových střech spočívá v občasné prohlídce a provedení nové impregnace.
Požadavky na bednění podle norem
Pro návrh střechy slouží norma ČSN 73 1901 Navrhování střech, která se v případě dřevěných podkladních vrstev pod krytiny (tj. laťování a bednění) odkazuje na ČSN 73 3150 Tesařské spoje dřevěných konstrukcí. Podle této legislativy se má bednění střech zhotovovat z hraněných nehoblovaných desek, které se ukládají na sraz a přibíjejí ke krokvím. Důkladněji se bednění věnují Pravidla pro navrhování a provádění střech, která vydal Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR. Celoplošné bednění střechy je vhodnější z hlediska statiky a zpevnění celé konstrukce krovu. Jeho použití se doporučuje zejména na nízké sklony střech, cca 15° a méně, a rovněž i na určité druhy krytiny, například šindele. Zdali máte použít celoplošné bednění střechy, nebo ne, vám v první řadě stanoví projektová dokumentace.
Pokud bednění ve střeše slouží pouze pro uložení pojistné hydroizolace, tak je to bednění nenosné a požadavky na něj nejsou tak přísné.
Hydroizolace a doplňkové vrstvy
Obvykle se doporučuje prkenný záklop opatřit vyrovnávací a separační podložkou. Bednění se obvykle zabezpečuje před položením krytiny proti srážkové vodě. Na provizorní zakrytí střechy je nutno použít jen materiály s nenasákavou, nehnijící a tvarově stabilní nosnou vložkou, dokonale vypnuté před přikotvením na bednění. Nejsou-li tyto požadavky na podkladní pás splněny, je nezbytně nutné takové provizorní zakrytí bezprostředně před montáží krytiny odstranit. Nasákavá nosná vložka u provizorního zakrytí totiž ve většině případů vede ke zvlnění povrchu šindelů. V současné době jsou na našem trhu vícefunkční materiály, které splňují požadavky na vyrovnávací separační vrstvy se současným zajištěním vodonepropustnosti.
Jako pojistné hydroizolační pásy se používají tavitelné živičné membrány s netlející, tvarově stabilní, nenasákavou nosnou vložkou nebo pásy samolepící. Je nutné je používat vždy v místech nízkých sklonů střešních ploch (minimální sklon bez pojistné hydroizolace se řídí předpisy výrobce konkrétního šindele, případně dle ČSN 73 1901) a v místech, kde lze předpokládat i krátkodobé zadržení srážkové vody, resp. dlouhodobé zadržení sněhu. Jedná se zejména o úžlabí, zaatikové žlaby, prostory nad nadstřešním zdivem, komínová tělesa, vikýře a další vystupující konstrukce. Toto opatření je nutné z toho důvodu, že živičné šindele patří do kategorie skládaných krytin, u kterých je vodonepropustnost zajištěna vzájemným přesahem a nikoliv konstrukcí spojů jednotlivých vrstev. Ve výše popsaných místech může dojít ke vzlínání vlhkosti mezi šablonami, kterou v tom případě pojistná hydroizolace bezpečně odvede mimo půdorys střechy.
Bednění, které tvoří podklad pod povlakovou izolaci (asfaltové pásy nebo fólie) u plochých střech, musíte udělat z palubek.
Čtěte také: Vše o gumové střešní krytině
Pokládka střešní krytiny
Charakter asfaltových šindelů vyžaduje pečlivý přístup ve všech fázích montáže střešní skladby. Velkou pozornost je nutné věnovat již volbě materiálu použitého na vytvoření záklopu, zejména jedná-li se o prkna. Živičný šindel totiž veškeré nerovnosti podkladní konstrukce přizná.
Vlastnímu pokládání krytiny musí předcházet pečlivé rozměření střechy, které určí horizontální a vertikální kresbu viditelné části krytiny. Šindele se obvykle kotví k podkladu mechanicky. Pro mechanické kotvení je nutné používat kvalitní spojovací prvky, které svým tvarem a profilací zajistí zvýšenou výtažnost z bednění, plochou hlavy hřebíku nebo spony neumožní protržení nosné vložky šindele při namáhání sáním větru a současně mají, díky své povrchové antikorozní úpravě, životnost srovnatelnou s životností krytiny.
Všechny spoje krytiny s klempířskými prvky je vždy bezpodmínečně nutné těsnit pomocí živičných nebo silikonových tmelů (lepidel). Lepidla a tmely na bázi živice jsou materiály, které jsou trvanlivé pouze na těch místech, která nejsou dlouhodobě vystavena účinkům ultrafialového záření. Mají-li být tmely použity na viditelných plochách, je nutné je proti účinkům UV záření chránit (např. zasypáním granulátem), případně se na tato místa musí použít materiály odolné UV záření. Přesah živičné skládané krytiny přes klempířské prvky musí být minimálně 100 mm. Materiál použitý na lemování by měl mít životnost alespoň odpovídající životnosti krytiny.
Při montáži je nutné umožnit krytině aktivaci jejích termobodů. To jsou „samolepící“ plochy, z výroby nanesené na krytině, určené ke vzájemnému slepení řad šablon šindelů ve vertikálním směru ploch střechy, tedy k zamezení nadměrného dynamického namáhání vlastní krytiny a k zabezpečení vodonepropustnosti skladby reálnými přesahy jednotlivých šablon. Častým názorem je, že ke slepení a homogenizaci této krytiny dojde automaticky po jejím položení, a to nejpozději v okamžiku, kdy bude povrch střechy vystaven vyšším teplotám. Tento předpoklad je však mylný. Termobody jsou plochy na povrchu šindelů, které jsou vyrobeny ze speciálně upraveného asfaltu. Ten za určitých podmínek vykazuje vysokou viskozitu, která ve svých důsledcích může způsobit přilepení sebe k ostatním hmotám, případně sama k sobě. Obecně je možné toto chování termobodů připustit pouze u malých sklonů střešního pláště při současném vystavení relativně vysokým teplotám povrchu střešního pláště. V ostatních případech je nutné vždy zohlednit sklon střešního pláště, umístění objektu v terénu, smysl orientace ve vztahu ke světovým stranám (ochlazování a oteplování střešního pláště) apod. Na základě výše popsaného lze tedy doporučit, aby prováděcí společnost vždy provedla taková technická opatření, která povedou k bezpečnému slepení šindelů v místech termobodů.
Důležité detaily při pokládce střešní krytiny
Správná pokládka střešní krytiny ovlivňuje životnost střechy, a tím i ostatních částí domu. Je třeba se zaměřit na jednotlivé detaily střešní skladby a jejích částí. Kritickými místy při pokládce jsou spoje a přechody mezi střešní krytinou a doplňky. Použití levných doplňků, které neodpovídají svými vlastnostmi požadované kvalitě, by mohlo narušit funkčnost střechy, případně zkrátit její životnost. Důležité je ovšem i kvalitní zabudování jednotlivých prvků, znalost norem a pravidel, proto je nejlepší obrátit se na odborníky.
Čtěte také: Pokrytí stěn a stropů: cement, vápno, voda
- Kotvení střešní krytiny: Kotvení střešní krytiny má svá pravidla a vyplatí se je dodržet. Při nedostatečném kotvení totiž hrozí, že tašky při silnějším větru začnou létat. Keramické tašky kotvíme na štítech (každá krajní taška), na nárožích a úžlabích. Při sklonu nad 45 ° je třeba připevnit každou třetí tašku a při sklonu nad 60° každou tašku v ploše. Hřebenáče se standardně kotví příchytkami. Častou chybou je upevnění tašek v úžlabí a nároží nevhodným způsobem (např. tzv. přilepené silikonem), případně nepřichycené vůbec.
- Odvětrání střešního pláště: Jedna z věcí, které výrazně ovlivňují životnost střechy, je odvětrání střešního pláště. Protože není možné zcela zabránit vlhkosti proniknout do konstrukce střechy, je třeba ji odtud vhodně odvětrat. Vlhkost, která se dostane do vzduchové mezery ve střeše, je odváděna větrací mezerou pod taškami a větracími taškami mimo střešní plášť. Pro vytvoření větrací mezery pod taškami je používána tzv. kontralať o výšce min 4 cm. Častou chybou bývá použití kontralatí s nedostatečnou výškou, což zmenší provětrávací mezeru. U hřebene použijeme větrací pás kovový a větrací tašky, případně moderní systém liniového odvětrání střechy. Chyby mohou nastat také při dodatečné změně sklonu střechy, použití nesprávné doplňkové hydroizolační vrstvy a při nedostatečném množství odvětrávacích otvorů. Proto je třeba dodržovat množství odvětrávacích prvků tak, jak je uvedeno v technickém listu.
- Doplňková hydroizolační vrstva (DHV): Tato nenápadná součást střešní konstrukce - pod skládanou krytinou - chrání střechu před proniknutím srážek a vlhkosti, ale také nečistot z vnějšího prostředí, což ovlivňuje životnost střechy. Při výběru se řídíme sklonem a tvarem střechy, typem tašek a místními podmínkami.
- Spádování žlabů: Detail, o kterém si často myslíme, že se ani nedá pokazit, je spádování žlabů. Pokud se po montáži nezkontroluje sklon vodováhou, může se stát, že žlab nebude vhodně vyspádovaný tak, aby voda odtékala do svodových trubek a při silnějších deštích voda zůstane stát ve žlabu.
- Protisněhová ochrana: Sněhová pokrývka v zimě sice potěší oko a vypadá romanticky, představuje však potenciální nebezpečí pro konstrukci střechy, ale i pro okolí - ať už jde o majetek, nebo kolemjdoucí lidi. Úkolem protisněhové ochrany je zajistit, aby sníh nepadal nekontrolovaně a ve velkých masách ze střechy. K tomu slouží protisněhové háky a mříže. Nestačí je však rozmístit jen v jedné nebo dvou řadách nad okapy - takové řešení nezabrání sesouvání sněhu ze střechy a může také poškodit i samotné protisněhové háky, krytinu i okapy. Je proto třeba celoplošné rozmístění se správným počtem prvků. To závisí na sklonu střechy a také sněhové oblasti.
- Vzdálenost laťování: Při novostavbě i rekonstrukci je třeba dávat pozor, aby vzdálenost laťování a typ střešní krytiny odpovídaly. Nesprávné laťování způsobí nejen estetické vady střešního pláště, ale zejména snižuje odolnost střechy vůči odvodu vody. V důsledku toho hrozí i poškození doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV) a tepelné izolace. V takovém případě se pod krytinu může dostat srážková voda, sníh nebo nečistoty. Při rekonstrukci stávající střechy je nejlepší použít posuvné tašky, které mají flexibilní laťování. U klasických drážkových tašek se vždy pokládka provádí tzv. na pevno.
- Ukládání okrajových tašek: Na stavbách se objevují i chyby při ukládání okrajových tašek. Stává se, že jsou uloženy bez dostatečné mezery mezi okrajem tašky a stěnou.
- Klempířské prvky: Pokud máte starší dům a chystáte se udělat výměnu poškozené krytiny, nezůstávejte jen u ní. Častou chybou je výměna jen viditelně poškozené krytiny, avšak s ponecháním na pohled bezproblémových klempířských výrobků ve snaze ušetřit. Toto se však časem může vymstít, protože klempířské plechy bývají poškozeny i na místech, kde to není na pohled vidět (ze spodní strany, v místě ohybu, pod krytinou).
Příklad rekonstrukce střechy s použitím bednění z palubek a OSB desek
Na začátku byl dům, který potřeboval rekonstrukci. Původní konstrukce domu a střechy: Obvodové nosné stěny jsou z plynosilikátových tvárnic. Suterénní stěny jsou pravděpodobně zděné z keramické cihly. Stropy jsou skládané pravděpodobně z hurdisků a přebetonované. Konstrukce krovu je tesařská. Stávající střecha je valbová. Krokve jsou ve středu podepřeny vaznicí, která je uložena na čtyřech sloupcích kotvených do stropní konstrukce. Ve stropní konstrukci bude dle předpokladu ocelová výměna, na kterou je sloupek uložen. Střechu domu budeme muset udělat novou se zachováním stávající konstrukce krovu.
Nejprve bylo potřeba odstranit starou střešní krytinu. Pod ní se objevila prkna s obrovským množstvím hřebíků a většina prken nebyla zrovna v dobré kondici. Po zhodnocení stavu padlo rozhodnutí, že než zdlouhavě ošetřovat každé prkno a vytahovat staré hřebíky, je efektivnější podbití rozebrat a nahradit novým. Volba padla na palubky. Ty se ještě před instalací na střechu natřely, aby se zvýšila jejich životnost a zamezilo se vtékání vody do spár, kde by došlo k rychlému trouchnivění. Samotné původní trámy byly v uspokojivém stavu, proto došlo pouze na jejich očištění a hloubkové namoření. Konce starých trámů se odřízly. Na pozdější nadkrokevní izolaci se nasadí falešné krokve, které střechu prodlouží. Mezi trámy a pohledovými palubkami tak vznikla mezera. Pozednice se dozdí cihlami a omítne. Palubky se začaly přibíjet na trámy od okraje střechy. Aby nezůstala střešní konstrukce odkrytá po celou dobu rekonstrukce, proti nepřízni počasí se zakrývala ochrannou plachtou a stará prkna se rozebírala po částech. Kvůli projektu, který do budoucna počítá s obytným podkrovím, bylo potřeba ubourat část původního zdiva pod střechou.
Na palubky se posléze natáhla parobrzda - tepelně izolační fólie, která má parotěsnou zábranu, a tedy dovolí prostupu vlhkosti a par z obytných místností ven, ale nepropustí vlhkost dovnitř. Parobrzda přesahuje přes okraj střechy. Přes okraj střechy byly nainstalovány falešné krokve. Jsou to části silných trámů, které vytvoří přesah střechy. Krokve byly zaříznuty a zabroušeny v úhlu podle sklonu střechy. Mezi ně se bude následně vkládat nadkrokevní izolace.
Byla použita PIR desky a vytvořena nadkrokevní izolace proto, aby se nezmenšil prostor v podkroví, který bude využit jako obytný. PIR desky mají ideální vlastnosti a systém pero-drážka jako palubky, takže se do sebe velmi dobře zasunou a izolace je velmi kvalitní. Mezi krokvemi se desky seřízly na požadované rozměry, což lze udělat obyčejnou tesařskou pilou. Následovalo dokonalé vyplnění spár PIR pěnou, která je na stejné bázi jako izolační desky. Protože se počítá s původním zděným komínem pro odvod spalin při topení, je potřeba i okolo něj provést izolaci. Okolí komínu se nejprve obestaví čedičovou vlnou, která izoluje teplo, a poté, co se doplní izolace, se celý vnější obvod komínu důkladně vypění PIR pěnou.
Dalším krokem bylo pokrytí střechy červenou ochrannou fólií. Je to tzv. vnější difúzní fólie, která větrotěsně zakryje střechu. Fólie se v místech překrytí zajistila lepicí páskou na namáhané spoje, aby se předešlo vytvoření tepelných mostů. Aby fólie neuletěla při náporu větru, byla provizorně zpevněna několika latěmi. Na červenou fólii se následně připevnily kontralatě, které slouží jako konstrukce pro pokládku bednění z OSB desek. Kontralatě se přišroubují velmi dlouhými vruty a přichytí se do původních trámů pod izolací.
Kompletní zakrytí střechy před samotnou pokládkou střešní krytiny zajistí OSB desky. Jsou díky svým vlastnostem takřka nezničitelné a využitelné prakticky všude. Desky se naskládají na střechu, ukotví vruty a přebytečný materiál se odřízne okružní pilou. Přes OSB desky se přetáhne poslední vrstva podkladního pásu a je možno začít pokládat střešní krytinu.
Byla vybrána EVROšablona, kosočtvercová hliníková krytina s povrchovou úpravou. Startovací šablony se připevňují do bednění pomocí konvexních hřebíků FeZn délky 25 mm. Na tyto zakládací šablony následně zasouváme do zámků samotné EVROšablony, které opět připevňujeme v horní části šablony konvexním hřebíkem FeZn 25 mm. Pokrývat lze zprava nebo zleva analogicky obdobně jako u eternitových desek se zkosenými rohy. Začne se od okraje střechy, kam se nasadí okapní lišta nebo zatahovací okapní lišta ze soupravy EVRO a na ní se položí první řada krytiny, která se označuje jako startovací řada. Než se začne pokládat střešní krytina, upevní se do OSB desek háky na okapy. Aby tyto háky nevystupovaly nad desky, zadlabou se přímo do desek a trámů pod nimi. Pak se již může pokračovat v pokládce směrem vzhůru ke hřebeni střechy. Mezitím, než se položí celá střecha, nainstaluje se střešní okno. Zde se musí doplnit další vrstva izolace v podobě pěny, kterou se vypění prostor mezi oknem a střechou a přes tuto izolaci se natáhne izolační fólie. Střešní krytina se pokládá rychle až ke hřebeni. Na nárožích a na hřeben se pak překryje plechovými větracími lištami a hřebenáčem. Výsledkem je hotová střecha s dlouhou životností a v moderním designu za pomoci nejnovějších trendů ve stavebnictví a pokládce střešních krytin.
Problematika správné pokládky střechy je náročná, proto ji konzultujte s odborníky a při její realizaci postupujte podle předpisů.
Orientační ceny materiálu a práce za m²
| Položka | Cena za m² (Kč) |
|---|---|
| Prkna (materiál) | 200 - 300 |
| OSB desky (materiál) | 250 - 350 |
| Práce (pokládka bednění) | 100 - 250 |
Celkové náklady na materiál se odvíjí od velikosti střechy a požadované tloušťky bednění. Cena práce závisí na lokalitě a zkušenostech řemeslníka. Většina firem nabízí na svých webových stránkách kalkulačky pro orientační výpočet ceny.
tags: #pokryti #strechy #prkna #informace