Dávno pryč je doba klasického nevzhledného lina. Dnešní PVC podlahy představují oblíbenou volbu pro moderní interiéry. Není divu - lino druhé generace je atraktivní, odolné a snadno se udržuje. Navíc i jeho pokládka je poměrně jednoduchá. Položit lino není žádná věda. Když dobře připravíte podklad, PVC správně naměříte a nezapomenete na pár jednoduchých pravidel, budete mít novou podlahu co by dup. Tento článek vám poskytne ucelený návod, jak kvalitně a efektivně položit PVC podlahu ve vašem domě či bytě.
1. Správný výběr PVC podlahy
Při výběru PVC podlahy se vedle vhodného dekoru zaměřte na kvalitu a technické parametry. Hlavním ukazatelem vám bude síla nášlapné vrstvy, která určuje odolnost a životnost podlahy. Vyšší zátěžová třída a robustnější nášlapná vrstva zaručují lepší výkon a vhodnost pro frekventovanější prostory, jako jsou obývací pokoje nebo kuchyně. Na druhé straně, pro méně zatěžované prostory, jako jsou ložnice nebo hostinské pokoje, postačí i levné PVC s nižší zátěžovou třídou. Při výběru vhodného PVC také zvažte, zda chcete pořídit variantu s textilní podložkou, která je ideální pro vyrovnávání drobných nerovností a zajištění lepšího akustického komfortu a tepelné izolace.
2. Příprava před pokládkou
2.1 Měření místnosti a plánování
Než se pustíte do samotného pokládání, je důležité přesně změřit místnost. Začněte tím, že pečlivě změříte délku a šířku místnosti, a to na několika místech, abyste případně odhalili, pokud by stěny nebyly dokonale rovné. Poznamenejte si tyto rozměry a při objednání nezapomeňte připočítat 5-10 cm navíc na každé straně jako rezervu. Na co rezervu, ptáte se? Například proto, že při řezání role existuje tolerance rozměru ±1 %. Také se může přihodit, že stěny nemusí být úplně přesně rovné a někdy se jedná o rozdíl jednotek cm. Pamatujte, že je vždy jednodušší krytinu trochu zkrátit, ale zvětšit se vám ji na místě už zajisté nepodaří.
Už při vybírání myslete na šířku role kupovaného PVC. Metrážové PVC se nabízí v několika různých šířích, role má nejčastěji 2, 3 a 4 m. Při měření tedy rovnou berte v úvahu, jaká šíře role bude pro váš prostor nejvhodnější. Často stačí zadat jen požadované rozměry místnosti a prodejce vám sám poradí, abyste nakoupili co nejekonomičtěji a s co nejmenším následným odpadem odřezků.
Pokud je místnost širší než šíře role vybraného lina, budete vedle sebe pokládat několik pruhů materiálu. V takovém případě je potřeba, aby vzor směřoval vždy stejným směrem a výsledek vypadal jednotně. Když objednáváte PVC se vzorem parket, ty vždy směřují podélně ve směru role - tzn. na délku role. Obecné pravidlo je, aby parkety směřovaly od dveří směrem do prostoru místnosti, aby když do místnosti vstoupíte, tak jste viděli parkety jak jdou rovně směrem od vás.
Čtěte také: Koberec na parkety: Návod krok za krokem
2.2 Aklimatizace PVC
Před zahájením montáže a během montáže zkontrolujte podlahovou krytinu z hlediska vad materiálu (poškození povrchu, vady vzoru, vady podkladu, rozdíly v barevných odstínech jednotlivých rolí, apod.). Zjistíte-li závady, přerušte montáž a informujte o dané vadě prodejce. Při nahlašování vady uveďte kódy vzoru, čísla šarží, rolí a množství podlahové krytiny. Tyto údaje jsou uvedeny na etiketách na obalu. Vždy bezpodmínečně dodržujte pokyny výrobce ohledně určení podlahových krytin. Před instalací zkontrolujte role podlahové krytiny z hlediska výrobních čísel. Všechny etikety výrobce si uschovejte až do ukončení instalace. Abyste zabránili rozdílům v odstínech, do každé z místností vždy vyberte podlahovou krytinu ze stejné výrobní šarže a pokládejte ji po směru rozvíjení role.
Než zahájíte pokládku, musíte materiál rozložit minimálně na 24 hodin do dané místnosti, kde se bude materiál instalovat, aby se PVC přizpůsobilo podmínkám prostředí. Usnadní se tak jeho instalace a manipulace s ním. Doporučujeme 24 hodin předem lino umístit do místnosti, kde ho budete pokládat. PVC je vyrobeno z plastu, který může z části reagovat na teplotu a vlhkost. Tím, že krytinu necháte adaptovat na klima místnosti, ji stabilizujete a snížíte riziko, že se po instalaci smrští nebo roztáhne. Aklimatizace také předchází deformacím a nerovnostem materiálu a zlepšuje přilnavost. Každý materiál totiž pracuje. Aby se vám s PVC dobře pracovalo, nejprve ho rozložte volně v místnosti, kde se chystáte pokládat novou podlahu. Tak se přizpůsobí okolním podmínkám jako jsou teplota a vlhkost. Obzvlášť jestli se do pokládání nové podlahy pouštíte v zimě, materiál se přirozeně rozpíná.
Ideální teplota by se v dané místnosti měla pohybovat okolo 18 °C. Místnost musí mít konstantní teplotu (minimálně 18 °C) po celou dobu tuhnutí lepidla, tj. 72 hodin. Pozor na velké prosklené plochy, které je nutné zastínit, aby nedošlo k výrazným výkyvům teplot pokládaného materiálu a podkladu během vysychání a tvrdnutí lepidla.
V případě podlahového topení je nutné před pokládkou nejméně 2 dny předem podlahové topení úplně vypnout a po celou dobu podlahářských prací udržet minimální teplotu v místnosti okolo 18 °C. Opětovné zapnutí je možné až po úplném vytvrdnutí lepidla, tj. 72 hodin. Pokud pokládáte lino/PVC na podlahové topení, zhruba 2 dny před pokládkou ho snižte na 15 °C. Případně topení úplně vypněte. Druhý den po položení začněte teplotu pomalu a postupně zvyšovat. Ideálně ne skokově, ale v několika dnech, než se opět dostanete na běžnou pokojovou teplotu.
Tabulka: Optimální podmínky pro pokládku PVC podlah
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Teplota podkladu | 15 - 22°C |
| Teplota vzduchu v místnosti | 17 - 25°C |
| Relativní vlhkost vzduchu | max. 75 % |
| Konstantní teplota při tuhnutí lepidla | min. 18 °C po dobu 72 hodin |
| Rovinnost podkladu (na 1 m) | max. 1 mm |
| Rovinnost podkladu (na 2 m) | max. 2 mm |
Tabulka: Maximální dovolená vlhkost podkladu (dle ČSN 744505)
| Typ potěru | Bez podlahového topení | S podlahovým topením |
|---|---|---|
| Cementový potěr (beton) | 2 % CM | 1,8 % CM |
| Potěr na bázi síranu vápenatého (anhydrit) | 0,5 % CM | 0,3 % CM |
2.3 Příprava podkladu
Příprava podkladu pro pokládku PVC je klíčová pro dosažení kvalitního a trvalého výsledku. Podklad je klíčovým faktorem životnosti PVC podlahy. Podklad musí být především rovný, suchý, čistý a pevný. Jakékoliv nerovnosti, praskliny nebo nečistoty mohou způsobit poškození nebo nerovnoměrné opotřebení PVC. Nerovnosti mohou výrazně ovlivnit výsledný vzhled a funkčnost podlahy, proto je nutné je vyrovnat nivelační stěrkou. Tento krok je zvláště důležitý v případě, že podkladový povrch obsahuje trhliny, důlky nebo jiné nerovnosti. Po aplikaci nivelační stěrky počkejte na její úplné vytvrzení a vyschnutí.
Čtěte také: Postup pokládky plovoucí podlahy
Dalším klíčovým krokem je důkladné odstranění veškerých nečistot, prachu a mastnoty z podkladu. Tím zajistíte, že lepidlo nebo lepicí páska, použitá pro upevnění PVC podlahy, bude mít co nejlepší přilnavost. Použijte vysavač a poté podklad důkladně otřete vlhkým hadříkem, abyste odstranili i ty nejmenší částice prachu. Na závěr nechte podklad dostatečně vyschnout, neboť vlhkost by mohla způsobit narušení adheze lepidla nebo deformaci podlahové krytiny.
Při pokládce podlahové krytiny vždy odstraňte z podkladu staré podlahové krytiny, PVC, koberce, linoleum, dlažbu, parkety, atd., až na čistý beton. Takto připravený podklad zbavte prachu, spáry vyplňte opravnou hmotou a poté penetrujte penetračním prostředkem a naneste vrstvu samonivelační hmoty. K montáži podlahových krytin můžete přistoupit po průzkumu vlhkosti podkladu. Výrobce doporučuje, aby vlhkost podkladu změřená metodou CM byla před instalací podlahové krytiny: dle platné normy ČSN EN 744505.
Ideálním podkladem je hladký beton, anhydrit, dlaždice nebo dobře upevněná dřevotříska. V určitých případech lze také pokládat na pevné podlahy jako vinyl nebo laminát, pokud jsou dobře vyrovnané, pevné a v dobrém stavu. Naopak se nedoporučuje pokládka na staré dřevěné podlahy, koberce nebo jiné měkké materiály, které by mohly negativně ovlivnit stabilitu a životnost PVC. Položit PVC na koberec vám určitě nedoporučujeme. Položení PVC na jiné PVC je možná o něco málo lepší, ale tuto variantu vám ani tak doporučit nemůžeme z podobného principu.
Pokud budete pokládat PVC s filcem, nároky na podklad nejsou tak přísné - filc do sebe dokáže malé nerovnosti povrchu zčásti pohltit. Filc má tu výhodu, že dobře přilne na podkladu a má větší toleranci „pohltit“ drobné nerovnosti. Podkladový povrch tak nemusí být úplně dokonale rovný. Dávejte však pozor na vlhkost a kontakt s vodou. Filc není možné mít v prostorech s vysokou vlhkostí, nebo kde by docházelo ke kontaktu s vodou. Při dlouhodobém kontaktu s vodou filc ztrácí své vlastnosti a PVC se stává nepoužitelným. Proto je PVC s filcem nevhodné např. do koupelny.
Pěna je velmi měkká a na rozdíl od filcu jí nevadí styk s vodou, takže si ji můžete dát i do koupelny. Rovněž si poradí a pohltí do sebe mírné nerovnosti, takže podklad nemusí být úplně dokonale rovný. Pěna je ještě o trochu měkčí než filc, takže i samotná podlaha bude o něco málo pružnější a nebude tak tvrdá. Tato PVC bývají více zátěžová a hodně toho snesou, ale mají i vyšší nároky na rovnost povrchu při pokládce než např. filc. V těchto případech je důležité mít opravdu rovný povrch a při výskytu nerovností, doporučujeme místnost vystěrkovat. V případě, že máte podklad s většími nerovnostmi, doporučujeme pro vyrovnání udělat tzv. vystěrkování - tzn. dokonalé vyhlazení povrchu.
Čtěte také: Betonový podklad pro zámkovou dlažbu
2.4 Směr pokládky
Volba směru pokládky PVC podlahy je důležitá pro vizuální efekt, který místnost získá. Směrováním podlahy podélně prostor opticky prodloužíte, zatímco pokládkou napříč místnost opticky rozšíříte. Vezměte v úvahu také rozměry místnosti a její osvětlení, abyste dosáhli co nejlepších výsledků. Správným výběrem směru pokládky přispějete k estetické harmonii a zvýšíte celkovou přitažlivost prostoru. Pokud podlaha navazuje na schody, doporučujeme směrovat podlahové dílce souběžně se schodištěm pro vizuální kontinuitu. V případě atypického půdorysu můžete upravit směr pokládky tak, abyste podtrhli unikátní charakter místnosti a zároveň si usnadnili instalaci. Dodržujte směr kladených pásů dle předpisu výrobce krytiny (jednosměrné nebo protisměrné pokládání). Ujistěte se, že veškeré pásy jsou pokládány ve směru tisku (směr, v jakém se odvíjí role). V případě dekoru prken a dlažby doporučujeme pásy podlahoviny pokládat ve stejném směru.
3. Metody pokládky PVC
3.1 Volná pokládka
Pokládka PVC podlahy na volno, tedy bez lepidla a fixační pásky, je jednoduchá a vhodná především pro menší místnosti, kde není očekáváno velké zatížení podlahy. Většinou se touto metodou dá položit PVC v bytech a rodinných domech. Po rozbalení je potřeba podlahu rozložit na požadované místo a nechat ji volně ležet, aby se narovnala. Jakmile je PVC připraveno, přiloží se ke stěně s mírným přesahem. Přesahy podél stěn je nutné přesně oříznout ostrým nebo odlamovacím nožem. Tato metoda nabízí výhodu v podobě jednoduché demontáže, což je praktické při potřebě rychlé změny dekoru nebo při stěhování.
3.2 Fixace oboustrannou páskou
Pro domácí použití se jedná o nejběžnější způsob fixace, hodí se též do méně zatěžovaných místností. Je snazší než celoplošné lepení, ušetříte s ním čas i peníze, a pokud budete jednou krytinu měnit, bude její odstranění jednodušší. Na druhou stranu připevnění není tak pevné, jako když použijete lepidlo. Oboustrannou pásku nejprve přilepte po obvodu místnosti. Další body fixace lina páskou jsou uprostřed místnosti a také v místech nejvyšší zátěže. Stáhněte z pásky ochranné folie a lino na pásku pomalu a pečlivě položte a pořádně přitlačte. Oboustranná lepicí páska je vhodná k upevnění více pruhů lina vedle sebe. V takovém případě položíte první pás lina, spoj podlepíte oboustrannou páskou, ze které strhnete ochranou folii, aby začala lepit i z druhé strany. Jako alternativu k lepidlu můžete využít pevnou oboustrannou lepicí pásku. Ta poskytuje dostatečnou přilnavost, zatímco stále umožňuje relativně snadnou demontáž.
3.3 Lepení lepidlem (celoplošné lepení)
Lepení lepidlem je nejjistější připevnění PVC k podkladu a doporučujeme jej hlavně do hodně zatěžovaných místností. Zátěžové PVC podlahy určené pro komerční a veřejné prostory se vždy pokládají celoplošným lepením. Lepidlo zabrání tomu, aby se na PVC vlivem používání vytvořily boule nebo se krytina posunula. Pro uchování vysoké kvality podlahových krytin a jejich dlouhou životnost je nutno přilepit ji na celé ploše speciálními lepidly. K lepení podlahové krytiny k podkladu použijte disperzní lepidla a na podlahové lišty použijte kontaktní lepidlo. Výrobce nedoporučuje používat k lepení podlahové krytiny lepidla na rozpouštědlové bázi. Při použití vyrovnávacích hmot, penetračních prostředků i při lepení používejte prostředky speciálně určené pro elastické podlahové krytiny a bezpodmínečně dodržujte pokyny a upozornění výrobce, které jsou uvedeny na obalu.
Výběr správného lepidla závisí na druhu podkladu a způsobu využití podlahy. Disperzní lepidla se hodí pro savé podklady, zatímco dvousložková polyuretanová nebo epoxidová lepidla jsou vhodná pro nesavé povrchy nebo místa s vyšší vlhkostí.
Podlaha se rozloží na požadované místo a přesně se ořízne podle stěn a překážek. Následuje nanášení lepidla, které se provádí ozubenou stěrkou, přičemž velikost zubů závisí na druhu lepidla a PVC. Po připravení lepidlové vrstvy se PVC opatrně položí a vyhladí válečkem nebo hladítkem, aby se odstranily vzduchové bubliny a zajistilo dokonalé spojení s podkladem. Postupuje se od středu místnosti ke krajům.
V malých místnostech, jako jsou koupelna či WC, přiloženou podlahovou krytinu nejlépe sundejte, naneste lepidlo zoubkovanou špachtlí, počkejte až proschne - dle pokynů výrobce - a poté celý pás položte znovu. Začněte od nejdelší strany a při pokládání kontrolujte, zda krytina dobře přiléhá ke zdi a jiným pevným prvkům.
Ve velkých místnostech je nutno lepit krytinu po etapách, zejména pokud spojujete dva pásy podlahové krytiny. Při pokládce položte na obě sousedící části závaží, která zajistí, aby se pásy neposouvaly. Polovinu pásů odvíjejte na druhou stranu, čímž si odkryjete zhruba polovinu místnosti. Na odkrytou část podkladu naneste vhodné lepidlo pomocí zoubkované špachtle (dle pokynů výrobce lepidla). Vrstva lepidla musí být rovnoměrná, bez tlustých míst, snažtese nanést lepidlo na celou plochu. Podle teploty a typu lepidla počkejte 10 - 20 minut. Odhrnuté části pásů obraťte zpět na místo a rovnoměrně přitlačte k podkladu - od středu směrem k okrajům a poté podél spojovací čáry obou pásů a kolem okrajů. Sundejte závaží a analogicky přilepte zbývající část podlahové krytiny. Pokud v místě spojení dvou pásů dojde k vytlačení lepidla, okamžitě jej setřete mokrým hadříkem. Při lepení se řiďte pokyny výrobce lepidla, které jsou uvedeny na obalu. Uzavřené místnosti po pokládce podlahové krytiny větrejte, aby zmizel specifický zápach.
Podlaha je pochozí přibližně po 24 hodinách, ale plné zatížení se doporučuje až po 48 hodinách, aby se zajistila maximální pevnost spoje.
4. Spojování PVC pásů
Napojování dvou kusů PVC podlahy je klíčové pro dosažení estetického vzhledu a funkčnosti podlahy. Správně provedený spoj by měl být téměř neviditelný a zároveň zabránit pronikání nečistot a vlhkosti. I když PVC k podlaze lepíte, do nezabezpečených spojů by se časem mohly dostat nečistoty. Proto je lepší všechny spoje svařit. Ideální samozřejmě je se případnému spojování PVC úplně vyhnout. Proto je důležité vždy dbát na správné změření místnosti.
Základem je pohlídat si, aby všechny pásy, které budete k sobě napojovat, pocházely ze stejné výrobní role (šarže). I když jde o stejný dekor, jednotlivé role se mohou jemně lišit odstínem. Stejně tak výrazně nedoporučujeme napojovat pásy z různých šíří (například 300 a 400 cm). Při pokládce více kusů PVC v unidekoru vedle sebe je nutno u šíře 400 cm jednotlivé kusy otáčet o 180 stupňů, jinak dochází k rozdílnému odstínovému efektu. Toto neplatí pro unidekory v šířích 200 cm a 300 cm, které se pokládají ve stejném směru. U standardních dřevěných dekorů pokládejte pásy PVC vždy stejným směrem.
4.1 Metoda dvojitého řezu
Nejčastějším způsobem spojování je takzvaný dvojitý řez, který je vhodný pro domácnosti a méně namáhané prostory. Nejprve se oba pásy PVC položí tak, aby se překrývaly přibližně o 3 až 5 cm. Pokud se podlaha lepí, nanese se pod ni lepidlo, jinak se materiál stabilizuje zatížením. Následně se pomocí pravítka a ostrého nože provede rovný řez skrz oba překryté kusy současně. Po odstranění přebytečných odřezků vznikne přesný spoj, který dokonale zapadne. Pokud je PVC lepené, spoj se ještě přitlačí válečkem. Nakonec se podlaha zatíží a nechá se alespoň 24 hodin nepochozí, aby se spoj správně usadil.
4.2 Studené svařování
Pro místnosti v domácím prostředí, byty a méně používané prostory, většinou dostačuje studený spoj PVC krytiny pomocí svařovací tekutiny. Tato metoda je jednodušší a levnější než horkovzdušné svařování. Svařování PVC podlahy zastudena zvládnete i bez speciálního podlahářského vybavení. Využívá se speciální lepidlo na PVC spoje, které chemicky spojí hrany podlahy. Lepidlo se nanese do spáry mezi pásy PVC a po zaschnutí vytvoří pevný a vodotěsný spoj. Spojené pásy se po dostatečném vytvrzení lepidla nejčastěji „svařují“ za studena.
Pro maximální pevnost spoje je potřeba, aby mezi spojovanou podlahou byla pouze těsná spára. K tomu budete potřebovat oboustrannou lepicí pásku a pastu pro svařování PVC za studena. Před samotným svařováním musíte provést tzv. „dvojitý řez“. Kusy PVC podlahy musí přiléhat: Aby bylo spojení co nejlepší, přeložte jednu část PVC podlahy přes druhou (postačí tak 3 cm). Pak jedním rozhodným tahem prořízněte obě části PVC podlahy - výsledkem by měly být opravdu k sobě přiléhající krytiny. Pro dokonale rovný a přesný řez použijte rolovací ocelový lineár. Ostrým kolečkovým hákovým či zalamovacím nožem proveďte řez.
Podlahu přeložte (tj. položte oba pásy na sebe s několika centimetrovým překryvem) a spoj kvalitně přelepte oboustrannou páskou, abyste povrch PVC ochránili před poleptáním. Pak do něj hluboko vtlačte špičku nože a následně nůž veďte spojením - tak pásku bezpečně a snadno proříznete. Nebo můžete páskou přelepit oblast řezu obou pásů, spodního i vrchního, a poté provést spojovací řez. Nyní odstraňte odříznuté pásky PVC a můžete přistoupit ke svařování.
Připravte si okraje lina: Nejprve je důkladně očistěte. Nezapomeňte také na odmaštění. Pod PVC krytinu podlepte speciální papírovou pásku, která teď poslouží jako ochrana před zatečením svařovací tekutiny pod podlahu. Přiložte horní část PVC krytiny ke spodní, nyní budou už v jedné rovině u sebe. Na obou částech spojované PVC podlahy je stále papírová páska, která na nich zůstala nalepená po odříznutí přesahu. Páska poslouží jako ochrana před znečištěním povrchu PVC krytiny. Otevřete tubu a aplikujte svařovací tekutinu pro svařování za studena, typ A, pomocí kovového hrotu do těsné spáry. Tekutinu aplikujte do hloubky, aby vyplnila celý prostor spáry a spoj byl pak pevný. Tuba T je vhodná na PVC s filcem, naopak tuba A je určena pro PVC bez filcu. Svařovací tekutina zaschne asi za 5 minut. Nechte prostředek zaschnout: To, jak dlouho to trvá, závisí na typu prostředku na svařování zastudena. Závěrem už jen odstraňte lepicí pásku z nyní vodotěsného a téměř neviditelného spoje. Pro svařování spojů a opravy spár se používají speciální chemické přípravky určené přímo pro PVC podlahy.
4.3 Horké svařování
Pro namáhané prostory, jako jsou komerční objekty nebo nemocnice, je vhodnější svařování spojů. Horké svařování se provádí pomocí speciální svařovací pistole a svařovací šňůry. Svařování horkým svárem je nejpevnější variantou, jak PVC podlahu spojit. Pro horkovzdušné svařování podlaháři používají horkovzdušnou pistoli s tryskou a nástavcem, se zavedenou svařovací šňůrou nebo PVC drátem. Svařovací PVC šňůry existují jednobarevné i reflexní. V takovém případě je spoj viditelný, což může být součástí dekorace.
Při horkém svařování v jedné ruce držíte svařovací šňůru, ve druhé svařovací pistoli. Ta má nástavec - svařovací hubici či botku, do které je svařovací šňůra nebo drát zavedená. Nejprve se mezi pásy PVC vyfrézuje mělký žlábek, do kterého se následně vkládá zahřátá svařovací šňůra. Teplem se šňůra roztaví a spojí oba kusy podlahoviny. Všechny tři části se díky horkému vzduchu spojí k sobě a vznikne pevný spoj. Pokud svár uděláte kvalitně, docílíte permanentního, vodotěsného spojení.
Svařování spojů za tepla by se mělo provádět druhý den po nalepení PVC. DŮLEŽITÉ: Nesvařujte dokud ještě lepidlo není úplně vytvrdlé (vyčkejte 24-48 hodin). Před svařováním udělejte na spojích drážky do 2/3 tloušťky materiálů pomocí ručního drážkovacího nástroje nebo strojové frézy. Svařujte horkým vzduchem s použitím svařovací trysky. Další možností je svařování za tepla pomocí svařovací šňůry v barevném dekoru PVC. Horkovzdušné svařování nechte na profíky, protože tato metoda je rozhodně pevnější než svařování zastudena a vyžaduje zručnost a zkušenosti. Obě metody zajistí pevné a kvalitní spojení PVC podlahy.
5. Dokončovací práce
Po položení PVC podlahy je důležité správně zakončit její okraje, aby byla podlaha nejen estetická, ale také funkční a chráněná proti mechanickému poškození či vlhkosti. Nejprve je nutné zajistit, aby byl PVC povrch dokonale usazen a rovnoměrně rozprostřen po celé ploše místnosti. Lino rozviňte a rozložte na podlahu. Zařízněte jej podle stěn podlahářským nebo kobercovým nožem. Na pomoc při řezání si vezměte ocelový lineár, ať máte řez co nejpřesnější.
U stěn je vhodné ponechat malou dilatační mezeru, přibližně 1 až 2 mm. Po obvodu místnosti musí být ponechána dilatační mezera minimálně 5 mm. U stěn můžete nechat několik mm mezeru (tzv. dilatační spáru), která zabezpečí, že v případě roztahování PVC v důsledku zvýšených teplot bude mít lino kam se roztáhnout a nebude vytvářet nerovnosti nebo boule. Rozloženou a aklimatizovanou PVC podlahu u stěn zařízněte. Mezi stěnou a PVC by měla být dilatace. PVC se nesmí opírat o stěnu nebo konstrukční prvky.
Nejběžnějším způsobem zakončení podlahy je instalace soklových lišt. Dilatační spára po obvodu místnosti se zakrývá soklovou lištou upevněnou ke stěně. Ty mohou být plastové, dřevěné nebo MDF (středně hustá dřevovláknitá deska), přičemž plastové lišty jsou nejčastější, protože se snadno instalují a často mají i vnitřní drážku pro vedení kabelů. Lišty se připevňují buď lepením, šroubováním nebo nacvaknutím na speciální montážní lištový profil. Následně zakryjte mezery - dilatační spáry po okrajích místnosti obvodovými lištami a přechodovým profilem. Do obvodových lišt s kanálkem také jednoduše schováte kabely od elektroniky. Uvnitř lišty se nachází kanálek, kterým můžete provést jakýkoliv kabel.
Alternativou k lištám je zakončení pomocí pružného nebo silikonového tmelu, což je vhodné zejména v prostorách, kde se vyžaduje vodotěsnost, například v koupelnách nebo kuchyních. V případě, že se PVC napojuje na jiný typ podlahové krytiny, například dlažbu nebo koberec, je vhodné použít přechodové lišty nebo profily. Ty pomáhají vyrovnat výškové rozdíly mezi podlahami a zajistit plynulý přechod bez nebezpečných hran, které by mohly způsobit zakopnutí. Přechodové lišty zabraňují vnikání nečistot pod podlahové krytiny, třepení koberců, nechtěnému zvedání okrajů krytin a možnému zakopnutí. Správné zakončení pokládky PVC nejen prodlouží životnost podlahy, ale také přispěje k celkovému vzhledu místnosti.
tags: #pokladka #pvc #spoj #postup