Pohledový beton jako stavební materiál lze v současné době v České republice stále ještě považovat za nový materiál. Každá stavba stojí na pevných základech, ale svou pravou sílu ukazuje až v detailech. Jedním z nejdůležitějších prvků každé budovy jsou bezesporu stropní konstrukce. Ty rozhodují nejen o stabilitě celého objektu, ale i o jeho funkčnosti, akustice a možnosti vnitřního uspořádání.
Následující řádky přibližují odborné veřejnosti možná rizika vznikající při výstavbě konstrukcí z pohledového betonu a návod, jak těmto rizikům předcházet, případně jak vzniklé vady napravit. Příčiny vad a poruch pohledového betonu bývají různé, z čehož vyplývají i následné kroky, jak těmto poruchám předcházet.
Realizace monolitických konstrukcí
Bednění je jedním z mnoha faktorů, které se při realizaci monolitických konstrukcí podílejí na konečném vzhledu povrchu betonu. U viditelných ploch je přímo nástrojem k dosažení požadovaného vzhledu betonu. Při realizaci monolitických konstrukcí, které mají pouze nosnou funkci, je nutno z hlediska bednění vyhovět podmínkám pro rovinnost a provádění konstrukcí, např. ČSN P ENV 13670 - 1, ČSN 73 0210 - 2.
U viditelných ploch využívá architekt vlivu bednění na povrch k vyjádření určitého výtvarného záměru, např. Otisk rámového bednění Framax Xlife (foto: Česká Doka bednicí technika, spol. s r. Bednění je tedy nutno navrhnout a sestavit tak, aby splnilo vlastní technické požadavky a zároveň bylo dosaženo předem definovaného vzhledu povrchu betonu. Podle konkrétních požadavků na povrch se bednění pro pohledové betony může výrazně odlišovat od běžného bednění pro monolitické konstrukce.
Volba bednicího systému podle požadavků na povrch ovlivňuje cenu i průběh realizace stavebního díla. Proto je nezbytné požadované vlastnosti povrchu řádně popsat. Rámové bednění Framax Xlife a jeho otisk (foto: Česká Doka bednicí technika, spol. s r. Z některých požadavků na vlastnosti povrchu betonu nemusí být zcela zřejmé, do jaké míry je ovlivní bednicí systém potřebný k realizaci.
Čtěte také: Pohledový beton a uzavírací nátěr
Detail otisku rámu Framax Xlife (foto: Česká Doka bednicí technika, spol. s r. Deska Framax Xlife (foto: Česká Doka bednicí technika, spol. s r. Obecně se bednění rozlišuje na rámové, nosníkové a individuální. Každý z těchto systémů má specifický vliv na tvar konstrukce, strukturu povrchu a členění betonových ploch. Každé bednění otiskne do betonu svoje nosné prvky, např.
S ohledem na životnost, snadnou manipulaci a flexibilitu, krátké montážní doby, termíny dodání a možnost pronájmu je efektivnější použití rámových (systémových) a nosníkových bednění. Individuální bednění je naopak možno dokonale přizpůsobit požadovanému tvaru a povrchu.
Rámové bednění
Nosný prvek rámového bednění tvoří ocelový, příp. hliníkový rám, v němž je osazena překližka potažená pryskyřicí nebo plastem. Jednotlivé prvky se mezi sebou spojují pomocí upínačů. Rám přesahuje překližku a zřetelně se otiskuje do betonu. Otisk rámu je výhodné použít pro členění ploch. Velikost rámových prvků a rastr spínacích míst jsou dány systémem a nelze je měnit. Pro potřeby pohledového betonu se zpravidla stanovuje tzv. spárořez, tedy přesné umístění jednotlivých prvků bednění.
Prvky se umísťují nastojato i naležato. Rámové bednění je možno použít i jako nosný systém a plášť bednění vytvořit např. vložením matric, dřevěných prvků nebo bednicích desek (na povrchu betonu pak není zřetelný otisk rámu). Potažení rámového bednění TRIO Struktur bednicí deskou (foto: PERI, spol. s r. Potažení rámového bednění TRIO Struktur bednicí deskou - výsledek (foto: PERI, spol. s r.
Nosníkové bednění
Nosný systém tvoří dřevěné nosníky a ocelové profily. Plášť bednění je volitelný, např. třívrstvá laťovka, překližka, hoblovaná/nehoblovaná prkna apod. Na povrchu bednění se otiskují pouze spáry mezi bednicími deskami. Bednění lze s ohledem na statické vlastnosti jednotlivých prvků přizpůsobit různým požadavkům na členění ploch, rastr spínacích míst nebo max. tlak betonové směsi (např. při použití samozhutnitelných betonů). Pro montáž nosníkového bednění je nutné kromě plánů nasazení zhotovit i výrobní výkresy.
Čtěte také: Možnosti využití pohledového betonu
Nosníkové bednění VARIO (foto: PERI, spol. s r. Výsledný povrch z bednění VARIO (foto: PERI, spol. s r. Nosníkové bednění TOP 50 (foto: Česká Doka bednicí technika, spol. s r.
Individuální bednění
Nosný systém tvoří zpravidla prvky nosníkového bednění doplněné o prvky vyrobené speciálně pro betonáž konkrétní konstrukce, např. ramenáty nebo atypické ocelové díly. Individuální bednění se používá zejména pro bednění dříků a hlav mostních pilířů, atypických tvarů pozemních i inženýrských staveb nebo betonových architektonických prvků. Geometrie, rastr spínání, plášť bednění i max. tlak betonu jsou volitelné, při návrhu je nutno respektovat statické možnosti jednotlivých prvků bednění.
Individuální bednění stanice metra Střížkov (foto: Česká Doka bednicí technika, spol. s r. Individuální bednění stanice metra Střížkov - výsledek (foto: Česká Doka bednicí technika, spol. s r.
Detaily a řešení
Často diskutovaným problémem, který v podstatě nemá řešení, je přesné zalícování dvou sousedních desek v bednicím prvku. Přijímáním vlhkosti z betonu dochází zejména poblíž hran k bobtnání desky, což způsobuje vzájemný posun desek. Nejjednodušší prevencí je minimalizovat počet těchto spár. Obecně se doporučuje dávat přednost svislým spárám před vodorovnými.
Dalším tématem k diskusi je způsob těsnění spár mezi jednotlivými prvky bednění. Ve většině případů se spáry netěsní a prvky jsou k sobě pouze stlačeny běžnými spojovacími prostředky, což může mít za následek lehký únik cementového mléka a vznik mapy kolem spáry. Do spáry je možné přidat těsnící pásek, spoj řešit na pero a drážku, nebo spáru přiznat vložením krycí lišty (negativní otisk na betonu).
Čtěte také: Moderní využití pohledového betonu
Před realizací je vhodné zpracovat výkresy členění pohledových ploch, tzv. spárořezy. Na těchto výkresech by měl být vidět otisk rámů nebo spojů bednicích desek (podle druhu použitého bednění), rastr spínacích míst, průběh spár apod. V případě potřeby také řešení hran konstrukcí, způsob uzavření otvorů po spínání a řešení přiznaných spár.
Všechny hrany konstrukcí se obvykle srážejí lištou. Provádění ostrých hran je náročné (únik cementového mléka) a při odbedňování nebo pozdějším užívání objektu může dojít k jejich olámání. Zvláštní pozornost vyžaduje řešení pracovních spár. Při návrhu je třeba posuzovat umístění a proveditelnost spáry z hlediska statiky konstrukce, vzhledu i způsobu bednění a těsnění.
Problematické bývají zejména spáry mezi stěnou a stropem. Spáry je možno těsnit vhodnými prostředky, nebo je přiznat vložením lišty do bednění. Lišty však mohou omezovat odchod vzduchu při hutnění betonu, což může vést ke vzniku pórů a dutin v betonu.
Výsledek ze sloupového systému Quattro (foto: PERI, spol. s r. Výsledek ze sloupového bednění SRS (foto: PERI, spol. s r.
Výběr pláště bednění
Výběr pláště bednění má zásadní vliv na charakter pohledové plochy. Mezi nasákavé patří např. hoblovaná/nehoblovaná prkna, palubky a povrchově neupravené překližky. Používají se zejména pro výraznou strukturu povrchu betonu. Vlastnosti těchto materiálů bývají velmi různé a mění se v průběhu nasazení na stavbě.
Postupné přijímání vlhkosti má za následek rozdílné odstíny šedi jednotlivých taktů betonáže. Vyrovnaných výsledků lze dosáhnout ošetřením pláště bednění cementovým mlékem před prvním nasazením bednění. U těchto plášťů je obzvláště důležité správné skladování.
Částečně nasákavé jsou zejména třívrstvé desky s povrchovou úpravou močovino-melaminovou pryskyřicí. Tyto desky tolerují drobné chyby při zpracování betonu a nanášení odbedňovacího prostředku. Zanechávají na povrchu betonu slabou strukturu dřeva, ve které se ztrácí drobné vzduchové póry a jiné vady povrchu. Nařezáním desek na pruhy lze dosáhnout efektu pláště bednění z prken, ale se stabilnějšími vlastnostmi.
Nízkou nasákavost vykazují překližkové desky s povrchovou úpravou z fenolické pryskyřice v běžných gramážích 120 resp. 240 g/m2. Tyto desky vytváří hladký povrch betonu. U překližek je nutno počítat s možností vzniku ripplingu, tzn. drobného zvlnění povrchových vrstev desky při prvních dvou až třech nasazeních. Po vyrovnání vlhkosti v desce se zvlnění ztratí.
Desky s plastovým povrchem (polypropylen) vytváří hladký, lesklý a velmi rovnoměrný povrch betonu, odpadá možnost ripplingu. Nenasákavé bednicí pláště netolerují chyby při zpracovávání betonu, zdůrazňují rozdíly v odstínech betonové směsi, mramorování a vzduchové póry. Jsou obzvlášť náchylné na předávkování odbedňovacího prostředku.
Pro hospodárnost bednění je nutné zajistit jeho dostatečnou obrátkovost (počet nasazení bednění za měsíc), aby náklady na m2 bedněné plochy byly co nejnižší. U projektů s pohledovým betonem bývá vzhledem k náročnějším postupům obrátkovost malá. Systémová bednění sestavená podle požadavků na vzhled většinou nejsou optimálně vytížena.
Požadavky na vzhled pohledové plochy
Vzhled pohledové plochy musí být dostatečně a včas popsán. Od něj se pak odvíjí výběr bednicího systému, receptury betonu, technologické postupy a cena stavebního díla. Při dobré koordinaci lze také odhalit různé neproveditelné představy a požadavky, nebo jejich neúměrnou finanční náročnost.
Pokud je zadávací dokumentace buď záměrně, nebo z neznalosti nedostatečná, nejasná nebo neúplná, dává objednavateli velký prostor k případným reklamacím. Na dodavatele stavebních prací se pak přenáší riziko a neúměrná zodpovědnost.
Nezbytné je dohodnout se na způsobu posuzování hotové konstrukce s využitím např. referenční plochy, srovnatelné stavby, zahraničních norem např. ÖNORM B2211. Hodnocení výsledku se úzce váže na pozorovací vzdálenost (vzdálenost, ze které bude konstrukce běžně viděna během užívání objektu).
Asi nejlepším způsobem, jak definovat vzhled pohledových konstrukcí, je vyhotovení vzorové (referenční) plochy odpovídající velikosti v podmínkách stavby.
Zvláštní opatření při přípravě, sestavování, skladování a údržbě bednění
Bednění pro pohledové betony vyžaduje zvláštní opatření při přípravě, sestavování, skladování a údržbě.
- Těsnost bednění - bednění je nutno sestavit tak, aby bylo dokonale těsné, únik cementového tmele vážně znehodnocuje povrch betonu. Nutné je také těsnění vodorovných a svislých spár (napojení taktů betonáže).
- Ošetřování bednění - bednění je nutno udržovat dokonale čisté. Všechny nečistoty na bednění se negativně projeví na povrchu betonu. Nanášení odbedňovacího prostředku na zbytky betonu a cementového závoje významně ovlivňuje jeho funkci, dochází ke zvýšené tvorbě pórů. Bednění se nesmí při čištění mechanicky poškodit. Vhodné je (zejména u bednicích desek s plastovým povrchem) čištění vysokotlakou vodou.
- Ochrana smontovaného bednění před znečištěním - v pohledových konstrukcích jsou často vedeny různé instalace (elektroinstalace, hasící systémy, systémy vytápění apod.). Jejich uložení do bednění před betonáží velmi prodlužuje dobu, po kterou musí bednění stát na místě, a tím se zvětšuje riziko znečištění nejen od prachu a pracovníků, ale hlavně od korodující výztuže. Řešením může být ochrana před povětrnostními vlivy (např.
- Skladování bednění - pokud bednění není nasazeno, je nutné ho chránit před povětrnostními vlivy, zejména slunečním zářením. Zvláště u nasákavého bednicího pláště dochází ke snížení vlhkosti, které se v dalším nasazení bednění projeví jiným odstínem betonu. K místní změně vlhkosti dochází i při delším položení předmětů na skladovaném bednění (výztuž, hranoly, kotevní matky apod.).
- Vyškolený a odpovědný personál - většina chyb je způsobena lidským faktorem.
- Používání stejnorodého a stejně opotřebeného bednění - nasazení nestejnorodého a různě opotřebeného bednění se projevuje rozdílnou strukturou povrchu a různými odstíny betonu (rozdílná nasákavost).
- Zamezení vzniku nestejnoměrné savosti bednicího pláště - např. popsáním (očíslováním) bednicího dílce barvou, nebo nevhodně zvoleným prokladem pro transport bednění.
- Odbedňovací prostředek - je nutné správně používat vhodný odbedňovací prostředek. Vždy je nutno sladit typ odbedňovacího prostředku s použitým bedněním (materiál, nasákavost), betonovou směsí a okolní teplotou. Nanášet jej rovnoměrně v co nejmenší vrstvě, používat postřikovač a vhodnou plochou trysku. Před uložením betonu nechat prostředek předepsanou dobu odvětrat. Po nanesení odbedňovacího prostředku chránit bednění před znečištěním (prach, kouř).
Náročnost realizace betonových konstrukcí
Realizace betonových konstrukcí se specifickými požadavky na vzhled je technicky, časově i finančně náročná. V současné době se opakovaně setkáváme s obecným požadavkem na realizaci betonových konstrukcí „v pohledové kvalitě“. Požadavek nedefinované „pohledové kvality“ většinou vede ke snaze o dosažení dokonale hladkých povrchů, často bez návaznosti na celkové architektonické řešení stavby. Realizace takových ploch je nejnáročnější a vedle zklamání z konečného výsledku přináší plýtvání silami i finančními prostředky.
Časté chyby a jak jim předcházet
Často se stává, že bednění nebylo dostatečně kvalitně provedeno a výsledné tolerance rovinnosti povrchu betonové konstrukce neodpovídají příslušným normám nebo projektové dokumentaci. Na zvýšené deformace povrchu betonu má také vliv větší vlhkost bednicího pláště - ať už způsobená nedostatečným vyschnutím desek po předchozím nasazení nebo vlivem deštivého počasí.
Další poruchy můžou nastat, pokud při montáži bednění nebyly dostatečně ošetřeny hrany bednicích desek. Problematickým místem je i styk bednicích desek, který nebyl dostatečně těsně proveden nebo dodatečně utěsněn a v průběhu betonáže došlo k výronům cementového mléka těmito mezerami.
Chybou, jejíž příčinou je nesprávné bednění, je i použití desek s poškozenými hranami či vadami v ploše, což způsobuje obtisk těchto vad na povrchu. Na špatném výsledku se podepíše i to, nejsou-li použity doplňkové prvky - rohové lišty, přechodové lišty (mezi betonářskými úseky, resp. v místě dilatací, těsnicí pásky).
Při aplikaci odbedňovacího oleje dochází ke dvěma extrémům - buď je odbedňovací prostředek nanesen na bednicí plášť v nedostatečném, nebo naopak příliš velkém množství. Nanesení nedostatečného množství odbedňovacího oleje má za následek přichycení betonu k plášti bednění. Při odbedňování pak dochází k odloupnutí povrchové vrstvy betonu. Je-li naopak použito příliš velké množství odbedňovacího prostředku, potom po odbednění na povrchu betonové konstrukce zůstanou různobarevné skvrny (většinou odstíny žluté až žlutohnědé). Tyto skvrny lze po odbednění poměrně snadno odstranit vodou a jemným ocelovým kartáčem.
Nezřídka se stává, že v průběhu armovacích prací není dodrženo předepsané krytí výztuže, což má za následek prokreslení výztuže na povrch betonové konstrukce, nebo dojde k jejímu stlačení během betonáže či jinému vyosení z předem vymezené polohy. Při vyvazování výztuže je vhodné použít povrchově upravený (např. U většiny staveb z monolitického železobetonu jsou jednotlivé konstrukce z hlediska provádění rozděleny na betonářské záběry.
Tyto záběry se betonují postupně po sobě. Výztuž však musí z betonovaného záběru vyčnívat, aby se výztuž dalšího záběru mohla napojit. Vzhledem k časovému odstupu betonáže sousedních záběrů je potřeba vyčnívající výztuž chránit proti korozi, aby rez nestékala po vybetonované konstrukci.
U stropních konstrukcí se distanční podložky v průběhu provádění výztuže otisknou do pláště bednění (při použití dřevěného pláště bednění - desky, prkna). Protlačené části distančních podložek jsou potom na povrchu betonu viditelné. Tento efekt vzniká převážně v důsledku malého množství nebo nevhodném druhu distančních podložek, při velkém stupni vyztužení (velké rozpony stropní konstrukce) a když plášť bednění nasákne vodou, což má za následek pokles modulu pružnosti.
V autodomíchávači zůstaly zbytky betonu a vody z předchozí dodávky čerstvého betonu. Čerstvý beton byl dodáván z různých betonáren. Vzhledem k tomu, že každá betonárna používá rozdílné receptury na dosažení požadovaných vlastností betonu a vstupní suroviny od jiných dodavatelů (cement z rozdílných cementáren, resp. V průběhu betonáže jednotlivých vrstev záběru došlo k časovým prodlevám delším než dvě hodiny.
Při ukládání čerstvého betonu zejména tekutých konzistencí do bednění i z maximální dovolené výšky (1,5 m) vystřikují kapky betonu na plášť bednění. Tyto kapky obsahují vzduchové bubliny a začnou tuhnout dříve, než k nim betonáž záběru dospěje; ani za pomoci vibrací není možné vzduchové bubliny z těchto kapek odstranit. Na povrchu betonu potom vznikají místa s větším výskytem pórů.
Další častá vada - štěrková hnízda - vzniká převážně při ukládání betonu z výšky větší než 1,5 metru a při nadměrném hutnění čerstvého betonu. V obou případech dochází k segregaci (rozmíšení) čerstvého betonu, kdy se hrubé složky usazují na dně a jemné složky se usazují v horní části záběru a nedokáží dobře vyplnit mezery mezi hrubou složkou betonové směsi.
Vlivem nedořešených, případně i chybných konstrukčních detailů může dojít ke znehodnocení výsledného stavebního díla. Projektant se musí především zamyslet nad omezením působení vlivu klimatických účinků (především deště a sněhu) na konstrukci.
Mezi nejčastější konstrukční chyby lze zařadit absenci okapničky u vrchní strany svislých venkovních konstrukcí (např. opěrné zdi, atiky). Zde potom dochází ke stékání dešťové vody společně s nečistotami, které se usazují na vrchní straně stěny, a vytvářejí různobarevné skvrny na povrchu svislé konstrukce.
Další častou konstrukční vadou je kotvení různých konstrukcí nebo prvků (dešťové svody, zábradlí, markýzy) pomocí kotevních prvků bez antikorozní úpravy. Zde pak dochází k narušení vzhledu konstrukce stékající rzí. Proto je vhodné používat ocelové prvky kotvené k betonové konstrukci ve vnějším prostředí s antikorozní úpravou tvořenou žárovým pozinkováním.
Oprava vad pohledového betonu
Vady pohledového betonu jsou nejčastěji způsobovány nedodržováním základních technologických postupů, nedostatečnými zkušenostmi a znalostmi provádění i navrhování. Ne všechny vady povrchu konstrukce z pohledového betonu je vhodné opravovat. Při pokusu o nápravu škody se může dosáhnout ještě horšího výsledku. Proto je nutné zvážit, zda případná oprava přinese zlepšení nebo ne.
Jedná se především o estetické vady spojené s různobarevností povrchu, opravou štěrkových hnízd, poškozenými rohy konstrukcí, kdy realizátoři mají snahu vadné místo opravit maltou nebo tmelem.
Závěr
Realizace betonových konstrukcí se specifickými požadavky na vzhled je technicky, časově i finančně náročná. Je nutné dodržovat základní technologické postupy, mít dostatečné zkušenosti a znalosti provádění i navrhování. Důležité je také správně definovat požadavky na vzhled pohledových konstrukcí a dohodnout se na způsobu posuzování hotové konstrukce. V případě vad je nutné zvážit, zda je oprava vhodná a zda přinese zlepšení.
tags: #pohledový #betonový #strop #detaily