Ať už je to letní bouřka s přívalovým deštěm nebo zimní sněžení, střecha musí celoročně ustát velké množství srážek. Stačí ovšem zvolit dobrý okap a je po starostech. Okapový systém je jedním z nejdůležitějších prvků střechy, ať už z funkčního, tak estetického hlediska, a proto je důležité okapy správně vybrat.
Hlavní funkcí okapu je zachycení a odvod dešťové vody tak, aby nepronikla do stěn budovy. Okapy by měly být především velmi odolné, jelikož musí každý rok odolávat například teplotním výkyvům, silnému větru nebo rampouchům. Dalšími problémy mohou být například možné promáčknutí a odolnost proti korozi. Zajistit plynulý odvod srážek ze střechy, odolat náporu slunce, deště, větru a občas i nějaké té spadené větvi, dlouho bez problémů sloužit a ještě ladit se vzhledem domu… Okap zkrátka musí ledacos vydržet.
Typy okapových systémů a materiály
Odvodnění plechové střešní krytiny může být provedeno několika způsoby. Dělení se odvíjí podle umístění žlabů vůči střeše. Nejběžnějším řešením je podstřešní žlab, který je zavěšen na hácích pod okapovou hranou střechy. Podstřešní žlab je nejbezpečnější, jelikož si dokáže efektivně poradit v případě ledu nebo sněhových závějí.
Okapové systémy mohou být vyrobeny z několika různých materiálů:
- Měď - jedná se o nejvíce nákladný materiál, který však nepotřebuje žádnou údržbu. Zároveň je velmi agresivní a špatně se kombinuje s většinou materiálů ve stavebnictví.
- Hliník - výhodou je nízká hmotnost a fakt, že oproti mědi nereaguje s ostatními materiály. K dispozici je v široké škále barevných provedení. Nevýhodou je však měkkost, která si vyžaduje opatrnost při montáži.
- Titanzinek - nevyžaduje žádnou údržbu a oproti mědi je cenově méně nákladný. Je citlivý na jiné stavební materiály, jeho vzhled se však časem nijak zásadně nemění.
- Pozink - pro okapy je zaručeně nejlevnějším materiálem s velkým rozšířením. K dispozici bývá ve stříbrné barvě a časem podléhá korozi.
- PVC - díky nízké hmotnosti jsou vhodné pro instalaci. Nepodléhají korozi a jsou velmi odolné vůči slunečnímu záření.
SATJAM Niagara: Inovativní řešení
Okapové systémy SATJAM Niagara jsou navržené tak, aby dokázaly bezpečně pojmout vodu i při prudkých srážkách. Okapový systém SATJAM Niagara představuje komplexní řešení pro odvod dešťové vody. Lze jej využít nejen v kombinaci s libovolnou střešní krytinou SATJAM, ale i pro jiné střechy.
Čtěte také: Průvodce žlaby Lindab Rainline
„Okapy SATJAM Niagara jsou jedinečné větší hloubkou žlabů, takže pojmou o cca 20 % větší množství vody než většina běžných žlabů na trhu o stejném průměru. Do obvyklého žlabu o průměru 150 mm se vejde přibližně 8,8 litrů na metr jeho délky, zatímco u žlabu Niagara je to 10,8 litrů. Bezpečně tak odvedou vodu ze střechy i při silných přívalových deštích, s menším rizikem zahlcení a přetečení,“ uvádí Ing. Petr Tureček, produktový manažer společnosti SATJAM.
Materiály SATJAM Niagara
Stejně jako střecha je i okap často vystaven působení vody a i u něj je tedy použitý materiál zásadní. Okapy SATJAM Niagara jsou proto vyrobeny ze špičkové oceli rakouské firmy Voestalpine o síle materiálu 0,6 mm. Oboustranně zinkovaný plech se skládá celkem ze sedmi vrstev a již z výroby je opatřen oboustrannou polyuretanovou povrchovou úpravou tloušťky 50 µm.
Druhou variantou je provedení AluRain ze slitiny hliníku norské hliníkárny Speira. Materiál tloušťky 0,7 mm má rovněž oboustrannou, odolnou, 25 µm silnou povrchovou úpravu a celkově se skládá z pěti vrstev. U obou druhů plechu je tak zajištěna jeho vysoká odolnost vůči povětrnostním vlivům a dlouhá životnost, ovšem při minimálních nárocích na údržbu. Systém SATJAM Niagara je vyroben z pozinkovaného ocelového plechu nebo hliníkové slitiny a je opatřen přímo z výroby finální povrchovou vrstvou, která nepotřebuje další nátěr či jinou údržbu.
Tvarová provedení a rozměry SATJAM Niagara
Okapový systém SATJAM Niagara je k dispozici ve dvou tvarových provedeních žlabů. První varianta nabízí tradiční půlkruhový průřez o průměru 125, 150 a 190 mm. Velikosti žlabů pak odpovídají i rozměry svodů o průměru 90, 100 a 120 mm, přičemž poslední jmenovaný může být použit i u žlabu s průměrem 150 mm. Maximální možná délka žlabů činí až 6 m a u svodů pak až 5 m. Na výběr je k dispozici až 7 barev pro perfektní sladění okapu se vzhledem střechy. Tato modelová řada je k dispozici jak v provedení z oceli, tak i hliníku.
Odpovědí na estetické požadavky současné architektury jsou pak okapy SATJAM Niagara Kwadra v osobitém hranatém provedení. Atraktivnímu minimalistickému trendu pak odpovídá i barevné provedení v odstínu antracit. Podokapní žlab s pravoúhlým profilem disponuje rozměry 125 × 82 mm a maximální délkou 4 m. Navazující svod může být v kulatém provedení o průměru 100 mm a délce až 5 m, či v odpovídajícím hranatém tvaru s rozměry průřezu 100 × 100 mm a délce až 4 m. Obě modelová provedení jsou k dispozici včetně uceleného systému nosných prvků a dalších komponent pro co nejsnazší montáž.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
Montáž podokapních žlabů
Montáž podokapních žlabů je možno rozdělit na montáž háků a montáž žlabů. Instalace okapu je dnes již snadným úkonem, který zvládne každý zručný kutil.
Spádování a uchycení háků
Spádování okapů je velmi důležité a nemělo by se na něj zapomínat. Správným vyspádováním okapového žlabu prodlužujete jeho životnost. Doporučené vyspádování okapového žlabu je 0,5 %, což se rovná 0,5 cm na 1 m délky okapového žlabu. U délky okapového žlabu 10 metrů je to tedy 5 centimetrů.
Montáž žlabových háků se provede tak, že se jednotlivé háky roztřídí podle spádů a montáž se začne prvním spádem. Na nejnižší místo, kde bude umístěn žlabový kotlík, se přibije na patu krokve nejhlubší hák. Na druhou stranu okapu, kde bude nejvyšší bod žlabu, se přibije nejméně hluboký hák. Od háku nejhlubšího se vede šňůra vnitřním spodním okrajem půlkruhového háku, silně se natáhne a spojí se na stejném místě s nejmělčím hákem. Šňůra musí tvořit spád směrem ke kotlíku, což se zjišťuje vodováhou.
Potom se natáhne šňůra i po vnější straně háků, tedy tam, kde je přinýtována příponka pro přichycení žlabu. Natažené šňůry nedovolí, aby se háky připevnily hluboko nebo vysoko, blízko nebo daleko od střechy. Potom se připevní další mezilehlé háky. Šňůra se musí o háky jenom zlehka opírat. Při montáži hranatých háků je postup montáže stejný jako u půlkruhových žlabů. Je třeba dbát na to, aby spodní hrana háků byla ve vodorovné poloze. Má-li hák normální rovnou patku, vytvoří se spád různou délkou háků, u háků s přetočenou patkou, kterou se na krokve přibíjí z boku, se vytvoří spád v míře omezené výškou průřezu krokve. Na slohových a historických budovách se používají tzv. konzolové háky připevňované do kapes ve zdivu.
Pokud se stane, že někde v okapu zůstává voda, není to dobře a je zapotřebí provést nápravu.
Čtěte také: Použití malých betonových žlabů v praxi
Osazení žlabů a kotlíků
Žlaby se zavěšují do háků v osmi až dvanáctimetrových kusech. Před montáží se také žlab opatří čílky a hrdly, popřípadě rohy a kouty, je-li okap lomený. Zásadou je připravit žlab před montáží tak, aby bylo co nejméně spojování na střeše, které se právě u podokapních žlabů provádí velice obtížně. Připravené kusy se vytáhnou na střechu a vloží se do háků, pronýtují se a spájí ostatní spoje a žlaby se upevní příponkami.
Před montáží kotlíků se prováží osy stojatých kanalizačních trub olovnicí, aby byly odpadní trouby přesně svislé a aby se potom při nesprávně osazeném kotlíku nemuselo natáčet koleno, což by vzhled fasády hyzdilo. Při délce okapu větší než 2x 12 m je nutné na rozvodí žlabu provést dilatační spoj. Sbírá-li kotlík vodu ze dvou stran, je potřeba žlaby do kotlíku z obou stran zasunout a upravit dilatační spoj také v kotlíku tím, že se žlaby spojí volným zasunutím a v ose kotlíku se do dna překrývajících se žlabů vyřízne otvor, jehož hrany se sklepou dovnitř, aby voda ze žlabu hladce vytékala a nakonec beze zbytku odkápla.
Přesah střechy do okapu
Jedním z faktorů, který výrazně ovlivňuje funkčnost celého okapového systému, je přesah střechy do okapu. Pokud není správně zvolen, mohou nastat problémy vedoucí k poškození okapového systému nebo i k poškození domu. Přesahem střechy do okapu je myšlena vzdálenost a přesné umístění okapového žlabu od okraje střechy. Základním pravidlem je, že střecha musí přesahovat do třetiny průměru okapu. Výškový rozdíl mezi prodloužením střechy a návalkou (okrasným ukončením) okapu pak musí být nula až dva centimetry. To změříme pomocí přiložení latě, která bude představovat prodloužení střechy. Přesah střechy do okapu regulujeme správným umístěním okapových háků.
Přesah střechy do okapu má výrazný vliv na funkčnost a životnost okapového systému. Výšková vzdálenost mezi žlabem a střechou hraje roli především v zimních měsících. Pokud je žlab u střechy příliš blízko, sníh se nesesune na zem a bude vyvíjet tlak na okapový systém. Plastový okap by se pak tíhou mohl až zlomit. Pozinkované a hliníkové okapy mají sice vyšší nosnost, zbytečný tlak na materiál by ale snížil jeho životnost.
Při špatně zvolené vzdálenosti okraje střechy od hran okapového žlabu mohou nastat dva problémy. Pokud přesah střechy do okapu není dostatečný, voda bude stékat na fasádu a v krajním případě může z dlouhodobého hlediska až poškodit dům. Pokud je přesah střechy do okapu naopak příliš velký, voda bude přetékat přes okraj okapu a ten tak nebude plnit svou funkci.
Volba správné velikosti okapu
Velmi důležitým faktorem pro správnou funkci okapu je volba správné velikosti. Při volbě menšího rozměru může dojít k přetékání vody a u většího zase vynaložení zbytečných nákladů. Při výměně stávajícího okapového systému postačí změřit současný průměr. Pro realizaci nového okapu je nutné nejprve vypočítat plochu střechy a podle zjištěného údaje posléze zvolit správnou velikost okapu dle tabulky výrobce.
Dle velikosti střešní plochy volíme velikost žlabu, která je udávána rozvinutou šíří nebo také průměrem. Tyto parametry určují velikost dalších prvků v systému. Bohatě dimenzovaný žlab dokáže bezpečně pojmout dešťovou vodu i při přívalových srážkách. Dimenze žlabů je až o 20 % vyšší než u jiných konkurenčních produktů na českém trhu. Proto je možné použít v některých případech okapy SATJAM NIAGARA 125 místo standardně prodávaných žlabů s průměrem 150 mm.
Problémy a řešení u trapézových plechových střech
Corrugated sheets placed on girders are very often used in industrial construction as roof envelopes. However, their application is sometimes accompanied by failures namely both from dewatering point of view and heat-moisture regime in roof envelope. As example is demonstrated the roofing of steel hall with saddle roof and parapet and valley gutters which is analyse in this paper.
Výrobní objekt je určen pro výrobu a montáž dílů pro automobilový průmysl. Jedná se o jednopodlažní budovu s dvoupodlažní vestavbou. Střecha sedlového tvaru je ve vrcholu prosvětlena pásovými karbonátovými světlíky. Mezi jednotlivými vazníky jsou zapuštěny mezistřešní žlaby z titanzinkového plechu. U obvodových stěn jsou provedeny zaatikové, mezi jednotlivými střechami pak mělké žlaby obdélníkového průřezu.
Přechod mezi plechovými žlaby a svislými dešťovými plastovými svody je přímý bez sběrných kotlíků a bez tepelné izolace. Zaatikové žlaby jsou šířky 390 mm a proměnné výšky od 55 do 160 mm. Přesah střešních trapézových plechů přes boční stěnu žlabu dosahuje u zaatikových žlabů téměř 100 mm, mezistřešní žlaby jsou stejné šířky a proměnné výšky od 110 do 210 mm, ojediněle 220 mm. Krycí trapézové plechy povrchově upravené plastem jsou připevněny k podkladu pomocí pozinkovaných šroubů s podložkami.
Ve skladbě střechy jsou žlaby osazeny do lůžka opatřeného po obvodě tepelnou izolací - pravděpodobně z minerálních vláken. Mezi dnem mezistřešního žlabu a nosným ocelovým průvlakem tepelná izolace chybí. Lichoběžníkové otvory mezi povrchovými trapézovými plechy a hřebenovým plechem byly stejně tak jako mezery mezi střešními plechovými dílci a žlabem vyplněny vložkami z měkkého polyuretanu (molitanu). Tyto vložky měly chránit tepelnou izolaci z minerálních vláken u žlabů nebo těsnit vzniklé otvory u hřebenu proti pronikání srážkové vody dovnitř. Ve skutečnosti jsou však v obou případech vypadlé.
V mezistřešním žlabu je dno titanzinkového žlabu v příčném směru značně vybouleno a probíhá v podélném směru. V okolí vpusti je vyboulení ve srovnání s průběhem ve vnitřní části žlabu již zanedbatelné. Ačkoliv nebylo možno se přesvědčit o zakončení žlabu pod krytinou (je zakryto trapézovými plechy), lze předpokládat, že původní obdélníkový profil byl v důsledku namáhání pode dnem žlabu přetvořen tak, že vodorovná přímková část dna se změnila v konkávní křivku a boční svislé stěny se v patě naklonily směrem od obklopující měkké tepelné izolace. Tím se světlost dna žlabového profilu oproti původní vodorovné šířce zmenšila (lichoběžníkový průřez s vydutým dnem).
Netěsnosti a kondenzace
Střešní krytina z trapézových plechů není u mezistřešních ani zaatikových žlabů zakončena okapnicí. Tím, že ochranné krycí vložky tepelné izolace z měkkého polyuretanu se postupně uvolňují, dešťová voda i sníh jak při silném větru, tak v době tání tak může pronikat do nechráněné tepelné izolace nejen při větším průtoku vody žlabem, ale též v důsledku chybějící okapnice. Jelikož je hala temperována a vodní pára může pronikat jednak netěsnostmi mezi nosnými ocelovými plechy, jednak mezerami kolem svislých prostupů k hornímu povrchu střechy, dostane se tak i pod žlab, kde může kondenzovat na spodním líci venkovního žlabu.
Je-li zkondenzovaná voda pod žlabem silně ochlazována (zvláště v zimním období), může dokonce i zmrznout a zvětšit tak svůj objem. Pokud je tedy pod žlabem ocelový průvlak, lze předpokládat vydutí dna žlabu. Po rozmrznutí ledu sice voda odteče směrem dolů, ale zdeformovaný žlab se již do původní polohy nevrátí. Nelze vyloučit ani zatékání vody trhlinami v titanzinkovém žlabu. Ve srovnání s pozinkovaným nebo měděným plechem, titanzinek je mnohem křehčí a při nižších teplotách (pod 10 °C) náchylnější ke křehkému lomu.
Tím, že voda má možnost dostat se do vnitřní skladby střechy zatékáním nebo sníh navátím do tepelné izolace lichoběžníkovými otvory a škvírami v horní části žlabu, voda v kapalném stavu dále trhlinami a také srážením vodních par pod žlabem, prosakuje propustnou tepelnou izolací a vytéká do interiéru v obnažených a netěsných mezerách.
Doporučené opravy a řešení
Množství dešťové vody, které je nutno odvést do kanalizace, je dáno intenzitou deště, velikostí odvodňované plochy a činitelem odtoku. Průtoková rychlost ve žlabu má být tak velká, aby její unášecí schopnost byla dostatečná k odplavení nerozpuštěných součástí vod. Z tohoto důvodu se doporučuje nejmenší rychlost 0,6 až 0,8 m·s-1.
Vzhledem k tomu, že střešní krytina z plátovaných trapézových plechů nevykazuje větší prokazatelná poškození, zdá se být výhodné jak z finančních důvodů, tak z hlediska pracnosti, délky trvání a rizika zatékání v průběhu oprav, vyměnit pouze žlaby se zajištěním sousedních konstrukcí proti zatékání a vnikání sněhu dovnitř. Po vyschnutí tepelné izolace z minerálních vláken lze doporučit její utěsnění a zpevnění stříkanou tvrdou polyuretanovou pěnou, která samotná má též funkci hydroizolační.
Konce střešních trapézových plechů, které přesahují hrany žlabů, by měly být opatřeny okapnicí. Jelikož střešní dílce jsou vystaveny poměrně vysokým teplotám, podléhají značným objemovým změnám. Proto mezi pěnovým polyuretanem a spodním lícem plechu se vytvoří spára, kterou vzhledem k délkovým změnám plechu lze velmi obtížně zakrýt trvale pružným silikonovým tmelem. Právě z tohoto důvodu by byl vhodnější mechanický spoj.
Z technologického hlediska je jedna z možností přinýtování zahnutého plechu s ohybem ke spodnímu líci plechu tak, že mezi plechem a okapnicí bude vložena pryžový pásek zajišťující vodotěsnost spoje (obdobný spoj se používá při uchycování vlnitých desek k podkladu). Každá strana trapézového plechu by tak měla svoji samostatnou okapnici, takže v zalomení stran by se okapnice překrývaly. Zvláště důležité jsou okapnice na vodorovných stranách okrajů. Tím, že povrch trapézových plechů tvoří plastová vrstva, je kontaktní styk různých kovů (spojovacího nýtu a plechu) způsobující elektrochemickou korozi přerušen touto vrstvou.
„Všechny detaily jsou konstruovány tak, aby unesly vyšší váhu srážkové vody odpovídající většímu objemu žlabů. Při správné instalaci pro ně není problém ani štědrá sněhová nadílka, takže okapy lze bez obav instalovat i na stavby v horských oblastech,“ ujišťuje Ing. Petr Tureček.
Správná instalace okapu z vhodného materiálu vám ušetří zbytečné starosti s odtokem vody a možným zatečením do budovy. Pokud plánujete realizaci plechové střešní krytiny se spolehlivým odtokovým systémem, můžete nás kdykoliv KONTAKTOVAT.
tags: #podokapni #zlab #u #trapezove #ploche #strechy