Kvalitu vnitřního prostředí staveb bezesporu ovlivňuje celá řada chemických látek, jež si pouštíme do domovů, kanceláří a mnoha dalších prostor. Tyto látky se uvolňují z předmětů, jako je nábytek, podlahy a podlahové krytiny, tapety, tkaniny, nebo z používaných materiálů, jako jsou nátěrové hmoty, lepidla a tmely.
V budovách trávíme až 90 % svého času a to, jak se v nich cítíme, ovlivňuje řada faktorů, jako je teplota, vlhkost vzduchu nebo hluk. Nelze ale opomenout další, byť ne tak často zmiňovaný aspekt: znečištění vzduchu různými chemickými látkami, jako je formaldehyd, benzen a další. Dosud bylo v budovách ve vzduchu zjištěno více než 170 látek, které za určitých podmínek mohou mít negativní dopad na zdraví obyvatel.
Legislativa a standardy
V celé Evropské unii platí shodné základní požadavky pro stavební výrobky. Neexistují však jednotná pravidla pro požadavky na emise škodlivých látek z výrobků - tato norma se teprve připravuje. Byly vytvořeny prozatím aspoň standardy či testovací metody, které dovolují porovnat emise z různých výrobků.
I tak je ale oblasti kvality vnitřního prostředí staveb věnována velká pozornost. Řada zemí vyvinula své kontrolní mechanismy, kdy se sledují celkové úniky těkavých organických látek (VOC), látek se zvlášť závažným působením či zápachem. Povinnou certifikaci výrobků před uvedením na trh zavedlo Německo, ve Francii zase zavedli povinné označování výrobků s ohledem na emise těkavých organických látek.
Dobrovolnou certifikaci výrobků zavedli i sami výrobci (koberce, lepidla…). Emise škodlivin se také zohledňují při udělování ekoznaček.
Čtěte také: Výhody podlahy Marmoleum
Důležité faktory pro zdravé vnitřní prostředí
a) Dostatečné větrání
Nedostatečná výměna vzduchu je jeden z nejdůležitějších faktorů, jež způsobují v bytech či kancelářích u řady látek významně vyšší koncentrace škodlivin, než jaké lze naměřit venku. V současnosti, kdy společnost klade důraz na úspory energie, význam zajištění dostatečné výměny vzduchu vzrůstá - snižuje se totiž objem vzduchu, který do budovy vnikal netěsnostmi. Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, připouští maximální koncentraci CO2 v pobytových místnostech ve výši 1500 ppm, doporučená hodnota je 1000 ppm.
b) Výběr produktů
Obecně lze doporučit upřednostňování přírodních materiálů, případně výrobků, které obsahují minimum těkavých organických látek a dalších škodlivin. Při nákupu zboží je dobré vyhýbat se výrobkům, jež zapáchají. Pracovníci Arniky v rámci ekoporadny také řešili stížnosti lidí na zápach z plastových oken, nábytku z dřevotřísky, zápach z různých plastových výrobků či zápach z elektrospotřebičů.
c) Teplota a vlhkost
Při vyšších teplotách a vlhkosti dochází k rychlejšímu uvolňování škodlivin z některých výrobků, např. formaldehydu z dřevotřísky.
Zdroje chemických látek a jak je omezit
Nábytek
- U nábytku ze dřeva je možným zdrojem znečištění jeho povrchová úprava. Nejpřísnější požadavky jsou kladeny na nábytek pro děti.
- U nábytku z dřevotřísky jsou nejvíce diskutovány emise formaldehydu. Od roku 2004 se v Evropě vyrábí dřevotříska ve dvou emisních třídách E1 a E2. Emisní třída E1 zaručuje emise pod 0,1 ppm (0,12 mg/m3) podle EN 717-1 či obsah formaldehydu v dřevotřísce do 8 mg/100 g hmoty dle EN 120 (v 70. letech tato hodnota dosahovala 100 mg/100 g hmoty). V současné době je na trhu nábytek z dřevotřísky, při jehož výrobě nebyl formaldehyd použit, nebo i takový, u něhož jsou emise formaldehydu nižší než u dřeva.
Podlahy a podlahové krytiny
- U laminátových a parketových podlah jsou možným zdrojem emisí pojiva.
- Používání vinylových podlah však Arnika nedoporučuje. Jedná se většinou o podlahy z PVC, jehož výroba není pro životní prostředí příznivá a mohou obsahovat řadu škodlivin. Alternativou k vinylovým podlahám jsou podlahoviny vyrobené z lněného oleje a dalších přírodních složek, případně podlahoviny z jiných plastů než PVC.
- Při pokládce podlah a jejich krytin je nutné sledovat také emise z tmelů, lepidel a dalších přípravků.
- Významným zdrojem těkavých organických látek mohou být také koberce. Díky iniciativě výrobců se však emise z koberců významně snížily. V roce 1990 vytvořili evropští výrobci koberců certifikační systém GUT. Zatímco v roce 1990 byl limit pro celkové emise těkavých organických látek (TVOC) 5000 µg/m3, v roce 1997 to byl již jen 300 µg/m3. Podobně se zpřísnily požadavky na další látky.
Tapety
- V současnosti jsou dostupné papírové tapety, které neobsahují formaldehyd (ten se používá ke zlepšení pevnosti papíru za mokra). Emise těkavých organických látek budou nízké, pokud pro potisk byly použity vodou ředitelné inkousty. Barvy mohou také obsahovat pouze přírodní pigmenty bez těžkých kovů. Lepidla na tapety jsou vodou ředitelná.
Textilie
- Při výrobě textilií a jejich potisku se používá velké množství chemických látek. Zpráva švédské agentury pro chemické látky KEMI číslo 3/13 z roku 2013 ve svém neúplném seznamu uvádí 165 látek, které se mohou v textilních výrobcích vyskytovat a které jsou riskantní buď díky možnému dopadu na naše zdraví, nebo mají negativní dopad na životní prostředí. Část těchto látek je již v EU regulována (např. v rámci chemické politiky REACH), specifický předpis pro textilní výrobky však neexistuje.
- Cesta, jak se rizikovým chemickým látkám v textilních výrobcích vyhnout, je požadovat po výrobcích, aby nebezpečné látky sami omezili (požádat o výsledky zkoušek). Někteří výrobci a dodavatelé již sami taková opatření k omezení škodlivých látek přijali. Informace o tomto kroku jsou obvykle na webu výrobce.
Nátěrové hmoty
- Nátěrové hmoty se liší svým užitím, složením i výsledným efektem. Významnou skupinu tvoří tzv. napouštědla. Jedná se o prostředky k napouštění dřeva používané především jako preventivní ochrana před napadením houbami, plísněmi i dřevokazným hmyzem. Často obsahují zdraví škodlivé látky.
- K povrchové úpravě a tónování dřevěných výrobků, ale i dřevotřískových desek, se používají mořidla a lazurovací laky, které zdůrazní strukturu dřeva. Hladký povrch bez nebezpečí třísek zajistí použití laku či barvy. Lak je transparentní nátěrová hmota, jež tvoří průhledný až průsvitný nátěr. K povrchové úpravě dřeva lze použít i speciální oleje a vosky.
- Z hlediska kvality vnitřního prostředí jsou u barev nejdůležitější nízké emise těkavých organických látek a kvalita použitých pigmentů (bez obsahu těžkých kovů).
- Při používání nátěrových hmot je zásadou číslo jedna důkladně číst návod pro použití výrobku, seznámit se se všemi značkami na obalu upozorňujících na hlavní vlastnosti výrobku a možná rizika. Každý výrobek musí být označen piktogramy a frázemi definujícími riziko výrobku. Jedná se o tzv. H-věty a P-věty (dříve R-věty, S-věty).
- Uvnitř budov je nezbytné používat pouze přípravky pro vnitřní prostředí určené! Normy pro nátěrové hmoty určené pro vnější prostředí jsou totiž obecně méně přísné. Obsahují zpravidla agresivnější rozpouštědla (více těkavých organických sloučenin) a připouštějí i pigmenty s vyšším obsahem toxických sloučenin těžkých kovů (např. olovo, arsen). Při použití zbytku barvy „z plotu“ v domácnosti zbytečně dochází k většímu ohrožení zdraví.
- Další zásadou je přesné dodržení technologie (návodu) doporučené výrobcem pro použití nátěrové hmoty. Jedná se zejména o dodržení teploty prostředí doporučené pro aplikaci a interval mezi jednotlivými nátěry. Při nižší teplotě se totiž může stát, že neproběhne žádaná reakce (takzvané zrání barvy), což může výrazně ovlivnit jak vlastnosti nátěru, tak dobu uvolňování těkavých organických látek (VOC) z něj. Při předčasné aplikaci druhé vrstvy zase dochází k uzavření „nevytěkaných“ látek pod nátěrem - důsledkem je pak jejich postupné dlouhodobé uvolňování.
- I při natírání platí zásada, čím méně, tím pro životní prostředí lépe. Správná volba vhodné nátěrové hmoty nám může často usnadnit práci při další údržbě zařízení domácnosti i předmětů běžného užívání.
- Při renovaci původního nátěru je u barev a laků nezbytné odstranění staré vrstvy a to buď chemicky, mechanicky či opálením. To vyžaduje svůj čas, úsilí a v konečném důsledku je to i zdrojem dalších škodlivin a nebezpečných odpadů.
- Z hlediska domácího prostředí jsou nejméně závadné ty výrobky, jež mají atest pro použití na hračky a pro styk s potravinami. Dobrým a spolehlivým vodítkem je ekoznačka.
Lepidla a tmely
- Lepidla máme mnoho druhů. Škrobová, dextrinová a bílkovinná lepidla jsou tuhé látky, prášky nebo pasty obsahující vodu (rozpouštějí se v horké nebo studené vodě). Zasychají ztrátou vody odpařením nebo vsáknutím do lepeného materiálu. Protože jde o přírodní materiály, hrozí nebezpečí napadení mikroorganismy. Proto lepidla obsahují konzervační látky, které by měly být potravinářské.
- Disperzní lepidla mají tekutou, pastovitou až tmelovitou konzistenci. Jejich základem je disperze částic polymerů ve vodě. Zasychají vsáknutím vody do porézního materiálu a jejím odpařením.
- Problematičtější jsou lepidla na bázi organických látek. Tradiční univerzální lepidla se skládají z rozpouštědla (alkoholů, etherů, chlorovaných uhlovodíků, toluenu, xylenů, cyklohexanu, atd.) a vlastní lepicí hmoty (nejčastěji syntetické pryskyřice, u sekundových lepidel esteru kyseliny kyanakrylové). Rozpouštědla zajišťují, aby lepicí hmota zůstala měkká.
- Podobně jako u nátěrů, i u lepidel a tmelů je možné se negativním vlivům vyhnout. Základem je opět důkladné pročtení návodu k použití výrobku. Pomůže také podrobně se seznámit se všemi značkami na obalu - upozorňují na hlavní vlastnosti výrobku a možná rizika. Každý výrobek musí být označen piktogramy a frázemi, jež definují riziko výrobku. Jedná se o již zmíněné H-věty a P-věty.
- Pro lepení podlah a podlahových krytin je možné také koupit certifikovaná lepidla s velmi nízkými či žádnými emisemi těkavých organických látek. Speciální lepidla by neměla v žádném případě přijít do rukou dětem.
Certifikace a značky kvality pro podlahové krytiny a stavební materiály
Existuje velké množství certifikátů, které různí výrobci používají, většinou se týkají kvality zdraví. Bohužel ne všechny certifikáty jsou jednotné a skoro každá země používá vlastní. Níže uvádíme přehled nejvýznamnějších certifikací:
| Certifikace | Popis |
|---|---|
| A+ (Francie) | Francouzské označení pro kvalitu vzduchu v interiéru, udělované podle francouzské legislativy. Hodnocení je založeno na množství emisí VOC, které materiály vypouštějí do ovzduší. Francie zavedla od 1. ledna 2012 povinné označování výrobků podle množství emisí těkavých organických látek. Označení se týká izolací, podlah, podlahových krytin, tapet, obkladových materiálů, ale i barev, laků, lepidel atd. Limity jsou stanoveny pro celkové emise těkavých organických látek a 10 chemických sloučenin: například formaldehyd, toluen, styren, xylen. Výrobky musí být také testovány na některé látky s karcinogenním, mutagenním a reprotoxickým účinkem (CMR látky). Limit 1 µg/m3 je stanoven pro benzen, trichlorethylen, DEHP a DBP. Výrobky jsou testovány dle ISO 16000. |
| Blue Angel (Modrý Anděl) | Německá ekologická značka založená v roce 1978. Uděluje se produktům a službám s nižším dopadem na životní prostředí. Kritéria zahrnují emisní normy a celkovou ekologickou stopu výrobků, včetně jejich výroby a likvidace. V Německu zavedli povinné testování emisí těkavých organických látek z podlah, podlahových krytin, lepidel pro podlahy a od roku 2014 i pro některé druhy tapet. |
| EMICODE | Certifikační systém vyvinutý německou organizací GEV (Gemeinschaft Emissionskontrollierte Verlegewerkstoffe, Klebstoffe und Bauprodukte e.V.). |
| Eurofins Gold | Certifikace udělovaná společností Eurofins, která testuje materiály na emise těkavých organických sloučenin. Certifikace Gold znamená, že produkt splňuje jedny z nejpřísnějších norem pro emise VOC na trhu. |
| FloorScore | Certifikace zaměřená na kvalitu vnitřního ovzduší, udělovaná nezávislou organizací SCS Global Services. Garantuje, že podlahové materiály splňují přísné normy emisí těkavých organických sloučenin (VOC). |
| GREENGUARD | Certifikace udělovaná společností UL Environment. Zaměřuje se na emisní normy výrobků, zejména co se týče kvality vnitřního ovzduší. Produkty s touto certifikací musí splňovat přísné limity pro emise VOC a jsou považovány za bezpečné pro vnitřní prostředí. |
| GREENGUARD Gold | Vyšší úroveň certifikace v rámci programu GREENGUARD od UL Environment. Znamená, že produkty splňují ještě přísnější limity pro emise těkavých organických sloučenin (VOC) než standardní GREENGUARD certifikace. |
| GUT | Označení kvality pro koberce, které zaručuje, že jsou zdravotně nezávadné a šetrné k životnímu prostředí. Koberec s tímto certifikátem prošel přísnými testy - například na obsah škodlivých látek, zápach, emise do ovzduší nebo hořlavost. |
| M1 | Finské označení pro materiály s velmi nízkými emisemi škodlivých látek (VOC). Zaručuje, že produkt neuvolňuje formaldehyd, amoniak ani jiné výpary a je bez zápachu. Je vhodný do domácností, škol i zdravotnických zařízení. V některých rusky mluvících zemích je uznávanou značkou finský certifikát M1. Jedná se o dobrovolný systém certifikace výrobků, do kterého je zahrnuto už kolem 2000 výrobků. |
| TÜV PROFiCERT | Německá značka kvality (nezávislé certifikační orgány spojené s německými TÜV), která uděluje certifikáty pro různé oblasti, včetně: certifikace produktů (např. pro podlahové krytiny), certifikace managementu (např. pro systémy environmentálního managementu dle ISO 14001) a certifikace stavebních produktů. |
Příprava podkladu pro podlahové krytiny
Diagnostikovat správně podklad je základem pro volbu dalšího stavebního postupu.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět před výběrem podlahy
- Zkouška savosti: Na podklad se nalije malé množství vody a pokud se do 5 min. voda do podkladu zcela nevsaje, je podklad nesavý.
- Zkouška pevnosti: Posuzuje se zarytím ocelového trnu do podkladu. Pokud se trn nezarývá, je povrch dostatečně pevný.
- Vizuální zkouška: Podklad nesmí vykazovat trhliny, které při zatížení jednotlivých ker vykazují nestejnoměrnou výšku a rozevírají se.
U nestabilních podkladů je třeba zjistit důvody vzniku prasklin - provádí se hloubkovou sondou. Pokud tato operace není účinná - destrukce celoplošná nebo překrytí této vrstvy suchým procesem.
Před nátěrem je třeba odstranit leštidla a vosky. Prostředky na odstraňování mastnot: saponáty, rozpouštědla.
Při použití náročnějších podlahových krytin (PVC, vinyl, linoleum...) je nutné vyzrálé a přebroušené povrchy anhydritových potěrů opatřit vhodnou samonivelační hmotou (např. Weber).
Dle ČSN zbytková vlhkost před kladením krytin činí max. 0,5 %, u vytápěných podlah max. 0,3 %. Zaměřená vlhkost na cementovém podkladu dle ČSN je max. 5 % (dle druhu podlahoviny) pro kladení dalších vrstev. Doporučujeme však pro aplikaci dalších vrstev podlahy dodržovat vlhkost max. 1,5 - 2 %. Vše odvozeno z praktických zkušeností v podlahářské praxi.
Čtěte také: Výhody čedičové dlažby
tags: #podlahova #krytina #id #imc