Vždy je lepší problémům s vlhkostí zabránit předem, než je řešit následně. Voda je nedílnou součástí mnoha rozšířených stavebních materiálů. V případě nášlapných vrstev podlah však představuje riziko pro jejich trvanlivost. Poruchy podlah způsobené vlhkostí jsou stále aktuálním problémem, zčásti díky návrhu potenciálně rizikových konstrukcí, z části díky nesprávnému provedení detailů, či podvolení se tlaku na zkrácení nutných technologických přestávek.
Vliv vlhkosti na podlahové potěry
Voda je nutnou součástí většiny stavebních materiálů. V případě podlah jde zejména o potěry, ať již cementové nebo anhydritové. Potěry pak jsou nejčastější variantou nosné vrstvy podlahy, díky vynikající tvarové přizpůsobivosti, dobrým mechanickým vlastnostem i příznivé ceně. Voda umožňuje práci s těmito materiály ve formě tekutiny a vytváření monolitické konstrukce, tj. jednoduchou přepravu čerpáním, snadné vyplnění předepsaného objemu a urovnání povrchu a další technologické výhody.
Cementový potěr
Cementový potěr tvrdne díky hydrataci cementu, tj. jeho reakci s vodou. Jedná se o chemicky poměrně složitý proces, jak co do množství probíhajících reakcí jednotlivých slínkových minerálů, tak i co do časového průběhu. Pro účel tohoto článku je důležité si připomenout pouze několik faktů. Prvním je skutečnost, že tuhnutí, tedy přechod z kapalného do pevného skupenství, které nastává cca po 24 hodinách, je jednou z teprve počátečních fází hydratace. K dominantnímu nárůstu pevnosti betonu (cementového potěru) dochází až následně, tedy v době, kdy materiál má již pevné skupenství. Obvykle se doba do 28 dní popisuje jako zrání a později jako dozrávání. Druhým faktem k připomenutí pak je skutečnost, že hydratace cementu se zastaví v okamžiku, kdy jsou spotřebovány materiály, které do ní vstupují, nebo pokud se nepříznivě změní podmínky. Příkladem nedostatku vody může být příliš rychlé vyschnutí materiálu a nepříznivými podmínkami například pokles teploty pod +5 °C. Pokud tedy beton (cementový potěr) vyschne příliš brzy, nedojde k využití všeho pojiva a výsledné vlastnosti zatvrdlého materiálu budou pravděpodobně horší, než bylo očekáváno a hlavně deklarováno a předpokládáno při dimenzování.
Anhydritový potěr
V případě anhydritového potěru je situace rozdílná. Anhydritové pojivo tvoří převážně bezvodý síran vápenatý (CaSO4), což je látka velmi podobná sádře (půlhydrát síranu vápenatého, CaSO4 + 1/2 H2O). Po zamíchání pojiva s vodou dochází nejprve k jeho rozpuštění. Z přesyceného roztoku následně postupně krystalizuje sádrovec (CaSO4 + 2 H2O). Krystaly postupně srůstají a vytváří pevnou strukturu. V počáteční fázi zrání je i anhydrit třeba chránit proti ztrátě vody. Tvrzení, že materiál musí rychle vyschnout, aby ztvrdl, platí jen pro vzdušné vápno. To se však pro potěry nepoužívá. V potěru je tedy voda třeba a nelze se bez ní obejít. Na druhé straně při pokládce nášlapných vrstev je nadměrná vlhkost nežádoucí.
Měření vlhkosti podkladu
Správná vlhkost podkladu před pokládkou podlahových krytin je jednou z nejdůležitějších podmínek pro úspěšné položení nové podlahy ve vašem bytě či domě. Následkem nedostatečné pozornosti může být trvalé poškození nové podlahové krytiny. Zvýšená vlhkost podkladu může mít za následek nedostatečné spojení podkladu s další podlahovou vrstvou. To se časem projeví například bublinami, vyboulením dřevěných vlysů, deformací dřevěných krytin, nadzdvihnutím podlahových lamel, tzv. korýtkováním a podobně.
Čtěte také: Postup pokládky plovoucí podlahy
Přistoupit k měření vlhkosti podkladu můžeme po úplném vytvrdnutí potěru a alespoň po 3 týdnech od jeho aplikace, aby to mělo nějaký smysl a podklad nebyl úplně mokrý. Závisí to mimo jiné i na tom, zda se jedná o cementový nebo anhydritový potěr. Každý typ podlahové krytiny má přesně předepsanou hodnotu vlhkosti podkladu, na kterou může být položena. Měření vlhkosti podkladu vyžaduje dostatečný odstup od uložení potěru.
Metody měření vlhkosti
- CM (Carbide Methode) přístroje: Zbytková vlhkost podkladu se profesionálně měří speciálními ručními CM přístroji, kterými disponují podlahářské firmy. Pomocí nich se dá zjistit vlhkost v rozmezí od 0 % do 6 %.
- Elektronické měřicí přístroje: Méně přesné je měření pomocí elektronických měřicích přístrojů vlhkosti stavebních materiálů.
- Fóliová metoda: Jde o orientační měření, které je popsáno v americkém předpisu ASTM D 4263. Při tomto testu vlhkosti si vymezíte výsek podkladu o rozměrech 45 cm x 45 cm, překryjete ho čistou plastovou fólií a tu po všech čtyřech stranách přilepíte k podkladu. V ideálním případě ji přilepte po celém obvodu parotěsnou hliníkovou lepicí páskou. Výsledek testu vlhkosti se dozvíte po 16 hodinách. Pokud po tomto časovém intervalu najdete na spodní straně fólie nepatrný kondenzát nebo pokud povrch betonu ztmavl, není podklad připraven k pokládce podlahové krytiny.
Ideální hodnoty vlhkosti podkladu
Přesnou hodnotu vlhkosti podkladu uvádí ČSN (česká státní norma) zvlášť pro každý typ podlahových krytin. Například pro vinylové podlahy musí být hodnota vlhkosti cementového potěru pod 2 % CM, u anhydritového maximálně 0,5 % CM. Tyto hodnoty se však mění, pokud plánujete instalovat i podlahové topení.
Následující tabulka uvádí doporučené hodnoty vlhkosti podkladu:
| Typ potěru | Bez podlahového topení | S podlahovým topením |
|---|---|---|
| Anhydritový | max. 0,5 % CM | max. 0,3 % CM |
| Cementový | max. 2 % CM | max. 1,7 % CM (pro vinylové podlahy 1,8 % CM) |
Urychlení vysychání podkladu
Pokud potřebujete uspíšit vysychání podkladu, máte tři možnosti:
- Průvan: nejrychlejší metoda.
- Podlahové topení: tento způsob funguje především u anhydritových povrchů, u kterých lze topení zapnout už desátý den po zhotovení podkladu. Je nezbytné dodržet postupný náběh podlahového topení daný topným režimem 30 dnů před pokládkou.
- Průmyslové vysoušeče: ty nasávají vlhko z celého prostoru.
Příprava podkladu a pokládka plovoucí podlahy
Podlahu je třeba pokládat na dokonale hladký povrch (vystěrkovaný podklad, OSB desky aj.). Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě podkladu. Ten by měl být dokonale hladký, čistý a suchý. Další důležitá vlastnost podkladu je rovina (max. 2 mm na 2m lati). Předepsané roviny dosáhnete použitím samoniveční stěrky. Ta zároveň zajistí hladký povrch. Během aplikace samonivelace by vnitřní teplota neměla klesnout pod 18 °C. Doporučujeme před začátkem realizace vše prokonzultovat s prodejcem, který je schopen doporučit vhodné řešení.
Čtěte také: Plovoucí podlaha a beton: Kompletní návod
Teplota a vlhkost při pokládce
Při pokládce podlah, je třeba dbát, aby teplota v místnosti byla 20 st.C. a vlhkost v rozmezí 45-60%. V zimě je třeba dbát, aby teplota v místnosti neklesla pod 18 °C. V létě je potřeba ji chránit před přímým účinkem slunečních paprsků, které pronikají např. přes sklo. Totéž platí pro prostory s podlahovým topením, kdy teplota podlahy by neměla přesáhnout 27 °C. I v případě, že není instalováno podlahové topení, teplota podlahy nemá přesáhnout uvedenou teplotu. Vyšší výkyvy teplot mohou způsobit nevratné deformace či poškození materiálu.
Dilatační spáry
U klikových podlah je nutné během pokládky udělat u zdí a konstrukčních prvků dilatační spáry minimálně 5 mm. Plochy větší než 10 x 10 m je nutné dilatovat v ploše (mezera 5 mm). Dále se doporučuje podlahu nepokládat pod vestavěný nábytek či kuchyně. Popřípadě tato místa "oddilatovat" od ostatní plochy podlahy - dochází zde k velkému bodovému zatížení. Obvykle se počítá na každý běžný metr plochy asi 1,5 mm spáry. Lamely pokládejte od stěny kolmo na dveře a směrem k oknu. Každý začátek musí být minimálně 30 cm dlouhý.
Typy plovoucích podlah a jejich odolnost vůči vlhkosti
Vybrat vhodnou podlahu do místností, kde je často vlhko nebo dokonce mokro, není žádná legrace. V koupelnách, kuchyních a dalších potenciálně vlhkých místnostech může voda způsobit nevratné poškození podlah, které nejsou do takových prostor určené. Proto je důležité zvolit takový povrch, který je odolný vůči těmto podmínkám.
Vinylové podlahy
Vinylové podlahy jsou obecně ideální volbou pro vlhké prostory - obzvláště lepené vinylové podlahy mají vysokou voděodolnost a navíc i snadnou údržbu. Jsou skutečně sázkou na jistotu, pokud jde o kombinaci designu, pohodlí a odolnosti - a to i ve vlhkých prostorách. Jejich voděodolnost je dána nepropustnou uzavřenou strukturou povrchu. SPC a WPC jádra zaručují vyšší stabilitu a pevnost. Povrchové strukturování dodává realističnost a protiskluzové vlastnosti.
- Odolnost vůči vlhkosti: Vinylové podlahy jsou standardně vysoce voděodolné, což z nich činí ideální volbu pro kuchyně, koupelny, chodby atd. Důležitý je parametr voděodolnosti - ideálně hledat podlahy označené jako vodotěsné. Ty mají na rozdíl od běžných vinylových podlah uzavřený jádrový materiál, který vodu nepropustí - ani při rozlité vodě nebo náhodném zamokření spár.
- Instalace: Provádí se buď lepením (celoplošně nebo po obvodu) nebo click-lock plovoucím způsobem. Pro koupelny je bezpečnější volit lepenou variantu s utěsněnými spárami gelem/silikonem. Podklad musí být suchý, rovný a kvalitně připravený - ideální je vyrovnání nivelační hmotou. Spáry je pak vhodné utěsnit voděodolným tmelem (např. silikonem) - zvlášť v rozích a u napojení na stěnu.
- Údržba: Stačí vlhký mop nebo hadr, žádné speciální přípravky. Vinylové podlahy nepohlcují pachy, nejsou živnou půdou pro plísně - díky hygienickému neopadavému povrchu.
- Omezení: I vinyl označený jako odolný vlhkosti (např. v kuchyni) nezaručuje dlouhodobou funkčnost v prostředí s vysokou relativní vlhkostí nad 60 % - například v komerčních wellness nebo prádelnách.
Laminátové podlahy
Laminátová podlaha ve spojitosti s vlhkostí dříve nešla vůbec dohromady. Samotný laminát sice s vodou problém nemá, ale jednotlivými spárami vlhkost pronikala dolů a docházelo k nabobtnání a zvlnění celé krytiny. Dnes jsou ale na trhu dostupné designové a zároveň funkční laminátové podlahy, které mají spolehlivou ochranu i zespoda.
Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy na beton
- Moderní technologie: Moderní technologie umožnily výrobu laminátových podlah odolných proti vodě, které jsou vhodné i do vlhkých prostor. Voděodolné laminátové podlahy využívají špičkové technologie, jako je hydrofobní úprava povrchu (odpuzuje vodu) a speciální těsnění spojů, kterým nic neproteče. Tyto inovace v praxi dokáží efektivně zabránit průniku vody podlahou a zajistit, aby zůstala nepoškozená i ve vlhkých prostorech.
- Estetika: Nabízí široký výběr dekorů, které dodají vaší místnosti přírodní vzhled.
- Odolnost: Tyto podlahy jsou také velmi odolné vůči poškrábání a opotřebení.
- Omezení: I přes velmi dobré vlastnosti laminátových podlah Quick-Step z hlediska odolnosti vůči vlhkosti nedoporučujeme instalovat laminátové podlahy Quick-Step ve vlhkých místnostech (sauny, prádelny apod.). Pro koupelny představila společnost Quick-Step podlahy s technologií „Hydroseal“. „Hydroseal“ je inovativní vodoodpudivá vrstva, která zabraňuje vniknutí vody do drážek v podlaze. Podlaha je tak vhodná pro vlhká prostředí, a to včetně koupelen.
Dřevěné podlahy
Dřevo a vlhkost nejdou dohromady. Dřevěné podlahy mohou vlivem vody bobtnat, kroutit se a postupně se ničit.
- Náchylnost k poškození: Dřevěné podlahy nejsou vhodné pro vlhké prostory kvůli jejich náchylnosti k poškození vodou.
- Náročnější údržba: Vyžadují pravidelnou údržbu a ošetření, aby se zabránilo jejich poškození.
- Omezené použití: Jsou vhodné pouze pro suché prostory, kde nehrozí riziko kontaktu s vodou.
Další možnosti
- Keramická dlažba: Stále zůstává zlatým standardem - je voděodolná, protiskluzová (ochrana R10+), snadno se udržuje a nabízí širokou škálu dekorů.
- Korek: Měkký, teplý, tlumící hluk, ale méně odolný mechanicky.
- PVC: Může posloužit, ovšem jen se zvýšenou opatrností - problém může vzniknout v podobě plísně pod povrchem, což představuje zdravotní riziko.
Údržba plovoucích podlah
Vždy chraňte povrch podlahy před stojící vodou a jinými kapalinami. Používejte jemné čisticí prostředky určené pro konkrétní typ podlahy a vyhněte se nadměrnému množství vody. Udržujte podlahu suchou a rozlité tekutiny včas odstraňte. Pomocí soupravy na údržbu Quick-Step můžete podlahu snadno vyčistit nasucho nebo s minimálním množstvím vody. Písek a prach odstraňujte vysavačem. Každodenní čištění lze provádět suchým mopem z mikrovlákna. Laminátové podlahy nenechávejte nikdy delší dobu vlhké nebo mokré, protože obzvláště v oblastech spojů nasávají vodu a mohlo by proto dojít ke změnám jejich formy (nabobtnání) nebo k zašednutí. Proto dbejte vždy na to, aby čištění bylo pokud možno prováděno nasucho (mopem, smetákem, vysavačem), popř. pouze dobře vyždímanými hadry, aby se na podlaze netvořily "loužičky".
Případové studie problémů s vlhkostí
1. Vyboulení dřevěných vlysů a zatuchlý zápach
V bytě v přízemí zděného domu s nevytápěným sklepem došlo k vyboulení nášlapné vrstvy z dřevěných vlysů. Vlhkost cementového potěru zjištěná na odebraném vzorku byla 2,3 %, což splňuje obvyklé požadavky. Původní podlaha z dřevěných nelakovaných parket zajišťovala prodyšnost pro vodní páru obsaženou ve vzduchu a pronikající do podlahy z nevytápěného sklepa, kde lze předpokládat kondenzaci vodní páry na stěnách a na stropě sklepa. Položením dalších vrstev na podlahu (myronal, laminátová podlaha) vznikla pro průchod vodní páry těžko prostupná bariéra, která měla za následek zvyšování vlhkosti v konstrukci podlahy pod parketami. Vyšší vlhkostí došlo ke změnám geometrických rozměrů laminátové podlahy. Vyšší vlhkost rovněž pak umožňuje vznik plísní, které se projevují charakteristickým zápachem. V každém případě je nutno podkladové vrstvy podlahy impregnovat vhodným chemickým přípravkem proti plísním a nechat řádně vyschnout. Parkety i laminátovou podlahu je nutno posoudit z hlediska intenzity napadení plísněmi.
2. Vyboulení a korýtkování dřevěných lamel
V jednom bytě došlo k nadzdvižení lamel nášlapné vrstvy podlahy v jedné z místností. Vlhkost dřevěné lamely na jejím spodním líci činila cca 14 % až 26 %, zatímco vlhkost anhydritu byla 1,72 % a 1,42 %. Zjištěná vlhkost anhydritové desky je příliš vysoká pro zajištění dlouhodobé trvanlivosti dřevěné podlahy a výrazně překračuje nejvyšší dovolenou vlhkost 0,5 %. Zjištěna byla velmi vysoká vlhkost minerální vaty, která se nachází pod anhydritovou deskou, od které je oddělena separační polyetylenovou fólií. Z těchto skutečností lze odvodit, že vlhkost do anhydritové desky a následně do dřevěných lamel proniká z velmi vlhké vrstvy minerální vaty. V místě poruchy nášlapné vrstvy se pravděpodobně nachází lokální perforace polyetylenové folie, která pronikání vlhkosti umožňuje. V případě posuzované podlahy však nelze jako zdroj vlhkosti vyloučit ani netěsnost rozvodů vytápění, které jsou vedeny ve vrstvě polystyrenbetonu, umístěné pod minerální vatou.
V jiném bytě pak došlo k tzv. "korýtkování" a rozevření spár mezi dřevěnými lamelami. V poškozené oblasti byla vlhkost anhydritu 0,72 % a vlhkost minerální vaty 3,0 %. Vlhkost anhydritové desky zjištěná v místě výskytu závady "korýtkování" (0,72 %) překračuje nejvyšší dovolenou vlhkost 0,5 %. Zároveň byla při místním šetření v bytě zjištěna velmi nízká relativní vlhkost vzduchu (34,5 %). Za dominantní příčinu vzniku "korýtkování" je třeba označit zvýšenou vlhkost podkladu, která způsobila nabývání spodního líce lamel. Ke zvýraznění poruchy přispěla i nízká relativní vlhkost vzduchu, která způsobuje smršťování horního líce lamel. Ze skutečnosti, že anhydritová deska má zvýšenou vlhkost pouze v oblastech s výskytem poškození, lze usuzovat, že v těchto místech se nachází zdroj vlhkosti, která proniká do anhydritové desky a následně do dřevěné nášlapné vrstvy.
3. Vlhkost v dvojité podlaze s kaučukovou krytinou
V reprezentativní budově občanské vybavenosti byla posuzována podlahová konstrukce ve 2. NP, provedená jako dvojitá pomocí podlahového systému suché výstavby z kalciosulfátových (sádrovláknitých) desek. Průměrná vlhkost betonu stropních desek byla 4,38 %. Při relativní vlhkosti vzduchu na úrovni cca 40 až 50 % se v odborné literatuře uvádí rovnovážná vlhkost betonu na úrovni cca 1 %. Vzhledem k tomu, že součástí stropní konstrukce je i systém zajišťující vytápění objektu, lze očekávat, že výsledná rovnovážná vlhkost betonu bude spíše nižší. Kladená kaučuková krytina je pro vlhkost prakticky neprostupná. Zároveň sádrovláknité desky jsou z materiálu, který relativně snadno přijímá vlhkost a jehož mechanické vlastnosti jsou při nadměrné vlhkosti zhoršené. Nelze vyloučit možnost vzniku poruch podlahové konstrukce v důsledku vlhkosti uvolňované z železobetonové stropní desky. Ze stropní konstrukce dojde k uvolnění ještě relativně velkého množství vlhkosti. Zda v budoucnu dojde k poškození podlahové konstrukce působením vlhkosti ze stropní desky, či nedojde, bude dominantně záviset na intenzitě provětrávání vzduchové dutiny dvojité podlahy.
tags: #plovouci #podlaha #vlhkost