Při výběru nové podlahy je jedním z parametrů, které je dobré zvážit, hlučnost podlahy a její akustické vlastnosti. Tiché podlahy zlepšují pohodu v domácím i podnikatelském prostředí či v místech pro veřejnost, jako jsou například knihovny, kulturní domy, objekty zdravotnické péče. V případě investic do podlahy se proto opravdu nevyplatí šetřit. Skladba podlahové konstrukce a podlahové krytiny by kromě tepelněizolační schopnosti měla splňovat i určité příslušné akustické požadavky. Klíčovou podmínkou pro zvýšení komfortu bydlení u plovoucích podlah je odhlučnění podlahy.
Co je plovoucí podlaha?
Termín plovoucí podlaha představuje takovou podlahu, která je oddělena od ostatních konstrukcí pružným materiálem, tzn. že podlaha „plave“ v jakési vaně z tohoto materiálu. Jde o takovou konstrukci podlahy, která má souvrství spojené s nášlapnou vrstvou oddělené od ostatních konstrukcí stavby akustickou izolací, aby se omezilo na minimum přenášení akustických impulzů vzniklých od provozu na nášlapné vrstvě do nosné konstrukce stavby. Oddělení musí být provedeno nejenom pod celou vodorovnou plochou těchto "plovoucích" podlahových vrstev, ale také na všech bočních svislých stranách. Aby tato akustická izolace měla zásadní význam, z akustického hlediska, měla by být vrstva akustické izolace alespoň o tloušťce 1 cm. Obvodové stěny je nutné akusticky po celém obvodě oddělit pružným dilatačním páskem.
Systémy plovoucích podlah sestávají ze tří základních vrstev - izolační, roznášecí a nášlapné. V případě systému AKUFLOOR bývá roznášecí vrstva i vrstvou nášlapnou, tím se počet základních vrstev zmenší na dvě: nášlapnou a akusticky izolační. Další vrstvy závisí na druhu a způsobu použití podlahy.
Tento konstrukční prvek našel významné uplatnění právě u železobetonových stropních konstrukcí v panelových domech, kde byly s kročejovou neprůzvučností u relativně tenké a dobře akusticky vodivé železobetonové desky problémy. Naopak u současných podlah, které jsou často nazývány plovoucími, většinou ani o plovoucí podlahu nejde. Mirelonová vyrovnávací a separační vrstva o tloušťce pouhé 2 mm, která se pokládá pod lamely, nemá totiž natolik významnou akustickou funkci, aby bylo možné hovořit o plovoucí podlaze. Její význam je především separační, kde zajišťuje kluznou oddělovací vrstvu pro umožnění dilatačního pohybu vrstvy nášlapné a zároveň vyrovnává drobné nerovnosti podkladu, který může mít na dvoumetrové lati nerovnost do 2 mm. Lze tedy říci, že současné podlahy s nášlapnou vrstvou z laminátových nebo dřevěných lamel, tak jak jsou běžně prováděny, ani plovoucími podlahami nejsou.
Hlučnost podlah a akustické normy
Hluk a zvuk jsou mechanickým vlněním vzduchu, který se přenáší jako vibrace k lidskému uchu. Měří se pomoci hladiny intenzity nebo hladiny akustického tlaku a udávají se v decibelech [dB]. Hlučnost podlahy odborníci měří a určují v jednotkách decibelů (dB). Hodnota v decibelech u podlahové krytiny udává úroveň hluku, kterou podlaha tlumí. Například koberce mají tendenci být tišší, zatímco tvrdší materiály, jako je dřevo nebo laminát, jsou hlučnější. Kupříkladu v bytě, kde se baví nahlas lidé nebo hraje televize, může být hluk okolo 50-60 dB.
Čtěte také: Postup pokládky plovoucí podlahy
Hluk snižuje naši schopnost soustředit se na práci, zhoršuje kvalitu odpočinku, při dlouhodobější expozici způsobuje ztráty sluchu a vyvolává stres a podrážděnost. Při dlouhodobém působení hluku dochází k poškození zdraví. Prevenční opatření řeší nařízení vlády č. 502/2000 Sb.
Rozdělení zvukové izolace
Posuzování vodorovných konstrukcí, tj. stropů a podlah, můžeme rozdělit na dvě části:
- Na požadavky na zvukovou izolací stanovenou pro zvuk šířící se vzduchem, tj. vzduchová neprůzvučnost.
- Na zvuk kročejový, tj. kročejová neprůzvučnost.
Kročejová neprůzvučnost
Tam, kde je stavební konstrukce v přímém kontaktu se zdrojem hluku, mluvíme o kročejové neprůzvučnosti (týká se výhradně podlah). Kročejový hluk vzniká v důsledku dynamického zatížení mechanickými nárazy do konstrukce budovy (při chůzi, nahodilým nárazem předmětu na podlahu nebo při manipulaci). V důsledku nárazů vzniká chvění (vibrace), které je přenášeno do nosné konstrukce objektu. Chvějící se konstrukce vyzařuje zvukové vlny do vzduchu ve vnitřních prostorách objektu (chvění definujeme jako mechanické vlnění v oboru slyšitelného zvuku, tj. 16 až 16 000 Hz).
Pro kročejovou neprůzvučnost je charakteristické, že zdroj hluku (na rozdíl od vzduchové neprůzvučnosti) je v přímém kontaktu s dělící konstrukcí. Zvuková energie, která vzniká mechanickým nárazem na konstrukci, se přenáší ve formě vibrací a má charakter impulsů. Schopnost konstrukce tento typ hluku tlumit se nazývá kročejová neprůzvučnost. Pro její kvantifikaci se používají kmitočtová pásma v rozsahu 100 až 3 150 Hz v třetinooktávových pásmech a v rozsahu 125 až 2 000 Hz v oktávových pásmech. Ukazatelem je vážená hladina kročejového zvuku Lnw [dB]. Čím je tato hodnota vyšší, tím nižší kročejovou neprůzvučnost mezi dvěma prostory můžeme očekávat.
Kročejová neprůzvučnost stropních konstrukcí obecně, je velmi nízká a zpravidla je třeba k její skladbě navrhnout adekvátní podlahovou konstrukci, která zlepšuje zvukově izolační vlastnosti dělící horizontální konstrukce, zejména s ohledem na zmíněnou kročejovou neprůzvučnost.
Čtěte také: Plovoucí podlaha a beton: Kompletní návod
Vzduchová neprůzvučnost
Tam, kde dochází k přenosu zvuku z místnosti do místnosti působením zdroje z vysílací místnosti do příjmové místnosti, mluvíme o vzduchové neprůzvučnosti. Zvuková energie vzniká v prostorovém zdroji hluku a přenáší se stěnou, stropem, spárami a okolními konstrukcemi. Vlastnost konstrukce zvukově izolovat dvě sousední místnosti z hlediska zvuku přenášeného vzduchem se nazývá vzduchová neprůzvučnost. Jednočíselné charakteristiky vážená neprůzvučnost Rw (laboratorní) nebo vážená stavební neprůzvučnost R’w se stanovují z kmitočtově závislých charakteristik.
Normy pro podlahové krytiny
Během uplynulých desetiletí začaly v našich životech hrát důležitou roli evropské normy a předpisy. Na konci 90. let minulého století zavedla Evropská unie normu EN 13329, v níž vymezuje charakteristiky, požadavky a metody zkoušení pro laminátové podlahové krytiny. Výrobci laminátových podlah jsou povinni jasně označit přesnou klasifikaci na obale výrobku.
Dále podle normy EN 14041, podlahové krytiny musí splňovat určité požadavky na bezpečnost. Jedním z nich je protiskluznost. Pokud je podlahová krytina označena jako protiskluzná, musí mít dynamický koeficient tření > 0,30. V tomto případě se používá symbol DS.
Útlum prostorového hluku znamená, kdy má podlahová krytina vlastnost pohlcovat okolní hluk v místnosti. Jedná se o vlastnost pohlcovat hluk v místnosti dle normy EN ISO 717-2.
Zátěžové třídy jsou pevně stanoveny evropskou normou EN 13329 a jsou rozdílné pro privátní a komerční (průmyslové) účely.
Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy na beton
Požární třídy podlahovin EU v rozmezí od třídy A do třídy F nahrazují dřívější národní klasifikace. Požární třídy D, C, B a A jsou rozděleny do tříd s1 a s2. Hustota kouře v případě s1 je nižší než v případě s2, to znamená, že výrobek má celkově lepší výkon v rámci stejné požární třídy.
Podlahové krytiny jsou rozděleny do tříd hořlavosti:
- Třída Efl - výrobky schopné odolávat malému plameni.
- Třída Dfl - výrobky vyhovující kritériím pro třídu Efl a kromě toho schopné odolávat po určitou dobu působení tepelného toku.
- Třída Cfl - jako třída Dfl ale vyhovující přísnějším požadavkům.
- Třída Bfl - jako třída Cfl ale vyhovující přísnějším požadavkům.
- Třída A2fl - vyhovující, pokud se týká tepelného toku, stejným požadavkům jako pro třídu Bfl.
- Třída A1fl - výrobky nebudou přispívat k požáru v žádném jeho stadiu, včetně plně rozvinutého požáru.
Zátěžové podlahové krytiny určené do kanceláří nebo hotelů by dle požárních směrnic měly mít hodnotu Cfl-S1. Tato hodnota se uvádí pouze u koberců.
Staticky disipativní (dříve antistatická) je podlahovina, kde je vyžadováno antistatické provedení podlahy a zvýšení ochrany elektronických součástek a přístrojů před poškozením elektrickým výbojem. Vodivé podlahoviny se používají v místech se speciálním požadavkem na zajištění odvodu elektrostatického náboje (nemocnice, pracoviště s výpočetní technikou, místa se zvýšeným nebezpečím výbuchu, elektrické rozvodny apod.). Používají se v případech, kdy je požadavek na svodový odpor podlahy Rv ≤ 106 Ω.
U každé podlahové krytiny, kterou nabízíme v našem internetovém obchodu máte k dispozici v kategorii "Ke stažení" technické listy. V technických listech jsou specifikovány jednotlivé technické údaje podlahových krytin dle evropských norem, a to pomocí piktogramů. Tento standardizovaný systém byl vytvořen pro jednodušší orientaci a porozumění právě pro spotřebitele.
Materiály pro tiché plovoucí podlahy
Tlumicí materiály přispívají k lepší akustice. Při výběru podlahové krytiny je z hlediska hlučnosti důležitým parametrem i tloušťka podlahové krytiny. Platí pravidlo, že čím vyšší tloušťka, tím lepší stabilita a nižší hlučnost podlahy.
Koberce
Koberce jsou známé svou schopností tlumit zvuk a pohlcovat kročejový hluk. Jsou ideální volbou pro snížení ozvěny a tlumení kročejového hluku. V rámci hledání tichých podlah jsou koberce často první volbou pro mnohé domácnosti i podnikatelské prostory. Díky svým přirozeným akustickým vlastnostem jsou koberce schopné významně snižovat hladinu hluku v interiéru. Jejich struktura a materiál pohlcují zvuk, což vede k redukci ozvěny a kročejového hluku. Klíčem k efektivitě koberců v akustické izolaci je hustota a výška vlasu. Při výběru koberce tedy posuzujte nejen estetické aspekty, ale i jeho akustické charakteristiky. Správná instalace koberce je pro maximalizaci akustických výhod koberce také důležitá. Jakmile je koberec nainstalovaný, je třeba zajistit jeho pravidelnou údržbu, aby byly zachované akustické vlastnosti. Každý koberec se liší komfortem, který poskytuje, a proto jsou koberce rozděleny do různých tříd komfortu.
Linoleum
Linoleum, často přehlížený, přesto vynikající materiál pro podlahové krytiny, nabízí řadu akustických přínosů, které jej činí vhodným pro tiché bydlení. Tento materiál je přírodního původu, ekologicky udržitelný. Charakteristickým rysem linolea je schopnost tlumit zvuky. To z něj dělá vhodné řešení podlahové krytiny do prostor, kde je potřeba zachovat nízkou hladinu hluku, jako jsou učebny, knihovny, pracovny. Linoleum najdete i na podlahách chodeb škol, v nemocnicích, zařízeních sociální péče. Jednou ze zásad k dosažení optimální zvukové izolace linoleem je správná instalace podlahy. Použití vhodného podkladu zvýší schopnost tlumit zvuk a zároveň zlepší pohodlí chůze. Moderní linolea mívají někdy navíc integrované akustické vrstvy, které dále zvyšují jejich izolační vlastnosti.
Vinylové podlahy
Vinylová podlaha je další populární volbou, hledáte-li tichou podlahovou krytinu. Vinylové podlahy jsou často vybírané i pro schopnost absorbovat a tlumit zvuk. Tato vlastnost je užitečná v místnostech s vysokým provozem, jako jsou obývací pokoje nebo dětské pokoje, kde je žádoucí snížení kročejového hluku. Avšak hodí se i do podnikatelských prostor, restaurací, obchodů. Při výběru vinylových podlah pro zvukovou izolaci věnujte pozornost podkladovému materiálu a způsobu instalace. Kvalitní podkladové vrstvy mohou akustické vlastnosti podlahy výrazně zlepšit. Obecně hluk lépe tlumí plovoucí zaklikávací vinylové podlahy. I zde však platí, že s tloušťkou podlahy se zvyšuje i útlum kročejového efektu. Při použití doporučené podložky je tato hodnota akustického zlepšení ještě výraznější. Vinylové podlahy mají elastický povrch, který zaručuje tiché užívání a vysokou odolnost. Díky materiálu, ze kterého se vyrábějí, mají krokový zvukový efekt velmi nízký.
Mezi podobné, avšak umělé podlahové krytiny, patří i PVC podlahy.
Homogenní PVC bývá většinou vyrobeno z 2 mm tlusté vrstvy, která bývá probarvená. Na trhu jsou nabízeny dvě varianty této krytiny a to mramorovaný nebo „čipsový“.
Heterogenní PVC se většinou skládá ze tří vrstev a to z nosné, nášlapné a vzhledové. Kvalitnější krytiny mají nosnou vrstvu tvořenou pouze z čistého PVC na rozdíl od levnějších krytin, ve kterých může být granulát z již recyklovaného PVC. Vzhledová vrstva bývá u kvalitnějších krytin tvořena fototapetou či je tištěná. PUR vrstva je poslední ochranná vrstva nanesená na nášlapné vrstvě nebo na protiskluzu PVC. Díky této vrstvě je PVC snadno udržovatelné a zvyšuje se jeho životnost. Polyuretan dokonale uzavře mikroprasklinky, ve kterých by se usazovala špína.
Sametový vinyl je zajímavou variantou vinylových podlah, která kombinuje vlastnosti různých materiálů. Tento typ podlahy je obdobně odolný jako klasický vinyl, navíc však hebký na omak, se zajímavými vzory. Je zajímavou variantou pro prostory, kde je potřeba hledět zároveň na estetickou i akustickou kvalitu podlahy. Kromě sametového vinylu existují i další obdobné podlahové krytiny, jež kombinují různé materiály, například tkaný vinyl.
Korková podlaha
Korková podlaha je rovněž skvělou volbou, když hledáte tichý podlahový materiál. Korek je přirozeně odolný vůči houbovým infekcím, dlouhodobě trvanlivý. Korkové podlahy jsou příjemné na dotek. Poskytují přirozený tepelný komfort a hřejivý pocit. Jsou ekologicky šetrné a vhodné také pro alergiky, což přispívá k jejich rostoucí popularitě.
Podlahová krytina marmoleum je plovoucí podlahovina vyrobená z přírodních materiálů. Má přímo z výroby aplikovanou krokovou podložku z korku, která výrazně snižuje šíření kročejového efektu. Uživatelé této podlahy oceňují při chůzi nejen nízký kročejový hluk, ale také příjemný a hřejivý pocit při chůzi. Marmoleum má zároveň antibakteriální vlastnosti, a je proto velmi vhodná pro děti, alergiky a astmatiky.
Dřevěné podlahy
Dřevěné podlahy jsou považovány za pocitově nejteplejší a příjemné i pro bosou nohu. Díky elasticitě dřeva dřevěná podlaha dokáže výborně tlumit hluk a nárazy, nezáleží přitom na druhu dřeviny. Důležité je však věnovat pozornost výběru kročejové podložky, která nám v rámci akustického zlepšení pohltí nejvíce decibelů. Krokový hluk lépe pohlcují vícevrstvé dřevěné parkety, například švédský výrobce Kährs nabízí dokonce třívrstvé parkety.
Povrchová úprava lakem či olejem chrání jedinečné letokruhy a strukturu každé dřevěné desky.
- LAK se aplikuje na horní vrstvu dřevěné podlahy a výsledný vzhled je pololesklý nebo matný.
- OLEJ proniká i do hloubky a výsledkem je hedvábně matný povrch. Taková dřevěná podlaha vyžaduje o něco více péče, než lakované povrchy, protože by měl být olej každé 2-3 roky obnoven.
Laminátové podlahy
Laminátové parkety jsou díky vysoké odolnosti, nižší ceně a jednoduché údržbě velice oblíbené. Oproti dřevěné podlaze jsou však hlučnější. Důležitým parametrem laminátové podlahy je tloušťka nosné desky (standardně od 6 do 8 mm), která ovlivňuje i hlučnost podlahy. Kvalitní laminátové podlahy mají vrstvu snižující hluk kroků a jsou tlustší přibližně o 2 mm. Například tloušťka parket německého výrobce laminátových podlah Witex ve speciální kolekci pro síť 1 Floor je 9 mm a má zároveň podložku tlumící kroky aplikovanou přímo na krytině.
Tloušťka laminátové podlahy se měří v milimetrech a může se lišit od jednoho výrobce k druhému. Důležitým faktorem při výběru tloušťky podlahy je místo, kde bude podlaha položena. Například pro méně frekventované oblasti, jako je ložnice nebo domácí kancelář, by mohla být dostačující podlaha tlustá 7 mm. Nicméně, pro oblasti s vyšším provozem, jako je obývací pokoj, kuchyň nebo chodba, byste měli zvážit laminát s tloušťkou alespoň 8 mm. Taková podlaha je odolnější vůči opotřebení, nárazům a dokáže lépe odolat hmotnosti nábytku.
Doporučení pro instalaci a údržbu plovoucích podlah
Pokud je dům ještě ve fázi, kdy se dá ovlivnit konstrukce stropu, vyplatí se investovat do akustické izolace, která zabrání šíření zvuku, například do bytové jednotky pod vámi. Druhou možností odhlučnění podlahy je akustické zlepšení podlahy, které se dá dosáhnout aplikací podložky tlumící kročejový hluk pod krytinu. Lidské ucho je citlivé na vysoké frekvence, které jsou například výrazné při krokovém efektu laminátových podlah. Proto je nutné pod plovoucí podlahy vždy aplikovat podložky tlumící kročejový hluk.
Podlahu je třeba pokládat na dokonale hladký povrch (vystěrkovaný podklad, OSB desky aj.). Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě podkladu. Ten by měl být dokonale hladký, čistý a suchý. Další důležitá vlastnost podkladu je rovina (max. 2 mm na 2m lati). Předepsané roviny dosáhnete použitím samoniveční stěrky. Ta zároveň zajistí hladký povrch.
Před aplikací samonivelační stěrky je nutné zkontrolovat vlhkost podkladu:
- Anhydrit: bez podlahového topení max. 0,5 % CM, s podlahovým topením max. 0,3 % CM
- Beton: bez podlahového topení max. 2 %CM, s podlahovým topením max. 1,7% CM
U podkladů s podlahovým topením je před začátkem prací nutné provést topnou zkoušku. Je nezbytné dodržet postupný náběh podlahového topení daný topným režimem 30 dnů před pokládkou. Během aplikace samonivelace by vnitřní teplota neměla klesnout pod 18 °C. Při pokládce podlah, je třeba dbát aby teplota v místnosti byla 20 st.C. a vlhkost v rozmezí 45-60%.
Dále je třeba po položení zamezit výkyvům teplot /teplotním šokům/ a vlhkosti, která nepříznivě působí na roztažnost těchto materiálů. Teplota v prostoru by měla být konstantní. V zimě je třeba dbát, aby teplota v místnosti neklesla pod 18 °C. V létě je potřeba ji chránit před přímým účinkem slunečních paprsků, které pronikají např. přes sklo. Vyšší výkyvy teplot mohou způsobit nevratné deformace či poškození materiálu. Totéž platí pro prostory s podlahovým topením, kdy teplota podlahy by neměla přesáhnout 27 °C. I v případě, že není instalováno podlahové topení, teplota podlahy nemá přesáhnout uvedenou teplotu. Teploty vyšší než 27 °C mají za následek deformace dílců v podobě vznikajících spár, u verze click navíc uvolňování zámků.
Dále se doporučuje podlahu nepokládat pod vestavěný nábytek či kuchyně. Popřípadě tato místa "oddilatovat" od ostatní plochy podlahy - dochází zde k velkému bodovému zatížení. U klikových podlah je nutné během pokládky udělat u zdí a konstrukčních prvků dilatační spáry minimálně 5 mm. Plochy větší než 10 x 10 m je nutné dilatovat v ploše (mezera 5 mm).
Laminátové podlahy nenechávejte nikdy delší dobu vlhké nebo mokré, protože obzvláště v oblastech spojů nasávají vodu a mohlo by proto dojít ke změnám jejich formy (nabobtnání) nebo k zašednutí. Proto dbejte vždy na to, aby čištění bylo pokud možno prováděno nasucho (mopem, smetákem, vysavačem), popř. pouze dobře vyždímanými hadry, aby se na podlaze netvořily "loužičky". Laminátová podlaha reaguje na okolní podmínky (obzvláště na relativní vlhkost vzduchu) příslušnou změnou. Změna vlhkosti laminátu vede ke smršťování (při nízké vlhkosti) nebo bobtnání (při vysoké vlhkosti) a s tím jsou spojeny příslušné následky (např. tvorba spár). Aby se zamezilo těmto mimořádným změnám, je nutno myslet na to, že relativní vlhkost vzduchu se v prostorách s laminátovou podlahou musí pohybovat celoročně mezi hodnotami 50 až 60% při teplotě 20 - 22°C. V případě potřeby je nutno prostor opatřit větracím, topicím nebo zvlhčovacím zařízením.
Pokud chcete podlahovou krytinu nainstalovat na podlahové topení, je nutné ji vždy celoplošně přilepit (neplatí u laminátových podlah a vinylových dílců se zámkovým spojem).
Chyby při pokládce
Dodavatelem dodaná podlaha může být na několika místech vzdutá. Lamely jsou zvednuté od podkladu a tvoří velmi výrazná vyboulení až do výšky 5 cm nad správnou výškovou úroveň. Tato vada je způsobena zejména tím, že nebyla provedena předepsaná dilatační spára mezi podlahovou nášlapnou vrstvou a stěnou domu, anebo nebyla tato dilatační spára dostatečná vzhledem k dalším vadám, které vedly ke zvýšení vlhkosti, nabobtnání a zvětšení rozměrů lamel. Změnou vlhkostních a tepelných poměrů v interiéru, dochází k roztahování nebo smršťování podlahové nášlapné vrstvy, která musí mít možnost pohybu. Proto výrobce předepisuje minimální dilatační spáru, při teplotě v interiéru 20 °C a relativní vlhkosti 50 %, v šířce 1,5 cm.
Dále, nedostatečná dilatační spára a skutečnost, že podlahová nášlapná vrstva byla položena na nedokonale vyschlý betonový podklad, přičemž navíc nebyla použita parotěsná zábrana, která má zamezit pronikání vlhkosti z podkladu do podlahoviny a její nasávání do nášlapné vrstvy, mohou vést k problémům. Zvětšením vlhkosti lamel se zvětšil jejich rozměr a dilatační spára, pokud při pokládce nějaká byla, nestačila tuto objemovou roztažnost vykompenzovat. V tomto případě jde jednoznačně o chybu na straně dodavatele, který měl použít technologickým předpisem výslovně předepsanou polyetylenovou 0,2 mm tlustou parotěsnou zábranu s přesahy ve spojích min. 20 cm.
Také, dodavatelem dodaná nášlapná vrstva na několika místech (kde není vzdutá) nemusí ležet na podkladu, ale směrem k podkladu se při zatížení dotlačuje (prohýbá-pruží), a to až o 5 mm. V tomto případě je vada zapříčiněna nerovností podkladní vrstvy a použitím vyrovnávací podložky z pěnového polyetylenu (mirelon) o nedostatečné tloušťce. Norma připouští maximální nerovnost podkladu naměřenou na délce dvoumetrové latě 2 mm a technologický předpis výrobce určuje použití pěnového polyetylenu o tloušťce 2 mm. Tyto základní parametry nebyly zhotovitelem respektovány což způsobilo, že nášlapná podlahová vrstva je v místech větších prohlubní podkladní vrstvy ve vzduchu a neleží na podkladní vrstvě a tenká mirelonová vrstva není schopna tak velkou nerovnost eliminovat. Podle občanského zákona § 563 zhotovitel odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů objednatele, jestliže ho na vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil.
Výběr ideální podlahy pro zachování tichého prostředí závisí na kombinaci funkčních a estetických kritérií. Ať už budete vybírat z klasických či zátěžových koberců, korkových podlah, linolea nebo z vinylových i speciálních sametových podlah, každý materiál má v oblasti akustické izolace své specifické výhody. Pokud přemýšlíte nad výběrem podlahy, navštivte podlahové studio. Odborníci podlaháři vám poradí a pomohou vybrat ideální podlahovou krytinu pro váš interiér, ať už se jedná o bytové i podnikatelské prostory.
tags: #plovouci #podlaha #hlucnost #normy