Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené. Velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Díky vývoji stavební a výrobní techniky a technologie už není nutné šplhat do výšky po žebřících s pytli cementu a vědry plniva na střechu. Naopak, ploché střechy otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady. Tento typ střechy je symbolem sofistikovaného a moderního designu. Pojďme společně zjistit, jak se tyto střechy staví, jaké materiály se používají a proč je u plochých střech naprosto zásadní hydroizolace.
Co je plochá střecha?
Plochá střecha je střecha se sklonem do 5°. Norma ČSN 731901 uvádí, že šikmé střechy jsou střechy nad 5°, střechy pod touto hodnotou se nazývají plochými. Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Ze stavebního hlediska se optimální sklon u plochých střech pohybuje mezi 3-4%, jelikož v tomto spádu snadno odtéká dešťová voda a zároveň se lze snadno na střeše pohybovat, je-li plánována jako užívaná, pochozí.
Ploché střechy jsou méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy. Na rozdíl od šikmých střech, které v historii neměly alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít, symbolizují ploché střechy moderní stavění. Tento typ střechy je skvělou volbou pro každého, kdo chce využít svoji střechu jako obytný prostor, uvažuje nad nástavbou v budoucnosti, instalací solárních panelů nebo jej to táhne k ekologické zelené střeše.
Typy plochých střech
Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Dále se setkáváme s inverzními, provozními a zelenými střechami.
Jednoplášťové střechy
Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Jedná se o střechy, které oddělují vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu! I když střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Jednoplášťová plochá střecha musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních pár do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S nebo Monrock MAX E - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnout takto - pokud propustí parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
Typy jednoplášťových střech:
- Jednoplášťová střecha pro nevytápěné objekty: Na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce.
- Jednoplášťová střecha bez parotěsné vrstvy: Navrhují se výjimečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.
- Jednoplášťová střecha nevětraná: Je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha větraná: Je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): Je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha "plus": Je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev.
- Plochá střecha lehká: Je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.
Víceplášťové střechy
Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí.
Vzduchová mezera musí umožnit odvětrání vlhkosti. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění. Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkost (i nad 80 %). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře odovzdávat vlhkost do mezery.
Inverzní střechy
Inverzní střecha je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi prohozené. Jde o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká okolo tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace se totiž používá zásadně extrudovaný polystyren (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti.
Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (hlavně v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možností tvorby defektů jako kondenzace a pod. Proto i STN při použití obrátené střechy předpisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m2.
Čtěte také: Výběr krytiny pro plochou střechu
Provozní střechy
Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd.
- Pochůzná střecha: Je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony, či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů.
- Pojížděná střecha: Je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).
Zelené střechy
Střešní zahrady (event. též vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha (tzn. bez větrané vzduchové mezery) s hydroizolací odolnou prorůstání kořenů a dalšími přidanými speciálními vrstvami.
- Extenzivní střešní zeleň: Odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky. Nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy.
- Kontejnerová zeleň (přemístitelná, mobilní): Umístěná v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.
- Intenzivní střešní zeleň: Květiny, keře, tráva, které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více).
Skladba ploché střechy
Konstrukce ploché střechy je důmyslný sendvič, kde má každá vrstva své nezastupitelné místo. Jednotlivé vrstvy pak mohou mít různá pořadí podle typu střechy. Zde jsou ty základní, bez kterých se většina plochých střech neobejde:
- Nosná konstrukce: Obvykle železobeton, případně profilovaný plech na ocelových nosnících, dřevěné konstrukce se příliš často nepoužívají, resp. pro méně obvyklé dvouplášťové střechy.
- Spádová vrstva: Nutná pro odvodnění střechy, řeší se buď vyspádováním nosné konstrukce (resp. vymodelováním spádu z lehkého betonu), nebo je spádována tepelná izolace.
- Parotěsnicí vrstva: Zvyšuje hydroizolační střešní skladby. Musí být odvodněná a ve sklonu. Parotěsnicí vrstvu tvoří asfaltové pásy z modifikovaného nebo z oxidovaného asfaltu, případně fólie lehkého typu.
- Drenážní vrstva: Nachází se mezi parotěsnicí vrstvou a tepelněizolačními deskami, může a nemusí se použít, zajišťuje spolehlivý odtok vody po pojistné vodotěsnicí vrstvě.
- Tepelněizolační vrstva: Funkce je jasná - zajištění dostatečné tepelné izolace. Radim popisuje skladbu ploché střechy: „Základem je nosná konstrukce, na které leží další vrstvy. První vrstva slouží jako taková pojistná hydroizolace, případně jako parotěsná vrstva a bývá většinou z asfaltového pásu. Další vrstva je tepelněizolační vrstva, například z polystyrenu. Finální vrstva představuje hlavní hydroizolační vrstvu.“
Hydroizolace plochých střech
Hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy.
Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití:
Čtěte také: Realizace ploché střechy s asfaltem
- Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození. Nyní je oblíbená SBS modifikace, což jsou pásy doplněné kaučukem.
- Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření. Nejčastěji se setkáme s fólií z měkčeného PVC. Existují ale i další fóliové materiály jako třeba polyolefiny nebo kaučuky EPDM, PPO.
Odvodnění plochých střech
Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy.
Materiály pro spádové vrstvy
V současnosti je možné nechat jeřábem dopravit na střechu směs lehčeného betonu, kterou doveze přímo jeho výrobce, případně nechat na míru „nařezat“ prvky polystyrenových spádových klínů, nebo třeba pohodlně dopravit pomocí mobilní čerpací techniky cementové lité pěny, určené pro uložení do spádu.
Skupina Českomoravský beton produkuje cementové lité pěny a pěny do spádu pod obchodní značkou PORIMENT. Jejich objemová hmotnost je od 500-700 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5-2 MPa.
| Typ materiálu | Objemová hmotnost | Pevnost v tlaku | Součinitel tepelné vodivosti (λ) | Vhodné použití |
|---|---|---|---|---|
| Lehčené cementové směsi (betony, potěry) | Relativně vysoká | Relativně vysoká | Není uvedeno | Pojížděné střechy, statické úlohy |
| Polystyrenové klíny (EPS) | Velmi nízká | Nižší | Velmi dobrá izolace | Složitější detaily, průchody, styky |
| Cementová litá pěna PORIMENT PS 500 | 500 kg/m3 | 0,5 MPa | 0,11 W·m-1·K-1 | Střechy se složitými spády (psaníčka, hřebeny, zalomení) a změnami spádů do 8% |
| Cementová litá pěna PORIMENT WS 700 | 700 kg/m3 | 2 MPa | 0,13 W·m-1·K-1 | Střechy s nízkými spády a malými stavebními výškami (rekonstrukce), kde není přílišná složitost půdorysu |
Příprava podkladu pro tyto pěny je snadná, podklad by měl být čistý, může být mírně nasákavý a může jej tvořit i plech nebo dřevo. Jelikož jsou pěny i mírně zatékavé, je dobré případné otvory či spáry vyplnit v dostatečném předstihu. Použitelné vrstvy jsou dle zvoleného typu od 2 cm do cca 25 cm v jednom aplikačním kroku. U okrajů střechy je samozřejmě nutné použít bednění pro zabránění úniku pěny. Výroba pěny se provádí přímo na stavbě, pomocí mobilního míchacího a čerpacího zařízení. Stejně tak polystyrenová drť je přimíchávána přímo do stroje na stavbě. Ukládka pěny probíhá pomocí systému gumových hadic o průměru 50 mm, je tedy pohodlná a fyzicky není náročná. Pěna je pak do dvou dnů pochozí a do týdne zatížitelná.
Realizace a údržba
Nejdůležitější a nejsložitější část domu je střecha. Každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem - ať už projektantem, nebo renomovanou prováděcí firmou. Nedílnou součástí každé stavby je střecha. Tento nezbytný stavební prvek má mnoho nezastupitelných funkcí pro zbytek stavebního díla, ale i sám o sobě může být velmi zajímavým architektonickým prvkem.
Pravidelná údržba je důležitá
Na ploché střeše je dobré pravidelně provádět kontrolu a čistit ji, včetně okapů a odtoků. Také je nutné kontrolovat detaily, hlavně prostupy. Ty je možné zatmelit nebo dotěsnit pomocí trvale pružných tmelů, které mají ale také omezenou životnost.
Realizace svépomocí
I v rámci povlakových izolací jsou materiály, které jsou více určeny pro svépomocnou výstavbu. Tyto systémy se dodávají v menších baleních a pro montáž není nutný žádný speciální svařovací přístroj.
tags: #plocha #strecha #schodiste #informace