Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené. Velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Současné stavění se bez plochých střech neobejde. Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady.
Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Plochou střechu charakterizuje sklon do 5° a použití povlakové hydroizolace namísto skládané krytiny známé ze šikmých střech. Jak už jsme psali, ploché střechy nejsou ve skutečnosti ploché. Mají extrémně nízký sklon, který umožňuje odtok vody. Šikmé střechy mají sklon vyšší a stávají se tak výraznou dominantou objektu. Naproti tomu jsou ploché střechy méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy.
Výhody a využití plochých střech
Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Plochá střecha zejména umožňuje plné využití plochy posledního podlaží oproti obytnému podkroví pod šikmou střechou. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít.
Plochá střecha je skvělou volbou pro každého, kdo chce využít svoji střechu jako obytný prostor, uvažuje nad nástavbou v budoucnosti, instalací solárních panelů nebo jej to táhne k ekologické zelené střeše. Tento typ střechy je symbolem sofistikovaného a moderního designu. Ploché střechy mají také městské bytové domy, které ji pak umí vyžít různým způsobem. S pochozí plochou střechou získáváte další venkovní prostor, který lze využít jako střešní zahradu, terasu nebo sportovní hřiště. Budovy s další užitnou plochou na střeše, zejména v hustě obydlených městských oblastech, rychle získávají na atraktivitě a hodnotě.
Základní termíny a vstupní hodnoty pro plánování
Pro plánování nové ploché střechy je třeba si uvědomit několik základních termínů a vstupních hodnot. Tou první je, co bude pod střechou. Bude to prostor vytápěný, nevytápěný, jaká v něm bude relativní vlhkost vzduchu, jak bude řešeno odvětrávání těchto prostor apod. Střecha jako taková musí být pochozí, alespoň nouzově, aby bylo možné řešit případné chyby, čistit odtokové kanálky apod. Ovšem pochozí střecha, kde je například terasa, musí mít také jiné skladební souvrství než nepochozí. I to je třeba vzít v úvahu. V neposlední řadě se musí vyřešit odtok vody ze střechy - kam a kudy půjde a co se bude dále s vodou dělat.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Konstrukce ploché střechy
Každá konstrukce tepelně izolované střechy musí mít několik základních vrstev. Některé lze vynechat v závislosti na druhu střechy, jinde se objevují další vrstvy. Základem je nosná konstrukce, která bývá z betonu, keramických nebo vápenopískových bloků, případně dřeva, plechu apod. Nad ní se mění skladba různě podle typu souvrství. Plochá střecha musí být ve spádu, čili následuje spádová vrstva, ta se provádí buď vystěrkováním nosné konstrukce lehkým betonem ve vhodném sklonu (minimální je 2%), nebo spádováním izolační vrstvou. V nabídce jsou například spádové termoizolační klíny. Další vrstvou je parotěsná zábrana, která je vlastně posledním zachráncem před pronikající vodou. Většinou jde o asfaltové pásy nebo asfaltový nátěr. Následuje tepelná izolace. Používá se objemově stabilizovaný expandovaný polystyren, desky z minerálních vláken, extrudovaný polystyren, případně pěnové sklo. Vrchní část střechy pak v klasickém provedení tvoří vodotěsná vrstva, která je opět tvořena obvykle asfaltovými pásy nebo PVC fólií (takzvaná bazénová fólie).
Detaily konstrukce
Plochá střecha potřebuje mít všechno provedené dokonale. Třeba vstupy odvodnění bývají problém. Na střeše jsou ale nejvíc důležité detaily. Například vodní vpusti, které jsou většinou umístěny uprostřed plochy. Jejich velikost se řídí velikostí této plochy. U klasických rodinných domů se jedná v drtivé většině o průměr patnácti centimetrů. A právě tahle část je velmi častým problémem, kudy do střechy zatéká a kde vznikají tepelné mosty. Stejně tak jsou problematické niky a spoje s klempířskými prvky. Zde je třeba dbát na každý detail, vše pečlivě prověřit a raději udělat dvojitou vrstvu a každou perforaci pečlivě zalít izolací, než se dočkat nepříjemného překvapení. Pokud se ve střeše nachází pojistná hydroizolace, je důležité její odvodnění. Ta by měla signalizovat nefunkčnost hydroizolace hlavní - pokud bude z odvodnění kapat voda, je jasné, že někde v hlavní izolaci je problém.
Typy plochých střech
Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové.
Jednoplášťové střechy
Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Jednoplášťová plochá střecha je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
- Jednoplášťová střecha nevětraná: Je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha větraná: Je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): Je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha "plus": Je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev.
- Plochá střecha lehká: Je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.
Víceplášťové střechy
Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Příkladem je střecha, která někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává jí s sebou proudící vzduch), a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudicího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.
Čtěte také: Výběr krytiny pro plochou střechu
- Dvouplášťová střecha větraná: Má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkost (i nad 80 %). Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění.
Inverzní střechy
Inverzní střecha je střecha, kde je hydroizolační vrstva umístěna pod vrstvou nenasákavé tepelné izolace přímo na vhodně upraveném horním povrchu nosné nebo spádové vrstvy. Funguje na tom principu, že tepelně izolační vrstva z původního střešního souvrství bude fungovat už jen jako doplňková. Původní krytina bude vyspravena a bude v nově realizovaném souvrství fungovat jako parotěsnící vrstva, na kterou bude aplikována nově navržená vrstva tepelné izolace. Je to skladba, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².
Provozní střechy
Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd.
- Pochůzná střecha: Je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony, či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu. Pokud vytváříte na dřevěné nosné konstrukci střechu pochozí pro údržbu, je nezbytné volit bezpečné materiály odolné vůči požáru, vodě i tlaku.
- Pojížděná střecha: Je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).
Zelené střechy
Střešní zahrady (event. též vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha. Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu).
- Extenzivní střešní zeleň: Odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky a event. kontejnerovou zeleň (přemístitelná, mobilní): umístěná v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.
Hydroizolace a odvodnění plochých střech
Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy. Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití:
- Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození.
- Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření.
Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy.
Čtěte také: Realizace ploché střechy s asfaltem
Renovace plochých střech
Pro renovaci ploché střechy je vhodný moderní systém PLUS, kdy se na stávající plochou střechu položí nová vrstva tepelné izolace. Dle potřeby je možno doplnit i novou hydroizolační vrstvu, případně vyřešit spád střechy. Stávající konvenční plochou střechu s nedostatečnou tepelnou izolací můžete efektivně zrenovovat a zlepšit její tepelně izolační vlastnosti přidáním další vrstvy tepelné izolace. Po odstranění vrchní nášlapné vrstvy se na hydroizolační vrstvu položí tepelně izolační desky a instaluje se dvouúrovňový systém odvodnění vhodný pro obrácené ploché střechy. Provedení finální vrstvy potom závisí na plánovaném využití střechy. Tento způsob renovace je však možný, pouze pokud je neporušená hydroizolační vrstva.
Střechy OPTIMO jsou optimálně vrstvené ploché střechy, kde je požadovaného sklonu dosaženo pomocí spádovaných tepelně izolačních desek FIBRANxps INCLINE namísto těžkého spádovaného betonu. Aby se snížilo zatížení ploché střechy, nahrazuje systém OPTIMO těžký a silný spádovaný beton lehčími a tenčími spádovanými tepelně izolačními deskami FIBRANxps INCLINE, které navíc zvyšují tepelný odpor konstrukce střechy. Výhodou systému konvenční ploché střechy je to, že hydroizolační asfaltové pásy mohou být tepelně navařeny přímo na betonovou spádovanou vrstvu. Jeho nevýhodou je však velká hmotnost spádované vrstvy a také její větší tloušťka. Vrstva spádovaného betonu musí být u odtoku silná zpravidla nejméně 5 cm. Modernějším řešením je systému OPTIMO, kde je těžký beton nahrazen spádovanými tepelně izolačními deskami.
| Typ střechy | Popis | Výhody | Nevýhody / Specifika |
|---|---|---|---|
| Jednoplášťová | Jediný plášť s kontaktním souvrstvím funkčních vrstev, bez větrané mezery. | Jednodušší konstrukce. | Vyžaduje velmi účinnou parozábranu, riziko kondenzace při špatném návrhu. |
| Dvouplášťová | Dva pláště s větranou vzduchovou mezerou mezi nimi. | Vzduchová mezera odvádí vlhkost, menší důraz na špičkové parozábrany. | Větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace, náročnější provedení. |
| Inverzní | Hydroizolace pod tepelnou izolací (XPS). | Ochrana hydroizolace před UV zářením a mechanickým poškozením. | Možnost prochlazování nosné konstrukce studenou vodou, vyžaduje XPS. |
| Provozní (Pochozí/Pojížděná) | Umožňuje využití střechy jako terasy, zahrady, parkoviště. | Získání další užitné plochy, zvyšuje hodnotu objektu. | Vyžaduje robustní konstrukci a materiály odolné vůči zatížení a opotřebení. |
| Zelená | Střecha s vegetační vrstvou (intenzivní/extenzivní). | Estetická, ekologická, zlepšuje mikroklima. | Intenzivní zeleň vyžaduje pravidelnou péči a silnou vrstvu zeminy. |
tags: #plocha #strecha #pochuztne