Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené a hodí se pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Již od 20. let 20. století si designéři budov dobře uvědomují vizuální a celostně-konstrukční výhody zastřešení s malým sklonem, tzv. ploché střechy, ale až moderní doba pomáhá k tomu, aby plochá střecha byla nejen krásná, ale i správně izolující a nepromokavá.
Co je plochá střecha?
Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Ploché střechy jsou méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy. Naproti tomu šikmé střechy mají sklon vyšší a stávají se tak výraznou dominantou objektu. Ze stavebního hlediska se optimální sklon u plochých střech pohybuje mezi 3-4%, jelikož v tomto spádu snadno odtéká dešťová voda a zároveň se lze snadno na střeše pohybovat, je-li plánována jako užívaná, pochozí.
Historie plochých střech
Ploché střechy se začaly realizovat především v oblastech s malými srážkami. Nejstarší ploché střechy jsou známy již v egyptské architektuře z poloviny 3. tisíciletí před Kristem, kde jsou jimi zastřešeny skupiny mastab (hrobových staveb pro egyptské dvořany a úředníky). Konstrukce plochých střech se zde skládaly z kamenných desek, kladených na sraz nebo na pero a drážku. Podobným příkladem je také terasový zádušní chrám královny Hatšepsut v Dér-el-Bahrí z doby Nové říše egyptské.
Ploché střechy je možno nalézt také v architektuře Asýrie, Babylónu, Mezopotámie, Persie a Indie. V Asýrii a Babylónii vznikly tzv. visuté zahrady, které byly založeny na speciálních stupňovitých zděných konstrukcích, které podepíraly klenby. Je znám například jeden ze sedmi divů světa - visuté zahrady královny Semiramis v Babylónii. V Persii byla nosnou konstrukcí ploché střechy dřevěná kulatina podepřená perskými kládami.
Konstrukce ploché střechy a její význam
Každá střecha (plochá i šikmá) se skládá z konstrukce a tepelné izolace (plochá střecha a střecha, pod kterou bude podkrovní byt i hydroizolace). Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené a hodí se pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Skladba ploché střechy není jen náhodné poskládání materiálů na sebe. Každá vrstva má svůj jasný úkol - jedna nese konstrukci, další brání úniku tepla, jiná zase chrání střechu před vodou. Jakmile se v tomto systému udělá chyba, projeví se to velmi rychle zatékáním, kondenzací nebo zbytečnými tepelnými ztrátami. U plochých střech se vyplatí myslet dopředu. Oprava špatné skladby je vždy výrazně dražší než správný návrh hned na začátku.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Typy plochých střech z hlediska konstrukce:
- Jednoplášťové
- Dvouplášťové
Jednoplášťové střechy
Jednoplášťové střechy oddělují chráněné vnitřní prostředí od prostředí vnějšího jedním střešním pláštěm. Jednoplášťová střecha je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťové ploché střechy jsou nejrozšířenějším typem plochých střech a nabízejí více možností využití jejich povrchu (střechy pochůzné, pojížděné, zelené).
Jednoplášťová střecha pochůzná:
Má na hydroizolaci navíc uloženu betonovou mazaninu a ideálně ještě dlažbu. Taková střecha pak může i plnit funkci terasy.
Zelená střecha:
Má na hydroizolaci uloženu geotextilii, která chrání hydroizolaci, dále štěrk, liapor, kačírek, který tvoří drenáž, na něm rašelinu, ale i jinou hydroakumulační vrstvu, opět geotextilii jako vrstvu filtrační a nakonec až střešní vegetační substrát. Pokud však nechceme, aby nás zelená plochá střecha stála až tolik peněz, postačí nám řešení střechy pochůzné v kombinaci s různými nádobami na květiny a keře, které po sezóně zase uskladníme.
Jedním z nejpodstatnějších rizik je i nesnášenlivost běžně užívaných fólií z měkčeného PVC s polystyrenem a asfalty. Tyto materiály je od sebe proto nutné oddělit speciální fólií.
Dvouplášťové střechy
Dvouplášťové střechy se skládají ze stropní konstrukce nad posledním nadzemním podlažím, spádové vrstvy, parozábrany, tepelné izolace, alespoň 10 cm silné vzduchové mezery, nosné konstrukce horního pláště a hydroizolace. Na tu ještě lze uložit betonovou mazaninu a případně i dlažbu. Konkrétní materiály a tloušťky vrstev vždy navrhne projektant, který projekt domu zpracovává.
Čtěte také: Výběr krytiny pro plochou střechu
Tepelně-technické vlastnosti jednoplášťových a dvouplášťových střech
Jednoplášťová střecha a její tepelně-technické vlastnosti
Je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
Dvouplášťová střecha a její tepelně-technické vlastnosti
Je střecha, která někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává jí s sebou proudící vzduch) a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudicího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.
Zelené střechy
Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha.
Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha, tzn. je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².
Ozelenit střechu vegetací přináší mnohé výhody. Nejen ty, že tímto způsobem vracíme přírodě část plochy, kterou jsme jí stavbou domu odebrali. To, že přírodě scházejí plochy, na nichž se může voda vsakovat a postupně odpařovat, dokazují i mimo jiné stále častější povodně. Zeleň na střeše je však výhodná i z čistě praktického pohledu. Vytvoří ochranu hydroizolačního systému před přímým účinkem UV záření, teplotními výkyvy i účinky větru, deště a sněhu. Díky této ochraně se snižuje riziko materiálového rozpínání použitého hydroizolačního systému a prodlužuje se jeho životnost. Vegetační vrstva navíc působí jako přídavná tepelná izolace střechy, což pocítíme jak v zimě, tak i v létě, kdy ochrání proti letnímu přehřívání.
Čtěte také: Realizace ploché střechy s asfaltem
Odvodnění ploché střechy
Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy. Ploché střechy pro dlouhodobě spolehlivé fungování hydroizolace potřebují dostatečný spád. Dříve používané ploché střechy bez spádu, nebo minimálním spádem do 1%, se neosvědčily. Vlivem geometrie stavby a dotvarování konstrukce vždy docházelo ke vzniku tzv. kaluží.
Podle ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení se kaluže tvoří při sklonu povrchu střechy do 3%. Tento spád je v řadě případů (rozlehlejší objekty) těžko dosažitelný, z tohoto důvodu je možno doporučit kompromisní spád 2% (např. dle německých předpisů se ploché střechy se spádem pod 2% považují za střechy zvláštní). Spádování pomocí desek MW se provádí zpravidla ve spádu 2%, ale na zakázku jde provést jakýkoliv spád do 15%. V nabídce jsou spádové desky se spádem v jednom směru, ale i klíny se spády ve 2 směrech, které se s výhodou používají při vyspádování úžlabí. Kromě samotné konstrukce střechy je však podstatné i její odvodnění, proto u ploché střechy potřebujeme dosáhnout sklonu alespoň 3 %, lépe až 5 %, ale i více. Dále jsou podstatné odvodňovací žlaby a střešní vtoky a samozřejmě i způsob, jakým jsou provedené dilatační spáry. Dalším podstatným prvkem je dnes běžně užívané mechanické kotvení vrstev střešních plášťů plochých střech.
Pro návrh spádování je třeba zaslat:
- Půdorys a řez střechy a okótovanou polohu vtoků.
- Výšky atik.
- Minimální a maximální tloušťku tepelné izolace.
- Minimální požadovaný spád střechy.
- Stávající spád střechy.
- Typ uchycení spádové vrstvy a hydroizolace.
- Typ hydroizolace.
- Typ projektovaného EPS či MW.
- Popis podkladních vrstev.
- Ostatní (požadované termíny, kontaktní osoby...).
Polohu vtoků a výšky atik doporučujeme fyzicky překontrolovat, neboť co je na výkrese, nebývá často na střeše.
Materiály pro ploché střechy a hydroizolace
Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití. Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy.
Asfaltové pásy
Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Modifikované asfalty, které navazují na původní asfaltové lepenky a gumoasfalt, jsou na rozdíl od nich odolné proti praskání za mrazu a roztékání za vyšších teplot.
Syntetické hydroizolační fólie
Ještě pokrokovějším materiálem jsou syntetické hydroizolační fólie, které jsou tenčí a lehčí než asfaltové pásy, jsou vysoce elastické, dobře tvarovatelné a odolné proti UV záření, kyselým dešťům a prorůstání kořenů. Nejčastěji se vyrábějí z měkčeného PVC. Liší se i způsobem pokládky, některé je možné natavovat, jiné lepit či jinak mechanicky kotvit. V každém případě však všechny tyto materiály umožňují vytvořit souvislou vrstvu, vytaženou k atice, vlastně jakousi vodu nepropouštějící vanu.
Tepelná izolace ploché střechy a její tloušťka
Tepelná izolace ploché střechy zásadně ovlivňuje energetickou náročnost domu. Nedostatečná tloušťka izolace znamená únik tepla v zimě a přehřívání interiéru v létě. Dnes se běžně používají silnější vrstvy izolace než dříve, často i ve spádové variantě, která pomáhá s odvodem vody ke vpustím. V současné době, kdy jsou běžně dostupné tepelně izolační spádové dílce (ať už z pěnového polystyrénu nebo z minerální vlny) je vhodné tyto ve skladbách plochých střech navrhovat. To proto, že se zde sdruží v rámci jedné vrstvy dvě funkce a to jak funkce tepelně izolační, tak také funkce spádová. Odpadnou tedy spádové vrstvy z jiných, dříve obvyklých materiálů (např. na bázi lehkého betonu, násypu apod.), které jsou poměrně pracné a mají výrazně vyšší hmotnost než zmíněné tepelně izolační spádové dílce.
Skupina Českomoravský beton produkuje cementové lité pěny a pěny do spádu pod obchodní značkou PORIMENT. Jejich objemová hmotnost je od 500-700 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5-2 MPa. Příprava podkladu pro tyto pěny je snadná, podklad by měl být čistý, může být mírně nasákavý a může jej tvořit i plech nebo dřevo. Použitelné vrstvy jsou dle zvoleného typu od 2 cm do cca 25 cm v jednom aplikačním kroku. U okrajů střechy je samozřejmě nutné použít bednění pro zabránění úniku pěny. Výroba pěny se provádí přímo na stavbě, pomocí mobilního míchacího a čerpacího zařízení. Ukládka pěny probíhá pomocí systému gumových hadic o průměru 50 mm, je tedy pohodlná a fyzicky není náročná. Pěna je pak do dvou dnů pochozí a do týdne zatížitelná.
- Pro střechy se složitými spády (psaníčka, hřebeny, zalomení) a změnami spádů s hodnotami do 8% je vhodné použít cementovou litou pěnu s polystyrénem PORIMENT PS 500. Tato pěna má po vytvrdnutí objemovou hmotnost 500 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5 MPa. V jednom kroku při spádu okolo 5 % lze aplikovat vrstvu až 20 cm, při větších vrstvách se doporučuje technologická přestávka a navrstvení. Na tuto pěnu lze aplikovat bez problémů natavované pásy, za použití přípravného, asfaltového, penetračního prostředku. Slouží i jako vhodná tepelná izolace, její součinitel tepelné vodivosti je l = 0,11 W. m-1.
- Na střechách, které mají naplánované nízké spády a malé stavební výšky (rekonstrukce) a kde není přílišná složitost půdorysu, je vhodné použitá pěny PORIMENT WS 700. Tato pěna je bez polystyrenových perel, a při své objemové hmotnosti 700 kg/m3 má pevnost v tlaku 2 MPa. Součinitel tepelné vodivosti má tato pěna l = 0,13 W. m-1. Do tohoto materiálu je možné i použít určité typy kotev vrchní hydroizolace.
Typy skladeb plochých střech dle ČSN 73 1901
V současné době platná ČSN 73 1901 uvádí v Příloze A příklady základních skladeb plochých střech s povlakovou hydroizolační vrstvou v závislosti na parametrech vnitřního prostředí. Uvedené typy skladeb však mají pouze informativní charakter. Schémata skladeb střech a směrné použití jsou formulovány za předpokladu, že pro nosnou vrstvu se užijí materiály, které propouštějí vodní páru a vlhkost a pro hydroizolační vrstvu se použije materiálů, které vodní páru téměř nepropouštějí. Schémata skladeb střech jsou zakreslena v horizontální poloze. Ve stavebním díle mohou zaujímat různé sklony v rozmezí 0° ≤ α < 90° s omezeními danými stabilitou vrstev.
Jednoplášťové ploché střechy
- klasické
- s obráceným pořadím vrstev (inverzní)
- kombinované (systém DUO, resp. PLUS)
Ploché střechy bez tepelné izolace
Pro střechy nad otevřeným prostorem nebo nad nevytápěnými objekty není třeba navrhovat tepelně izolační vrstvu. Střecha plní funkci pouze nosnou a hydroizolační. Sklon střechy může být tvořen jak nosnou konstrukcí, tak sklonovou vrstvou navrženou v požadovaném spádu. Skutečnost, že chybí tepelná izolace má za následek zvýšené tepelné namáhání nosné konstrukce střechy.
Jednoplášťové ploché střechy bez parotěsné vrstvy
Představují z hlediska konstrukčního i technologického nejjednodušší řešení. Je zde však nutné důkladné provedení tepelně technického posouzení, protože absence parotěsné vrstvy může být příčinou poruch tepelně vlhkostního chování souvrství střešního pláště. Návrh jednoplášťové ploché střechy bez parotěsné vrstvy může být v určitých případech značně riskantní.
Ploché střechy s parotěsnou vrstvou
Snížení, resp. úplné vyloučení kondenzace vodní páry ve skladbě ploché střechy je možno dosáhnout vhodným návrhem parotěsné vrstvy.
Ploché střechy s opačným pořadím vrstev (inverzní střechy)
Základním principem tohoto typu střech je, že je zde zaměněna poloha vrstvy tepelné izolace a hydroizolace. To znamená, že hydroizolační vrstva (krytina) je umístěna pod tepelnou izolací. Materiál tepelněizolační vrstvy musí být nenasákavý, pevný, objemově stálý. Uvedeným požadavkům vyhovuje v současné době pouze vytlačovaný (extrudovaný) polystyrén - XPS. Jeho nasákavost je téměř nulová (cca do 0,5 % obj.), což umožňuje vystavit jej přímému působení srážkové vody, aniž by došlo k poklesu jeho tepelně izolačních vlastností. Výhody ploché střechy s opačným pořadím vrstev: Hydroizolační vrstva (krytina) je proti UV záření a povětrnostním vlivům (případně také proti mechanickému poškození) chráněna tepelně izolační vrstvou, což výrazně prodlužuje její životnost. Umístění tepelně izolační vrstvy nad hydroizolační vrstvu prakticky úplně vylučuje možnost kondenzace vodní páry uvnitř střešního pláště. Pro všechny obvodové stavební konstrukce (střechy a obvodové pláště) platí, že směrem od interiéru k exteriéru musí jejich difúzní odpor klesat a tepelný odpor naopak stoupat. Plochá střecha s klasickým pořadím vrstev uvedené podmínky nesplňuje. Plochá střecha s opačným pořadím vrstev tyto podmínky naopak splňuje, což má příznivý dopad v tom smyslu, že je vyloučena možnost kondenzace vodní páry uvnitř střešního pláště - při správně navržené tloušťce tepelné izolace.
Ploché střechy kombinované (DUO, PLUS)
Jde o kombinaci střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s opačným pořadím vrstev (obrácené, inverzní). To znamená, že tepelně izolační vrstva je zde rozdělena tak, že jedna její část (asi 40 %) je umístěna pod hydroizolací a druhá část (asi 60 %) je umístěna nad hydroizolací. Toto řešení spojuje výhody střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s opačným pořadím vrstev. Uvedený typ se navrhuje jak u nových střech, tak u rekonstrukcí stávajících střech, které mají nedostatečnou tloušťku tepelné izolace a nefunkční hydroizolaci.
Postup při rekonstrukci střechy pomocí kombinovaného systému:
- Provede se oprava, popř. sanace stávající nosné konstrukce.
- Provede se nová tepelná izolace z extrudovaného polystyrénu (XPS) v patřičné tloušťce.
Stávající tepelná izolace, která se nachází pod hydroizolační vrstvou působí v nové skladbě jako doplňková tepelná izolace. Pokud je stávající tepelná izolace mokrá, což v případě poškozené hydroizolace bývá, dochází za příznivých tepelných a vlhkostních podmínek k jejímu vysýchání směrem do interiéru, pokud není v původní střeše umístěna parozábrana. Proces vysýchání je příznivě ovlivněn tím, že kondenzační zóna se v důsledku přidání nové tepelně izolační vrstvy přesune až nad hydroizolaci k novému povrchu střechy. Ploché střechy kombinované bývají označovány jako systém DUO. Pokud mají tyto střechy ve skladbě navrženou také parozábranu, pak bývají označovány jako systém PLUS.
Řez plochou střechou: Jak jdou vrstvy za sebou
Řez plochou střechou je ideální způsob, jak pochopit její fungování. Jasně ukazuje pořadí jednotlivých vrstev a jejich tloušťky. Právě zde se často odhalí chyby, které by jinak zůstaly skryté. Níže uvedená tabulka poskytuje přehled typických vrstev ploché střechy a jejich funkcí:
| Vrstva | Funkce | Poznámka |
|---|---|---|
| Nosná konstrukce | Přenáší zatížení střechy | Musí být staticky vyhovující |
| Parozábrana | Brání prostupu vlhkosti | Nutná pečlivá pokládka |
| Tepelná izolace | Snižuje tepelné ztráty | Důležitá správná tloušťka |
| Hydroizolace | Chrání před vodou | Nejcitlivější část střechy |
Nejčastější chyby při návrhu a realizaci plochých střech
Chyby ve skladbě ploché střechy se nemusí projevit hned. Často se ukážou až po několika letech, kdy je oprava výrazně nákladnější. To všechno jsou důvody, které by nás měly vést k tomu, abychom na ploché střeše v žádném případě nešetřili. A to nejen na konstrukci a použitých materiálech, ale především na lidech, kterým návrh a realizaci střechy svěříme.
- Špatně navržená parozábrana - vede ke kondenzaci vlhkosti.
- Nedostatečný spád - voda zůstává stát na střeše.
- Podcenění detailů - prostupy, atiky a vpusti.
- Nekvalitní hydroizolace - riziko zatékání.
Chyby mohou být již v samotném návrhu konstrukce střechy, vybírejme proto zkušeného projektanta, který navrhne jak skladbu střechy, tak přesné provedení všech konstrukčních detailů, zejména technologických prostupů. Mnohem častěji než v návrhu dochází k chybám při provádění prací. Ať již úmyslným, tedy například výměnou kvalitního materiálu za levnější, ale častěji neúmyslným, vznikajícím spíše z lajdáctví. Pro hydroizolační fólii může být fatální, položí-li se na neočištěnou spodní plochu či se po ní projde nedbalý řemeslník v nevhodné obuvi. Stačí malá dírka, trhlinka, povolený spoj, nedokonalý svar, a vaše střecha se zařadí do jednoho ze dvou typů plochých střech: mezi ty, kterými zatéká, nebo ty, kterými bude zatékat, jak praví známý vtip. Aby byla zařazena do třetí kategorie, těch, kterými nezatéká, doporučujeme řemeslníky pečlivě kontrolovat, odborný stavební dozor je v tomto případě nutný. Nešetřete a najděte spolehlivého zkušeného člověka, který zkontroluje všechny důležité technologické fáze. Dokonalost provedení každé střechy, a zejména ploché, často prověří až dlouhotrvající vydatný déšť.
tags: #plocha #strecha #drive #informace