Podlahové potěry jsou základním prvkem každé podlahové konstrukce a jejich správná volba, pokládka a údržba mají zásadní vliv na životnost a funkčnost celé podlahy. V praxi se nejčastěji setkáváme s anhydritovými a cementovými potěry, přičemž každý z nich má své specifické vlastnosti a použití.
Anhydritové potěry
Na anhydritový podklad můžeme pokládat libovolnou podlahovou krytinu a vhodný je samozřejmě i pro realizace podlahového vytápění. V praxi známe 4 druhy anhydritových potěrů, přičemž se každý liší vlastnostmi a použitím. Prvním je potěr na izolační vrstvě, poté potěr spojovací a potěr na separační vrstvě a nakonec, i když vlastně především, potěr topný.
Typy anhydritových potěrů a jejich použití
- Topný potěr: Má nejčastější využití právě u podlah, určených k podlahovému vytápění, dnes tolik oblíbenému a především praktickému řešení vytápění interiéru. Topný potěr má vynikající tepelnou vodivost, kombinovanou s výbornou přilnavostí tekuté směsi k topnému systému. Optimálně přenáší teplo.
- Potěr na izolační vrstvě: Používáme všude, kde jsou výrazně zvýšené požadavky na izolaci (zvukovou i tepelnou). Tento potěr tedy využijeme v bytech a rodinných domech, ale i administrativních objektech. Potěr se vždy pokládá až na izolační vrstvy, odkud pochází i jeho název. Důležité jsou stabilita i další vlastnosti izolační vrstvy a předpokládaná zátěž podlahy. Ty mají zásadní vliv na nezbytnou tloušťku potěru. Tepelně i zvukově izolační vlastnosti jsou vždy závislé na použitých izolačních materiálech (vybíráme je velmi pečlivě).
- Spojovací potěr: Je určen k vyrovnávání povrchů. Ty potom lze bez potíží použít jako podklad. Spojení musí být vždy dokonalé, celistvé a pevné. Podklad nesmí být narušen jakýmikoli prasklinami či trhlinami, ale ani znečištěním.
- Potěr na separační vrstvě: Je volně pohyblivý, proto jej použijeme, není-li podklad vhodný k pokládce potěru spojovacího. Potěr na separační vrstvě má časté uplatnění, pokud požadujeme velmi rychlou a cenově výhodnou sanaci podlahy (ideální pro staré zástavby).
Příprava podkladu a pokládka anhydritového potěru
Izolační vrstvy, které je nezbytné pečlivě vybrat, a potrubí instalujeme do roviny, pro rovnoměrné a pravidelné zakrytí těchto vodičů podlahového vytápění. Pokud má použitý materiál menší stlačitelnost, umístíme ho vždy nahoře a vyskytnou-li se jakékoli překážky (třeba potrubí), aplikujeme nejprve vyrovnávací potěr, případně přídavnou izolaci (potrubí nesmí do potěru jakkoli zasáhnout). Materiál ukládáme zásadně na suchý a čistý podklad, který nesmí mít žádné praskliny či díry.
Minimální teplota v interiéru by při pokládce potěru měla být 5 °C, maximální pak 30 °C. Při tuhnutí potěru je nutné zabránit průvanu a je-li vysoká vzdušná vlhkost, je nezbytné provádět nárazové odvětrání. Novou a teprve tuhnoucí podlahu přitom musíme ochránit před přímým slunečním zářením. Nová podlaha je pochozí po 1 dni a zčásti ji můžeme zatížit po 5 dnech, kdy dosahuje 50 % své konečné pevnosti.
Vytvrzování a kontrola vlhkosti anhydritového potěru
Před pokládkou krytiny musí být potěr dostatečně vyzrálý, zbytková vlhkost v potěru musí dosahovat hodnot ≤ 0,3 % CM pro parotěsné podlahové krytiny a ≤ 1,0 % CM pro podlahové krytiny paropropustné. I v případě, že topný potěr vyschl bez pomoci podlahového topení (za běžných podmínek), musíme před pokládkou krytiny zapnout topení. Teplotu přitom musíme postupně zvyšovat a zase snižovat.
Čtěte také: Proč zvolit plastový plot?
Nejprve provedeme funkční ohřev, kterým zkontrolujeme funkčnost vytápěné podlahové konstrukce. Tento ohřev provádíme nejdříve 7 dní po ukončení pokládky anhydritového potěru (u potěrů cementových po 21 dnech). První ohřev má vstupní teplotu 25 °C a tu udržujeme 3 dny. Poté nastavíme maximální vstupní teplotu a udržíme ji 4 dny.
Potěr nám ale může pomocí vytápění i vyloženě vyzrávat. Potom zvolíme odlišný postup. 7 dní po pokládce anhydridu podlahu postupně ohříváme. Opět začneme na 25 °C a každý den teplotu navyšujeme o 10 °C, a to až na maximální výkon topného systému. Vstupní teplota vody však nesmí přesáhnout 55 °C. Tuto teplotu udržujeme alespoň 3 dny, přičemž záleží na tloušťce potěru. Tyto dny musíme místnost řádně větrat, ale bez průvanu a nesmí se nám na ni dostat nevhodně otevřeným oknem déšť.
Vysušení potěru kontrolujeme tak, že ještě při vytápění na potěr položíme fólii o velikosti cca 50 x 50 cm, a to v oblasti, kde jsou vodiče topení. Okraje fólie připevníme po celém jejím obvodu k ploše potěru pomocí lepicí pásky. Jestliže se pod přilepenou fólií během 24 hodin neobjeví žádné stopy vlhkosti, potěr je suchý. Teplotu pak můžeme snížit až na 18 °C (teplotu povrchovou). Vlhkost však pro jistotu ještě před pokládkou podlahové krytiny přeměříme CM přístrojem. Tuto práci vždy provádí odborník a dbát musí především na to, aby nepoškodil podlahové vytápění.
Cementové potěry
Cementový potěr je směs cementu, písku, kameniva a vody v předepsaném poměru. Smícháním se vytvoří tekutá směs betonu, která se používá především pro vyrovnání podlahové konstrukce. Suchý a zatvrdlý cementový potěr slouží jako podklad pro pokládku dlažby, koberce, vinylu apod., případně jej lze ponechat přiznaný (například v garáži, sklepě, technické místnosti).
Cementový potěr se na stavbách hojně používá pro zhotovení zejména plovoucích podlah. V tom případě se potěr aplikuje na vrstvu akustické izolace a PE separační fólie. Kromě toho se cementové potěry využívají při rekonstrukcích starých podlah a stropů. Lze s ním vyrovnat starou nerovnou betonovou podlahu, nebo ztužit trámový strop s dřevěným záklopem.
Čtěte také: Perfektní vzhled zahrady s obrubníky
Příprava a míchání cementového potěru
Cementový potěr si můžete připravit svépomocí smícháním cementu, písku, štěrku a vody. Poměr složek cementového potěru by měl být optimálně 1:4-6, tedy jedna lopata cementu a 4-6 lopat písku. Počet lopat záleží na tom, jak pevný potěr potřebujete. Zrnitost písku pro cementový potěr by měla být do 4 mm, v případě, že cementový potěr aplikujete v tloušťce do 40 mm. Cementový potěr o tloušťce do 20 mm by měl obsahovat písek zrnitosti do 0,7 mm. Poměr složek cementového potěru v tom případě bude 1:4:4 (tedy 1 lopata cementu, 4 lopaty písku frakce 0/4 mm a 4 lopaty štěrku frakce 4/8 mm), případně 1:2:4 (tedy 1 lopata cementu, 2 lopaty písku frakce 0/4 mm a 4 lopaty štěrku frakce 4/8 mm).
Voda pro míchání cementového potěru by měla být čistá, nejlépe z vodovodního řadu. Rozhodně nelze použít vodu z přírodního zdroje s velkým obsahem organických látek, které by snižovaly kvalitu cementového potěru. Voda se používá v množství předepsaném na obalu pytlované směsi. Pokud mícháte potěr svépomocí, množství vody musíte umět odhadnout, aby měla směs dobrou konzistenci.
Cementový potěr lze namíchat svépocí z jednotlivých složek v předepsaném poměru, nicméně pokud betonujete na malé ploše, nevyplatí se vám pořizovat cement, písek a štěrk zvlášť. V případě, kdy potřebujete jen malé množství cementového potěru, můžete zakoupit již hotové směsi, které stačí smíchat pouze s vodou v předepsaném množství. Při výběru potěru kromě ceny a zrnitosti vybírejte také podle třídy pevnosti. Ta je udávána označením písmenem C s číslem, které udává pevnost v tlaku cementového potěru v MPa.
Pokud naopak potřebujete větší množství cementového potěru a míchání svépomocí tak nepřichází v úvahu, uvažujte o litém cementovém potěru. Litý potěr lze použít pro stavbu prakticky jakýchkoli podlah ve zděných domech, ale i dřevostavbách. Vhodný je zejména pro podlahy s podlahovým topením vzhledem k jeho tepelně akumulačním schopnostem a malému tepelnému odporu. Litý cementový potěr je obdobného složení, jako ten doma namíchaný, je však obohacený o různé příměsi a přísady zlepšující jeho zpracovatelnost a čerpatelnost.
Postup pokládky cementového potěru
- Novostavba: Pakliže plánujete udělat plovoucí podlahu, je třeba na nosnou konstrukci položit akustickou izolaci, na kterou položíte separační PE fólii. Po obvodu místnosti poté na stěny připevněte dilatační pásek z minerální vaty. Pokud realizujete podlahové topení, je třeba mít kompletně připravený topný systém.
- Rekonstrukce: Pokud rekonstruujete starou podlahu a pomocí cementového potěru ji chcete vyrovnat, je potřeba povrch řádně očistit od prachu a volných částic a spravit trhliny v betonové podlaze. Na podkladní konstrukci si zhotovte v požadované úrovni strhávací lišty, s pomocí kterých budete následně rovnat cementový potěr do roviny. Horní hrana strhávací lišty představuje horní hranu desky z potěru. Poté namíchaný potěr aplikujte na připravený podklad v předepsané tloušťce a hliníkovou latí srovnejte do roviny. Pomocí ocelového hladítka zahlaďte povrch.
Cementový potěr aplikujte pouze v případě, že teplota okolního prostředí je větší jak 5 °C. Cementový potěr zraje minimálně 28 dní. Za tuto dobu by měl potěr dosáhnout deklarovaných fyzikálních vlastností (zejména pevnost v tlaku), měl by být únosný a rozměrově stálý. I přesto však může být cementový potěr vlhký, a tudíž nepřipravený pro pokládku podlahové krytiny.
Čtěte také: Plastový obrubník – instalace krok za krokem
Gletování a vyhlazení povrchu
Gletování betonu se používá pro vyhlazení povrchu cementového potěru, který již zůstane jako nášlapná vrstva (například v technické místnosti, garáži, skladu, sklepě apod.). Dříve se gletování provádělo ručně, nyní se pro gletování betonu používá elektrická hladička betonu, lidově nazývaná „gleťák“. Gletování se provádí tak, že se na zavadnutý povrch cementového potěru rozpráší malá vrstva prosátého cementu, a poté se jemnými pohyby „zatočí“ pomocí hladítka, nebo strojní hladičky. Vyrovnání povrchu cementového potěru lze realizovat také aplikováním samonivelační stěrky.
Všeobecné požadavky a normy pro podlahové potěry
Důležitá norma pro podlahové potěry je ČSN EN 13813 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky“, která byla vydána v roce 2003. Je určena pro vlastní stavební materiály a lze v ní tedy získat informace o tom jak rozumět kódu značení potěrových materiálů, či jaké vlastnosti, respektive třídy vlastností, lze předepsat. Obsáhle se věnuje hodnocení shody, což jsou ustanovení důležitá především pro výrobce potěrových materiálů.
S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice“. Ta obsahuje pouze definice, a to vždy v češtině, angličtině, němčině a francouzštině. Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 „Podlahy - Společná ustanovení“.
Typy potěrů podle umístění v konstrukci
- Potěr spřažený s podkladem: Není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace svého podkladu. Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva, nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy a klade se v tloušťkách cca 10-30 mm. Typologicky lze do této kategorie zařadit i stěrky kladené v tloušťkách výrazně menších. Tyto potěry jsou velmi náročné na provedení, zejména na dosažení požadované soudržnosti s podkladem a ochranu proti ztrátě vlhkosti.
- Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou: Používá se zejména pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady, nebo podklady s nátěrem), nebo kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru (v trhlinách nesmí docházet k pohybu ve svislém směru). Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.
- Plovoucí potěr: Je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, kvůli nutnosti izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku. Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném tak i ve svislém směru. Jeho únosnost závisí nejen na tloušťce a mechanických vlastnostech vlastního potěru, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.
Kontrola mechanických vlastností a vlhkosti potěru
Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 „Zkušební metody potěrových materiálů - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku“ pouze na zkušebních tělesech, obvykle trámečcích 40 × 40 × 160 mm. Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Při této zkoušce se na povrch hodnocené vrstvy přilepí odtrhový terč (kruhový o průměru 50 mm, nebo čtvercový o hraně 50 mm), potěr se okolo terče nařízne a pomocí speciálního přístroje se terč odtrhne. Pro podlahové potěry větších tlouštěk (cca nad 70 mm) lze využít i běžné zkušební metody pro hodnocení pevnosti v tlaku betonu.
Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 „Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě“. V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM. Při této metodě se v uzavřené nádobě, obsahující vzorek zkoušeného materiálu, rozbije kapsle s karbidem vápníku. Kromě těchto dvou metod se lze setkat s použitím metod založených na měření elektrických veličin (vodivost, kapacita apod.).
Rovinnost povrchu
Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu. Dle terminologie ČSN 74 4505 je jedná buď o celkovou rovinnost povrchu, což jsou odchylky skutečně provedeného povrchu od předepsané roviny, nebo o místní rovinnost povrchu, což jsou jednak odchylky od rovné úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a jednak rozdíly ve výškové úrovni hran ve spárách. Celková rovinnost povrchu se měří geodeticky a je důležitá pro zajištění návaznosti povrchu podlahy na sousední prvky, jako prahy dveří, podlahy v sousedních místnostech apod. Naproti tomu místní rovinnost je u nášlapné vrstvy důležitá pro bezproblémový provoz na podlaze. Měří se pomocí dvoumetrové latě a posuvného měřítka.
Běžné problémy a jejich řešení
Podlahové konstrukce často budí dojem, že jejich návrh a provedení jsou relativně jednoduché a že se nemůžeme setkat s žádným problémem. Zkušenosti z realizací a z posudků vzniklých vad a poruch však přesvědčují o opaku. Poruchy, či vady, podlah jsou často zarážející svou relativní jednoduchostí, kdy vztah mezi příčinou a následkem je zřejmý.
Příklady poruch a oprav
- Nerovnosti v cementovém potěru: Podlahová konstrukce v přízemí domu byla tvořena cementovým potěrem tloušťky cca 20 až 50 mm. Příčinou různé tloušťky potěru je pravděpodobně nerovnost povrchu technologické vrstvy. V rámci opravy bylo třeba odstranit stávající cementový potěr a nahradit jej novým. Tato vrstva by měla být vyztužena pomocí KARI sítě cca uprostřed tloušťky. Do nosné vrstvy podlahové konstrukce nelze započítat tzv. technologickou vrstvu, obsahující trubky podlahového vytápění, protože tato vrstva je velmi oslabena.
- Zkroucení desek u betonové mazaniny: U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, tzv. zkroucení desek. K tomu nejčastěji dochází když horní povrch desky vysychá rychleji, a tudíž se smrští více, než její spodní povrch. V daném případě bylo možné po odeznění smrštění nadzdvižené rohy a hrany přebrousit a povrch tak vyrovnat dle požadované místní rovinnosti. Dilatační spáry v betonové mazanině bylo nutno přiznat i v dlažbě, protože musí umožnit pohyb podlahy při změně teplotního režimu podlahového topení.
- Nedostatečná tloušťka anhydritové desky: Podlahové konstrukce v učebnách vykazovaly závažné závady související zejména s tuhostí nosné podlahové vrstvy tvořené anhydritovou deskou. Bylo zjištěno, že tloušťka této desky v rozích místností je velmi malá (cca 16-25 mm, oproti cca 45-50 mm uprostřed místností). Příčinou této závady je pravděpodobně špatná rovinnost povrchu nosné stropní desky. V místech s nedostatečnou ohybovou tuhostí nosné vrstvy podlahy nelze vyloučit vznik poruch nášlapné vrstvy. Oprava byla provedena vybouráním anhydritové desky v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstraněním části kročejové a tepelné izolace a novým dolitím anhydritové desky.
Broušení potěru
Potěr obecně tvoří podklad pro podlahové krytiny, jako jsou koberce, dlažba nebo parkety. Aby tato podlahová krytina při pokládce dobře přilnula, měli byste předtím vyrovnat případné nerovnosti. Na povrchu často zůstávají zbytky lepidla a malty, hlavně při odstraňování starších krytin. Abyste tyto zbytky důkladně odstranili, je třeba potěr zbrousit. Také tak rychle a šetrně odstraníte mírné trhliny v potěru a starou vrstvu nátěru z povrchu. Dále je broušení podlahy z potěru nezbytné, pokud chcete mít velmi hladký povrch. Potěr je tak vhodný také jako moderní podlahová krytina.
Typy brusek pro broušení potěru
- Frézování podlahového potěru: Frézou na potěr odstraníte silné vrstvy a hrubé nerovnosti. Tyto stroje mají vysoký výkon a jsou obzvlášť efektivní na velkých plochách.
- Kotoučové brusky: S nimi podlahu vyhladíte a zajistíte jemné dokončení. Výhodou je, že lze měnit brusné kotouče, díky čemuž je stroj vhodný pro různé použití.
- Diamantová bruska: S diamantovou bruskou dosáhnete přesného broušení tvrdého podlahového potěru. Výhodou je práce s nízkým množstvím prachu díky odsávacímu zařízení.
Výběr zrnitosti brusiva
Při broušení potěru je výběr správné zrnitosti brusiva rozhodující pro dosažení optimálního výsledku.
| Zrnitost | Použití |
|---|---|
| 16 až 30 (hrubá) | Silně poškozené potěry nebo pro odstranění silných vrstev, rychlý úběr. |
| 36 až 60 (střední) | Vyrovnání nerovností a příprava povrchu pro nátěry nebo krytiny. |
| 60 až 100 (jemná) | Pohledové potěry nebo příprava citlivých podlahových krytin, vytváří hladký a rovnoměrný povrch. |
| 120 až 150 (velmi jemná) | Dokončování, leštění nebo obzvlášť jemné práce. |
Kdy se brousí nový potěr?
Nový potěr by měl být před pokládkou podlahové krytiny pokud možno bezprostředně přebroušen. Pokud chcete nově položený potěr použít také jako designérský potěr, vylepšíte vzhled podlahy pečlivým broušením a leštěním. Po broušení a leštění byste měli potěr také povrchově upravit, aby byl chráněn před poškozením a znečištěním.
Časté chyby při broušení podlahy
- Nepravidelné broušení: Při broušení se často objeví nerovnoměrný směr broušení nebo nerovnoměrný tlak. Použitím správné křížové techniky a udržením rovnoměrného tlaku tomu můžete předcházet.
- Předčasné nanášení nátěru: Nátěr se provádí až tehdy, když je podlahový potěr zcela suchý a bez prachu. Proto vždy zkontrolujte správnou dobu schnutí a povrch před nátěrem důkladně vyčistěte.
- Nevhodná zrnitost brusiva: Příliš hrubá nebo příliš jemná zrnitost pro daný pracovní krok může vést k špatnému výsledku. Vyvarujte se začínání s hrubou zrnitostí.
- Nepravidelný nátěr: Při nanášení nátěru se vrstvy často nanášejí příliš silně nebo nerovnoměrně.
Příprava podkladu pro pokládku PVC podlah
Podklad je klíčovým faktorem životnosti PVC podlahy. Pro zajištění dlouhé životnosti podlahy je nezbytná správná příprava podkladu. Rozhodně nestačí PVC podlahu koupit, vybalit a rovnou pokládat. Dejte si pozor hlavně na rovinnost podlahy. Větší nečistoty a různé zbytky materiálu vysajte například průmyslovým vysavačem. Pozor si dejte i na vlhkost a teplotu v místnosti. Ideální teplota v místnosti, kde se chystáte pokládat PVC, je 18 °C. Na měření vzdušné vlhkosti doporučujeme vlhkoměr.
Rovinnost podkladu by měla odpovídat maximálně 2 mm na 2 metry pro cementový potěr/beton a maximálně 3 mm na 2 metry pro anhydrit. Větší nerovnosti je nutné vyrovnat stěrkou. Samonivelační stěrka funguje jako spása každého podlaháře. Poradí si s nerovnostmi v rozmezí od 1 mm až do 15 mm. Nejprve smíchejte směs s vodou. Následně hotovou stěrku nalijte na podlahu a rozprostřete nivelačním válečkem. Následně nechte stěrku opravdu důkladně vyschnout.
Pozor si dejte i v případě, kdy se chystáte položit novou podlahu na původní krytinu, například parkety nebo dlažbu. Tam může dojít k propsání původního podkladu do nové PVC podlahy. Staré PVC nalepené na betonovém podkladu můžete odstranit nařezáním na menší pásy. K tomu se hodí například ostrý odlamovací nůž. Jestli sháníte levné PVC, tak se mrkněte na náš výprodej PVC.
Další důležité aspekty pokládky PVC podlah
- Dilatace: Po obvodu místnosti musí být ponechána dilatační mezera minimálně 5 mm. Uvažuje se zpravidla 1,5 mm na 1m délky. Tato se zakrývá soklovou lištou upevněnou ke stěně.
- Lepidla: Zátěžové PVC podlahy určené pro komerční a veřejné prostory se vždy pokládají celoplošným lepením. Instalaci podlahové krytiny (včetně koberců) musí provést k tomu určená odborná firma s potřebným oprávněním dle postupu daným výrobcem podlahové krytiny. Podlahovou krytinu je nutno nainstalovat na upravený podklad vhodném pro pokládku krytiny lepidlem k tomu určeným.
- Opravy prasklin: Praskliny v potěru lze ošetřit dvěma způsoby. Konvenčním sponkováním, kde dochází k pevnému spojení obou částí pomocí pryskyřice a ocelových sponek. Druhou možností v případě následného stěrkování je použití speciální vložky.
- Podlahové vytápění: Ano, PVC lze pokládat na podlahové vytápění, pokud je dodržen předepsaný technologický postup. Teplota na povrchu podlahové krytiny, je jedno jedná-li se o dlažbu, PVC či dřevo, smí dosáhnout max. teploty 27 °C.
- Odstranění starých krytin: Před pokládkou nové podlahy musí být všechny stávající podlahoviny odstraněny. Při pokládce podlahovin na podklad ze starých keramických dlažeb se musí odstranit nečistoty a vrstvy snižující přídržnost. Dále je nutné odstranit / opravit všechna místa, kde se lokálně separuje dlažba od podkladu. Při pokládce podlahovin na podklad z terazza je nutné všechny vrstvy, které snižují přilnavost, beze zbytku odstranit.
tags: #plastovy #poter #navod #informace