Břidlice patří mezi nejoblíbenější přírodní kameny. Tyto usazené částečně přeměněné horniny mají velmi jemnou zrnitost, za kterou vděčí svému původu v sedimentech jílovců a prachovců. Vyznačují se také svým hedvábným leskem. Protikladem břidlice jsou tzv. skaliny, což jsou metamorfované horniny se všesměrovou strukturou. Oproti břidlicím je proto nelze štípat. Břidlice obsahuje minerály biotit, muskovit a andalusit, které zaručují vynikající žáruvzdorné vlastnosti a výbornou rovinnou štěpnost. Díky tomu se břidlice velmi jednoduše opracovává a tvaruje do tenkých desek, které slouží k výrobě obkladů, dlaždic a střešních krytin.
Vlastnosti a využití břidlice
Břidlice se štípe v průměrné tloušťce kolem 5 mm. Velikosti desek bývají různé, zpravidla mívají rozměry od 20x15 cm do 60x30 cm. Břidlice má širokou barevnou škálu - od černé přes šedou, zelenou až po cihlovou. V poslední době se do módy znovu dostávají břidlicové střechy. Břidlice ovšem zdaleka neslouží jen jako střešní krytina, dlažba či obklad. Lze z ní vyrobit i nejrůznější střešní detaily, jako jsou komíny, vikýře nebo štíty. V dřívějších dobách se z ní vyráběly školní psací tabulky, desky pro kulečníkové stoly nebo břidlicové brousky.
Břidlice v energetice
Ve formacích břidlic se shromažďuje metan, jehož těžba se v posledních letech stala významným zdrojem výroby zemního plynu. Zejména v USA jeho důležitost neustále narůstá.
Pískovec: Sedimentární hornina
Pískovec je sedimentární hornina vytvořená zhutňováním a rozpouštěním částic o velikosti písku. Tato zrna jsou obvykle tvořena křemenem, živcem a dalšími minerály. Nejčastější barvou pískovce je červená. Nejběžnějším minerálem v pískovci je křemen. Mohou však být přítomny i jiné minerály, včetně kalcitu, hematitu a oxidu železa. Může být i průsvitný. Pokud je pískovec vystaven působení vody, chemické zvětrávání může minerály rozpustit. Pískovec je typicky vysoce porézní hornina. To je způsobeno tím, že se voda může koncentrovat podél kontaktů pískovec-břidlice. Když k tomu dojde, mohou mikrobi vstoupit do důlků a uchytit se. Sedimentární horniny jsou uloženy ve vrstvách zvaných lůžka. Vznikají z mozaiky různých typů sedimentů. Pískovec může mít světle žlutou, červenou nebo hnědou barvu. Bledě červená hornina je obvykle složena z pískovcových loži různé zrnitosti. V závislosti na převládajícím minerálu se červená barva může pohybovat od růžové až po tmavě červenou.
Pískovce mají převahu klastických (křemenných, živcových) zrn o průměru 0,03 až 2 mm. Mezihmota (pojivo) bývá jílovitá, pelitická, případně jde o sekundární tmel (křemen, kalcit, sádrovec). Křemenné pískovce často nazýváme křemence. Pískovce jsou zpevněné psamity, jejichž klastické částice jsou tvořeny převážně křemenem. Tmel pískovců je nejčastěji křemitý, karbonátový nebo železitý.
Čtěte také: Historik dlažba
Vznik a typy hornin
Hornina se skládá z nerostů, což jsou útvary nehomogenní, tvořené různými asociacemi minerálů. Horniny na zemském povrchu můžeme rozdělit na tři typy: vyvřelé, metamorfované (přeměněné) a sedimentární (usazené). Horninový cyklus ukazuje vztahy mezi jednotlivými typy hornin. První část cyklu - eroze a zvětrávání starších hornin v půdu a písek a přenos výsledného sedimentu řekami do moře - probíhá na zemském povrchu. Téměř každý sediment, ať již na pevnině, nebo podél pobřeží, je nakonec odnášen do hlubokých mořských pánví. Zde se ukládají velmi mocné sedimenty.
- Vyvřelé horniny: Byly vytvořeny ochlazováním roztaveného magmatu. Dělí se na extruzívní (výlevné), které byly vyvrženy sopkami a na zemském povrchu se ochladily jako lávy, a intruzívní, které utuhly pod zemským povrchem. Velikost zrna nerostu v hornině závisí na rychlosti ochlazování.
- Metamorfované horniny: Vznikly přeměnou (tepelnou a tlakovou) starších hornin. Nové krystaly v hornině se vytvářely za působení tlaku a podle něho jsou také orientovány. Obvykle bývají mnohem tvrdší než horniny sedimentární. Některé vznikají ponořením do velkých hloubek, jiné teplem vyvřelých intruzí. Všechna jejich zrna jsou propojena krystaly a mnohé horniny, například pokrývačské břidlice, svory a ruly, se podél některých ploch snadno štěpí. K regionální metamorfóze dochází v hloubce, kde vyšší teplota a tlak vyvolají přeměnu hornin. Vzniká břidličnatost, podle které se též metamorfitům říká krystalické břidlice.
- Sedimentární horniny: Vznikají z mozaiky různých typů sedimentů. Dělí se na tři typy: klastické (vytvořeny úlomky starších hornin), organické (skládají se ze zbytků živočichů nebo rostlin) a chemické (vznikají vysrážením nerostů a solí z vody). Písek se usazuje blízko pobřeží nebo na kontinentálním šelfu a posléze vytváří pískovec. Bahno se hmotností nadzemních sedimentů stlačuje, až se všechna voda vytlačí, a vzniká jílovitá břidlice.
Geologické lokality pískovců a břidlic
Výchozy pískovců a břidlic v okolí Seníku představují typovou lokalitu senického souvrství. Kodym (1933) je pravděpodobně na základě mineralogické zralosti a vytříděnosti řadil do ordoviku. Po nálezech střednokambrické trilobitové a brachiopodové fauny u Heřmanova Městce (Havlíček 1949, Havlíček- Šnajdr 1951a,b) byly přeřazeny do kambria. Jejich stratigrafická pozice uvnitř sledu senického souvrství kambria není zcela jasná, vzhledem k malé odkrytosti, subvertikálnímu úklonu a směrnému zlomu, který probíhá mezi Seníkem a Pelechovem. Vzhledem k vyšší mineralogické a chemické zralosti v porovnání s lithickými drobami a šedozelenými břidlicemi, které jsou rozšířeny v jz. části listu v nadloží ediakarské chvaletické skupiny, patří spíše do svrchní části sledu kambria. Jako vlastní stratotyp senického souvrství určujeme opuštěný lom naproti mlýnu na sz. konci Seníku (DB. ZC355). Lom je asi 200 m dlouhý a 20 m vysoký.
Struktura lomu Seník
- V levé části lomu se v metrových až decimetrových pruzích střídají chlorit-sericitické fylitické břidlice s příměsí grafitu, šedozelené středně zrnité křemenné pískovce a konglomeratické pískovce.
- Ve střední části lomu jsou odkryty v mocnosti kolem 10 m fylitické břidlice, které přecházejí přes sled flyšových vrstev do masivních křemenných pískovců až křemenců v pravé části lomu, které pokračují i dále.
Křemenné pískovce, místy přecházející do tlustě lavicovitých konglomeratických pískovců, představují horizont odkrytý řadou opuštěných lůmků a zálomů, který se táhne od elevace Na kopci sv. od Krasnice až k V. okraji obce Seník. Na většině výchozů v tomto horizontu převažují střední až strmé úklony k SV (60-85°). Lavice pískovců často erozivně nasedají na polohy břidlic. Jde tudíž o sedimenty hustotních proudů. Báze pískovcových těles obsahují nezřídka duktilně deformované a budinované útržky podložních břidlic. Slabě metamorfované pískovce s metamorfními chlority a sericitem, místy klastickými muskovity, jsou jemnozrnné až středně zrnité horniny s převahou písčitých a siltových zrn nad valounky stabilních hornin - křemene a poměrně početných tmavě šedých až šedočerných i světlých silicitů, které pocházejí převážně z podložního proterozoika chvaletické skupiny. Valouny křemene i silicitů jsou zrnitostně nevytříděné, ale poměrně dobře opracované. Valouny křemene jsou tvořeny většinou agregáty silně deformovaných zrn, s deformačními strukturami typickými pro metamorfity.
Typy břidlicových šlapáků
V rámci sortimentu přírodního kamene se setkáváme i s břidlicovými šlapáky, které jsou tmavě šedé a jemnozrnné.
| Typ horniny | Barva | Zrnitost | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Břidlice | černá, šedá, zelená, cihlová | velmi jemná | Výborná štěpnost, žáruvzdornost |
| Pískovec | červená, světle žlutá, hnědá | písková | Vysoká pórovitost, složen z křemene a dalších minerálů |
| Fylitické břidlice (Senik) | chlorit-sericitické s příměsí grafitu | jemnozrnné | Vyskytují se v metrových až decimetrových pruzích |
| Křemenné pískovce (Senik) | šedozelená | středně zrnitá | Místy přecházejí do tlustě lavicovitých konglomeratických pískovců |
| Slabě metamorfované pískovce (Senik) | - | jemnozrnné až středně zrnité | Obsahují metamorfní chlority a sericit |
Čtěte také: Kamenná dlažba pro dokonalý design
Čtěte také: jak instalovat pískovcovou dlažbu
tags: #piskovcova #bridlice #hornina