Stavíte a tlačí vás čas? Máte vybetonováno a nevíte, zda již můžete začít s dalšími stavebními pracemi? Otázka zní: Jak dlouho tvrdne beton? Odpověď: Beton tvrdne zpravidla několik týdnů, ale dostatečné pevností dosahuje již po několika dnech. Při betonování podlah, nebo základové desky však není třeba čekat tak dlouho.
Tuhnutí vs. tvrdnutí betonu
U betonových směsí se mluví o tuhnutí a tvrdnutí betonu. Beton zraje celkem 28 dní, po kterých získává 100 % uváděné pevnosti.
Dobu tvrdnutí významně ovlivňuje vodní součinitel betonu. Čím více je v betonu vody, tím déle tvrdne. Mimo to je betonová konstrukce náchylná na tvorbu trhlin vlivem nadměrného smršťování betonu.
Faktory ovlivňující dobu zrání betonu
Dobu tvrdnutí betonu ovlivňuje výše zmíněná teplota okolního prostředí, ale také jiné povětrnostní podmínky, jako je intenzita větru a slunečního záření, které se podílí na rychlosti odpařování vody z konstrukce. To je však v mnohých případech nežádoucí a betonovou konstrukci je třeba před slunečním zářením chránit přikrytím plachtou či kartonem. Vhodné je také konstrukce ošetřovat vodou, aby nedocházelo k nadměrnému vysychání betonu.
Ideální teplota pro betonování by je v rozmezí 15 - 25 °C. Při této teplotě dochází k optimálnímu procesu zrání betonu. Čím je teplota vyšší, tím beton rychleji tvrdne. Minimální teplota pro betonování je 5 °C. Teplota by rozhodně neměla klesnout pod bod mrazu.
Čtěte také: Normy pro pevnost betonu
Pevnost betonu a normy
Pevnost betonu (Stress strenght of concrete) je velikost napětí dosaženého v místě porušení při zániku celistvosti betonu. Jednodušeji řečeno: je to pevnost betonu, při které se zkušební těleso poruší. Podle tvaru zkušebního tělesa, na kterém se zkouška provádí, jde buď o pevnost v tlaku krychelnou nebo válcovou.
K rozdělení na třídy podle pevnosti v tlaku se používá tabulka 7 normy ČSN EN 206+A2 pro obyčejný a těžký beton a tabulka 8 téže normy pro lehký beton. Pevnost v tlaku fck,cyl se stanovuje po 28 dnech na válcích o průměru 150 mm a délce 300 mm, nebo fck,cube na krychlích o délce hrany 150 mm.
ČSN EN 197-1 ed. 2 a cementy
Účelem pomůcky je stanovit složení, požadavky a kritéria shody cementů pro obecné použití. Zahrnuje všechny cementy pro obecné použití, které byly příslušnými národními normalizačními orgány v rámci CEN označeny jako tradiční a dobře osvědčené. Byly zavedeny druhy, vycházející ze složení a třídění založeného na pevnosti s cílem zařadit různé cementy.
Norma definuje a určuje specifikace pro 27 jmenovitých cementů pro obecné použití, 7 síranovzdorných cementů pro obecné použití, jakož i pro 3 jmenovité vysokopecní cementy s nízkou počáteční pevností a 2 síranovzdorné vysokopecní cementy s nízkou počáteční pevností a pro jejich složky. Definice každého cementu zahrnuje poměry složek, jejichž kombinací je možno vyrobit určitou skupinu výrobků v rozsahu devíti pevnostních tříd. Definice zahrnuje rovněž požadavky na složky, které musí být splněny, a mechanické, fyzikální a chemické vlastnosti. Norma určuje rovněž kritéria shody a postupy pro jejich stanovení.
Cement je hydraulické pojivo, tj. jemně mletá anorganická látka, která po smíchání s vodou vytváří kaši, která tuhne a tvrdne v důsledku hydratačních reakcí a procesů. Po zatvrdnutí zachovává svoji pevnost a stálost také ve vodě. Cement podle EN 197-1, označovaný jako cement CEM, musí při odpovídajícím dávkování a smíchání s kamenivem a vodou umožnit výrobu betonu nebo malty zachovávající po dostatečnou dobu vhodnou zpracovatelnost. Cementy CEM jsou složeny z různých látek a ve svém složení jsou statisticky homogenní.
Čtěte také: Norma pro pevnost betonu
Složky cementu
- Portlandský slínek se vyrábí pálením nejméně do slinutí přesně připravené surovinové směsi (surovinové moučky, těsta nebo kalu) obsahující prvky, obvykle vyjádřené jako oxidy CaO, SiO2, Al2O3, Fe203 a malá množství jiných látek.
- Granulovaná vysokopecní struska vzniká rychlým ochlazením vhodně složené struskové taveniny vznikající při tavení železné rudy ve vysoké peci.
- Pucolány jsou přírodní látky křemičité nebo křemičito-hlinité, popřípadě kombinace obou.
- Popílek se získává elektrostatickým nebo mechanickým odlučováním prachových částic z kouřových plynů topenišť otápěných práškovým uhlím.
- Kalcinovaná břidlice, zejména kalcinovaná olejnatá břidlice, se vyrábí ve speciální peci při teplotě přibližně 800 °C.
- Křemičitý úlet vzniká při redukci křemene vysoké čistoty uhlím v elektrické obloukové peci při výrobě křemičitých nebo ferrokřemičitých slitin a sestává z velmi jemných, kulovitých částic obsahujících nejméně 85 % hmotnosti amorfního oxidu křemičitého.
- Doplňující složky jsou zvlášť vybrané anorganické přírodní látky, anorganické látky pocházející z procesu výroby slínku nebo složky uvedené výše, pokud nejsou v cementu použity jako složky hlavní.
- Síran vápenatý se přidává k ostatním složkám cementu v průběhu jeho výroby za účelem úpravy tuhnutí.
- Přísady pro účely této normy jsou látky, které nejsou uvedeny výše.
Třídy normalizované pevnosti cementu
Normalizovaná pevnost cementu je pevnost v tlaku, stanovená podle EN 196-1 po 28 dnech, která musí odpovídat požadavkům v tab. Rozeznávají se tři třídy normalizované pevnosti: třída 32,5, třída 42,5 a třída 52,5 (viz tab. Počáteční pevností se rozumí pevnost v tlaku buď po 2 dnech, nebo po 7 dnech, která musí vyhovět požadavkům v tab. Rozeznávají se tři třídy počáteční pevnosti pro každou třídu normalizované pevnosti: třída s normálními počátečními pevnostmi značená písmenem N a třída s vysokými počátečními pevnostmi značená písmenem R a třída s nízkou počáteční pevností značená písmenem L (viz tab. 1).
Vlastnosti cementů
Počátek tuhnutí musí odpovídat údajům v tab. Objemová stálost (rozepnutí) musí odpovídat údajům v tab. Cementy pro obecné použití s nízkou počáteční pevností mají nižší počáteční pevnosti ve srovnání s ostatními cementy pro obecné použití stejné třídy normalizované pevnosti a mohou být požadovány dodatková opatření při jejich použití, jako je prodloužení doby bednění a ochrana při škodlivém počasí. Síranovzdorné cementy pro obecné použití musí odpovídat dodatkovým požadavkům uvedeným v tab. 3.
V souboru cementů je podle ČSN EN 197-1 ed. 2 27 výrobků pro obecné použití. Evropská norma ČSN EN 197-1 ed. 2 specifikuje celou skupinu portlandských cementů směsných CEM II, které obsahují kromě portlandského slínku jedinou hlavní složku (viz tab. 4). Portlandské směsné cementy další skupiny obsahují kromě slínku více než jednu hlavní složku (viz tab. 4). V českých podmínkách jde hlavně o strusku (S), vápenec (L, LL) a popílek (V). Portlandské cementy s vápencem obsahují kromě slínku, jakou jedinou hlavní složku vápenec (L, LL). Kvalitní a trvale dostupné vápence s minimálním obsahem jiných doprovodných látek umožňují vyrábět pro zákazníka cementy s trvale stabilními vlastnostmi. Každá z hlavních složek má jiný vliv na vlastnosti cementu a jejich optimální kombinace dovoluje vyrobit cement právě požadovaných vlastností. Jemně mletý vápenec má přímý vliv na zlepšení zpracovatelnosti, snížení nebo odstranění odlučivosti vody a stabilizaci barevnosti betonu, na druhé straně může snižovat konečné pevnosti. Struska s popílkem snižují naopak počáteční pevnosti, příznivě však ovlivňují plynulost nárůstu pevností a dosahování vyšších konečných pevností. Dále tyto složky obvykle zvyšují odolnost betonu proti agresivnímu prostředí, zejména proti síranové agresivitě. Popílek zlepšuje vlastnosti čerstvého betonu, zejména čerpatelnost a homogenitu a ve ztvrdlém betonu zlepšuje jeho odolnost vůči působené vody.
Přísady a příměsi do betonu
Při výrobě betonu je dnes běžné a neodmyslitelné používání přísad stavební chemie. Super a hyper plastifikátory dokáží upravit reologii a dobu zpracovatelnosti čerstvého betonu na zákazníkem požadovanou hodnotu. Vzhledem k široké variabilitě různých vlivů prostředí lze velmi obtížně obecně definovat vhodnost použití konkrétního druhu portlandského směsného cementu pro konkrétní situaci. Z tohoto důvodu je v normě na beton EN 206+A1 zaveden obecný popis prostředí a jsou klasifikovány různé stupně vlivu prostředí, které jsou informativně doplněny konkrétními příklady.
Beton je směs cementu, hrubého kameniva a drobného kameniva, vody, přísad do betonu a příměsí do betonu. V čerstvém stavu je beton dobře zpracovatelný, naopak ztvrdlý beton má vysokou pevnost v tlaku (nikoli však v tahu), je trvanlivý a nehořlavý a lze jej opravit, ale i poměrně dobře recyklovat. Má velmi dobrou schopnost tepelné akumulace. V moderních konstrukcích se setkáváme nejčastěji s tzv. železobetonem, tj. armovaným betonem. Ten je tvořen betonem vyztuženým ocelovými pruty a sítěmi nebo dráty, tzv. rozptýlenou výztuží.
Čtěte také: Více o pevnosti betonu
Tzv. portlandský cement je nejčastěji používaným druhem cementu při výrobě betonu, ale i malty. Obsahuje směs oxidů kovů alkalických zemin vápníku, dále pak oxidy křemíku a hliníku. Portlandský cement a podobné materiály jsou vyráběny pálením vápence (zdroj vápníku) s jílem nebo s pískem (zdroj křemíku), čímž vzniká tzv. slinek, ke kterému se v procesu mletí přidá sádrovec, který slouží jako regulátor tuhnutí. Cementy se dělí, dle zmiňované normy ČSN EN 197-1 ed.2, podle vaznosti, tj. Čím je vyšší pevnostní třída cementu a čím méně obsahuje příměsí, tím rychleji probíhá jeho tvrdnutí a tuhnutí a cement je vhodný např. do konstrukcí s požadavky na krátké odbedňovací lhůty nebo pro zimní betonáže. Naopak cementy nižších tříd s vysokým obsahem příměsí tuhnou a tvrdnou pomaleji a jsou vhodné např.
Kamenivo a voda
Kamenivo je sypký materiál jako např. písek, štěrk, drcený kámen apod. Spolu s vodou a cementem je nezbytnou součástí při výrobě betonu. Dělí se na jemné kamenivo a tvrdé kamenivo. Frakce kameniva - kamenivo se třídí do tzv. Hrubé kamenivo je kamenivo vyšší frakce a tzv. drvené kamenivo. Drcené kamenivo vniká drcením kamene v kamenolomu či jako odpad při lámání. Drobné nebo také jemné kamenivo je obvykle tzv. písek či štěrk s jemností zrna do 4 mm. Můžeme také hovořit o jemném kamenivu s frakcí 0 - 4. Štěrk či písek jsou obvykle těženy ze svých přírodních nalezišť, tj.
Přidáním vody do směsi pro přípravu betonu to vše začíná! Po přidání vody dochází k chemické reakci, tj. hydrataci cementu a krystalizaci zrn a tím i vytváření pevné vazby v betonu, tj. k jeho tvrdnutí. Voda použitá jako záměsová i ošetřovací musí být čistá, tj. bez chemických přísad a příměsí, které by mohly nepříznivě ovlivnit proces hydratace cementu. Pro přípravu i ošetřování betonu je vhodné použít pitnou vodu, ovšem i ta může být nevhodná, pokud obsahuje příliš velké množství minerálů.
Přísady a příměsi zlepšující vlastnosti betonu
- Provzdušňovače - vytvářejí v čerstvém betonu velké množství uzavřených vzduchových pórů (miliardy drobných bublinek), používají se u betonů vystavených účinkům mrazu a při vysokých požadavcích na pevnost, tj. např.
- Plastifikátory (tzv. vodoredukující přísady) - zlepšuje zpracovatelnost betonové směsi.
- Urychlovače tuhnutí - urychlovač tvrdnutí je bezchloridová přísada do betonu.
- Superplastifikátory (tzv. změkčovadla) - tyto přísady snižují obsah vody o 12 - 30% a přidávají se do betonů s nízkým sednutím a vodním součinitelem, aby zvýšily tekutost betonu.
- Inertní příměsi jsou inertní vůči procesu hydratace a ovlivňují vzhledové nebo mechanické vlastnosti betonu. Typickou inertní příměsí je pigment, viz barva na beton.
- Latentně hydraulické příměsi se účastní procesu hydratace cementu a obvykle mění mechanické vlastnosti výsledného betonu. Typickým příkladem je tzv. popílek.
Správnější je hovořit o tzv. hydrataci cementu, přesněji hydrataci cementových zrn. Po smíchání cementu s vodou dochází vlivem chemických reakcí ke vzniku jemných krystalků, které vzájemně prorůstají.
Označení betonu
Betony se označují značkou C následovanou dvěma čísly - válcovou pevností a krychelnou pevností v MPa, např. C16/20. Odlišné je pak obchodní značení betonu, či přesněji směsí pro přípravu betonu. Prostý beton je odolný především stran namáhání tlakem, snese ale jen malé namáhání v tahu a snadno při této formě namáhání praská. Proto se beton a betonové výrobky doplňují o ocelovou výztuž armaturami a vzniká tak tzv. železobeton.
Betonářská ocel
Betonářská ocel se dodává v tloušťkách od šesti do dvaceti osmi milimetrů. Pruty betonářské oceli pro armování betonu nejsou hladké, ale mají žebrovaný povrch. K zabudování do překladů nebo betonových nosníků, základů apod. se ocelové tyče spojují do tzv. košů či armokošů. Šesti nebo osmimilimetrové tyče jsou ohnuty do obedélníkových rámů, tzv. třmínků. Do nich jsou poté zasunuty dlouhé tyče, které jsou s třmínkem svázány drobným drátkem nebo jsou přivařeny. Betonářská ocel v podobě tzv. kari sítě je používána pro vyztužení vodorovných betonových ploch, typicky podlah, stropů apod.
Mírný stupeň zarezivění povrchu betonářské oceli není na závadu, protože koroze na povrchu je tvořena oxidy železa, které zvětšují morfologii (drsnost) povrchu, ten pak do betou lépe „zapadne“.
Míchačky a bednění
Oblíbeným postupem přípravy betonu je za použití tzv. míchačky na beton či prostě jen míchačky. Míchačka na beton slouží k promíchání směsi na beton, tj. cementu, drobného a jemného kameniva, vody a případně dalších přísad a příměsí. Před uložením betonu do připraveného objemu je třeba zajistit velmi dobré promísení.
Bednění je dočasná nebo trvalá (viz ztracené či tzv. zabudované bednění) pomocná konstrukce jejímž účelem je vymezení (ohraničení) objemu v němž má beton či železobeton vytuhnout do žádaného výsledného tvaru. Ztracené bednění, či lépe zabudované bednění, je forma pro uložení čerstvého betonu, která se neodstraňuje a zůstává trvalou součástí vybudované konstrukce. Při stavbě rodinných domů, menších opěrných zdí apod. se nejčastěji používají tzv.
Úpravy betonu
Barva na beton, či spíše barevný pigment do betonu je anorganická nebo organická příměs do betonu, která má za cíl ovlivnit výslednou barvu vzniknuvšího betonu. Broušením beton získává jiný vzhled, který je, při dobře odvedené práci (a volbě vhodných nástrojů a především brusiva), pohledově atraktivnější. Brusky na beton, též sanační brusky jsou nářadím pro povrchové úpravy betonu. Aplikace je vhodná například pro odstraňování zbytků bednění a betonu, vyrovnávání, čištění nebo lehké zdrsnění podlah, zdí a stěn. Pro dělení betonu řezáním jsou pak nejčastěji používané výkonné úhlové brusky, se speciálními diamantovými kotouči, případně tzv. řezačky na beton. Tzv. hrncové brusné kotouče na beton jsou určeny pro zabrušování betonu zvládnou však i broušení kamene, mramoru a dalších tvrdých nekovových materiálů. Oproti běžným diskovým kotoučům mají tvar podobný hrnci, ze kterého při broušení postupně ubývá brusivo.
Hydroizolace betonu
Hlavním účelem hydroizolace na beton je zajištění ochrany před průnikem vlhkosti skrz beton. V případě tekuté krystalizační hydroizolace pronikají její chemické složky kapilárami betonu a následně krystalizují (do vodou nerozpustné látky) a utěsňují tak veškeré mikrotrhliny. Hydroizolační materiál zvyšuje trvanlivost betonu tím, že se po nanesení stává jeho nedílnou součástí a ochraňuje tak konstrukci prosti poškození vodou nebo agresivními roztoky.
Poměr míchání betonu
Beton standardní kvality, který je vhodný pro běžnou výstavbu je míchán v poměru 1:3:4 (tedy z 1 lopata cementu, 3 lopaty písku a 4 lopaty štěrku), případně 1:2:4 (1 lopata cementu, 2 lopaty písku a 4 lopaty štěrku). Při poměru 1:4:4 bude již beton ošizený, se sníženou odolností a možností zatížení.
Tuhnutí betonu
Tuhnutí je chemický proces, při kterým směs záměšové vody, kameniva a cementu tuhne v pevnou hmotu - beton. Začátek tuhnutí je určen podle pevnostní třídy použitého cementu. Nejběžnější cement pevnostní třídy 42,5 má stanoven začátek tuhnutí nejdříve po 1 hodině (čas začátku tuhnutí), nejpozději však po 12 hodině po přidání a zamísení záměšové vody. Doba počátku tuhnutí se reguluje již při výrobě a mletí cementu a to přidáním sádrovce (maximálně 5% hmotnosti cementu). Pokud bychom použili portlandský cement pouze z portlandského slínku, začal by proces tuhnutí ihned po smíchání cementu s vodou.
Zrání betonu
Beton zraje celkem 28 dní, po kterých získává 100 % uváděné pevnosti.
Chyby při zrání betonu
- Ponechání působení deště na čerstvý beton; dochází k vymývání cementu.
- Nerespektování požadovaných ošetření stran aktuálního počasí.
- Tepelný šok způsobený zaléváním povrchu betonu vodou s příliš odlišnou teplotou.
- Zákryt betonu suchou geotextílií nebo jiným nasákavým materiálem.
Betonování v zimě
V chladném a dokonce i v mrazivém počasí lze betonování za určitých podmínek provádět, je však potřeba zajistit správný technologický postup. Je především potřeba počítat s tím, že beton bude hydratovat (a tedy i tvrdnout) v zimních teplotách mnohem pomaleji.
Betonáž v zimě se liší dle teploty vzduchu.
- Při těchto teplotách je potřeba beton zakrýt, tak aby se v něm udrželo teplo a mohla probíhat hydratace betonu - tzv. zrání. Pokud ale fouká, je potřeba přistoupit k opatření z následujícího bodu č. 3.
- Při těchto teplotách provádíme betonování v zimě tak, abychom jej dokončili před nejteplejší částí dne. Je potřeba použít teplý beton (ohřáté kamenivo, nebo záměsová voda) a nebo je potřeba ohřát prostor mezi betonem a krycí vrstvou (geotextílií, polysteren). To se často provádí pomocí horkovzdušných topení.
- Při těchto teplotách se používá vždy nějaký druh topení, jinak je postup stejný jako u předchozího bodu, při betonování v této zimě je potřeba zajistit, aby teplota betonu neklesla pod 5°C.
- V těchto teplotách se postupuje stejně jako u předchozího bodu s tím rozdílem, že je potřeba zajistit výkonnější druh vytápění prostoru mezi betonem a dočasnou přikrývkou/izolací.
- V těchto teplotách se často využívá vyhřívaných stanů nad místem betonáže.
Beton se v rané fázi tuhnutí musí ošetřovat a chránit především proto, aby se minimalizovalo tzv.
Z hlediska výroby, dopravy, pokládky a ošetřování betonu v létě můžeme považovat za extrémní podmínky takové, kdy teplota vzduchu vystoupí nad +25 °C při vlhkosti vzduchu pod 40 %.
Suchý a rychletuhnoucí beton
Suchý beton je obecné označení pro směs pro přípravu betonu, jenž neobsahuje přidanou záměsovou vodu. Tzv. suchý beton je tedy směsí (může být i pouze jemného) kameniva, cementu a dalších přísad. Suché betonové směsi obvykle vycházejí finančně celkově dráž (při započtení nákladů na další práci), než klasický beton se záměšovou vodou namíchaný v betonárně (a dovezený v v auto-domíchávači). Některé betonárny nabízejí i přípravu a dopravu suchého betonu nákladním automobilem.
Rychletuhnoucí beton je směs, která po přidání záměsové vody velmi rychle tuhne. Tj. (podle typu komerčně dostupné směsi) je již např. za 5 až 10 minut tuhý (pevnost v tlaku může činit 37 MPa a více) a obtížně zpracovatelný. Používá se proto na rychlé opravy malého rozsahu, jako tzv. sloupkobeton apod. Používá se typicky jako tzv.
Předpjatý a podkladní beton
U předepnuté konstrukce se napnutá ocelová výztuž (v podobě pevných ocelových lan) vloží obvykle do spodní poloviny průřezu konstrukčního dílu. Předpjatý beton se používá například ke stavbě mostů a podobných konstrukcí s velkým rozpětím. Výsledkem jsou relativně lehké konstrukce, které mají proti ocelovým stavbám mnohem menší nároky na údržbu.
Tzv. podkladní beton je plošná betonáž, která je pod skladbou podlahy. Vytváří zpevněný rovný podklad, na který se pak v dalších krocích realizují další vrstvy podlah. Tloušťka podkladního betonu se zpravidla pohybuje od 100 do 150 mm a může či nemusí být vyztužen kari sítěmi (záleží na stanovení statika dle podloží a místních podmínek).
Vibrovaný a litý beton
Vibrovaný beton je ve stavebnictví speciální beton, který je upraven před ztuhnutím vibracemi tak, aby dosáhl vyšší pevnosti a trvanlivosti. Zhutnění se provádí vibrováním samotné formy pro betonový odlitek (například plotové dílce betonových plotů nebo betonové sloupky), nebo pomocí vibračních nástrojů přímo na místě určení (nosníky z předpjatého betonu). Vysokofrekvenčními vibrace způsobí, že se sníží tření mezi částicemi tvořícími betonovou směs a ta se začne chovat jako kapalina. Během zhutňování dojde k vyplnění případných dutin a úniku zachyceného plynu.
Litý beton je beton o vysoké tekutosti určený pro plošnou betonáž.
Leštěný beton
Leštěný beton je finálním řešením pohledových stran částí konstrukce. Nejčastěji jsou tímto způsobem řešeny pochozí plochy podlahy. Při tomto způsobu úpravy je podlaha konstrukčně řešena z betonu a následně je broušena a leštěna speciálními nástroji do rovného a lesklého povrchu. Takto leštěný beton je pak již finální úpravou a nic se na něj již neaplikuje ani se nevoskuje. Stupeň dosaženého lesku je ovlivněn intenzitou broušení, leštění a také druhem brusiva. Vzhled je vedle způsobu a intenzity leštění samozřejmě ovlivněn také složením vrchní vrstvy betonu, tj. především typem a frakcí použitého jemného a hrubého kameniva. Zbroušená a vyleštěná betonová podlaha pak připomíná vzhledově přírodní kámen či mramor, nebo žulu.
Lehčené betony a penetrační nátěry
Lehčené betony se využívají obdobně jako běžný beton, tj. na monolitické konstrukce pozemních a inženýrských staveb.
Penetrační nátěry jsou aplikovány na stěny, podlahy a jiné povrchy a to těsně před finálním nátěrem či pokládkou dlažby či další povrchové úpravy. Penetrace zajišťuje po aplikaci nátěru trvanlivost požadovaných vlastností podkladu, pronikání nosného média, tj. vody, rozpouštědel a případně i dalších chemikálií do podkladu.
| Třída normalizované pevnosti | Pevnost v tlaku po 28 dnech (MPa) | Pevnost v tlaku po 2 dnech (MPa) | Pevnost v tlaku po 7 dnech (MPa) |
|---|---|---|---|
| 32,5 | 32,5 - 52,5 | Min. 16,0 (N, L) Min. 10,0 (L) | N/A |
| 42,5 | 42,5 - 62,5 | Min. 20,0 (N) Min. 10,0 (L) Min. 20,0 (R) | N/A |
| 52,5 | 52,5 a více | Min. 30,0 (N) Min. 20,0 (R) | N/A |
tags: #pevnost #betonu #po #7 #dnech #norma